Kodexy v oblasti informační a citační etiky: Porovnání verzí
(→Závěr) |
(→Závěr) |
||
Řádek 28: | Řádek 28: | ||
+ | == Odkazy == | ||
+ | === Reference === | ||
<references/> | <references/> | ||
+ | |||
+ | === Použitá literatura === | ||
+ | |||
+ | === Související články === | ||
+ | |||
+ | === Klíčová slova === | ||
Verze z 9. 5. 2018, 14:00
Informační etika je ohraničena pravidly, jež přehledně roztřídil M. Černý. Jedná se o legislativu, profesní kodexy, firemní dokumenty, RFC dokumenty, neformální pravidla a zásady[1] Citační etika je poté definována normami, zákony či obecnými neformálními zásadami. Veškeré kodexy jsou průběžně aktualizovány s postupně se měnícími pravidly.
Obsah
Pravidla a kodexy
Mezi důležité dokumenty patří následující legislativa, kodexy, pravidla:
Autorský zákon č. 121/2000 Sb. – Zákon obsahující dvanáct částí vymezuje autorské právo a jeho ochranu, pojednává o tom, co je předmětem autorství a autorského práva, jak vzniká autorské právo a o dalších s touto problematikou souvisejících tématech. Práva jsou zde dělena na osobnostní a majetková. Předmětem autorského práva je dle §2 kromě dalších popsaných případů „…dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobně včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam…“[2]
Trestní zákon č. 140/1961 Sb. – Zájmem trestního zákona je chránit práva fyzických i právnických osob. V případě informační a citační etiky jsou významné části o porušování práv, tedy zejména §149-152 nacházející se v části druhé ze tří a pojednávající mimo jiné o trestných činech proti autorskému právu a proti právům, jež souvisí s právem autorským.
Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů – Zákon o čtyřech částech pojednává o právech a povinnostech při zpracování osobních údajů a definuje podmínky k předávání těchto údajů do jiných států.
Výše zmíněná legislativa je v českém prostředí základním kodexem, jejíž dodržování je dáno státem. Dalšími pravidly jsou jistá neformální ustanovení, která vznikají v prostředí skupin osob s cílem stanovit pravidla výkonu činnosti. Jedná se např. o tyto kodexy:
Kodexy knihovníků – Existuje Kodex ALA (Americké knihovnické asociace) upravující práva a možnosti knihovníků při práci s informacemi. V českém prostředí je SKIPem sepsán Kodex etiky českých knihovníků. „Knihovny jsou veřejné, demokratické instituce, které shromažďují, uchovávají a poskytují informace všem členům společnosti. Zajišťováním a zpřístupňováním dokumentů a informací ve prospěch vzdělávání, výzkumu a kulturní úrovně obyvatel podporují ekonomický a sociální rozvoj společnosti, jsou službou pro místní komunity i důležitým kulturním a vzdělávacím centrem města, obce či regionu, kde působí. Pomáhají rozvíjet a obohacovat život jedince i celé společnosti.“[3]
Novinářské kodexy – V české prostředí vznikl Etický kodex novináře, který byl sepsán Syndikátem novinářů České republiky. Mezi jeho hlavní body, jak uvádí J. Činčera, patří např.: „Povinnost šířit pravdivé informace, rozlišovat mezi domněnkami a fakty, fakty a názory. Respektovat soukromí. Zákaz plagiátu.“[4]
Dále je možné zmínit Desatero počítačové etiky Institutu pro počítačovou etiku Brookings Institution ve Washingtonu, Kodex ACM (Association for Computing Machinery) vyzdvihující spravedlnost a poctivost, či Netiquette, zásady síťové etiky.
Normy upravující výhradně citační etiku jsou:
ČSN ISO 690- Informace a dokumentace – Pravidla pro bibliografické odkazy a citace informačních zdrojů. - Tato norma čtenáře seznamuje s podrobnými pravidly citování, přičemž poskytuje návod, jak citovat všechny typy zdrojů a zmiňuje všechny možné styly citování. "Tato mezinárodní norma uvádí pravidla pro úpravu bibliografických citací. Uvádí rovněž pokyny pro úpravu citací v latince v informačních zdrojích, které nejsou primárně bibliografické. Norma je použitelná na bibliografické odkazy a citace všech druhů informačních zdrojů, zahrnující, ale neomezující monografie, periodika, příspěvky, patenty, kartografické dokumenty, elektronické informační zdroje (včetně počítačového softwaru a databází), hudbu, zvukové dokumenty, tiskoviny, fotografie, grafická a audiovizuální díla a filmy"[5]
Závěr
Dodržováním pravidel definovaných ve výše zmíněných zákonech, normách či kodexech nebude docházet k trestnému plagiátorství, nesprávnému citování zdrojů, nesjednocení citací v jedné práci a dalším pochybením proti informační a citační etice.
Odkazy
Reference
- ↑ ČERNÝ, Michal. 2014. Kurz práce s informacemi: Informační etika. In: Slideshare [online]. [cit. 29.4.2018]. Dostupné z:http://www.slideshare.net/CEINVE/informan-etika-22378470
- ↑ PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY. 2000. Autorský zákon č. 121/2000 Sb. [online] [cit. 8. 5. 2018] Dostupné z: https://zakony.kurzy.cz/121-2000-autorsky-zakon/cast-1-hlava-1-dil-1/
- ↑ SKIP. 2004. Kodex etiky českých knihovníků. [cit. 8. 5. 2018] Dostupné z: http://skipcr.cz/co-je-skip/kodex-etiky/kodex-etiky-ceskych-knihovniku/?searchterm=kodex%20etiky%20%C4%8Desk%C3%BDch%20knihovn%C3%ADk%C5%AF
- ↑ ČINČERA, Jan. 2002. Informační etika: sylabus k bakalářskému studiu informační vědy. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, s. 15. ISBN 8021029811.
- ↑ ÚŘAD PRO TECHNICKOU NORMALIZACI, METROLOGII A STÁTNÍ ZKUŠEBNICTVÍ. 2011. Informace a dokumentace – Pravidla pro bibliografické odkazy a citace informačních zdrojů. [cit. 8.5.2018] Dostupné z: http://www.technicke-normy-csn.cz/inc/nahled_normy.php?norma=010197-csn-iso-690&kat=87858