30. Psychologické důsledky ztráty zaměstnání: Porovnání verzí

Řádek 27: Řádek 27:
 
Významným příspěvkem k pochopení dopadů nezaměstnanosti v tomto období byly také studie amerického sociologa a ekonoma '''E.W. Bakkea''' (1903-1971), které vedl s nezaměstnanými komunitami na industriálním předměstí Londýna v Greenwichi (1903-1971).<ref>Bakke, E.W. (1940). ''The Unemployed Worker: Citizens Without Work''. New Haven: Yale University Press.</ref> Mezi Bakkeovy hlavní poznatky patřilo:
 
Významným příspěvkem k pochopení dopadů nezaměstnanosti v tomto období byly také studie amerického sociologa a ekonoma '''E.W. Bakkea''' (1903-1971), které vedl s nezaměstnanými komunitami na industriálním předměstí Londýna v Greenwichi (1903-1971).<ref>Bakke, E.W. (1940). ''The Unemployed Worker: Citizens Without Work''. New Haven: Yale University Press.</ref> Mezi Bakkeovy hlavní poznatky patřilo:
  
−
* Silný vliv nejistoty a strachu mezi zaměstnanci: strach z mechanizace výroby, strach z nahrazení ženami či méně placenými pracovními migranty, strach z toho, že starší zaměstnanci nebudou chtít práci opustit po nároku na penzi, nedůvěra ve vedení podniku.
+
*Silný vliv nejistoty a strachu mezi zaměstnanci: strach z mechanizace výroby, strach z nahrazení ženami či méně placenými pracovními migranty, strach z toho, že starší zaměstnanci nebudou chtít práci opustit po nároku na penzi, nedůvěra ve vedení podniku.
−
* Silné pocity bezmoci a převažující externí locus of control mezi nezaměstnanými - přesvědčení, že nemohou ovlivnit nastálou situaci, že příčinou propuštění byla smůla a případné nové zaměstnání by bylo jen dílem náhody.
+
*Silné pocity bezmoci a převažující externí locus of control mezi nezaměstnanými - přesvědčení, že nemohou ovlivnit nastálou situaci, že příčinou propuštění byla smůla a případné nové zaměstnání by bylo jen dílem náhody.
−
* Rozdíly v pracovní orientaci zkušených a méně zkušených pracovníků - zatímco zkušení pracovníci byli motivováni především prací samotnou (i za nižší finanční ohodnocení), méně zkušení pracovníci (dělníci apod.) byli motivováni především okamžitou finanční odměnou.  
+
*Rozdíly v pracovní orientaci zkušených a méně zkušených pracovníků - zatímco zkušení pracovníci byli motivováni především prací samotnou (i za nižší finanční ohodnocení), méně zkušení pracovníci (dělníci apod.) byli motivováni především okamžitou finanční odměnou.
 +
 
 +
Významnou prací byla také rozsáhlá review od Lazersfelda a Eisenberga z roku 1938. Autoři zhodnotili více než 100 dostupných studií o dopadech nezaměstnanosti a rozlišili 3 fáze ve vývoji postojů nezaměstnaných ke své situaci:
 +
 
 +
* '''Fáze šoku''': rozvíjí se bezprostředně po ztrátě zaměstnání. Nezaměstnaný povětšinou aktivně usiluje o nalezení nové práce, zůstává optimistický a v termínech marienthalské studie "nerezignovaný".
 +
* '''2. fáze''': jestliže všechny pokusy o nalezení nového zaměstnání selžou, pociťuje nazaměstnaný člověk úzkost a akutní distres. Postupně se stává pesimistickým. Tato fáze je dle autorů naprosto zásadní z hlediska možného ovlivnění a podpory nezaměstnaného člověka.
 +
*
  
 
<br />
 
<br />

Verze z 29. 9. 2020, 13:39

Ztráta zaměstnání představuje potenciálně významný psychosociální stresor nejen pro zaměstnance, který o práci přichází, ale také pro jeho nejbližší okolí, především pro rodinné příslušníky. Propuštění zaměstnance či jeho odchod z práce z jiných důvodů může negativně působit také na pracovní kolektiv a organizační kulturu, kterých byl součástí.

Ztrátu zaměstnání považuje za významný a potenciálně zdraví ohrožující stresor také známý model autorů Holmese a Raheho (Life Changing Units, LCU).[1] Tato teorie zátěže vychází z předpokladu, že určité události lze objektivně vyhodnotit jako stresory – nadměrně zátěžové podněty. Model zahrnuje 43 stresujících životních událostí, kterým je přiřazena určitá bodová váha. Jestliže jedinec dosáhne ve vymezeném časovém rámci jednoho roku v úhrnu 300 bodů, významně u něj podle autorů hrozí rozvoj somatického onemocnění. Položka „propuštění z práce“ je na 8. místě s 47 body, „odchod do důchodu“ na 10. místě s 45 body, „změna finanční situace“ na 16. místě s 38 body. Můžeme přitom předpokládat, že problematika ztráty zaměstnání je natolik komplexním zásahem do života člověka, že může negativně ovlivňovat i další oblasti, a je proto nutné jí věnovat náležitou pozornost.

Historie psychologického výzkumu nezaměstnanosti

Velká hospodářská krize a 30. léta 20. století

Dopady nezaměstnanosti coby komplexního sociálního a psychologického fenoménu byly na poli vědecké psychologie poprvé zkoumány ve 30. letech 20. století, v období Velké hospodářské krize. Z tohoto období je významná především dnes již klasická, tzv. Marienthalská studie. Klasický sociografický výzkum s kvantitativními i kvalitativními výzkumy byl proveden výzkumným týmem pod vedením rakousko-britské sociální psycholožky M. Jahody (1907-2001) a sociologů P. Lazarsfelda (1901-1976) a H. Ziesela (1905-1992). Výsledky byly poprvé publikovány v roce 1933. Po dobu několika měsíců prováděli výzkum v průmyslovém rakouském městě Marienthal, kde byla v důsledku Velké hospodářské krize uzavřena továrna na zpracování lnu (1929), která představovala zdejšího nejvýznamnějšího zaměstnavatele. Obyvatelé tak byli vystaveni prolongované nezaměstnanosti a všem jejím negativním vlivům.[2]

Marienthalská studie byla významná především svým rozsahem. Vzhledem k multioborové povaze výzkumného týmu se podařilo shromáždit velké množství psychologicky, sociologicky, ekonomicky a lékařsky významných dat, která umožnila náhled do komplexnosti problematiky nezaměstnanosti. Ze studie podle autorů vyplynulo, že "být nezaměstnaný" představuje zcela odlišnou situaci od "mít volný čas":[3]

  • Nezaměstnaní se významně méně účastnili veřejného života (v politických či zájmových klubech).
  • Opouštěli své koníčky a volnočasové aktivity (ačkoliv volného času měli prokazatelně více než před ztrátou zaměstnání).
  • Ztráceli prostou každodenní orientaci v čase (rozlišení víkendů od všedních dnů, pravidelné stravování, spánkový režim).
  • Paradoxně méně intenzivně řešili a hlídali svůj finanční rozpočet.
  • Ubylo styků s přáteli a objevily se indicie, že dochází také k rozvolňování rodinných styků a vztahů.

Nejvýznamnějším poznatkem Marienthalské studie bylo rozčlenění sledovaných nezaměstnaných do 4 skupin podle převažujícího postoje k situaci:[4]

  • Rezignace: absence plánů, žádný konkrétní výhled do budoucna, žádná naděje, extrémní omezení ve všech výdajích a aktivitách kromě skutečně nezbytných, ale zároveň udržování domácnosti, péče o potomstvo a pocit relativní životní spokojenosti (well-being).
  • Nezlomnost: pokračující snaha o nalezení nového zaměstnání, zachování péče o domácnost a potomstvo, plánování do budoucna, zachování nadějí, snaha o zachování ostatních aktivit každodenního života.
  • Zlomení: hluboký stav beznaděje a zoufalství, pocity deprese a marnosti, absence snahy o změnu situace a nalezení nového zaměstnání, neustálé srovnávání bezútěšené přítomnosti a lepší minulosti.
  • Apatie: pasivita coby dominantní reakce, zanedbávání domácnosti a péče o děti, absence snahy o změnu situace, žádný plán pro blízkou ani vzdálenější budoucnost.

Linií zlomu byla podle autorů výchozí ekonomická a finanční situace zkoumaných osob, dále také zajištění věcmi v osobním vlastnictví.

Významným příspěvkem k pochopení dopadů nezaměstnanosti v tomto období byly také studie amerického sociologa a ekonoma E.W. Bakkea (1903-1971), které vedl s nezaměstnanými komunitami na industriálním předměstí Londýna v Greenwichi (1903-1971).[5] Mezi Bakkeovy hlavní poznatky patřilo:

  • Silný vliv nejistoty a strachu mezi zaměstnanci: strach z mechanizace výroby, strach z nahrazení ženami či méně placenými pracovními migranty, strach z toho, že starší zaměstnanci nebudou chtít práci opustit po nároku na penzi, nedůvěra ve vedení podniku.
  • Silné pocity bezmoci a převažující externí locus of control mezi nezaměstnanými - přesvědčení, že nemohou ovlivnit nastálou situaci, že příčinou propuštění byla smůla a případné nové zaměstnání by bylo jen dílem náhody.
  • Rozdíly v pracovní orientaci zkušených a méně zkušených pracovníků - zatímco zkušení pracovníci byli motivováni především prací samotnou (i za nižší finanční ohodnocení), méně zkušení pracovníci (dělníci apod.) byli motivováni především okamžitou finanční odměnou.

Významnou prací byla také rozsáhlá review od Lazersfelda a Eisenberga z roku 1938. Autoři zhodnotili více než 100 dostupných studií o dopadech nezaměstnanosti a rozlišili 3 fáze ve vývoji postojů nezaměstnaných ke své situaci:

  • Fáze šoku: rozvíjí se bezprostředně po ztrátě zaměstnání. Nezaměstnaný povětšinou aktivně usiluje o nalezení nové práce, zůstává optimistický a v termínech marienthalské studie "nerezignovaný".
  • 2. fáze: jestliže všechny pokusy o nalezení nového zaměstnání selžou, pociťuje nazaměstnaný člověk úzkost a akutní distres. Postupně se stává pesimistickým. Tato fáze je dle autorů naprosto zásadní z hlediska možného ovlivnění a podpory nezaměstnaného člověka.


Skupiny ohrožené nezaměstnaností


Dopady nezaměstnanosti


Outplacement


Externí nepublikované zdroje

Informace v tomto článku vychází také z přednášek a prezentací doc. PhDr. Milana Rymeše, CSc. v povinném předmětu "Psychologie práce a organizace" na KPS FF UK. Dále vychází také z přednášek a prezentací PhDr. Ing. Martina Pospíchala v povinném předmětu "Personální psychologie" na KPS FF UK.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Holmes, T.H., & Rahe, R.H. (1967). The Social Readjustment Rating Scale. Journal of Psychosomatic Research. 11(2), 213-218.
  2. ↑ Jahoda, M., Lazarsfeld, P.F., & Ziesel, H. (2002). Marienthal: The Sociopgraphy of an Unemployed Community: With a new introduction by Christian Fleck. London: Transaction Publishers.
  3. ↑ Klehe, U.C., & van Hooft, E.A.J. (2018). The Oxford Handbook of Job Loss and Job Search. New York: Oxford University Press.
  4. ↑ Feather, N.T. (1990). The Psychological Impact of Unemployment. London: Springer.
  5. ↑ Bakke, E.W. (1940). The Unemployed Worker: Citizens Without Work. New Haven: Yale University Press.

Klíčová slova

Kategorie

Psychologie práce a organizace

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=30._Psychologické_důsledky_ztráty_zaměstnání&oldid=61938“