Konflikty a způsoby jejich řešení: Porovnání verzí
m (→Vymezení) Značka: editace z Vizuálního editoru |
|||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | == Vymezení == | + | ==Vymezení== |
| − | Konflikt je nevyhnutelnou součástí našeho života, avšak hrubosti a násilí nejsou. Efektivně řešený konflikt je přínosný a potřebný pro změnu<ref name=vyrost>VÝROST, Jozef. a Ivan. SLAMĚNÍK. <i>Sociální psychologie = Sociálna psychológia</i>. Praha: ISV, 1997.</ref><br /> Konflikt je střetnutí vyvolané neslučitelnými cíli<ref name=nakonecny>NAKONEČNÝ, Milan. <i>Sociální psychologie</i>. Vyd. 2., rozš. a přeprac. Praha: Academia, 2009.</ref>. Konflikty souvisí s procesem volby, v jakém směru jednat - s rozhodováním se. Konflikt je rozpor, současné střetávání protichůdných tendencí. | + | Konflikt je nevyhnutelnou součástí našeho života, avšak hrubosti a násilí nejsou. Efektivně řešený konflikt je přínosný a potřebný pro změnu<ref name="vyrost">VÝROST, Jozef. a Ivan. SLAMĚNÍK. <i>Sociální psychologie = Sociálna psychológia</i>. Praha: ISV, 1997.</ref><br /> Konflikt je střetnutí vyvolané neslučitelnými cíli<ref name="nakonecny">NAKONEČNÝ, Milan. <i>Sociální psychologie</i>. Vyd. 2., rozš. a přeprac. Praha: Academia, 2009.</ref>. Konflikty souvisí s procesem volby, v jakém směru jednat - s rozhodováním se. Konflikt je rozpor, současné střetávání protichůdných tendencí. Základním problém tedy není konflikt, ale způsob jejich řešení. |
| − | * | + | Dělíme je na<ref name="vyrost" />: |
| − | * | + | |
| + | *'''interpersonální/sociální''' - střet zájmů, postojů či motivů dvou a více osob<ref name="vyrost" /> | ||
| + | *'''intrapersonální''' - střet dvou neslučitelných tendencí, nebo cílových představ <br /> | ||
| + | |||
| + | Další možné dělení<ref name="vyrost" />: | ||
| − | |||
*intrapersonální | *intrapersonální | ||
*skupinové | *skupinové | ||
*meziskupinové<br /> | *meziskupinové<br /> | ||
| − | '''Dělení konfliktů''' (K. Lewin)<ref name=vyrost/>:<br /> | + | '''Dělení konfliktů''' (K. Lewin)<ref name="vyrost" />:<br /> |
Konflikt je situace, ve které působí přibližně stejně velké síly s protichůdným směrem. | Konflikt je situace, ve které působí přibližně stejně velké síly s protichůdným směrem. | ||
| − | *'''apetence apetence''' - jedinec se rozhoduje mezi dvěma stejně přitažlivými variantami, populární příklad je Burdianův osel | + | |
| − | *'''averze apetence''' - konflikt, při kterém je jedinec přitahován předmětem, který má pro něj značnou přitažlivost, ale zároveň obsahuje i značně negativní aspekt | + | *'''apetence apetence''' - jedinec se rozhoduje mezi dvěma stejně přitažlivými variantami, populární příklad je Burdianův osel |
| + | *'''averze apetence''' - konflikt, při kterém je jedinec přitahován předmětem, který má pro něj značnou přitažlivost, ale zároveň obsahuje i značně negativní aspekt | ||
*'''averze averze''' výběr mezi dvěma negativními možnostmi (výběr menšího zla)<br /> | *'''averze averze''' výběr mezi dvěma negativními možnostmi (výběr menšího zla)<br /> | ||
| − | '''Znaky interpersonálního konfliktu v dyadě''' pode Filley (1975)<ref name=nakonecny/>: | + | '''Znaky interpersonálního konfliktu v dyadě''' pode Filley (1975)<ref name="nakonecny" />: |
| + | |||
*nejméně dvě osoby jsou v interakci | *nejméně dvě osoby jsou v interakci | ||
| − | *interakce jsou zaměřeny na to ovládnout nebo potlačit druhou osobu, prosadit vlastní zájmy | + | *interakce jsou zaměřeny na to ovládnout nebo potlačit druhou osobu, prosadit vlastní zájmy |
*osobami vykazované akce jsou ve vzájemném protikladu<br /> | *osobami vykazované akce jsou ve vzájemném protikladu<br /> | ||
| − | '''Společné charakteristiky mezilidských konfliktů''' podle Lulofse a Cahna (2000, podle Frankovského a Kantoše, 2009)<ref name=vyrost/>: | + | '''Společné charakteristiky mezilidských konfliktů''' podle Lulofse a Cahna (2000, podle Frankovského a Kantoše, 2009)<ref name="vyrost" />: |
| + | |||
*Jedinci jsou ve vzájemně závislém vztahu | *Jedinci jsou ve vzájemně závislém vztahu | ||
*vnímají, že v rámci společného snažení vyhledávají rozdílné zisky | *vnímají, že v rámci společného snažení vyhledávají rozdílné zisky | ||
| Řádek 27: | Řádek 33: | ||
*existuje urgentní potřeba řešit tyto otázky <br /> | *existuje urgentní potřeba řešit tyto otázky <br /> | ||
| − | '''Dopady meziskupinových konfliktů na strukturu skupiny''' podle Michenera, Delamata a Myerse (2004, podle Frnakovského a Kantoše, 2009)<ref name=vyrost/>: | + | '''Dopady meziskupinových konfliktů na strukturu skupiny''' podle Michenera, Delamata a Myerse (2004, podle Frnakovského a Kantoše, 2009)<ref name="vyrost" />: |
| + | |||
*nárůst skupinové koheze | *nárůst skupinové koheze | ||
*změny v chování vůdců skupin | *změny v chování vůdců skupin | ||
| Řádek 33: | Řádek 40: | ||
*změny priorit skupiny a statusy jejich členů<br /> | *změny priorit skupiny a statusy jejich členů<br /> | ||
| − | == Vývojový účinek konfliktů | + | ==Vývojový účinek konfliktů== |
Zvládnutelné konflikty = hnací síla k objevování a zdokonalování psychologického osobního a interpersonálního přizpůsobení a výzbroje k němu. Růst sebedůvěry a schopností konflikty lépe snášet, chápat a řešit. Převyšují-li konflikty možnosti jedince = patogenní zdroj. Nedostatek zkušenosti s konflikty, neúspěšná zkušenost s konflikty. Poruchy sebedůvěry, patologie. | Zvládnutelné konflikty = hnací síla k objevování a zdokonalování psychologického osobního a interpersonálního přizpůsobení a výzbroje k němu. Růst sebedůvěry a schopností konflikty lépe snášet, chápat a řešit. Převyšují-li konflikty možnosti jedince = patogenní zdroj. Nedostatek zkušenosti s konflikty, neúspěšná zkušenost s konflikty. Poruchy sebedůvěry, patologie. | ||
| − | == Řešení konfliktů | + | ==Řešení konfliktů== |
| − | 3 způsoby řešení konfliktů<ref name=vyrost/>: | + | Řízený konflikt pomáhá vyjasnit sporné otázky a je zásadní v rozvoji interpersonálních vztazích, sociálních skupin, organizací a společenství. Pokud se konfliktu vyhýbá, může to vést spíše ke stagnaci. Je přínosné využít potenciálu konfliktu k produktivní diskuzi (Frankovský & Kentoš, 2009). |
| − | * '''autoritativní řešení''' - jsou založené na síle, vlivu, resp. moci, kterou některá ze zúčastněných stran disponuje, řešení založená na autoritě jsou v mnohých případech vynucená a zúčastněné strany s řešením nemusí souhlasit, rozhodnutí, které musí sporné strany respektovat | + | |
| − | * '''alternativní řešení''' - alternativní řešení poskytují konfliktním stranám svobodnou možnost rozhodnout se, zda a jakým způsobem se dohodnou, řešení konfliktů je plně v kompetenci sporných stran, mají možnost ovlivňovat průběh konfliktu, produkují větší spokojenost s výsledkem konfliktu než v případě jeho vynucení autoritou, pokud nejsou jedinci schopni dosáhnout žádoucího výsledku, může být využita: změna struktury výsledku na základě konfliktu cílů. Ta se soustředí buď na odměňování spolupráce, nebo na trestání nespolupráce. Změna struktury v rozhodování na základě konfliktu - např. se obě strany nakonec dohodnou, že zvolí soudce, kterí situaci definitivně vyřeší. | + | |
| − | * '''intervence třetí strany''' - postupy, kdy se s pomocí třetí strany pomáhají řešit konflikty, které sporné strany jinak nedokážou řešit, třetí strana používá různé strategie | + | 3 způsoby řešení konfliktů<ref name="vyrost" />: |
| + | |||
| + | *'''autoritativní řešení''' - jsou založené na síle, vlivu, resp. moci, kterou některá ze zúčastněných stran disponuje, řešení založená na autoritě jsou v mnohých případech vynucená a zúčastněné strany s řešením nemusí souhlasit, rozhodnutí, které musí sporné strany respektovat | ||
| + | *'''alternativní řešení''' - alternativní řešení poskytují konfliktním stranám svobodnou možnost rozhodnout se, zda a jakým způsobem se dohodnou, řešení konfliktů je plně v kompetenci sporných stran, mají možnost ovlivňovat průběh konfliktu, produkují větší spokojenost s výsledkem konfliktu než v případě jeho vynucení autoritou, pokud nejsou jedinci schopni dosáhnout žádoucího výsledku, může být využita: změna struktury výsledku na základě konfliktu cílů. Ta se soustředí buď na odměňování spolupráce, nebo na trestání nespolupráce. Změna struktury v rozhodování na základě konfliktu - např. se obě strany nakonec dohodnou, že zvolí soudce, kterí situaci definitivně vyřeší. | ||
| + | *'''intervence třetí strany''' - postupy, kdy se s pomocí třetí strany pomáhají řešit konflikty, které sporné strany jinak nedokážou řešit, třetí strana používá různé strategie | ||
| + | |||
:*procesní kontrola – tj. kontrola třetí strany nad sdělením a interpretováním | :*procesní kontrola – tj. kontrola třetí strany nad sdělením a interpretováním | ||
| − | :* rozhodovací kontrola – tj. kontrola třetí strany nad výsledkem sporu<br /> | + | :*rozhodovací kontrola – tj. kontrola třetí strany nad výsledkem sporu<br /> |
| + | |||
na základě různého namíchání těchto dvou strategií vznikají 4 možné role třetí strany | na základě různého namíchání těchto dvou strategií vznikají 4 možné role třetí strany | ||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | == Vyjednávání == | + | ::*stimul – pokud třetí strana nemá ani procesní ani rozhodovací kontrolu ( tj. poskytuje rady a doporučení) |
| − | Vyjednávání je proces prosazování zájmů zainteresovaných stran za účelem dosažení vzájemné dohody. K dosažení dohody se používají různé strategie<ref name=vyrost/>: | + | ::*vyšetřovatel – pokud třetí strana má jak procesní tak rozhodovací kontrolu |
| − | * '''změna vlastních zájmů/požadavků''' - jedna se o ustupování - je to posun k požadavkům druhé strany, nebo snížení vlastních požadavků o určitou úroveň (nesmí však klesnout pod určitou minimální úroveň, jinak k dohodě nedojde). Čím náročnější jsou počáteční požadavky jedné strany a čím pomalejší je ustupování strany druhé, tím méně pravděpodobné je dosažení dohody → pokud však nakonec k dohodě dojde, zainteresované strany jsou s ní mnohem spokojenější. | + | ::*posuzovatel – má pouze rozhodovací kontrolu (př. soudce, který všechny strany vyslechne a následně rozhodne) |
| + | ::*prostředník – má pouze procesní kontrolu, nazývá se tzv. mediací, je nejčastější (konfliktní strany s jeho pomocí samy směřují k aktivnímu hledání inovativního řešení) | ||
| + | |||
| + | ==Vyjednávání== | ||
| + | Vyjednávání je proces prosazování zájmů zainteresovaných stran za účelem dosažení vzájemné dohody. K dosažení dohody se používají různé strategie<ref name="vyrost" />: | ||
| + | |||
| + | *'''změna vlastních zájmů/požadavků''' - jedna se o ustupování - je to posun k požadavkům druhé strany, nebo snížení vlastních požadavků o určitou úroveň (nesmí však klesnout pod určitou minimální úroveň, jinak k dohodě nedojde). Čím náročnější jsou počáteční požadavky jedné strany a čím pomalejší je ustupování strany druhé, tím méně pravděpodobné je dosažení dohody → pokud však nakonec k dohodě dojde, zainteresované strany jsou s ní mnohem spokojenější. | ||
*'''změna požadavků druhé strany''' - soubor postupů, jejichž cílem je, aby druhá strana ustoupila, nebo změnila své požadavky. Nejrozšířenějšími postupy jsou přesvědčování, poziční vyjednávání a hrozby. Účinnost těchto postupů je přímo závislá na úrovni minimálních požadavků druhé strany (za touto hranicí opět není dohoda možná | *'''změna požadavků druhé strany''' - soubor postupů, jejichž cílem je, aby druhá strana ustoupila, nebo změnila své požadavky. Nejrozšířenějšími postupy jsou přesvědčování, poziční vyjednávání a hrozby. Účinnost těchto postupů je přímo závislá na úrovni minimálních požadavků druhé strany (za touto hranicí opět není dohoda možná | ||
*'''vyjednávání založené na zájmech''' - je zaměřené na alternativy, které uspokojí požadavky všech zúčastněných stran. Základem je spolupráce, která generuje oboustranné výhody. Jedná se o aktivní prosazování vlastních zájmů s ohledem na potřeby druhé strany a také o flexibilitu při koncipování konečné dohody. Při výběru strategie vyjednávání byla prokázána spojitost mezi situačními, resp. osobnostními charakteristikami (interakční přístup) vyjednavače a výběrem strategie vyjednávání. Je obecná tendence vyjednávačů, na začátku používat strategii změn požadavků druhé strany a později uplatnit vyjednávání založené na zájmech.<br /> | *'''vyjednávání založené na zájmech''' - je zaměřené na alternativy, které uspokojí požadavky všech zúčastněných stran. Základem je spolupráce, která generuje oboustranné výhody. Jedná se o aktivní prosazování vlastních zájmů s ohledem na potřeby druhé strany a také o flexibilitu při koncipování konečné dohody. Při výběru strategie vyjednávání byla prokázána spojitost mezi situačními, resp. osobnostními charakteristikami (interakční přístup) vyjednavače a výběrem strategie vyjednávání. Je obecná tendence vyjednávačů, na začátku používat strategii změn požadavků druhé strany a později uplatnit vyjednávání založené na zájmech.<br /> | ||
| − | '''Základní taktiky vyjednávání'''<ref name=vyrost/>: | + | '''Základní taktiky vyjednávání'''<ref name="vyrost" />: |
| + | |||
*'''Imitace''' - je to kopírování chování, požadavků a ústupků druhé strany; když jedna strana nastolí požadavek, druhá strana na něj reaguje protipožadavky | *'''Imitace''' - je to kopírování chování, požadavků a ústupků druhé strany; když jedna strana nastolí požadavek, druhá strana na něj reaguje protipožadavky | ||
*'''Kompenzace''' - naopak neutralizuje chování druhé strany; když jedna strana ve vyjednávání postupuje velmi rychle, druhá strana záměrně zpomaluje | *'''Kompenzace''' - naopak neutralizuje chování druhé strany; když jedna strana ve vyjednávání postupuje velmi rychle, druhá strana záměrně zpomaluje | ||
| − | == Seznam použité literatury == | + | ==Seznam použité literatury== |
| − | <references/> | + | <references /> |
Verze z 15. 4. 2022, 08:45
Obsah
Vymezení
Konflikt je nevyhnutelnou součástí našeho života, avšak hrubosti a násilí nejsou. Efektivně řešený konflikt je přínosný a potřebný pro změnu[1]
Konflikt je střetnutí vyvolané neslučitelnými cíli[2]. Konflikty souvisí s procesem volby, v jakém směru jednat - s rozhodováním se. Konflikt je rozpor, současné střetávání protichůdných tendencí. Základním problém tedy není konflikt, ale způsob jejich řešení.
Dělíme je na[1]:
- interpersonální/sociální - střet zájmů, postojů či motivů dvou a více osob[1]
- intrapersonální - střet dvou neslučitelných tendencí, nebo cílových představ
Další možné dělení[1]:
- intrapersonální
- skupinové
- meziskupinové
Dělení konfliktů (K. Lewin)[1]:
Konflikt je situace, ve které působí přibližně stejně velké síly s protichůdným směrem.
- apetence apetence - jedinec se rozhoduje mezi dvěma stejně přitažlivými variantami, populární příklad je Burdianův osel
- averze apetence - konflikt, při kterém je jedinec přitahován předmětem, který má pro něj značnou přitažlivost, ale zároveň obsahuje i značně negativní aspekt
- averze averze výběr mezi dvěma negativními možnostmi (výběr menšího zla)
Znaky interpersonálního konfliktu v dyadě pode Filley (1975)[2]:
- nejméně dvě osoby jsou v interakci
- interakce jsou zaměřeny na to ovládnout nebo potlačit druhou osobu, prosadit vlastní zájmy
- osobami vykazované akce jsou ve vzájemném protikladu
Společné charakteristiky mezilidských konfliktů podle Lulofse a Cahna (2000, podle Frankovského a Kantoše, 2009)[1]:
- Jedinci jsou ve vzájemně závislém vztahu
- vnímají, že v rámci společného snažení vyhledávají rozdílné zisky
- konflikt má přímý (potenciálně negativní) dopad na vztahy mezi lidmi
- existuje urgentní potřeba řešit tyto otázky
Dopady meziskupinových konfliktů na strukturu skupiny podle Michenera, Delamata a Myerse (2004, podle Frnakovského a Kantoše, 2009)[1]:
- nárůst skupinové koheze
- změny v chování vůdců skupin
- změny skupinových norem a konformity
- změny priorit skupiny a statusy jejich členů
Vývojový účinek konfliktů
Zvládnutelné konflikty = hnací síla k objevování a zdokonalování psychologického osobního a interpersonálního přizpůsobení a výzbroje k němu. Růst sebedůvěry a schopností konflikty lépe snášet, chápat a řešit. Převyšují-li konflikty možnosti jedince = patogenní zdroj. Nedostatek zkušenosti s konflikty, neúspěšná zkušenost s konflikty. Poruchy sebedůvěry, patologie.
Řešení konfliktů
Řízený konflikt pomáhá vyjasnit sporné otázky a je zásadní v rozvoji interpersonálních vztazích, sociálních skupin, organizací a společenství. Pokud se konfliktu vyhýbá, může to vést spíše ke stagnaci. Je přínosné využít potenciálu konfliktu k produktivní diskuzi (Frankovský & Kentoš, 2009).
3 způsoby řešení konfliktů[1]:
- autoritativní řešení - jsou založené na síle, vlivu, resp. moci, kterou některá ze zúčastněných stran disponuje, řešení založená na autoritě jsou v mnohých případech vynucená a zúčastněné strany s řešením nemusí souhlasit, rozhodnutí, které musí sporné strany respektovat
- alternativní řešení - alternativní řešení poskytují konfliktním stranám svobodnou možnost rozhodnout se, zda a jakým způsobem se dohodnou, řešení konfliktů je plně v kompetenci sporných stran, mají možnost ovlivňovat průběh konfliktu, produkují větší spokojenost s výsledkem konfliktu než v případě jeho vynucení autoritou, pokud nejsou jedinci schopni dosáhnout žádoucího výsledku, může být využita: změna struktury výsledku na základě konfliktu cílů. Ta se soustředí buď na odměňování spolupráce, nebo na trestání nespolupráce. Změna struktury v rozhodování na základě konfliktu - např. se obě strany nakonec dohodnou, že zvolí soudce, kterí situaci definitivně vyřeší.
- intervence třetí strany - postupy, kdy se s pomocí třetí strany pomáhají řešit konflikty, které sporné strany jinak nedokážou řešit, třetí strana používá různé strategie
- procesní kontrola – tj. kontrola třetí strany nad sdělením a interpretováním
- rozhodovací kontrola – tj. kontrola třetí strany nad výsledkem sporu
na základě různého namíchání těchto dvou strategií vznikají 4 možné role třetí strany
- stimul – pokud třetí strana nemá ani procesní ani rozhodovací kontrolu ( tj. poskytuje rady a doporučení)
- vyšetřovatel – pokud třetí strana má jak procesní tak rozhodovací kontrolu
- posuzovatel – má pouze rozhodovací kontrolu (př. soudce, který všechny strany vyslechne a následně rozhodne)
- prostředník – má pouze procesní kontrolu, nazývá se tzv. mediací, je nejčastější (konfliktní strany s jeho pomocí samy směřují k aktivnímu hledání inovativního řešení)
Vyjednávání
Vyjednávání je proces prosazování zájmů zainteresovaných stran za účelem dosažení vzájemné dohody. K dosažení dohody se používají různé strategie[1]:
- změna vlastních zájmů/požadavků - jedna se o ustupování - je to posun k požadavkům druhé strany, nebo snížení vlastních požadavků o určitou úroveň (nesmí však klesnout pod určitou minimální úroveň, jinak k dohodě nedojde). Čím náročnější jsou počáteční požadavky jedné strany a čím pomalejší je ustupování strany druhé, tím méně pravděpodobné je dosažení dohody → pokud však nakonec k dohodě dojde, zainteresované strany jsou s ní mnohem spokojenější.
- změna požadavků druhé strany - soubor postupů, jejichž cílem je, aby druhá strana ustoupila, nebo změnila své požadavky. Nejrozšířenějšími postupy jsou přesvědčování, poziční vyjednávání a hrozby. Účinnost těchto postupů je přímo závislá na úrovni minimálních požadavků druhé strany (za touto hranicí opět není dohoda možná
- vyjednávání založené na zájmech - je zaměřené na alternativy, které uspokojí požadavky všech zúčastněných stran. Základem je spolupráce, která generuje oboustranné výhody. Jedná se o aktivní prosazování vlastních zájmů s ohledem na potřeby druhé strany a také o flexibilitu při koncipování konečné dohody. Při výběru strategie vyjednávání byla prokázána spojitost mezi situačními, resp. osobnostními charakteristikami (interakční přístup) vyjednavače a výběrem strategie vyjednávání. Je obecná tendence vyjednávačů, na začátku používat strategii změn požadavků druhé strany a později uplatnit vyjednávání založené na zájmech.
Základní taktiky vyjednávání[1]:
- Imitace - je to kopírování chování, požadavků a ústupků druhé strany; když jedna strana nastolí požadavek, druhá strana na něj reaguje protipožadavky
- Kompenzace - naopak neutralizuje chování druhé strany; když jedna strana ve vyjednávání postupuje velmi rychle, druhá strana záměrně zpomaluje
Seznam použité literatury
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
