Hudební kultury alpských zemí

Alpské země jsou jedním z kulturních okruhů vyučovaných v rámci předmětu Etnomuzikologie na FF UK doc. PhDr. Lubomírem Tyllnerem, CSc. Mezi další areály probírané během přednášek evropské etnomuzikologie patří: Balkán, Středomoří, Střední Evropa, oblast od řeky Moravy po Maďarsko, Severské země, Pobaltí, ale také židovská hudba, český folklor nebo vánoční písně.

Hudba alpských kultur

Mezi alpské země, které jsou na přednáškách v rámci tohoto kulturního okruhu probírány patří alpské oblasti Švýcarska, Francie, Itálie, Rakouska, Německa, Lichtenštejnska a Slovinska. V těchto zemích představují nejcharakterističtější rysy hudební kultury hudební nástroje - alpský roh, citera, zvonce nebo grumle, ale také specifický zpěv - jódlování.

Alpský roh

Alpský roh ("Alphorn"), také označovaný jako pastýřský roh nebo pastýřská trouba je dechový nástroj, který je nejrozšířenější především ve Švýcarsku, ale také v Rakousku a v dalších horských oblastech. V pasteveckých kulturách se pak objevuje také mimo alpský okruh, například na východě Francie, v Bavorsku, v Čechách, na Slovensku nebo v Rumunsku. Tento typ hudebního nástroje se vyskytuje také v Polsku, kde je nazýván ligavka. Podobné nástroje je však možné nalézt také například v Americe, v Tibetu nebo v Austrálii.

Tento hudební nástroj se původně vyráběl ze smrkového nebo lipového dřeva tím, že byl kmen podélně rozštípnutý na dvě části a vydlabán. V současné době se však vyrábí již nejčastěji z laminátu. Nástroj má mírně kónický tvar (na konci je rozšířený) a rozeznívá se vibrací rtů přes nátrubek. Alpský roh vydává tzv. alikvótní neboli souznějící tóny, kdy se s jedním tónem rozezní celá řada dalších tónů a dá se na něj hrát v rozsahu až šesti tónů. Co do základního zařazení patří alpský roh mezi dechové aerofony.

Nejstarší zmínky o alpském rohu pocházejí ze 16. století. Ze sbírek lidových písní můžeme vidět, že lidový zpěv často kopíroval tóny, které byl schopný vydat právě alpský roh. Vizuální zachycení alpského rohu nalezneme například v Kapli sv. Kříže na Karlštejně, kde je znázorněn anděl hrající na pastýřskou troubu.

Citera

Citera je drnkací chordofon (strunný nástroj), jehož tradice sahá až do starého Egypta, ale existoval také v antice nebo v české gotické kultuře. Jeho pravý boom však nastal na počátku 19. století, kdy se rozšířil především tzv. salzburgský typ. Přes Františka Josefa I. se pak citera dostala také na naše území, kde se stala oblíbeným hudebním nástrojem.

U nás nalezneme velké množství citer především v pohraničních oblastech. Odpor ke všemu rakouskému, který se v Čechách rozšířil hlavně za první světové války, poznamenal i vnímání citery, jejíž oblíbenost pak definitivně upadla v důsledku druhé světové války. Ve velké míře se nástroj vyráběl v okolí Chebu, odkud však s odsunem německého obyvatelstva po roce 1945 odešla i znalost výroby citery. Jedna z mála míst, které je s výrobou citery spojované dodnes, je v Jizerských horách.

Citera má hmatník s pražci a pět melodických strun. Hráč má na dvou prstech prstýnky s drápkem, jimiž na citeru drnká a ostatními prsty pak hraje doprovod. Citera je nástrojem intimním, který není příliš výrazný. Používá se především jako doprovod k vícehlasému zpívání a hraje se na ni například bavorský alpský ländler.

Ländler

Ländler je párový tanec se složitými figurami, který se tančí v 3/4 taktu, ale jehož tempo je oproti valčíku rychlejší. Jedná se o lidový tanec s harmonickým podtextem, založeným na střídání tóniky a dominanty. Tanec se vyznačuje minimalismem a doprovazí jej hra na citeru.

Jódlování

Jódlování je specifickým druhem zpěvu vyskytujícím se v alpských zemích. Tento zpěv je založený na střídání prsního a hlavového (falzetového) rejstříku.