Studium dokumentů: Porovnání verzí

 
(Není zobrazeno 49 mezilehlých verzí od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
−
Studium dokumentů (nebo také heuristika zdrojů či desk research)je považována za jeden z druhů výzkumných metod.
+
[[File:Krušnohorské noviny titulka stará a nová.jpg|thumb|upright 1.2|Obsahové analýze mohou být podrobeny také noviny a časopisy]]
−
'''Dokument''' je v tomto případě jakýkoli hmotný záznam lidské činnosti, který nevznikl za účelem našeho výzkumu. Patří sem například:
+
 
 +
'''Studium dokumentů''' (nebo také '''heuristika zdrojů''' či '''desk research''')je považována za jeden z druhů [[Výzkum a metody v informační vědě|výzkumných metod]].<ref name="Bawden">BAWDEN, David a Lyn ROBINSON. Úvod do informační vědy. Přeložili Michal LORENZ, Karel MIKULÁŠEK, Dana VÉVODOVÁ. Doubravník: Flow, 2017. ISBN 978-80-88123-10-1.</ref> Platí to i pro oblast [[Informační věda|informační vědy]]. Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) jej definuje jako techniku přípravné technické a vědecké práce spočívající ve vyhledávání, třídění a hodnocení pramenů a pramenných informací.<ref>JONÁK, Zdeněk. Heuristika. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2018-06-2]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz</</ref>'''Dokument''' je v tomto případě jakýkoli hmotný záznam lidské činnosti, který nevznikl za účelem našeho výzkumu. Patří sem například:
 
* úřední statistiky
 
* úřední statistiky
 
* daňová záznamy
 
* daňová záznamy
 
* články v novinách a časopisech
 
* články v novinách a časopisech
−
<ref name="Disman">DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele. Praha: Karolinum, 1993. ISBN 80-7184-141-2.</ref>
+
* deníky nebo úřední a osobní korespondence<ref name="Disman">DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele. Praha: Karolinum, 1993. ISBN 80-7184-141-2.</ref>
−
Jakýkoliv psaný materiál je potenciálním zdrojem sociologické informace.I dokumenty, o kterých víme, že obsahují určité zkreslení, nám mohou poskytnout cennou informaci. Někdy je to právě zkreslení, které je předmětem našeho výzkumného zájmu.  
+
Jakýkoliv psaný materiál je potenciálním zdrojem sociologické informace. I dokumenty, o kterých víme, že obsahují určité zkreslení, nám mohou poskytnout cennou informaci. Někdy je to právě zkreslení, které je předmětem našeho výzkumného zájmu.  
 +
Studium dokumentů obecně a obsahová analýza zvláště jsou jedinečným nástrojem analýzy a pochopení společenských změn.Kromě toho, obsahová analýza je jednou z nejproduktivnějších mezi ostatními technikami sběru informací. Je méně nákladná a dá se zvládnout v malém pracovním týmu nebo jednotlivcem. <ref name="Disman"></ref>Veškerý výzkum jakéhokoliv druhu bude zahrnovat prvek heuristiky zdrojů (desk research)v podobě průzkumu literatury za účelem upřesnění kontextu. Tím se vytvoří úvod pro samotný desk research.<ref name="Bawden"></ref>.
 +
Kromě heuristiky '''primárních zdrojů''' rozlišujeme ještě '''bibliografickou heuristiku'''. Jedná se o metodiku zjišťování a ověřování bibliografických informací, korekce chybných a doplňování chybějících bibliografických údajů s využitím vhodné strategie, resp. logických operací a algoritmů.<ref>SKOLEK, Jaroslav. Bibliografická heuristika. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2018-06-2]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz</</ref>
 +
 
 +
== Formy studia dokumentů ==
 +
 
 +
=== Literární rešerše ===
 +
'''Literární rešerše''' (literature reviews) je nejběžnější formou heuristiky zdrojů. Lze ji rozdělit na '''úplnou''' nebo '''výběrovou'''. Systematická rešerše pečlivě definuje a odůvodňuje zdroje, vyhledávací strategie a kritéria relevance, které se mají použít ještě před tím, než se materiál identifikuje. Můžeme ji rozlišit také na '''objektivní''' a '''subjektivní''', kdy rešeršér poskytuje názor na kvalitu materiálu a jeho obsah. Subjektivní rešerše se nazývá také kritická rešerše.
 +
Průzkumy zaměřené na vznikající nebo rozvíjející technologii se mohou nazývat '''hodnocení technologií''' (technology assessment).<ref name="Bawden"></ref>
 +
Specifickými formami literární rešerše jsou '''meta-analýza''' a '''meta-syntéza'''. Meta-analýza se zabývá kvantitativními daty pomocí statistické analýzy. Meta-syntéza je zaměřená na slučování výsledků z kvalitativních studií.<ref name="Bawden"></ref>
 +
 
 +
=== Obsahová analýza ===
 +
[[File:Book_collection.jpg|thumb|left|upright 1.5|Obsahová analýza se týká nejenom sdělení obsažených v knihách]]
 
Speciální technika pro analyzování obsahu sdělení se nazývá '''obsahová analýza'''.  
 
Speciální technika pro analyzování obsahu sdělení se nazývá '''obsahová analýza'''.  
 
{| class="wikitable"
 
{| class="wikitable"
 
| Obsahová analýza je kvantitativní, objektivní analýza sdělení jakéholikov druhu. Může se zabývat obsahem sdělení, jeho formou, autorem nebo adresátem sdělení
 
| Obsahová analýza je kvantitativní, objektivní analýza sdělení jakéholikov druhu. Může se zabývat obsahem sdělení, jeho formou, autorem nebo adresátem sdělení
 
|}
 
|}
 +
Obsahová analýza je definována jako '''objektivní metoda''' analýzy sdělení. Pokud budou dva nebo více výzkumníků nezávisle analyzovat stejný materiál, musí dojít k shodným výsledkům. Operační definice musí tedy být jasné, jednoznačné a podrobné. Za nejcitlivější operaci v procesu obsahové analýzy je považována konstrukce kategorií, do kterých bude obsah sdělení kódován.
 +
Obsahová analýza patří do '''kvantitativních metod'''. Součástí projektu pro obsahovou analýzu musíé být definice kvantitativních jednotek, ve kterých bude měřen rozsah sdělení, který patří do určité kategorie. Tyto kvantitativní jednotky jsou definovány na dvou úrovních:
 +
# Záznamové jednotky - v těch opravdu měříme rozsah
 +
# Kontextuální jednotky - ty potřebujeme tehdy, kdy záznamové jednotky jsou poměrně malé a izolovaný obsah záznamové jednotky by mohl být zařezen do nesprávné kategorie..<ref name="Disman"></ref>
 +
Jednotky měření mohou mít různou formu. V tabulce je uveden příklad záznamových jednotek v několika z možných přístupů:
 +
{| class="wikitable"
 +
|-
 +
! Typ jednotky !! Příklady
 +
|-
 +
| Jednotky definované rozsahem || slovo, tvrzení, věta, řádek, odstavec, článek, kapitola, délka sloupce v centimetrech, trvání v minutách apod.
 +
|-
 +
| Zdroje, autority || citované zdroje informace, jako tiskové agentury; autority jichž se sdělení dovolává
 +
|-
 +
| Námět, téma || problémy zdůrazňované politickou stranou v předvolební kampani; zápletka v románu, povídce, filmu, dramatu; geografická lokalizace děje
 +
|-
 +
| Hrdina || Osoby objevující se ve sdělení; hrdinové fiktivních děl
 +
|}<ref name="Disman"></ref>
 +
Důležité je brát ohled na '''pravidlo''', že srovnáváme-li '''kvantitu mezi dvěma sděleními''', vyjádření této kvantity nestačí a musíme je doplnit informací, jakou proporci zdroje daná kvalita představuje.
 +
Je rozdíl mezi článkem na titulní straně a článkem skrytém mezi inzeráty. Stejně tak mezi článkem s fotografií a bez fotografie nebo sdělením prostřednictvím článku, rozhlasu a televize. V některých případech tam musíme doplňovat informaci a rozsahu také záznamem o existenci takovýchto atributů.<ref name="Disman"></ref>
 +
 +
==== Použití obsahové analýzy ====
 +
'''Uplatnění''' obsahové analýzy je '''velmi široké'''. Může být použita například pro srovnání, jak objektivně různé masové sdělovací prostředky referují o určitých událostech. Často se používá pro identifikaci autora. Běžně je používána pro objektivní určení obtížnosti textu pro čtenáře. Využívá se také pro definování nebo odhalení skrytých úmyslů sdělovatele.
 +
Obsahová analýza má uplatnění '''uvnitř jiných výzkumných technik''', například při:
 +
* zpracování dlouhých, otevřených otázek
 +
* jako nástroj pro organizování záznamů získaných kvalitativními postupy.<ref name="Disman"></ref>
 +
 +
==== Postup obsahové analýzy ====
 +
# Formulace teoretického nebo praktického sociálního problému
 +
# Formulace teoretické hypotézy
 +
# Formulace souboru pracovních hypotéz
 +
# Rozhodnutí vzorku sdělení
 +
# Pilotní studie
 +
# Rozhodnutí o technice sběru informací
 +
# Konstrukce nástrojů pro tento sběr
 +
# Předvýzkum
 +
# Sběr dat
 +
# Analýza dat
 +
# Interpretace, závěry, teoretické zobecnění<ref name="Disman"></ref>
 +
 +
Jinde se uvádí '''tento pracovní postup''' obsahové analýzy:
 +
 +
1.)Zjistit, co bylo k danému tématu již publikováno, jaká je'''současná úroveň řešení problému''': teoretická a metodologická,– ta má badateli sloužit jako „odrazový můstek“, aby neopakoval práci, která již byla vykonána.
 +
 +
2.)Zjistit, jaké '''názory''' na zvolené téma zaujali '''různí odborníci''' z daného oboru či z jiných oborů souvisejících s tématem.
 +
 +
3.)Prostudovat '''vědecký aparát''' publikované literatury a  seznámit se s další literaturou, popř. vydanými a nevydanými prameny, s  nimiž autoři publikací pracovali. Při specifikaci literatury k danému tématu postupujeme vždy od prací obecných k pracím speciálním, tzn. od syntéz k monografiím a od literatury novější k literatuře starší. K literatuře zaujímáme kritický postoj.<ref name="DVOŘÁK">DVOŘÁK, Tomáš a Lukáš FASORA, Bronislav CHOCHOLÁČ,Tomáš MALÝ, Denisa NEČASOVÁ, Zdeňka STOKLÁSKOVÁ,Martin WIHODA. Úvod do studia dějepisu. 1. díl. Brno: Masarykova univerzita, 2014. 1. vydání. ISBN 978-80-210-7013-4.</ref>
 +
 +
=== Další formy studia dokumentů ===
 +
* Konceptuální či filozofická analýza - analýza a objasnění výrazů, myšlenek a témat v informačních vědách
 +
* Historická analýza - historický vývoj zásadních témat oboru
 +
* Diskurzivní analýza - forma obsahové analýzy, která se zaměřuje na to, jak se používá mluvený či psaný jazyk
 +
* Bibliometrie a webometrie - kvantitativní metody pro popis a analýzu vzorů znakově zaznamenané komunikace<ref name="Bawden"></ref>
 +
 +
== Výběr vzorku ==
 +
Výběr vzorku probíhá podle pravidel konstrukce vzorku, stejně jako u jiných druhů výzkumných metod.<ref name="Disman"></ref>
 +
Obecně je výběr vzorku postup, podle kterého vybíráme subjekty, které budou součástí výzkumu. Cílem je zvolit takové, které jsou typické pro širší populaci a získané výsledky tak mají obecnější platnost. Výběr vzorků je nutný ve všech výzkumech, které obsahují jakýkoliv prvek sběru dat. Lze se mu vyhnout pouze tehdy, když jsou uvažovány všechny relevantní případy anebo pokud je prováděna případová studie, kdy je jeden příklad studován velmi podrobně. Existují čtyři druhy vzorků:
 +
* 1.) Úplný výběr 
 +
* 2.) Náhodný výběr 
 +
* 3.) Účelový výběr 
 +
* 4.) Příležitostný výběr
 +
 +
Je těžké zodpovědět otázku, jak velký vzorek je potřeba. Musíme odhadnout, zda nám vzorek, který máme, umožňuje poskytnout přiměřeně spolehlivou odpověď na naše výzkumné otázky:
 +
1. Obsahuje můj vzorek všechny skupiny populace, kterou studuji?
 +
2. Mám v každé skupině dostatek případů?
 +
 +
Existuje několik obecných vodítek. Někteří autoři uvádějí, že je dostatečný vzorek se 100 osobami nebo položkami. V případě porovnávání dvou skupin, stačí v každé 30 osob nebo položek. Dále se uvádí, že dostatečný přehled o tématu poskytne 5 hloubkových rozhovorů nebo 50 odpovědí na dotazník.<ref name="Bawden"></ref>
 +
 +
== Odkazy ==
 +
 +
=== Reference ===
  
 
<references/>
 
<references/>
 +
 +
=== Klíčová slova ===
 +
studium dokumentů, heuristika zdrojů, formy studia dokumentů, obsahová analýza, literární rešerše
 +
 +
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]
 +
[[Kategorie: Státnicové otázky UISK]]

Aktuální verze z 4. 6. 2018, 07:06

Obsahové analýze mohou být podrobeny také noviny a časopisy

Studium dokumentů (nebo také heuristika zdrojů či desk research)je považována za jeden z druhů výzkumných metod.[1] Platí to i pro oblast informační vědy. Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) jej definuje jako techniku přípravné technické a vědecké práce spočívající ve vyhledávání, třídění a hodnocení pramenů a pramenných informací.[2]Dokument je v tomto případě jakýkoli hmotný záznam lidské činnosti, který nevznikl za účelem našeho výzkumu. Patří sem například:

  • úřední statistiky
  • daňová záznamy
  • články v novinách a časopisech
  • deníky nebo úřední a osobní korespondence[3]

Jakýkoliv psaný materiál je potenciálním zdrojem sociologické informace. I dokumenty, o kterých víme, že obsahují určité zkreslení, nám mohou poskytnout cennou informaci. Někdy je to právě zkreslení, které je předmětem našeho výzkumného zájmu. Studium dokumentů obecně a obsahová analýza zvláště jsou jedinečným nástrojem analýzy a pochopení společenských změn.Kromě toho, obsahová analýza je jednou z nejproduktivnějších mezi ostatními technikami sběru informací. Je méně nákladná a dá se zvládnout v malém pracovním týmu nebo jednotlivcem. [3]Veškerý výzkum jakéhokoliv druhu bude zahrnovat prvek heuristiky zdrojů (desk research)v podobě průzkumu literatury za účelem upřesnění kontextu. Tím se vytvoří úvod pro samotný desk research.[1]. Kromě heuristiky primárních zdrojů rozlišujeme ještě bibliografickou heuristiku. Jedná se o metodiku zjišťování a ověřování bibliografických informací, korekce chybných a doplňování chybějících bibliografických údajů s využitím vhodné strategie, resp. logických operací a algoritmů.[4]

Formy studia dokumentů

Literární rešerše

Literární rešerše (literature reviews) je nejběžnější formou heuristiky zdrojů. Lze ji rozdělit na úplnou nebo výběrovou. Systematická rešerše pečlivě definuje a odůvodňuje zdroje, vyhledávací strategie a kritéria relevance, které se mají použít ještě před tím, než se materiál identifikuje. Můžeme ji rozlišit také na objektivní a subjektivní, kdy rešeršér poskytuje názor na kvalitu materiálu a jeho obsah. Subjektivní rešerše se nazývá také kritická rešerše. Průzkumy zaměřené na vznikající nebo rozvíjející technologii se mohou nazývat hodnocení technologií (technology assessment).[1] Specifickými formami literární rešerše jsou meta-analýza a meta-syntéza. Meta-analýza se zabývá kvantitativními daty pomocí statistické analýzy. Meta-syntéza je zaměřená na slučování výsledků z kvalitativních studií.[1]

Obsahová analýza

Obsahová analýza se týká nejenom sdělení obsažených v knihách

Speciální technika pro analyzování obsahu sdělení se nazývá obsahová analýza.

Obsahová analýza je kvantitativní, objektivní analýza sdělení jakéholikov druhu. Může se zabývat obsahem sdělení, jeho formou, autorem nebo adresátem sdělení

Obsahová analýza je definována jako objektivní metoda analýzy sdělení. Pokud budou dva nebo více výzkumníků nezávisle analyzovat stejný materiál, musí dojít k shodným výsledkům. Operační definice musí tedy být jasné, jednoznačné a podrobné. Za nejcitlivější operaci v procesu obsahové analýzy je považována konstrukce kategorií, do kterých bude obsah sdělení kódován. Obsahová analýza patří do kvantitativních metod. Součástí projektu pro obsahovou analýzu musíé být definice kvantitativních jednotek, ve kterých bude měřen rozsah sdělení, který patří do určité kategorie. Tyto kvantitativní jednotky jsou definovány na dvou úrovních:

  1. Záznamové jednotky - v těch opravdu měříme rozsah
  2. Kontextuální jednotky - ty potřebujeme tehdy, kdy záznamové jednotky jsou poměrně malé a izolovaný obsah záznamové jednotky by mohl být zařezen do nesprávné kategorie..[3]

Jednotky měření mohou mít různou formu. V tabulce je uveden příklad záznamových jednotek v několika z možných přístupů:

Typ jednotky Příklady
Jednotky definované rozsahem slovo, tvrzení, věta, řádek, odstavec, článek, kapitola, délka sloupce v centimetrech, trvání v minutách apod.
Zdroje, autority citované zdroje informace, jako tiskové agentury; autority jichž se sdělení dovolává
Námět, téma problémy zdůrazňované politickou stranou v předvolební kampani; zápletka v románu, povídce, filmu, dramatu; geografická lokalizace děje
Hrdina Osoby objevující se ve sdělení; hrdinové fiktivních děl

[3]

Důležité je brát ohled na pravidlo, že srovnáváme-li kvantitu mezi dvěma sděleními, vyjádření této kvantity nestačí a musíme je doplnit informací, jakou proporci zdroje daná kvalita představuje. Je rozdíl mezi článkem na titulní straně a článkem skrytém mezi inzeráty. Stejně tak mezi článkem s fotografií a bez fotografie nebo sdělením prostřednictvím článku, rozhlasu a televize. V některých případech tam musíme doplňovat informaci a rozsahu také záznamem o existenci takovýchto atributů.[3]

Použití obsahové analýzy

Uplatnění obsahové analýzy je velmi široké. Může být použita například pro srovnání, jak objektivně různé masové sdělovací prostředky referují o určitých událostech. Často se používá pro identifikaci autora. Běžně je používána pro objektivní určení obtížnosti textu pro čtenáře. Využívá se také pro definování nebo odhalení skrytých úmyslů sdělovatele. Obsahová analýza má uplatnění uvnitř jiných výzkumných technik, například při:

  • zpracování dlouhých, otevřených otázek
  • jako nástroj pro organizování záznamů získaných kvalitativními postupy.[3]

Postup obsahové analýzy

  1. Formulace teoretického nebo praktického sociálního problému
  2. Formulace teoretické hypotézy
  3. Formulace souboru pracovních hypotéz
  4. Rozhodnutí vzorku sdělení
  5. Pilotní studie
  6. Rozhodnutí o technice sběru informací
  7. Konstrukce nástrojů pro tento sběr
  8. Předvýzkum
  9. Sběr dat
  10. Analýza dat
  11. Interpretace, závěry, teoretické zobecnění[3]

Jinde se uvádí tento pracovní postup obsahové analýzy:

1.)Zjistit, co bylo k danému tématu již publikováno, jaká jesoučasná úroveň řešení problému: teoretická a metodologická,– ta má badateli sloužit jako „odrazový můstek“, aby neopakoval práci, která již byla vykonána.

2.)Zjistit, jaké názory na zvolené téma zaujali různí odborníci z daného oboru či z jiných oborů souvisejících s tématem.

3.)Prostudovat vědecký aparát publikované literatury a  seznámit se s další literaturou, popř. vydanými a nevydanými prameny, s  nimiž autoři publikací pracovali. Při specifikaci literatury k danému tématu postupujeme vždy od prací obecných k pracím speciálním, tzn. od syntéz k monografiím a od literatury novější k literatuře starší. K literatuře zaujímáme kritický postoj.[5]

Další formy studia dokumentů

  • Konceptuální či filozofická analýza - analýza a objasnění výrazů, myšlenek a témat v informačních vědách
  • Historická analýza - historický vývoj zásadních témat oboru
  • Diskurzivní analýza - forma obsahové analýzy, která se zaměřuje na to, jak se používá mluvený či psaný jazyk
  • Bibliometrie a webometrie - kvantitativní metody pro popis a analýzu vzorů znakově zaznamenané komunikace[1]

Výběr vzorku

Výběr vzorku probíhá podle pravidel konstrukce vzorku, stejně jako u jiných druhů výzkumných metod.[3] Obecně je výběr vzorku postup, podle kterého vybíráme subjekty, které budou součástí výzkumu. Cílem je zvolit takové, které jsou typické pro širší populaci a získané výsledky tak mají obecnější platnost. Výběr vzorků je nutný ve všech výzkumech, které obsahují jakýkoliv prvek sběru dat. Lze se mu vyhnout pouze tehdy, když jsou uvažovány všechny relevantní případy anebo pokud je prováděna případová studie, kdy je jeden příklad studován velmi podrobně. Existují čtyři druhy vzorků:

  • 1.) Úplný výběr
  • 2.) Náhodný výběr
  • 3.) Účelový výběr
  • 4.) Příležitostný výběr

Je těžké zodpovědět otázku, jak velký vzorek je potřeba. Musíme odhadnout, zda nám vzorek, který máme, umožňuje poskytnout přiměřeně spolehlivou odpověď na naše výzkumné otázky: 1. Obsahuje můj vzorek všechny skupiny populace, kterou studuji? 2. Mám v každé skupině dostatek případů?

Existuje několik obecných vodítek. Někteří autoři uvádějí, že je dostatečný vzorek se 100 osobami nebo položkami. V případě porovnávání dvou skupin, stačí v každé 30 osob nebo položek. Dále se uvádí, že dostatečný přehled o tématu poskytne 5 hloubkových rozhovorů nebo 50 odpovědí na dotazník.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 BAWDEN, David a Lyn ROBINSON. Úvod do informační vědy. Přeložili Michal LORENZ, Karel MIKULÁŠEK, Dana VÉVODOVÁ. Doubravník: Flow, 2017. ISBN 978-80-88123-10-1.
  2. ↑ JONÁK, Zdeněk. Heuristika. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2018-06-2]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz</
  3. ↑ 3,0 3,1 3,2 3,3 3,4 3,5 3,6 3,7 DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele. Praha: Karolinum, 1993. ISBN 80-7184-141-2.
  4. ↑ SKOLEK, Jaroslav. Bibliografická heuristika. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2018-06-2]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz</
  5. ↑ DVOŘÁK, Tomáš a Lukáš FASORA, Bronislav CHOCHOLÁČ,Tomáš MALÝ, Denisa NEČASOVÁ, Zdeňka STOKLÁSKOVÁ,Martin WIHODA. Úvod do studia dějepisu. 1. díl. Brno: Masarykova univerzita, 2014. 1. vydání. ISBN 978-80-210-7013-4.

Klíčová slova

studium dokumentů, heuristika zdrojů, formy studia dokumentů, obsahová analýza, literární rešerše

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Studium_dokumentů&oldid=54713“