Konflikty a způsoby jejich řešení: Porovnání verzí
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
== Vymezení == | == Vymezení == | ||
− | Konflikt je nevyhnutelnou součástí našeho života, avšak hrubosti a násilí nejsou. Efektivně řešený konflikt je přínosný a potřebný pro změnu<ref name=vyrost>VÝROST, Jozef. a Ivan. SLAMĚNÍK. <i>Sociální psychologie = Sociálna psychológia</i>. Praha: ISV, 1997.</ref><br /> Konflikt je střetnutí vyvolané neslučitelnými cíli<ref>NAKONEČNÝ, Milan. <i>Sociální psychologie</i>. Vyd. 2., rozš. a přeprac. Praha: Academia, 2009.</ref>. Konflikty souvisí s procesem volby, v jakém směru jednat - s rozhodováním se. Konflikt je rozpor, současné střetávání protichůdných tendencí. Dělíme je na<ref name=vyrost/>: | + | Konflikt je nevyhnutelnou součástí našeho života, avšak hrubosti a násilí nejsou. Efektivně řešený konflikt je přínosný a potřebný pro změnu<ref name=vyrost>VÝROST, Jozef. a Ivan. SLAMĚNÍK. <i>Sociální psychologie = Sociálna psychológia</i>. Praha: ISV, 1997.</ref><br /> Konflikt je střetnutí vyvolané neslučitelnými cíli<ref name=nakonecny>NAKONEČNÝ, Milan. <i>Sociální psychologie</i>. Vyd. 2., rozš. a přeprac. Praha: Academia, 2009.</ref>. Konflikty souvisí s procesem volby, v jakém směru jednat - s rozhodováním se. Konflikt je rozpor, současné střetávání protichůdných tendencí. Dělíme je na<ref name=vyrost/>: |
* '''interpersonální/sociální''' - střet zájmů, postojů či motivů dvou a více osob<ref name=vyrost/> | * '''interpersonální/sociální''' - střet zájmů, postojů či motivů dvou a více osob<ref name=vyrost/> | ||
Řádek 10: | Řádek 10: | ||
*meziskupinové<br /> | *meziskupinové<br /> | ||
− | Společné charakteristiky mezilidských konfliktů podle Lulofse a Cahna (2000, podle Frankovského a Kantoše, 2009)<ref name=vyrost/>: | + | '''Dělení konfliktů''' (K. Lewin)<ref name=vyrost/>:<br /> |
+ | Konflikt je situace, ve které působí přibližně stejně velké síly s protichůdným směrem. | ||
+ | *'''apetence apetence''' - jedinec se rozhoduje mezi dvěma stejně přitažlivými variantami, populární příklad je Burdianův osel | ||
+ | *'''averze apetence''' - konflikt, při kterém je jedinec přitahován předmětem, který má pro něj značnou přitažlivost, ale zároveň obsahuje i značně negativní aspekt | ||
+ | *'''averze averze''' výběr mezi dvěma negativními možnostmi (výběr menšího zla)<br /> | ||
+ | |||
+ | '''Znaky interpersonálního konfliktu v dyadě''' pode Filley (1975)<ref name=nakonecny/>: | ||
+ | *nejméně dvě osoby jsou v interakci | ||
+ | *interakce jsou zaměřeny na to ovládnout nebo potlačit druhou osobu, prosadit vlastní zájmy | ||
+ | *osobami vykazované akce jsou ve vzájemném protikladu<br /> | ||
+ | |||
+ | '''Společné charakteristiky mezilidských konfliktů''' podle Lulofse a Cahna (2000, podle Frankovského a Kantoše, 2009)<ref name=vyrost/>: | ||
*Jedinci jsou ve vzájemně závislém vztahu | *Jedinci jsou ve vzájemně závislém vztahu | ||
*vnímají, že v rámci společného snažení vyhledávají rozdílné zisky | *vnímají, že v rámci společného snažení vyhledávají rozdílné zisky | ||
*konflikt má přímý (potenciálně negativní) dopad na vztahy mezi lidmi | *konflikt má přímý (potenciálně negativní) dopad na vztahy mezi lidmi | ||
− | *existuje urgentní potřeba řešit tyto otázky | + | *existuje urgentní potřeba řešit tyto otázky <br /> |
− | Dopady meziskupinových konfliktů na strukturu skupiny podle Michenera, Delamata a Myerse (2004, podle Frnakovského a Kantoše, 2009)<ref name=vyrost/>: | + | '''Dopady meziskupinových konfliktů na strukturu skupiny''' podle Michenera, Delamata a Myerse (2004, podle Frnakovského a Kantoše, 2009)<ref name=vyrost/>: |
*nárůst skupinové koheze | *nárůst skupinové koheze | ||
*změny v chování vůdců skupin | *změny v chování vůdců skupin | ||
*změny skupinových norem a konformity | *změny skupinových norem a konformity | ||
*změny priorit skupiny a statusy jejich členů<br /> | *změny priorit skupiny a statusy jejich členů<br /> | ||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
== Vývojový účinek konfliktů == | == Vývojový účinek konfliktů == | ||
Zvládnutelné konflikty = hnací síla k objevování a zdokonalování psychologického osobního a interpersonálního přizpůsobení a výzbroje k němu. Růst sebedůvěry a schopností konflikty lépe snášet, chápat a řešit. Převyšují-li konflikty možnosti jedince = patogenní zdroj. Nedostatek zkušenosti s konflikty, neúspěšná zkušenost s konflikty. Poruchy sebedůvěry, patologie. | Zvládnutelné konflikty = hnací síla k objevování a zdokonalování psychologického osobního a interpersonálního přizpůsobení a výzbroje k němu. Růst sebedůvěry a schopností konflikty lépe snášet, chápat a řešit. Převyšují-li konflikty možnosti jedince = patogenní zdroj. Nedostatek zkušenosti s konflikty, neúspěšná zkušenost s konflikty. Poruchy sebedůvěry, patologie. | ||
− | |||
− | |||
− | |||
== Řešení konfliktů == | == Řešení konfliktů == | ||
− | + | 3 způsoby řešení konfliktů<ref name=vyrost/>: | |
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
* '''autoritativní řešení''' - jsou založené na síle, vlivu, resp. moci, kterou některá ze zúčastněných stran disponuje, řešení založená na autoritě jsou v mnohých případech vynucená a zúčastněné strany s řešením nemusí souhlasit, rozhodnutí, které musí sporné strany respektovat | * '''autoritativní řešení''' - jsou založené na síle, vlivu, resp. moci, kterou některá ze zúčastněných stran disponuje, řešení založená na autoritě jsou v mnohých případech vynucená a zúčastněné strany s řešením nemusí souhlasit, rozhodnutí, které musí sporné strany respektovat | ||
* '''alternativní řešení''' - alternativní řešení poskytují konfliktním stranám svobodnou možnost rozhodnout se, zda a jakým způsobem se dohodnou, řešení konfliktů je plně v kompetenci sporných stran, mají možnost ovlivňovat průběh konfliktu, produkují větší spokojenost s výsledkem konfliktu než v případě jeho vynucení autoritou, pokud nejsou jedinci schopni dosáhnout žádoucího výsledku, může být využita: změna struktury výsledku na základě konfliktu cílů. Ta se soustředí buď na odměňování spolupráce, nebo na trestání nespolupráce. Změna struktury v rozhodování na základě konfliktu - např. se obě strany nakonec dohodnou, že zvolí soudce, kterí situaci definitivně vyřeší. | * '''alternativní řešení''' - alternativní řešení poskytují konfliktním stranám svobodnou možnost rozhodnout se, zda a jakým způsobem se dohodnou, řešení konfliktů je plně v kompetenci sporných stran, mají možnost ovlivňovat průběh konfliktu, produkují větší spokojenost s výsledkem konfliktu než v případě jeho vynucení autoritou, pokud nejsou jedinci schopni dosáhnout žádoucího výsledku, může být využita: změna struktury výsledku na základě konfliktu cílů. Ta se soustředí buď na odměňování spolupráce, nebo na trestání nespolupráce. Změna struktury v rozhodování na základě konfliktu - např. se obě strany nakonec dohodnou, že zvolí soudce, kterí situaci definitivně vyřeší. | ||
Řádek 75: | Řádek 58: | ||
*'''Imitace''' - je to kopírování chování, požadavků a ústupků druhé strany; když jedna strana nastolí požadavek, druhá strana na něj reaguje protipožadavky | *'''Imitace''' - je to kopírování chování, požadavků a ústupků druhé strany; když jedna strana nastolí požadavek, druhá strana na něj reaguje protipožadavky | ||
*'''Kompenzace''' - naopak neutralizuje chování druhé strany; když jedna strana ve vyjednávání postupuje velmi rychle, druhá strana záměrně zpomaluje | *'''Kompenzace''' - naopak neutralizuje chování druhé strany; když jedna strana ve vyjednávání postupuje velmi rychle, druhá strana záměrně zpomaluje | ||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
== Seznam použité literatury == | == Seznam použité literatury == | ||
<references/> | <references/> |
Verze z 12. 12. 2017, 20:18
Obsah
Vymezení
Konflikt je nevyhnutelnou součástí našeho života, avšak hrubosti a násilí nejsou. Efektivně řešený konflikt je přínosný a potřebný pro změnu[1]
Konflikt je střetnutí vyvolané neslučitelnými cíli[2]. Konflikty souvisí s procesem volby, v jakém směru jednat - s rozhodováním se. Konflikt je rozpor, současné střetávání protichůdných tendencí. Dělíme je na[1]:
- interpersonální/sociální - střet zájmů, postojů či motivů dvou a více osob[1]
- intrapersonální - střet dvou neslučitelných tendencí, nebo cílových představ
Další možné dělení[1]:
- intrapersonální
- skupinové
- meziskupinové
Dělení konfliktů (K. Lewin)[1]:
Konflikt je situace, ve které působí přibližně stejně velké síly s protichůdným směrem.
- apetence apetence - jedinec se rozhoduje mezi dvěma stejně přitažlivými variantami, populární příklad je Burdianův osel
- averze apetence - konflikt, při kterém je jedinec přitahován předmětem, který má pro něj značnou přitažlivost, ale zároveň obsahuje i značně negativní aspekt
- averze averze výběr mezi dvěma negativními možnostmi (výběr menšího zla)
Znaky interpersonálního konfliktu v dyadě pode Filley (1975)[2]:
- nejméně dvě osoby jsou v interakci
- interakce jsou zaměřeny na to ovládnout nebo potlačit druhou osobu, prosadit vlastní zájmy
- osobami vykazované akce jsou ve vzájemném protikladu
Společné charakteristiky mezilidských konfliktů podle Lulofse a Cahna (2000, podle Frankovského a Kantoše, 2009)[1]:
- Jedinci jsou ve vzájemně závislém vztahu
- vnímají, že v rámci společného snažení vyhledávají rozdílné zisky
- konflikt má přímý (potenciálně negativní) dopad na vztahy mezi lidmi
- existuje urgentní potřeba řešit tyto otázky
Dopady meziskupinových konfliktů na strukturu skupiny podle Michenera, Delamata a Myerse (2004, podle Frnakovského a Kantoše, 2009)[1]:
- nárůst skupinové koheze
- změny v chování vůdců skupin
- změny skupinových norem a konformity
- změny priorit skupiny a statusy jejich členů
Vývojový účinek konfliktů
Zvládnutelné konflikty = hnací síla k objevování a zdokonalování psychologického osobního a interpersonálního přizpůsobení a výzbroje k němu. Růst sebedůvěry a schopností konflikty lépe snášet, chápat a řešit. Převyšují-li konflikty možnosti jedince = patogenní zdroj. Nedostatek zkušenosti s konflikty, neúspěšná zkušenost s konflikty. Poruchy sebedůvěry, patologie.
Řešení konfliktů
3 způsoby řešení konfliktů[1]:
- autoritativní řešení - jsou založené na síle, vlivu, resp. moci, kterou některá ze zúčastněných stran disponuje, řešení založená na autoritě jsou v mnohých případech vynucená a zúčastněné strany s řešením nemusí souhlasit, rozhodnutí, které musí sporné strany respektovat
- alternativní řešení - alternativní řešení poskytují konfliktním stranám svobodnou možnost rozhodnout se, zda a jakým způsobem se dohodnou, řešení konfliktů je plně v kompetenci sporných stran, mají možnost ovlivňovat průběh konfliktu, produkují větší spokojenost s výsledkem konfliktu než v případě jeho vynucení autoritou, pokud nejsou jedinci schopni dosáhnout žádoucího výsledku, může být využita: změna struktury výsledku na základě konfliktu cílů. Ta se soustředí buď na odměňování spolupráce, nebo na trestání nespolupráce. Změna struktury v rozhodování na základě konfliktu - např. se obě strany nakonec dohodnou, že zvolí soudce, kterí situaci definitivně vyřeší.
- intervence třetí strany - postupy, kdy se s pomocí třetí strany pomáhají řešit konflikty, které sporné strany jinak nedokážou řešit, třetí strana používá různé strategie
- procesní kontrola – tj. kontrola třetí strany nad sdělením a interpretováním
- rozhodovací kontrola – tj. kontrola třetí strany nad výsledkem sporu
na základě různého namíchání těchto dvou strategií vznikají 4 možné role třetí strany
- stimul – pokud třetí strana nemá ani procesní ani rozhodovací kontrolu ( tj. poskytuje rady a doporučení)
- vyšetřovatel – pokud třetí strana má jak procesní tak rozhodovací kontrolu
- posuzovatel – má pouze rozhodovací kontrolu (př. soudce, který všechny strany vyslechne a následně rozhodne)
- prostředník – má pouze procesní kontrolu, nazývá se tzv. mediací, je nejčastější (konfliktní strany s jeho pomocí samy směřují k aktivnímu hledání inovativního řešení)
Vyjednávání
Vyjednávání je proces prosazování zájmů zainteresovaných stran za účelem dosažení vzájemné dohody. K dosažení dohody se používají různé strategie[1]:
- změna vlastních zájmů/požadavků - jedna se o ustupování - je to posun k požadavkům druhé strany, nebo snížení vlastních požadavků o určitou úroveň (nesmí však klesnout pod určitou minimální úroveň, jinak k dohodě nedojde). Čím náročnější jsou počáteční požadavky jedné strany a čím pomalejší je ustupování strany druhé, tím méně pravděpodobné je dosažení dohody → pokud však nakonec k dohodě dojde, zainteresované strany jsou s ní mnohem spokojenější.
- změna požadavků druhé strany - soubor postupů, jejichž cílem je, aby druhá strana ustoupila, nebo změnila své požadavky. Nejrozšířenějšími postupy jsou přesvědčování, poziční vyjednávání a hrozby. Účinnost těchto postupů je přímo závislá na úrovni minimálních požadavků druhé strany (za touto hranicí opět není dohoda možná
- vyjednávání založené na zájmech - je zaměřené na alternativy, které uspokojí požadavky všech zúčastněných stran. Základem je spolupráce, která generuje oboustranné výhody. Jedná se o aktivní prosazování vlastních zájmů s ohledem na potřeby druhé strany a také o flexibilitu při koncipování konečné dohody. Při výběru strategie vyjednávání byla prokázána spojitost mezi situačními, resp. osobnostními charakteristikami (interakční přístup) vyjednavače a výběrem strategie vyjednávání. Je obecná tendence vyjednávačů, na začátku používat strategii změn požadavků druhé strany a později uplatnit vyjednávání založené na zájmech.
Základní taktiky vyjednávání[1]:
- Imitace - je to kopírování chování, požadavků a ústupků druhé strany; když jedna strana nastolí požadavek, druhá strana na něj reaguje protipožadavky
- Kompenzace - naopak neutralizuje chování druhé strany; když jedna strana ve vyjednávání postupuje velmi rychle, druhá strana záměrně zpomaluje
Seznam použité literatury