|
|
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) |
| Řádek 1: |
Řádek 1: |
| − | {{Pracuje se|dva dnů}} | + | {{Pracuje se|dvou dnů}} |
| | | | |
| | | | |
| Řádek 16: |
Řádek 16: |
| | | | |
| | smích, vtipy | | smích, vtipy |
| − |
| |
| − |
| |
| − | ==Whistleblowing a ochrana oznamovatelů v ČR==
| |
| − |
| |
| − | '''Whistleblowing''' je nástrojem ochrany veřejného zájmu, který podporuje osobní odpovědnost, a zároveň jde o nenahraditelný zdroj informací nejen při odhalování jednání korupční povahy, ale také při odhalování činností ohrožujících zdraví lidí nebo životní prostředí.<ref name=":0">TRANSPARENCY INTERNATIONAL. Whistleblowing. Transparency international. [online] [cit. 2017-06-25]. Dostupné z: http://www.zapiskej.cz/cs/#terms </ref>
| |
| − |
| |
| − | ==Vymezení pojmu==
| |
| − |
| |
| − | Pojem whistleblowing, aplikovaný přibližně od 70. let minulého století, <ref name=":1">CÍSAŘOVÁ, Eliška. Whistleblowing a ochrana oznamovatelů v České republice [online]. Praha: Transparency international, 2009 [cit. 2017-06-25]. ISBN 978-80-87123-11-9. Dostupné z: http://osf.cz/wp-content/uploads/2015/08/TIC_whistleblowers_2009.pdf</ref> česky překládaný jako: „hvízdání na poplach“ je používaný pro nahlášení neetického, škodlivého, nebo dokonce protizákonného jednání v organizaci jejím zaměstnancem. Tato oznámení jsou důležitá proto, aby bylo zabráněno škodám v organizaci, či poškození zaměstnanců, zákazníků, nebo státu. <ref name=":2">BLÁHA, Jiří a Zdenek DYTRT. Manažerská etika. Praha: Management Press, 2003. ISBN 80-7261-084-8.</ref>V těchto případech, je whistle-blowing oprávněný. Dále k nim patří:
| |
| − |
| |
| − | * k trestnímu činu právě dochází, nebo je zde podezření, že bude spáchán,
| |
| − |
| |
| − | * někdo nedodržel, nebo je pravděpodobné, že nedodrží právní povinnosti, které se na ně vztahují,
| |
| − |
| |
| − | * bylo ohroženo životní prostředí, nebo je pravděpodobné, že bude ohroženo. <ref name=":3">MARTIN, David M. A to Z of Employment Practice. London: Thorogood Publishing, 2004. ISBN 9781854183002.</ref>
| |
| − |
| |
| − | Osoba, která toto neetické jednání nahlašuje, se pak nazývá „whistleblower“. Ten poskytuje informace osobám nebo institucím, které mohou oznamovanou skutečnost prověřit a případně zakročit. Nejde tedy jen o samotné oznámení, ale také o nalezení smysluplného řešení.<ref name=":0"/> Častým důvodem, proč se zaměstnanec nestane whistleblowerem je bohužel fakt, že tak většinou vystavuje riziku svůj profesní i osobní život.<ref name=":1"/>
| |
| − |
| |
| − | ==Zakotvení v personálních politikách organizací==
| |
| − |
| |
| − | Stěžejní body, které by měly být v personálních politikách zakotveny, aby dodaly odvahu potenciálním whistleblowerům:
| |
| − |
| |
| − | * vysvětlete, co je podvod a jeho účinky na zaměstnance a zákazníky, diskutujte o jiných možných selháních, která mohou poškodit organizaci,
| |
| − |
| |
| − | * zdůrazněte, že pokud bude nahlášeno selhání, budete jednat otevřeně, po tomto ujištění zaměstnanci spíše nahlásí problém, když budou vědět, že se jím budete dále zabývat,
| |
| − |
| |
| − | * jednoznačně zdůrazněte, že budete podporovat zaměstnance a chránit je před represemi. Udělejte maximum pro získání jejich důvěry.<ref name=":2"/>
| |
| − |
| |
| − | Cíle personálních politik, pak mohou být tyto:
| |
| − |
| |
| − | * posílit vědomí morálních zásad a hodnot při každodenním podnikatelském roz-hodování,
| |
| − |
| |
| − | * identifikovat klíčové etické problémy, s nimiž se zaměstnanci setkávají v různých útvarech a funkčních oblastech,
| |
| − |
| |
| − | * připomenout zaměstnancům, jak je důležité zdržet se neetického chování, i to, že je třeba hlásit všechny nemorální praktiky<ref name=":4">ARMSTRONG, Michael. Personální management. šesté. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-614-5.</ref>
| |
| − |
| |
| − | ==Ochrana oznamovatelů v českém právu==
| |
| − |
| |
| − | V českém právu neexistuje úplná právní úprava, která by se problematikou whistleblowingu zabývala <ref name=":1"/>, avšak jsou zde organizace na které se lze obrátit:
| |
| − |
| |
| − | - '''Inspektorát práce a úřad práce''' – pokud whistleblower podá oznámení těmto orgánům, tyto se musí oznámením zabývat, ovšem nemusí provést navrhovanou kontrolu. Pokud ke kontrole dojde, může IP a ÚP žádat o nápravu nedostatků v organizaci a může být uložena i pokuta.
| |
| − |
| |
| − | - '''Obecní úřady a jiné příslušné správní orgány''' – v tomto případě může oznamovatel nahlásit podezření z přestupku např.: orgánům Policie ČR, pak má právo znát výsledky prošetření do 30 dnů od podání.
| |
| − |
| |
| − | - '''Orgány činné v trestním řízení''' – zde jde o podání trestního oznámení při podezření ze spáchání trestného činu. V některých případech jde dokonce o povinnost nahlášení. Lze se obrátit na orgány státního zastupitelství, soudy nebo Policii ČR.
| |
| − |
| |
| − | - '''Veřejný ochránce práv''' – neboli Ombudsman, který figuruje i ve struktuře již zmíněného Etického programu, je další z možností, na koho se může oznamovatel obrátit. Zde se ovšem může nahlásit pouze podnět k prošetření činností veřejných subjektů a nikoliv soukromých zaměstnavatelů. <ref name=":1"/>
| |
| − |
| |
| − | ==Vnímání whistleblowingu českými zaměstnanci==
| |
| − |
| |
| − | Dle výzkumu '''Transparency International''' – Česká republika (TIC). Konaného v září 2009 na dle kvótního výběru vybraných 1000 respondentech ve věku 20 – 59 let, vychází tyto výsledky: <ref name=":1"/>
| |
| − |
| |
| − | ===Etická pravidla na pracovišti===
| |
| − | Etický kodex, jako soubor pravidel, kterými se organizace řídí, má na pracovišti téměř polovina respondentů (47 %), v soukromém sektoru je to pak 42 %. Zbylých 53 % respektive 58 % o etickém kodexu na pracovišti neví, nebo neví o žádném takovém platném. Z toho vyvstává nelichotivý závěr, a tedy že více než polovina organizací v obou sektorech (veřejný a soukromý) nevzdělává a neinformuje své zaměstnance o etických pravidlech při výkonu pracovních činností. Přitom si více jak dvě třetiny respondentů (69 %) myslí, že etický kodex má pozitivní vliv na chování zaměstnanců ve společnosti. Tento vliv je dle respondentů (67 %) navíc podmíněn i tím, že toto etické chování, se stává po svém zakotvení pevnou součástí firemní kultury a hodnot. <ref name=":1"/>
| |
| − |
| |
| − | ===Důvěra v instituce a ochranná opatření===
| |
| − | S oznamováním nekalých praktik na pracovišti a tedy vůbec s odhodláním, něco takového nahlásit, je velmi úzce spojená důvěra v orgány, které by pak následně měli zajistit ochranu oznamovatelů. Pokud tedy něco oznámí a dostanou se do situace, kdy budou ze strany zaměstnavatele nuceni, ve většině případů, rozvázat pracovní poměr.
| |
| − | Pak se bohužel potvrzují obavy, že pouze 15 % respondentů ve vyšší či menší míře důvěřuje existujícím zákonům a tedy tomu, že budou dostatečně chráněni. Zbylých 85 % žádnou takovou důvěru nemá. Co se týče povědomí o tom, jaká instituce je oznamovatelům nejvíce nápomocná, či na jaký orgán by se oznamovatelé obrátili, pak respondenti uvádějí, že by se obrátili na Inspektorát práce (27 %), Policii ČR (24 %), Média (23 %), Odborové organizace (20 %), Interní kontrolní orgány (20 %) a Anonymní oznamovací linky (20 %), na jiné další v menší míře. Na druhou stranu si ale myslí, že žádná z těchto možností, by jim neposkytla dostatečnou pomoc. Jako jediný nápomocný orgán je vnímán Inspektorát práce – 21% nedůvěra, jako nejméně nápomocná je pak vnímána Policie ČR – 34% nedůvěra. <ref name=":1"/>
| |
| − |
| |
| − | ===Vnímání whistleblowerů kolegy===
| |
| − | Zajímavá jsou taktéž čísla, která reflektují to, co si o whistleblowerech myslí jejich kolegové. Ačkoliv 82 % respondentů myslí, že whistlebloweři dělají dobrou věc a jsou potřeba a také, že jsou to svým způsobem hrdinové (75 %), skoro stejný vzorek (79 %) soudí, že whistlebloweři taktéž kvůli oznámení špatně skončí a také, že toho svým postupem mnoho nezmůžou.
| |
| − | Někteří (32 %) si dokonce myslí, že whistlebloweři oznámením sledují svůj vlastní prospěch na úkor ostatních zaměstnanců a zaměstnavatele, nebo si 29 % respondentů myslí, že whistlebloweři nevědí, co dělají a dalších 19 % je považuje za blázny, kteří rádi dělají problémy. <ref name=":1"/>
| |
| − |
| |
| − |
| |
| − | ==Odkazy==
| |
| − |
| |
| − | ===Reference===
| |
| − |
| |
| − | <references/>
| |
| − |
| |
| − | ===Související články===
| |
| − |
| |
| − | ===Klíčová slova===
| |
| − | whistleblowing, oznamovatel/whistleblower, ochranná opatření, neetické chování
| |
