Paměť: Porovnání verzí
Značky: editace z Vizuálního editoru, možná chyba ve Vizuálním editoru |
|||
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 4: | Řádek 4: | ||
== Fáze paměťového procesu == | == Fáze paměťového procesu == | ||
| − | * '''Kódování (vštípení)''' je transformace senzorických vstupů do podoby mentální reprezentace, kterou lze uložit do paměti. Je buď záměrné nebo | + | * '''Kódování (vštípení)''' je transformace senzorických vstupů do podoby mentální reprezentace, kterou lze uložit do paměti. Je buď záměrné nebo bezděčné. |
* '''Retence (uchování)''' je proces uchování zakódované informace po různou dobu. Vštípení i vybavení může být bezděčné i záměrné. | * '''Retence (uchování)''' je proces uchování zakódované informace po různou dobu. Vštípení i vybavení může být bezděčné i záměrné. | ||
* '''Reprodukce (vybavení)''' je vyhledání informace v dlouhodobé paměti a její vyvolání do vědomí, zejména když ji potřebujeme. | * '''Reprodukce (vybavení)''' je vyhledání informace v dlouhodobé paměti a její vyvolání do vědomí, zejména když ji potřebujeme. | ||
| Řádek 10: | Řádek 10: | ||
== Druhy paměti == | == Druhy paměti == | ||
=== Senzorická paměť === | === Senzorická paměť === | ||
| − | '''Senzorická (ultrakrátká)''' paměť slouží k prvotnímu posouzení důležitosti, kdy důležité je dále zpracováváno krátkodobou pamětí. Dle využití smyslů ji lze dále dělit např. na ''ikonickou'' a ''echoickou''. Její existenci | + | '''Senzorická (ultrakrátká)''' paměť slouží k prvotnímu posouzení důležitosti, kdy důležité je dále zpracováváno krátkodobou pamětí. Dle využití smyslů ji lze dále dělit např. na ''ikonickou'' a ''echoickou''. Její existenci potvrdil svými výzkumy americký psycholog [[George Sperling]] (1960).<ref name="multiple1">Plháková Alena. (2011). <i>Učebnice obecné psychologie</i>. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.</ref> Informace se zde uchovávají do 2 sekund.<ref>Nakonečný Milan. (1997). <i>Encyklopedie obecné psychologie</i>. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.</ref> |
=== Krátkodobá paměť === | === Krátkodobá paměť === | ||
| − | '''Krátkodobá (pracovní)''' paměť je vědomá aktivní část paměti, ve které se odehrává většina psychických procesů (např. řešení aktuálních problémů). Mezi její dvě hlavní funkce patří: uchování materiálu, který je potřeba na krátkou dobu, a slouží jako pracovní prostor pro mentální operace. <ref> Nolen-Hoeksema, S. (2012). <i>Psychologie Atkinsonové a Hilgarda: [Orig.: Atkinson & Hilgard's introduction to psychology].</i> (Vyd. 3., přeprac., 884 s., Přeložil Hana Antonínová). Praha: Portál.</ref> Rychlost rozpadu obsahů krátkodobé paměti se odhaduje mezi 15 až 30 sekundami.<ref | + | '''Krátkodobá (pracovní)''' paměť je vědomá aktivní část paměti, ve které se odehrává většina psychických procesů (např. řešení aktuálních problémů). Mezi její dvě hlavní funkce patří: uchování materiálu, který je potřeba na krátkou dobu, a slouží jako pracovní prostor pro mentální operace. <ref> Nolen-Hoeksema, S. (2012). <i>Psychologie Atkinsonové a Hilgarda: [Orig.: Atkinson & Hilgard's introduction to psychology].</i> (Vyd. 3., přeprac., 884 s., Přeložil Hana Antonínová). Praha: Portál.</ref> Rychlost rozpadu obsahů krátkodobé paměti se odhaduje mezi 15 až 30 sekundami.<ref name="multiple1" /> |
* Americký psycholog George Miller tvrdí, že kapacita krátkodobé paměti je '''7±2''' smyslupných jednotek (ang. ''chunks'') - též známo jako [[Millerovo magické číslo|'''Millerovo magické číslo''']]. | * Americký psycholog George Miller tvrdí, že kapacita krátkodobé paměti je '''7±2''' smyslupných jednotek (ang. ''chunks'') - též známo jako [[Millerovo magické číslo|'''Millerovo magické číslo''']]. | ||
=== Dlouhodobá paměť === | === Dlouhodobá paměť === | ||
| − | '''Dlouhodobá paměť''' slouží k uskladnění obrovského množství informací. Tradičně se předpokládá, že proces konsolidace pamětních stop trvá přibližně 30 minut.<ref | + | '''Dlouhodobá paměť''' slouží k uskladnění obrovského množství informací. Tradičně se předpokládá, že proces konsolidace pamětních stop trvá přibližně 30 minut.<ref name="multiple1" /> Údaje do ní přecházejí na základě memorování či sémantického kódování (zapamatování si významu slov). Rozděluje se na dva hlavní subsystémy: explicitní a implicitní paměť. |
| − | ''' | + | * '''Explicitní (deklarativní) paměť''' – údaje sem musí projít vědomím, uchováváme zde životní události a znalosti o světě, obsahy lze verbálně popsat |
# '''epizodická''' – uchovává události z našeho života, různé formy representace | # '''epizodická''' – uchovává události z našeho života, různé formy representace | ||
# '''sémantická''' – obsahuje fakta, poznatky o světě, ale i schémata (rámce) (Bartlett) = soubory propojených informací podle kterých interpretujeme neúplné informace a scénáře (Schank, Abelson) = zobecněné osobní zážitky – epizody (např. postup činností při obědě v restauraci) | # '''sémantická''' – obsahuje fakta, poznatky o světě, ale i schémata (rámce) (Bartlett) = soubory propojených informací podle kterých interpretujeme neúplné informace a scénáře (Schank, Abelson) = zobecněné osobní zážitky – epizody (např. postup činností při obědě v restauraci) | ||
| − | ''' | + | * '''Implicitní (procedurální) paměť''' – ukládání probíhá bez účasti vědomí, údaje jsou obtížně verbalizovatelné, většinou senzomotorické dovednosti |
* subsystémy implicitní paměti: | * subsystémy implicitní paměti: | ||
# senzibilace – „priming“ = zcitlivění vůči relativně novým podnětům, | # senzibilace – „priming“ = zcitlivění vůči relativně novým podnětům, | ||
Aktuální verze z 28. 11. 2015, 15:42
Paměť je schopnost vštěpovat si, uchovávat a vybavovat informace o předchozích zkušenostech. Je přepokladem možnosti učení a na jejím základě se formuje identita jedince. Paměť se dělí jednak podle délky doby uchování zapamatovaného na senzorickou, krátkodobou, střednědobou a dlouhodobou; dále podle formy ukládání informací na vizuální, akustickou, sémantickou atd.
- Mezi první výzkumníky paměti patřil něměcký učenec Hermann Ebbinghaus a britský psycholog Frederic Bartlett.
Obsah
Fáze paměťového procesu
- Kódování (vštípení) je transformace senzorických vstupů do podoby mentální reprezentace, kterou lze uložit do paměti. Je buď záměrné nebo bezděčné.
- Retence (uchování) je proces uchování zakódované informace po různou dobu. Vštípení i vybavení může být bezděčné i záměrné.
- Reprodukce (vybavení) je vyhledání informace v dlouhodobé paměti a její vyvolání do vědomí, zejména když ji potřebujeme.
Druhy paměti
Senzorická paměť
Senzorická (ultrakrátká) paměť slouží k prvotnímu posouzení důležitosti, kdy důležité je dále zpracováváno krátkodobou pamětí. Dle využití smyslů ji lze dále dělit např. na ikonickou a echoickou. Její existenci potvrdil svými výzkumy americký psycholog George Sperling (1960).[1] Informace se zde uchovávají do 2 sekund.[2]
Krátkodobá paměť
Krátkodobá (pracovní) paměť je vědomá aktivní část paměti, ve které se odehrává většina psychických procesů (např. řešení aktuálních problémů). Mezi její dvě hlavní funkce patří: uchování materiálu, který je potřeba na krátkou dobu, a slouží jako pracovní prostor pro mentální operace. [3] Rychlost rozpadu obsahů krátkodobé paměti se odhaduje mezi 15 až 30 sekundami.[1]
- Americký psycholog George Miller tvrdí, že kapacita krátkodobé paměti je 7±2 smyslupných jednotek (ang. chunks) - též známo jako Millerovo magické číslo.
Dlouhodobá paměť
Dlouhodobá paměť slouží k uskladnění obrovského množství informací. Tradičně se předpokládá, že proces konsolidace pamětních stop trvá přibližně 30 minut.[1] Údaje do ní přecházejí na základě memorování či sémantického kódování (zapamatování si významu slov). Rozděluje se na dva hlavní subsystémy: explicitní a implicitní paměť.
- Explicitní (deklarativní) paměť – údaje sem musí projít vědomím, uchováváme zde životní události a znalosti o světě, obsahy lze verbálně popsat
- epizodická – uchovává události z našeho života, různé formy representace
- sémantická – obsahuje fakta, poznatky o světě, ale i schémata (rámce) (Bartlett) = soubory propojených informací podle kterých interpretujeme neúplné informace a scénáře (Schank, Abelson) = zobecněné osobní zážitky – epizody (např. postup činností při obědě v restauraci)
- Implicitní (procedurální) paměť – ukládání probíhá bez účasti vědomí, údaje jsou obtížně verbalizovatelné, většinou senzomotorické dovednosti
- subsystémy implicitní paměti:
- senzibilace – „priming“ = zcitlivění vůči relativně novým podnětům,
- procedurální paměť – zajišťuje formování dovedností a návyků,
- jednoduché klasické podmiňování – emoční a pohybové,
- neasociativní učení = aktivace reflexních drah
- další druhy a typy paměti:
- J.P. Guilford – vizuální paměť, auditivní p., paměť pro ideje, mechanická p., paměť pro významy, p. pro prostorovou pozici, p. pro časové uspořádání
- paměť podle smyslových modalit: chuťová, čichová, vizuální, sluchová atd.
- typy paměti:
- a) názorná (zapamatování smyslových zkušeností - vizuální, sluchová...)
- b) slovní (zapamatování slovních vyjádření)
- c) emocionální
Optimalizace paměťového procesu
- kvalita zapamatování je ovlivněna:
- věkem (dětská amnézie – Freud se domníval, že si rané zážitky nepamatujeme kvůli jejich nepřípustné, nežádoucně-sexuální povaze, dnes je dětská amnézie vysvětlována neurofyziologicky – hippokampus, jehož činnost je pro zapamatování podstatná, v raném věku ještě není dozrálý
- vztahem k paměťovým obsahům (emočním, motivačním, ale i kognitivním – např. začlenění do předchozí struktury poznatků),
- metodou učení (mechanické memorování, využití mnemotechnických pomůcek atd.)
Zkreslování vzpomínek
- rekonstrukce – doplnění bílých míst pravděpodobnými údaji
- konstrukce – nový psychický obsah na základě zkušeností nebo informací zvenku – konfabulace
- syndrom falešné paměti – informace z vnějších zdrojů jako vlastní vzpomínky (kryptomnézie – neúmyslný plagiát)
Teorie a příčiny zapomínání
- pamětí a zapomínáním se zabýval Ebbinghaus už v 19. století. Učil se smyšlená, nesmyslná slova a odvodil křivku zapomínání podle času, který byl vždy potřeba k znovu-naučení. Zapomínání je podle jeho křivky zpočátku velmi rychlé, ale postupně se zpomaluje. Dávno před Millerem a jeho "magickým číslem" odvodil kapacitu krátkodobé paměti 5 až 7 prvků.
- teorie rozpadu pamětních stop: naučené stopy se bez reaktivace rozpadají, nervové spoje pak vytvářejí nové pamětní záznamy
- účelné zapomínání: odstraňujeme nepřesné/nepotřebné/chybné údaje z paměti, těmto údajům věnujeme menší pozornost než těm důležitým, rychle zapomínáme například pravidelně se opakující zážitky a každodenní činnosti
- teorie interference (střetnutí pamětních stop): podobné duševní obsahy uložené do paměti vedle sebe působí rušivě, dochází ke střetu pamětních stop a potížím při vybavování
- proaktivní útlum = potíž při vybavování nových znalostí kvůli starším, retroaktivní = vybavení starších poznatků narušují novější
- represe (vytěsnění): Freud: vytěsnění udržuje nepřijatelné psychické obsahy mimo vědomí a způsobuje "zapomnění"
- teorie ztráty vodítek: informace jsou v paměti utříděny do kategorií v sémantické síti, spoje mezi kategoriemi pak usnadňují vybavování, zapomínání = nemožnost najít informaci v síti dlouhodobé paměti – způsobuje fenomén "mám to na jazyku".
- Bartlett: zapamatováváme si smysluplné obsahy (příběhy), naše zapamatování je mnohdy vágní a neúplné, vybavování je rekonstrukcí schémat založených na starších poznatcích, paměť výrazně ovlivňují sociokulturní faktory
Zdroje
- ↑ 1,0 1,1 1,2 Plháková Alena. (2011). Učebnice obecné psychologie. (Vyd. 1., 472 s.) Praha: Academia.
- ↑ Nakonečný Milan. (1997). Encyklopedie obecné psychologie. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.
- ↑ Nolen-Hoeksema, S. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda: [Orig.: Atkinson & Hilgard's introduction to psychology]. (Vyd. 3., přeprac., 884 s., Přeložil Hana Antonínová). Praha: Portál.
Použitá literatura
- Nakonečný, M. (2011). Psychologie: přehled základních oborů. (Vyd. 1., 863 s.) Praha: Triton.
- Nolen-Hoeksema, S. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda: [Orig.: Atkinson & Hilgard's introduction to psychology]. (Vyd. 3., přeprac., 884 s., Přeložil Hana Antonínová). Praha: Portál.
- Plháková, A. (2005). Učebnice obecné psychologie. (Dotisk 1. vyd., 472 s.) Praha: Academia.
Externí články
Millerův článek z roku 1956: http://psychclassics.yorku.ca/Miller/
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
