Masopust

Pojem Masopust jako takový může odkazovat k několika různým významům:

• Několik týdnů od Tří králů do Popeleční středy
• Tři poslední dny tzv. masopustního období, které jsou také nazývané končiny nebo ostatky
• Hlavní postava masopustního průvodu, která se však objevuje jen v některých oblastech

Masopustní období

Masopustní období, ve většině Evropy nazývané karneval, v Německu Fasching nebo fašank na Slovensku ale také v některých oblastech České republiky je část roku nacházející se v období od Tří králů do Masopustního úterý. Jedná se o období, které je velmi bujaré, plné veselosti, zábav a bezstarostnosti, kdy výjimečně neplatí žádné předpisy a pravidla. Tato doba je také chápána jako jakýsi antipůst, kdy si lidé mohou dopřávat hojnost v jídle, která bývá znázorněna především pojídáním tučného masa nebo koblih. Také se v této době nejčastěji konají svatby. Masopust je v podobném stylu prožíván v celé Evropě a ve značné části především křesťanského světa. Charakteristickými znaky masopustu bývají atributy plodnosti, protože zvyky, které se v tomto období odehrávají, mají zajistit dobrou úrodu. Také se však jedná o dobu, kdy mezi nás, živé, vstupují naši zemřelí předkové. Ve své podstatě stojí masopust na pomezí pohanských a křesťanských zvyků, kdy na jedné straně se řídí vegetačním cyklem roku a zajišťuje dobrou úrodu a na druhé straně pak představuje období mezi křesťanskými půsty. Pro oslavy masopustu jsou typické masky, průvody, obchůzky, obyčeje vykonávané dle přesně stanoveného scénáře a magické praktiky založené na principu kontaktní magie. V českém prostředí se nejčastěji slaví tři poslední dny masopust: neděle, pondělí a úterý, nazývané též jako končiny nebo ostatky.

Historický vývoj Masopustu

Ve starověku se původně řídil začátek nového roku dle vegetačního cyklu přírody a příchod nového roku se shodoval s příchodem jara v měsíci březnu. Takovýto roční cyklus dodnes připomínají římské bakchanálie, které nesou své jméno podle římského boha a patrona vinné révy a hodování Bakcha. Analogickými oslavami k bakchanáliím byly také například luperkálie nebo saturnálie. Tyto oslavy příchodu nového roku později přešly také do civilního řádu roku jako oslavy předjaří a přetavily se v oslavy masopustů, karnevalů nebo fašanků.

Rej masek, který je s Masopustem neodmyslitelně spojen, vychází tedy z tradic předkřesťanských pohanských obřadů, přičemž některé rysy pocházejí z antiky, jiné jsou spíše keltské. Na tyto zvyky později navazuje církev s přesvědčení, že co nelze potlačit, je nutné převzít a přizpůsobit. V lokalitě Čech a Moravy máme písemné záznamy již ze 13. století, kde je zmiňováno, že se jednalo o zábavu především lidovou, ale zároveň víme, že ve středověku docházelo také k pokusům o liturgické vyjádření tohoto svátku. V tomto období také čeští mravokárci vystupovali proti rozpustilostem, které se během masopustu konaly. Nepodařilo se jim však tuto tradici narušit, vzhledem k tomu, že se jednalo o oslavy, kterých se účastnil každý - od nejchudších až po panovníka.

Od 18. století máme zmínky o tom, že v období masopustu se začaly konat zvláštní taneční zábavy, tzv. reduty. Ještě před první světovou válkou se s tímto svátkem pojily nejčastěji masopustní obchůzky s maškarami, které v téo době nalezneme ve většině okresech v Čechách (např. kromě Benešova, Chomutova, Tachova...), na Moravě i ve Slezsku. A také po první světové válce se tento svátek slaví v podstatě v nezměněné podobě. Po druhé světové válce je pak tradice Masopustu také téměř nezměněná, pouze v některých lokalitách zanikne a v jiných se zase objeví jako nová tradice. Nově se objevuje především v oblastech s novým osídlením, kde často dochází k zavádění nových tradic.

Během socialistického režimu se svátek vyhnul velkému potírání, díky tomu, že se nejedná primárně o svátek náboženský. Přesto se vládnoucí režim snažil zavádět především svoje vlastní svátky. Od konce 50. let také začaly vznikat folklórní skupiny, které působily většinou pod místními národními výbory a masopustní oslavy organizovaly. Je logické, že pokud si ještě do té doby Masopust dokázal uchovat svůj magický charakter spojený s úrodou a plodností, s kolektivizací zemědělství a hospodářství tento původní účel nadobro ztratil. V některých oblastech se však tradice Masopustu udržela, protože se původní funkční význam přetavil ve význam jiný - společenský a ekonomický.

Po roce 1989 se začal pořádat například Mezinárodní masopustní festival v Praze a současně se velkému zájmu těší také Žižkovský masopust. V současné době se Masopust začíná znovuobjevovat na vesnicích a ve městech, kde dříve neměl příliš zakořeněnou tradici a lidem poskytuje především jisté oddychnutí od každodenního života a možnost satirického vyjádření současných problematických otázek. Z Masopustu, jehož primárním významem byla funkce zemědělská, se staly oslavy, které jsou postavené na funkci společenské a kulturní.

Masopustní tradice

Přesto, že masopustní období trvá od 7. ledna do masopustního úterý, v českém prostředí se však zachovala především tradice slavit poslední tři dny, také nazývané jako končiny nebo ostatky.

Svůj tradiční scénář má však také poslední čtvrtek v masopustním období, nazývaný jako tučný čtvrtek neboli tučňák. V tento den se konají hlavní přípravy na masopust v podobě zabijačky a také konzumací tradičního pokrmu knedlo-zelo-vepřo. Tyto praktiky mají svůj základ v pověrách, které říkají, že na tučný čtvrtek má člověk pít a jíst co nejvíce, aby byl celý rok při síle.

Začátek hlavní masopustní zábavy se pak koná na masopustní neděli. Tento den se organizují taneční zábavy a hodování. Charakteristickými pro tento den byly tzv. jalové hody, které pořádaly zpravidla ženy. Ty zaplatily hospodu a muzikanty a pořádaly zábavu samy pro sebe.

Během masopustního pondělí se v zábavě a tanci pokračuje. Tento den se nejčastěji koná tzv. mužovský bál, na nějž však nemá přístup svobodná chasa. Tradičním zvykem na tomto bále je vyskakování při tanci, které spočívá v představách, že jak vysoko selka při tanci vyskočí, tak vysoko jí poroste obilí (nebo také len nebo konopí).

Vyvrcholení masopustu představuje masopustní úterý. Pro tento den jsou charakteristické průvody maškar, masopustní divadelní představení a obchůzky po domech. Během obchůzek se nesmí vynechat žádný dům z vesnice a mladí muži obíhají před každým z domů kolečko. Samotná obchůzka má vždy svůj daný řád a rozdíly na základě místních tradic. Tento den také nastává vrchol masopustního obřadu, a to loučení se s masopustem. To bývá znázorňované průvodem s márami, na nichž je uložen masopust, představován figurínou nebo živou postavou. Masopust byl také někdy symbolizován basou nebo se objevoval v podobě nejbujnější masky, většinou kobyly. Před celou vesnicí se pak koná soud, na němž je masopust odsouzen a veřejně popraven. Na masopustní úterý večer se nakonec koná taneční zábava, která trvá pouze do půlnoci a někdy bývá ukončena právě pochováním basy. Ráno na popeleční středu se pak všichni odebírají do kostela pro popelec a zahajují tím postní období.