Adrenalin: Porovnání verzí
Značky: editace z Vizuálního editoru, možná chyba ve Vizuálním editoru |
Značky: editace z Vizuálního editoru, možná chyba ve Vizuálním editoru |
||
| Řádek 5: | Řádek 5: | ||
== Biosyntéza a chemické vlastnosti == | == Biosyntéza a chemické vlastnosti == | ||
| − | [[File:Adrenalin (Biosynthese).png|thumb|626x626px|Syntéza noradrenalinu v axoplazmě nervové terminály a adrenalinu v dřeni nadledvin.]] | + | [[File:Adrenalin (Biosynthese).png|thumb|626x626px|<ref name=":0">Čihák, R. (2013). Anatomie 2, třetí, upravené a rozšířené vydání, Glandula Suprarenalis (pp 439- 445). Praha: Grada.</ref>Syntéza noradrenalinu v axoplazmě nervové terminály a adrenalinu v dřeni nadledvin.]] |
| − | Syntéza noradrenalinu, z kterého se v posledním kroku procesu syntetizuje i adrenalin začíná v axoplazmě nervové terminály (synapse). Základní látkou je tyrosin pronikající do synapsí z extracelulární tekutiny. Nejprve proběhne hydrolýza tyrosinu enzymem tyrosinhydroxylázou na dihydroxyfenylalanin (DOPA). Látka je dále dekarboxylována na dihydroxyfenylethylamin (dopamin) enzymem dopadekarboxylázou. Následuje transport dopaminu do vazikul, kde se hydroxyluje dopaminhydroxylázou na noradrenalin. Poslední krok se odehrává již ve dřeni nadledvin (glandula suprarenalis) kdy methylací noradrenalinu methyltransferázou vzniká adrenalin.<ref>Kralíček, P. (2011). Úvod do speciální neurofyziologie, Fyziologie autonomního nervového systému (pp 129-145). Praha: Galén.</ref> | + | Syntéza noradrenalinu, z kterého se v posledním kroku procesu syntetizuje i adrenalin začíná v axoplazmě nervové terminály (synapse). Základní látkou je '''tyrosin''' pronikající do synapsí z extracelulární tekutiny. Nejprve proběhne hydrolýza tyrosinu enzymem tyrosinhydroxylázou na '''dihydroxyfenylalanin''' (DOPA). Látka je dále dekarboxylována na '''dihydroxyfenylethylamin''' (dopamin) enzymem dopadekarboxylázou. Následuje transport dopaminu do vazikul, kde se hydroxyluje dopaminhydroxylázou na '''noradrenalin'''. Poslední krok se odehrává již ve dřeni nadledvin (glandula suprarenalis) kdy methylací noradrenalinu methyltransferázou vzniká '''<u>adrenalin</u>'''.<ref>Kralíček, P. (2011). Úvod do speciální neurofyziologie, Fyziologie autonomního nervového systému (pp 129-145). Praha: Galén.</ref> |
== Fyziologie == | == Fyziologie == | ||
| Řádek 12: | Řádek 12: | ||
Receptory pro vazbu noradrenalinu a adrenalinu se označují jako '''adrenergní'''. V cílových orgánech existují dva základní typy těchto receptorů: '''α '''a''' β. '''Oba typy se dále dělí na dvě podskupiny: '''α-1, α-2, β-1, β-2'''. Rozdělení adrenergních receptorů bylo podmíněno vývojem farmak schopných selektivně blokovat nebo stimulovat popsané receptorové typy. Zastoupení receptorů v cílových orgánech není stejnoměrné. Např. v myokardu převažují receptory β-1, v hladké svalovině bronchů β-2, v hladké svalovině cév α-1. Vazba hormonu či pro tento případ lépe řečeno mediátoru je spojena se specifickou funkční změnou v cílovém orgánu.<ref>Kralíček, P. (2011). Úvod do speciální neurofyziologie, Fyziologie autonomního nervového systému (pp 129-145). Praha: Galén.</ref> | Receptory pro vazbu noradrenalinu a adrenalinu se označují jako '''adrenergní'''. V cílových orgánech existují dva základní typy těchto receptorů: '''α '''a''' β. '''Oba typy se dále dělí na dvě podskupiny: '''α-1, α-2, β-1, β-2'''. Rozdělení adrenergních receptorů bylo podmíněno vývojem farmak schopných selektivně blokovat nebo stimulovat popsané receptorové typy. Zastoupení receptorů v cílových orgánech není stejnoměrné. Např. v myokardu převažují receptory β-1, v hladké svalovině bronchů β-2, v hladké svalovině cév α-1. Vazba hormonu či pro tento případ lépe řečeno mediátoru je spojena se specifickou funkční změnou v cílovém orgánu.<ref>Kralíček, P. (2011). Úvod do speciální neurofyziologie, Fyziologie autonomního nervového systému (pp 129-145). Praha: Galén.</ref> | ||
| + | |||
| + | Adrenalin a Nonadrenalin mají řadu účinků na hladké svalstvo, na srdeční sval, dále účinky na metabolismus sacharidů a tuků. Účinky obou látek jsou zprostředkovány výše popsanými buněčnými receptory. | ||
| + | # Podráždění '''receptorů alfa''' zprostředkovává vliv katecholaminů na vasokonstrikci hladkého svalstva cév | ||
| + | # Podráždění '''receptorů beta''' zprostředkovává metabolické účinky a účinek na uvolnění hladkého svalstva cév i jiných orgánů. | ||
| + | Podle přítomnosti receptorů vyvolává adrenalin vasokonstrikci arteriol kůže a vnitřních orgánů (střev), vasodiletaci (uvolnění) arteriol kosterních svalů, stimuluje srdeční činnost, má relaxační účinky na hladké svalstvo trávicí trubice a bronchiálního stromu. Noradrenalin má obecně účinek vasokonstrikční. Oba hormony však zvyšují krevní tlak. Metabolické působení adrenalinu stimuluje štěpení glykogenu v játrech. V tukové tkáni vyvolává štěpení tuků a uvolňování mastných kyselin jako zdroje energie pro svaly a jako materiálu pro glukoneogenesy v játrech.<ref name=":0" /> | ||
== Zdroje == | == Zdroje == | ||
Verze z 7. 11. 2014, 15:37
Adrenalin, pro který se také používá označení epinefrin nebo β,3,4-trihydroxy-N-methylphenethylamin, je hormon a neurotranstmiter vylučovaný v největší míře dření nadledvin, v menší míře pak zakončením sympatických vláken.[1] Jeho funkce úzce souvisí autonomni vegetativní čiností sympatického oddílu[2].
Biosyntéza a chemické vlastnosti
.png)
Syntéza noradrenalinu, z kterého se v posledním kroku procesu syntetizuje i adrenalin začíná v axoplazmě nervové terminály (synapse). Základní látkou je tyrosin pronikající do synapsí z extracelulární tekutiny. Nejprve proběhne hydrolýza tyrosinu enzymem tyrosinhydroxylázou na dihydroxyfenylalanin (DOPA). Látka je dále dekarboxylována na dihydroxyfenylethylamin (dopamin) enzymem dopadekarboxylázou. Následuje transport dopaminu do vazikul, kde se hydroxyluje dopaminhydroxylázou na noradrenalin. Poslední krok se odehrává již ve dřeni nadledvin (glandula suprarenalis) kdy methylací noradrenalinu methyltransferázou vzniká adrenalin.[4]
Fyziologie
Dřeň nadledvin se skládá z polyedrických buněk, složených v nepravidelné trámce a pruhy mezi nimiž probíhají kapiláry, Mezi trámci se též nacházejí gangliové buňky (periferní autonomní ganglia), které přicházejí z CNS a stimulují činnost žlázy např. při stresu. V nuňkách se nacházejí granula jejichž hlavním obsahem jsou katecholaminy. Část buněk tzv. A-buňky produkují adrenalin a N-buňky produkující noradrenalin. N-buňky představují necelých 5% celé buněčné populace dřeně nadledvin a 80% katecholaminů předávaných do krve tvoří adrenalin.[5]
Receptory pro vazbu noradrenalinu a adrenalinu se označují jako adrenergní. V cílových orgánech existují dva základní typy těchto receptorů: α a β. Oba typy se dále dělí na dvě podskupiny: α-1, α-2, β-1, β-2. Rozdělení adrenergních receptorů bylo podmíněno vývojem farmak schopných selektivně blokovat nebo stimulovat popsané receptorové typy. Zastoupení receptorů v cílových orgánech není stejnoměrné. Např. v myokardu převažují receptory β-1, v hladké svalovině bronchů β-2, v hladké svalovině cév α-1. Vazba hormonu či pro tento případ lépe řečeno mediátoru je spojena se specifickou funkční změnou v cílovém orgánu.[6]
Adrenalin a Nonadrenalin mají řadu účinků na hladké svalstvo, na srdeční sval, dále účinky na metabolismus sacharidů a tuků. Účinky obou látek jsou zprostředkovány výše popsanými buněčnými receptory.
- Podráždění receptorů alfa zprostředkovává vliv katecholaminů na vasokonstrikci hladkého svalstva cév
- Podráždění receptorů beta zprostředkovává metabolické účinky a účinek na uvolnění hladkého svalstva cév i jiných orgánů.
Podle přítomnosti receptorů vyvolává adrenalin vasokonstrikci arteriol kůže a vnitřních orgánů (střev), vasodiletaci (uvolnění) arteriol kosterních svalů, stimuluje srdeční činnost, má relaxační účinky na hladké svalstvo trávicí trubice a bronchiálního stromu. Noradrenalin má obecně účinek vasokonstrikční. Oba hormony však zvyšují krevní tlak. Metabolické působení adrenalinu stimuluje štěpení glykogenu v játrech. V tukové tkáni vyvolává štěpení tuků a uvolňování mastných kyselin jako zdroje energie pro svaly a jako materiálu pro glukoneogenesy v játrech.[3]
Zdroje
Reference:
- ↑ Berecek Kh, B. M.; Brody, M. J. (1982). Evidence for a neurotransmitter role for epinephrine derived from the adrenal medulla. Am J Physiol 242 (4), 593–601.
- ↑ Čihák, R. (2013). Anatomie 2, třetí, upravené a rozšířené vydání, Glandula Suprarenalis (pp 439- 445). Praha: Grada.
- ↑ 3,0 3,1 Čihák, R. (2013). Anatomie 2, třetí, upravené a rozšířené vydání, Glandula Suprarenalis (pp 439- 445). Praha: Grada.
- ↑ Kralíček, P. (2011). Úvod do speciální neurofyziologie, Fyziologie autonomního nervového systému (pp 129-145). Praha: Galén.
- ↑ Čihák, R. (2013). Anatomie 2, třetí, upravené a rozšířené vydání, Glandula Suprarenalis (pp 439- 445). Praha: Grada.
- ↑ Kralíček, P. (2011). Úvod do speciální neurofyziologie, Fyziologie autonomního nervového systému (pp 129-145). Praha: Galén.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
