Mladší školní věk

• 6/7 až 11/12 let
• věk 12 až 15 let se pak dá v pedagogické literatuře najít pod pojmem „starší školní věk“, zatímco v psychologické literatuře toto období najdeme jako „pubescenci“
• škola má v tomto období zásadní význam a je zásadním socializačním činitelem
• činnost dítěte je plně ovlivněna realitou, která ho obklopuje, chce ji pochopit, zjistit co s čím souvisí → ovlivňuje to jeho aktivitu – proto je v tomto období časté sběratelství (pomáhá mu vytvářet si systém, chce se v tom vyznat)
• souvisí s tím kresebné projevy → objevuje se smysl pro detail, ten se projevuje i v denících (děti rády zapisují do deníků), ale zápisy jsou disproporční (věnuje se popisu detailu, ale vynechává podstatné souvislosti)
• zájem o naučné knihy a encyklopedie → má pocit poznatelnosti, uchopitelnosti reality
• má taky rádo cestopisy a příběhy z historie (vhled do časového kontinua)
• má zájem o rodokmeny (v předchozím období do zajímaly rodinná alba, teď ho zajímají souvislosti)
• tahle orientace se projevuje i ve způsobu her → má rádo hry, kde může projevit své znalosti (pexeso, mechanické hračky)

2 fáze:

1. naivní realismus : 6 až 8 let, vázáno na názory svých rodičů, ještě malá soustředěnost, hravost, postupná adaptace na školu, akceptuje imanentní spravedlnost rodičů (co rodič dělá, dobře dělá)
2. kritický realismus: 8 až 12 let, předchází to pubescenci → je to taky předfáze tohoto myšlení → kritičnost a kontrola rodičů; do teď byla autorita „Pán Bůh“, teď sleduje, jestli tomu tak opravdu je zvlášť inteligentní děti jsou nesnesitelné pro své učitelé, protože se je snaží nachytat, že něco nevědí (učitelé je pak třeba pro jistotu nevyvolávají, aby jim nenabourali průběh hodiny), dochází ke zvyšování sebedůvěry a oddělování se od autorit

• dochází k výraznému růstu do délky
• výrazně se zlepšuje jemná i hrubá motorika (dokončuje se osifikace)
• s tím souvisí zájem o sportovní a pohybové aktivity
• projevuje se individuální tempo jedince
• velkou roli teď mají fyzické předpoklady co se týče přijetí do kolektivu → děti totiž rovnají věci tak, aby byly stejné – nemají rády odchylky (skupinky podle toho, jestli má brýle, pěkné vlasy, je moc pomalý,…)
• děti jsou velmi radikální, když se někdo do jejich skupinky nehodí, radikálně ho vyloučí (už to není to přívětivé prostředí)
• dítě už se tolik nesoustředí jen na nějakou věc, ale vidí celek a přitom má smysl pro detail
• ve smyslu pro detail se výrazně projevuje osobní zaměřenost (dítě např. chce dlouhé vlasy, tak si všude všímá všeho, co se toho týká – pěkných vlasů, sponek, účesů,…)
• svět se pro ně rozšiřuje v prostoru i času, nejsou již závislé jen na tom, na co nazírají
• ale v prvním období jsou ještě stále vázány na přítomnost
• rozvoj řeči – gramatických pravidel, slovníku → kvalitativní i kvantitativní rozvoj