Pygmalion efekt

Pygmalion efekt (nebo také Sebenaplňující proroctví či Efekt experimentátora) je jev, kdy pozitivní očekávání vede k pozitivnímu výsledku. Je to fenomén, při kterém nevědomě ovlivňujeme situaci a lidi tak, že naplní naši původní předpověď.

Jako první tento efekt pojmenovali Robert Rosenthal s Lenorem Jacobsonem, kteří na konci šedesátých let 20. století uskutečnili slavný experiment Pygmalion in the Classroom. Žákům na základní škole rozdali testy a vyučujícím řekli, že jde o prověření IQ žáků a o to, zda mají studijní předpoklady. Poté vybrali žáků s průměrnými výsledky, ale učitelům sdělili, že tito žáci byli vyhodnoceni jako nadprůměrně inteligentní. Za nějakou dobu tito studenti opravdu začali dosahovat nadprůměrných výsledků, a to kvůli tomu, že učitelé k nim přistupovali jinak, než k ostatním studentům – věnovali jim více času, vyvolávali je v hodinách a následně je chválili. Zvyšovali tím jejich motivaci a sebedůvěru, což vedlo k lepším výsledkům.

Pygmalion efekt se objevuje také na pracovišti. Výzkumy ukazují, že zaměstnanci si při práci vedou lépe, když od nich jejich zaměstnavatelé hodně očekávají a věří v jejich úspěch. Vede to ke zvýšení produktivity práce.

Opakem Pygmalion efektu je tzv. Golemův efekt, neboli záporná předpověď – negativní očekávání vede k negativnímu výsledku. Může to být opět ze strany učitele, který o určitém žákovi dostane negativní informaci, např. že nemá možnost se ve svém výkonu zlepšit, a že se bude spíš zhoršovat. Učitel pak bude k tomuto žákovi odměřenější, chladnější, kritický, a může ho hodnotit přísněji než ostatní. Trvá to tak dlouho, až ho přesvědčí, že opravdu nemá možnost se zlepšit – student rezignuje, čímž se jeho výkon zhorší a začne se chovat podle profesorova negativního očekávání. To samé se opět může stát i ve vztahu zaměstnavatel - zaměstnanec.

Další experimenty

Krysy v bludišti

(K.L.Fode & R.Rosenthal)

V roce 1963 provedli Rosenthal a Fode jednu z prvních studií efektů experimentátora. Sdělili studentům psychologie, že každý dostane krysu, kterou má naučit projít bludištěm. Pokud se jí to povede, dostane potravu. Některým studentům řekli, že jejich krysy jsou chytřejší a učení jim proto půjde lépe a rychleji, jiným naopak sdělili, že jejich krysy jsou hloupější. Ve skutečnosti byly všechny krysy stejně inteligentní. Když byl později testován jejich výkon při procházení bludištěm, zjistilo se, že krysy, o kterých bylo řečeno, že jsou chytré, se opravdu bludištěm naučily projít o mnoho rychleji. Studenti totiž věřili, že jim učení půjde lépe, tudíž je povzbuzovali, věnovali jim více času, častěji s nimi trénovali a někdy si je i pojmenovali. Druhá skupinka studentů, která věřila, že má hloupější krysy, jim tolik pozornosti a úsilí nevěnovala.

Nálepkování (Labeling)

Teorie nálepkování je proces, kdy v důsledku toho, jakou „nálepku“ dostane daný dospělý či dítě (že je hloupé, líné, hyperaktivní, ...), si ho ostatní „zaškatulkují“ a podle toho se k němu chovají. Nálepka se stává skutečností, neboť okolí jedná tak, jako by byla pravdivá. Velice často se například s dítětem táhne nálepka celou školní docházku.

Odkazy

Reference

Použitá literatura

• Hayesová, N. (2013). Základy sociální psychologie. Praha: Portál.

Doporučená literatura

• Nakonečný, M. (2009). Sociální psychologie. Praha: Academia.

Externí odkazy

• Pygmalion Efekt: Video

Klíčová slova

pygmalion, Rosenthal, nálepkování, Golem efekt