Artikulace konsonantů

• výdechovému proudu vzduchu se do cesty klade překážka = artikulační rozdíl mezi konsonanty a vokály (úplně neplatí u [a], [ɪ] a [j])
• obecně platí u konsonantů směřování ke striktuře × u vokálů směřování k apertuře
• u konsonantů určujeme:

- způsob artikulace

- místo artikulace

- znělost

Místa konsonantické artikulace

Systém českých konsonantů

• horní ret – labiální a labiodentální artikulace
• horní řezáky – dentální artikulace (v češtině se nevyskytuje)
• alveoly – alveolární a postalveolární (ta není za, ale na zadní straně)
• tvrdé patro – pre- a postpalatální artikulace (obecně jen palatální, většinou to stačí)
• měkké patro – velární artikulace
• čípek – uvulární artikulace
• hlasivky – glotální artikulace

Činnost rtů

• zaokrouhlování
• postavení neutrální
• zaostřování

• × nelingvální hlásky – bilabiály, labiodentály, [ɦ]

Průběh konsonantické artikulace

• intenzní fáze – zaujímání cílové artikulační pozice
• tenzní fáze – artikulátory setrvávají v cílové artikulační pozici
• detenzní fáze – artikulátory opouštějí cílovou artikulační pozici

• na hranici hlásek dochází ke koartikulaci = jedna hláska je ovlivněna další
• artikulační orgán, který se neúčastní artikulace první hlásky, se připravuje na artikulaci druhé hlásky
• překrývá se detenzní fáze první a intenzní fáze druhé hlásky (ve skutečnosti detenzní fáze často zasahuje až do tenzní fáze druhé hlásky – např. „pod psa“ – [t] se téměř nevyslovuje)

Typy konsonantické artikulace

Obstruenty

• artikulační hledisko – překážka v proudu vzduchu
• akustické hledisko – je přítomen šum
• percepční hledisko – slyšíme šum (× šum u [b]?)

S úplnou překážkou

• narůstá tlak v dutině ústní – po uvolnění překážky začne vzduch proudit ven → naráží do molekul vzduchu → turbulence → šumy
• v tenzní fázi je závěr (úplná překážka)
• doba trvání závěru asi 100 ms, u [t] kratší
• v detenzní fázi uvolnění závěru a rychlé vyrovnávání tlaků → turbulentní zvuky
• velmi rychlé oddalování artikulačních orgánů
• = explozívy (okluzívy ← okluze = závěr)

- [p, b, k, g, t, d, c, ɟ]

S neúplnou překážkou

• vytvoření úžiny → zrychlení proudění vzduchu → turbulence → šum
• čím menší úžina, tím rychlejší pohyb vzduchu
• v tenzní fázi vzniká úžina
• = frikativy

- [f, v, s, z, ʃ, ʒ, x, ɣ, ɦ]

Polozávěrové hlásky

• kombinace závěru (v tenzní fázi) a úžiny (v detenzní fázi)
• závěr přechází v úžinu → pomalé oddalování artikulačních orgánů
• = afrikáty

- [t͡s, t͡ʃ, d͡z, d͡ʒ]

Sonory

• artikulační hledisko – konsonantické ← překážka
• akustické hledisko – bez šumu, nebo jen hodně málo, naopak výrazná tónová složka
• percepčně hodně blízké vokálům → v některých jazycích jsou slabikotvorné
• v češtině (a většině jazyků) nemají neznělý protějšek
• např. [m] je artikulováno skoro stejné jako [b], ale vzduch odchází dutinou nosní → nedochází ke hromadění tlaku = aerodynamický rozdíl
• = všechny nazály, [l], většinou [r], české [j]
• nazály – z hlediska artikulace podobné explozívám v tom smyslu, že v dutině ústní se staví vzduchu do cesty překážka × ale nehromadí se tlak
• aproximanty – dochází k urychlení proudu vzduchu, ale ne k vytvoření šumové složky

Znělost

Fonologické hledisko

• hlásku fonologicky znělou tvoříme tak, že jí přidáme tón

Fonetické hledisko

• po dobu trvání hlásky je buď přítomen hlasivkový tón, nebo není
• při [z] slyšíme kombinaci tónu a šumu, při [s] jen šum

• → obě hlediska spolu korespondují (jen prostě jiný úhel pohledu)
• při šepotu není přítomen základní tón, ale fonologický kontrast znělosti se neztratil (lze poznat rozdíl mezi např. „vyber to“ a „vyper to“)

Napjatost

• v němčině se jedná o kontrast napjatosti, ne znělosti
• napjatost existuje i v češtině, ale znělost je výraznější, proto se podle ní rozlišuje, jen pokud znělost chybí – např. při šepotu
• při artikulaci fonologicky neznělých konsonantů je zvýšeno svalové napětí (neznělý konsonant = napjatý)
• u neznělých konsonantů hlasivky nekmitají, glotis je otevřená → rychlý proud vzduchu → narazí na odolnou překážku (aby ten náraz udržela)
• u znělých konsonantů je vzduch hlasivkami bržděn (protože kmitají) → pomalé zvyšování intraorálního tlaku → slabší překážka
• → rozdíl v kvalitě překážky má za následek rozdílné trvání obstruentů – napjaté jsou delší (příprava a odbourání překážky trvá déle) – např. frikativy asi 2×
• napjaté jdou dlouho držet

Strategie pro zvětšování nadhrtanových dutin

• jazyk ve více konkávní poloze (níž) ([s, z]) → větší dutina pro rozeznění tónu
• posunutí špičky jazyka dozadu ([t, d])
• vyklenutí tváří
• zvětšení čelistního úhlu
• vyklenutí kořene jazyka dopředu → zvětšení dutiny hrdelní
• drobné vyklenutí hrtanu dozadu → zvětšení dutiny hrdelní
• celý hrtan se posune dolů (při velkém zdůraznění rozdílu mezi [p] a [b])

Reference

• Gick, B., Wilson, I. a Derrick, D. (2013). Articulatory Phonetics. Oxford: Wiley-Blackwell.
• Seikel, J. A., King, D. W. a Drumright, D. G. (2010, 4. vydání). Anatomy & Physiology for Speech, Language, and Hearing. Clifton Park: Delmar.
• Hála, B. (1962). Uvedení do fonetiky češtiny na obecně fonetickém základě. Praha: ČSAV. (vybrané kapitoly)
• Palková, Z. (1994). Fonetika a fonologie češtiny. Praha: Karolinum. (vybrané kapitoly)

Zpět na rozcestník: Fyziologická fonetika | Fonetika