Hilbertovský kalkul: Porovnání verzí
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
− | '''Hilbertovský kalkulus''' (značme H) je axiomatický formální systém, pojmenovaný po významném německém matematikovi přelomu 19. a 20. století, [[David Hilbert|Davidu Hilbertovi]]. V Hilbertovském axiomatickém systému provádíme '''přímé důkazy''' (případně důkazy z předpokladů) za použití několika '''axiomů a odvozovacích pravidel''' (Hilbertovský výrokový kalkulus užívá pouze jedno pravidlo), důkaz je | + | '''Hilbertovský kalkulus''' (značme H) je axiomatický formální systém, pojmenovaný po významném německém matematikovi přelomu 19. a 20. století, [[David Hilbert|Davidu Hilbertovi]]. V Hilbertovském axiomatickém systému provádíme '''přímé důkazy''' (případně důkazy z předpokladů) za použití několika '''axiomů a odvozovacích pravidel''' (Hilbertovský výrokový kalkulus užívá pouze jedno pravidlo), důkaz je tedy poměrně náročnější a delší, proto se dnes častěji užívá [[Kalkul přirozené dedukce|kalkulus přirozené dedukce]].<ref name="Vavreckova">VAVREČKOVÁ Šárka. Logika a logické programování. (2005).</ref> |
== Hilbertovský výrokový kalkulus == | == Hilbertovský výrokový kalkulus == | ||
Řádek 10: | Řádek 10: | ||
<math> A_5: \varphi \implies (\psi \implies \varphi \wedge \psi)</math><br /> | <math> A_5: \varphi \implies (\psi \implies \varphi \wedge \psi)</math><br /> | ||
<math> A_6: \varphi \implies (\varphi \vee \psi)</math> a <math>\psi \implies (\varphi \vee \psi)</math><br /> | <math> A_6: \varphi \implies (\varphi \vee \psi)</math> a <math>\psi \implies (\varphi \vee \psi)</math><br /> | ||
− | <math> A_7: (\varphi \implies \chi) \implies ((\psi \implies \chi) \implies ((\varphi \vee \psi) \implies \chi))</math | + | <math> A_7: (\varphi \implies \chi) \implies ((\psi \implies \chi) \implies ((\varphi \vee \psi) \implies \chi))</math> |
=== Odvozovací pravidla === | === Odvozovací pravidla === | ||
− | |||
==== Modus ponens ==== | ==== Modus ponens ==== | ||
<math> \varphi, (\varphi \implies \psi) \vdash \psi</math> | <math> \varphi, (\varphi \implies \psi) \vdash \psi</math> | ||
== Hilbertovský predikátový kalkulus == | == Hilbertovský predikátový kalkulus == | ||
+ | === Predikátové axiomy === | ||
+ | Hilbertovský predikátový systém užívá výrokové axiomy <math>A_1 - A_7</math> plus axiomy specifikace (v podstatě jde o axiomatická schémata, protože za uvedené formule můžeme dosadit libovolné formule), též nazývané jako '''axiomy substituce'''. | ||
− | |||
− | |||
==== Axiomy specifikace ==== | ==== Axiomy specifikace ==== | ||
Jesliže [[Logická formule|term]] ''t'' je [[Substituce|substituovatelný]] za ''x'' ve [[Logická formule|formuli]] <math> \varphi </math>, můžeme použít následující axiomy: <br /> | Jesliže [[Logická formule|term]] ''t'' je [[Substituce|substituovatelný]] za ''x'' ve [[Logická formule|formuli]] <math> \varphi </math>, můžeme použít následující axiomy: <br /> | ||
Řádek 28: | Řádek 27: | ||
=== Odvozovací pravidla === | === Odvozovací pravidla === | ||
Stejně jako výrokové axiomy si zde vypůjčíme i odvozovací pravidlo '''modus ponens''' plus dvě pravidla generalizace. | Stejně jako výrokové axiomy si zde vypůjčíme i odvozovací pravidlo '''modus ponens''' plus dvě pravidla generalizace. | ||
+ | |||
==== Pravidla generalizace ==== | ==== Pravidla generalizace ==== | ||
Jestliže ''x'' není [[Logická formule|volná proměnná]] v <math> \psi </math>, můžeme použít následující pravidla: <br /> | Jestliže ''x'' není [[Logická formule|volná proměnná]] v <math> \psi </math>, můžeme použít následující pravidla: <br /> | ||
Řádek 34: | Řádek 34: | ||
== Důkaz v H == | == Důkaz v H == | ||
+ | Řekneme, že formule '''<math>\varphi</math> je dokazatelná v H''' <math>(\vdash \varphi)</math>, když existuje důkaz formule <math>\varphi</math> v H, | ||
+ | tedy existuje konečná posloupnost formulí <math>\alpha_1,\cdots \alpha_n</math>, kde <math>\alpha_n = \varphi</math> a <math>\forall i<n</math> platí, že <math>\alpha_i</math>:<br /> | ||
+ | * je instancí axiomu<br /> | ||
+ | * <math>\exists j, k<i</math> tak, že <math>\alpha_j \cdots \alpha_k = \alpha_j \rightarrow \alpha_i</math> a <math>\alpha_i</math> vznikla použitím některého pravidla.<br /> | ||
+ | |||
+ | Řekneme, že formule '''<math>\varphi</math> je dokazatelná v H z množiny předpokladů <math>\Gamma</math>''' <math>(\Gamma \vdash \varphi)</math>, když existuje důkaz formule <math>\varphi</math> z <math>\Gamma</math> v H, | ||
+ | tedy existuje konečná posloupnost formulí <math>\alpha_1,\cdots \alpha_n</math>, kde <math>\alpha_n = \varphi</math> a <math>\forall i<n</math> platí, že <math>\alpha_i</math>:<br /> | ||
+ | * je instancí axiomu<br /> | ||
+ | * je prvkem <math>\Gamma</math><br /> | ||
+ | * <math>\exists j, k<i</math> tak, že <math>\alpha_j \cdots \alpha_k = \alpha_j \rightarrow \alpha_i</math> a <math>\alpha_i</math> vznikla použitím některého pravidla. | ||
== Odkazy == | == Odkazy == |
Aktuální verze z 21. 9. 2014, 20:57
Hilbertovský kalkulus (značme H) je axiomatický formální systém, pojmenovaný po významném německém matematikovi přelomu 19. a 20. století, Davidu Hilbertovi. V Hilbertovském axiomatickém systému provádíme přímé důkazy (případně důkazy z předpokladů) za použití několika axiomů a odvozovacích pravidel (Hilbertovský výrokový kalkulus užívá pouze jedno pravidlo), důkaz je tedy poměrně náročnější a delší, proto se dnes častěji užívá kalkulus přirozené dedukce.[1]
Obsah
Hilbertovský výrokový kalkulus
Výrokové axiomy [2]
a
a
Odvozovací pravidla
Modus ponens
Hilbertovský predikátový kalkulus
Predikátové axiomy
Hilbertovský predikátový systém užívá výrokové axiomy plus axiomy specifikace (v podstatě jde o axiomatická schémata, protože za uvedené formule můžeme dosadit libovolné formule), též nazývané jako axiomy substituce.
Axiomy specifikace
Jesliže term t je substituovatelný za x ve formuli , můžeme použít následující axiomy:
Odvozovací pravidla
Stejně jako výrokové axiomy si zde vypůjčíme i odvozovací pravidlo modus ponens plus dvě pravidla generalizace.
Pravidla generalizace
Jestliže x není volná proměnná v , můžeme použít následující pravidla:
Důkaz v H
Řekneme, že formule je dokazatelná v H , když existuje důkaz formule v H,
tedy existuje konečná posloupnost formulí , kde a platí, že :
- je instancí axiomu
- tak, že a vznikla použitím některého pravidla.
Řekneme, že formule je dokazatelná v H z množiny předpokladů , když existuje důkaz formule z v H,
tedy existuje konečná posloupnost formulí , kde a platí, že :
- je instancí axiomu
- je prvkem
- tak, že a vznikla použitím některého pravidla.