Exekutivní funkce

• v širším pojetí zahrnují řadu kognitivních dovedností, odpovědných za:

1. plánování
2. iniciaci
3. sekvenční zpracování (řazení)
4. monitorování (kontrolování, sledování)

dva názory:

• první spojuje exekutivní funkce se specifickými kognitivními funkcemi jako vhled, vůle, abstrakce, úsudek
• implikuje, že exekutivní funkce - tak jako paměť a jazyk - jsou získanými dovednostmi a mohou být přímo měřeny
• jejich narušení ústí do ztráty těchto schopností
• druhý zdůrazňuje kybernetická (lodivod) hlediska exekutivních faktorů, tj. že exekutivní faktory řídí výkon složitých činností interagují s ne-exekutivními procesy
• jejich narušení je možné vidět jen skrze dezorganizaci operací ne-exekutivních oblastí
• toto pojetí přináší zvýraznění dynamických interakcí mezi frontálními kontrolními systémy a jimi řízenými procesy

definice exekutivních funkcí

• exekutivní kognitivní schopnosti jsou řadou složitých oddělených kognitivních dovedností, zahrnujících plánování, organizaci, reagování na nové skutečnosti a pracovní paměť
• nejzákladnější exekutivní funkcí je schopnost použít záměr (úmysl) k regulaci (usměrňování) provádění cílem řízeného chování
• zahrnuje schopnost iniciovat nezávisle cílevědomou aktivitu a utlumit irelevantní nebo nevhodnou aktivitu
• osoby s jejich poruchami nejsou schopny řídit své vlastní chování a potřebují podporu (povzbuzení), vnější strukturaci a kontrolu (dohled)
• exekutivní funkce (EF) udržuje přiměřené zaměření s ohledem na dosažení budoucího cíle
• EF je mechanismem, jimž je optimalizována činnost v situacích, požadujících simultánní operace mnoha různých kognitivních procesů
• EF požaduje schopnost plánování a řazení složitých chování,
• simultánní sledování mnoha zdrojů informace, uchopení „jádra“ ve složité situaci, odolávání interferenci, tlumení nevhodných reakcí a podporu jednání pod delší období
• EF zahrnuje strategické plánování, regulaci podnětů, organizované paměťové vyhledávání a také flexibilitu myšlení a jednání
• EF jsou vyšší funkce, které integrují funkce základní, jako percepce, pozornost a paměť; tyto vyšší funkce zahrnují schopnost anticipovat, stanovit cíle, plán, sledovat výsledky a využívat zpětnou vazbu
• EF je myšlena jako regulační řízení
• EF je popsána jako schopnost zapojit nezávislé, cílevědomé a sebe-obslužné chování
• EF je proponována jako soubor procesů, které vedou, řídí a ovládají kognitivní, emoční a behaviorální funkce, zvláště během aktivního a nového řešení problému
• EF zdůrazňuje metakognitivní schopnosti, které umožňují jedinci vnímat podněty z prostředí, adaptivně na ně reagovat, flexibilně měnit směr jednání, anticipovat budoucí cíle, zvažovat následky a odpovídat integrovaně (tzv. zdravým, příp. selským rozumem), při využití všech těchto kapacit k dosažení uvědomovaného cíle

Historie

• případ Phineas Gage
• Miller et al. (1960) využili pojem systémového inženýrství Test - Operate - Test - Exit řízení lidské kognice
• Lurija (1969) přináší narušení funkčního systému programování, regulace a verifikace chování
• Butterfield a Belmont(1977) popisují exekutivní funkce jako schopnost kdy osoba spontánně mění řídící proces jako reakci (přiměřenou) na objektivní změnu informace v úloze
• Norman a Shallice (1980) vytvořili pojem supervizního pozornostního systému
• Goldman-Rakic (1995) a Pennington et al. (1996) přišli s centrální exekutivou
• Baddeley (1996) a Parkin (1998) toto pojetí řeší polemicky takřka dodnes

Hypotéza somatického markeru

• předpokládá se, že orbitofrontální PFK je odpovědná za "označkování" lidí, předmětů nebo situací s afektivním významem
• označkování je dosaženo asociováním minulých vzpomínek na události s afektivním nábojem se somatickým stavem, který událost vyvolala
• takže událost je označena somatickým markerem, který v budoucnu napomáhá jedinci činit rozhodnutí
• vyvolaný somatický marker nabízí odpovídající afektivní stav a "správné vycítění", která alternativa je při rozhodování správná
• pacienti s poškozením tohoto systému nejsou schopni dosáhnout rozhodnutí jednoduše proto, že se stávají neschopnými rozjímáním nad irelevantní informací
• žádné z jejich jednání není obvykle více upřednostňováno emočně, než jiné a oni pak činí rozhodnutí náhodně nebo impulzivně a stávají se tak dezinhibovanými

karetní hra

• velké odměny = velké tresty
• malé odměny = malé tresty = výborný výsledek
• pacient má za úkol vybrat karty ze 4 různých balíčků tak, aby vyhrál peníze od examinátora
• každá karta vyhrává nějaké peníze, ale některé také nesou ztrátu a pacient musí zaplatit
• pacient neví, že karty z prvních dvou balíčků vyhrávají hodně, ale příležitostně také přináší velkou ztrátu a opakovaně z nich vybírají, což vede k čisté ztrátě
• naopak karty z dalších dvou balíčků vyhrávají málo, ale také ztráty jsou mnohem menší a celkově braní z nich přináší čistý zisk
• závěr:

1. kontrolní osoby napřed braly z obou balíčků s velkými odměnami, ale po několika velkých ztrátách přešly ke druhým a celkově získali
2. pacienti s PFK poškozením postupovaly stejně, ale poté nebyli schopni "adaptivně" změnit své chování a přišli o všechny své peníze
3. úloha je typická pro potíže, které prefrontální pacienti zakoušejí v běžném životě