Hilbertovský kalkul: Porovnání verzí
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 35: | Řádek 35: | ||
== Důkaz v H == | == Důkaz v H == | ||
Řekneme, že formule '''<math>\varphi</math> je dokazatelná v H''' <math>(\vdash \varphi)</math>, když existuje důkaz formule <math>\varphi</math> v H, | Řekneme, že formule '''<math>\varphi</math> je dokazatelná v H''' <math>(\vdash \varphi)</math>, když existuje důkaz formule <math>\varphi</math> v H, | ||
− | tedy existuje konečná posloupnost formulí <math>\alpha_1,\cdots \alpha_n</math>, kde <math>\alpha_n = \varphi</math> a <math>\forall i<n</math> platí, že <math>\alpha_i</math>:* je instancí axiomu* <math>\exists j, k<i</math> tak, že <math>\alpha_j \cdots \alpha_k = \alpha_j \rightarrow \alpha_i</math> a <math>\alpha_i</math> vznikla použitím některého pravidla.<br /> | + | tedy existuje konečná posloupnost formulí <math>\alpha_1,\cdots \alpha_n</math>, kde <math>\alpha_n = \varphi</math> a <math>\forall i<n</math> platí, že <math>\alpha_i</math>:<br /> |
+ | * je instancí axiomu<br /> | ||
+ | * <math>\exists j, k<i</math> tak, že <math>\alpha_j \cdots \alpha_k = \alpha_j \rightarrow \alpha_i</math> a <math>\alpha_i</math> vznikla použitím některého pravidla.<br /> | ||
Řekneme, že formule '''<math>\varphi</math> je dokazatelná v H z množiny předpokladů <math>\Gamma</math>''' <math>(\Gamma \vdash \varphi)</math>, když existuje důkaz formule <math>\varphi</math> z <math>\Gamma</math> v H, | Řekneme, že formule '''<math>\varphi</math> je dokazatelná v H z množiny předpokladů <math>\Gamma</math>''' <math>(\Gamma \vdash \varphi)</math>, když existuje důkaz formule <math>\varphi</math> z <math>\Gamma</math> v H, | ||
− | tedy existuje konečná posloupnost formulí <math>\alpha_1,\cdots \alpha_n</math>, kde <math>\alpha_n = \varphi</math> a <math>\forall i<n</math> platí, že <math>\alpha_i</math>:* je instancí axiomu* je prvkem <math>\Gamma</math>* <math>\exists j, k<i</math> tak, že <math>\alpha_j \cdots \alpha_k = \alpha_j \rightarrow \alpha_i</math> a <math>\alpha_i</math> vznikla použitím některého pravidla. | + | tedy existuje konečná posloupnost formulí <math>\alpha_1,\cdots \alpha_n</math>, kde <math>\alpha_n = \varphi</math> a <math>\forall i<n</math> platí, že <math>\alpha_i</math>:<br /> |
+ | * je instancí axiomu<br /> | ||
+ | * je prvkem <math>\Gamma</math><br /> | ||
+ | * <math>\exists j, k<i</math> tak, že <math>\alpha_j \cdots \alpha_k = \alpha_j \rightarrow \alpha_i</math> a <math>\alpha_i</math> vznikla použitím některého pravidla. | ||
== Odkazy == | == Odkazy == |
Aktuální verze z 21. 9. 2014, 20:57
Hilbertovský kalkulus (značme H) je axiomatický formální systém, pojmenovaný po významném německém matematikovi přelomu 19. a 20. století, Davidu Hilbertovi. V Hilbertovském axiomatickém systému provádíme přímé důkazy (případně důkazy z předpokladů) za použití několika axiomů a odvozovacích pravidel (Hilbertovský výrokový kalkulus užívá pouze jedno pravidlo), důkaz je tedy poměrně náročnější a delší, proto se dnes častěji užívá kalkulus přirozené dedukce.[1]
Obsah
Hilbertovský výrokový kalkulus
Výrokové axiomy [2]
a
a
Odvozovací pravidla
Modus ponens
Hilbertovský predikátový kalkulus
Predikátové axiomy
Hilbertovský predikátový systém užívá výrokové axiomy plus axiomy specifikace (v podstatě jde o axiomatická schémata, protože za uvedené formule můžeme dosadit libovolné formule), též nazývané jako axiomy substituce.
Axiomy specifikace
Jesliže term t je substituovatelný za x ve formuli , můžeme použít následující axiomy:
Odvozovací pravidla
Stejně jako výrokové axiomy si zde vypůjčíme i odvozovací pravidlo modus ponens plus dvě pravidla generalizace.
Pravidla generalizace
Jestliže x není volná proměnná v , můžeme použít následující pravidla:
Důkaz v H
Řekneme, že formule je dokazatelná v H , když existuje důkaz formule v H,
tedy existuje konečná posloupnost formulí , kde a platí, že :
- je instancí axiomu
- tak, že a vznikla použitím některého pravidla.
Řekneme, že formule je dokazatelná v H z množiny předpokladů , když existuje důkaz formule z v H,
tedy existuje konečná posloupnost formulí , kde a platí, že :
- je instancí axiomu
- je prvkem
- tak, že a vznikla použitím některého pravidla.