Roy Baumeister: Porovnání verzí

Aktuální verze z 25. 6. 2015, 14:35

Roy Baumeister (1953) je sociální psycholog, který se ve svém výzkumu věnuje zejména vůli, seberegulaci a sebekontrole. Baumeister je profesorem psychologie na Floridské univerzitě, napsal více jak 500 publikací a je autorem nebo spoluautorem takřka 30 knih.

Seberegulace

Baumeister se v roce 1994 podílel na knize s názevem Losing control zabývající se sebekontrolou a vůlí, napsal jí spolu se svojí ženou Dianne Tice a harvardským profesorem Todem Heathertonem. Ačkoliv kniha neměla takový úspěch jako v roce 2011 vydaná Willpower: rediscovering the greatest human strength, nevídaným způsobem stimulovala další experimenty a studie, vč. vývoje škály na meření sebekontroly v testech osobnosti^[1]. Mimojiné po jejím přečtení formuloval Baumeisterův spolupracovník Mark Muraven svoji hypotézu vůle jako omezeného zdroje^[2]. To vedlo k řadě experimentů za účelem ověření tohoto předpokladu, mimo jiné k dnes známému experimentu s ředkvičkami. Hladoví účastníci během něho byli instruovaní, aby odolali snězení čokolády a místo toho požili ředkvičky. Poté jim byl zadán frustrující neřešitelný úkol spočívající ve skládání geometrických puzzlí^[3]. Tito účastníci se v porovnání s kontrolní skupinou, jež nemusela na začátku ničemu odolávat, vzdali při řešení mnohem dříve. Článek, ve kterém vědeckou obec poprvé seznamují s výsledky, vychází v roce 1998 v časopise Journal of Personality and Social Psychology pod názvem „Ego depletion: is the active self a limited resource?“. Baumeister zde pro stav vyčerpání vůle navrhuje právě termín egodeplece - egodepletion. Ten definuje jako sníženou schopnost regulovat vlastní myšlenky, pocity a akce. Po řadě dalších výzkumů Baumeister formuluje svoji tezi následovně:

"Člověk má omezené množství vůle, které se při využití vyčerpává.
Člověk používá stejný účet vůle na řešení celé řady úkonů."^[1]

V této souvislosti přirovnává vůli metaforicky ke svalu, vůli tedy lze stejně jako sval vyčerpat ale i posílit.

Vůle se podle Baumeistera vyvinula v důsledku socializace člověka. „Člověk se musí kontrolovat, aby vyšel se zbytkem skupiny, v níž jsou na sobě členové kvůli obstarávání potravy závislí.“ Roy Baumeister^[1]

V roce 2007 s kolegou Galliotem předkládá důkazy o spojení glukózy, resp. hladiny glukózy v krvi, se sebekontrolou ^[4]. K dynamice egodeplece uvádí, že fyziologický stav může mít efekt na chování dlouho před tím, než dojde k subjektivnímu pocitu únavy nebo vyčerpání^[2]. To potvrdila například terenní studie Baumeistera a jeho kolegů v obchodních centrech, kdy „nakupující v obchodním centru, kteří udělali během nákupu v centru více nákupních rozhodnutí, se vzdávali dříve ve složitém úkolu (násobení čísel), i když byly zohledněny faktory jako pohlaví; socioekonomický status; množství peněz, které utratili; a čas, který v centru strávili.“^[1].

Odkazy

Text se svolením autora převzat a upraven z bakalářské práce:

Petr Kačena. (2014). Volní vlastnosti a sebevýchova u studentů. Praha. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/123713/

Použitá literatura

↑ ^1,0 ^1,1 ^1,2 ^1,3 Baumeister, R. F., & Tierney, J. (2011). Willpower: Rediscovering the greatest human strength. Penguin.
↑ ^2,0 ^2,1 Baumeister, R. F.; Gallito, M.; Tice, D. M. (2009). Free Willpower: A limited rource theory of volition, choice, and self-regulation.In: Morsella, E. E., Bargh, J. A., & Gollwitzer, P. M. (2009). Oxford handbook of human action. Oxford University Press.
↑ Baumeister, R. F., Bratslavsky, E., Muraven, M., & Tice, D. M. (1998). Ego depletion: is the active self a limited resource?. Journal of personality and social psychology, 74(5), 1252.
↑ Gailliot, M. T., & Baumeister, R. F. (2007). The physiology of willpower: Linking blood glucose to self-control. Personality and Social Psychology Review, 11(4), 303-327.

Související články

Klíčová slova

psychologie, seberegulace, teorie, vůle

[baum-1] 1,0 ^1,1 ^1,2 ^1,3 Baumeister, R. F., & Tierney, J. (2011). Willpower: Rediscovering the greatest human strength. Penguin.

[source-2] 2,0 ^2,1 Baumeister, R. F.; Gallito, M.; Tice, D. M. (2009). Free Willpower: A limited rource theory of volition, choice, and self-regulation.In: Morsella, E. E., Bargh, J. A., & Gollwitzer, P. M. (2009). Oxford handbook of human action. Oxford University Press.

[3] Baumeister, R. F., Bratslavsky, E., Muraven, M., & Tice, D. M. (1998). Ego depletion: is the active self a limited resource?. Journal of personality and social psychology, 74(5), 1252.

[4] Gailliot, M. T., & Baumeister, R. F. (2007). The physiology of willpower: Linking blood glucose to self-control. Personality and Social Psychology Review, 11(4), 303-327.

[1]

[2]

[3]

[4]

@@ Řádek 2: / Řádek 2: @@
 == Seberegulace ==
-Baumeister se v roce 1994 podílel na knize s názevem ''Losing control'' zabývající se sebekontrolou a vůlí, napsal jí spolu se svojí ženou [[Dianne Tice]] a harvardským profesorem To[[dem Heathertonem]]. Ačkoliv kniha neměla takový úspěch jako v roce 2011 vydaná ''Willpower: rediscovering the greatest human strength'', nevídaným způsobem stimulovala další experimenty a studie, vč. vývoje škály na meření sebekontroly v testech osobnosti<ref name="baum">Baumeister, R. F., & Tierney, J. (2011). <i>Willpower: Rediscovering the greatest human strength.</i> Penguin.</ref>. Mimojiné po jejím přečtení formuloval Baumeisterův spolupracovník [[Mark Muraven]] svoji hypotézu vůle jako omezeného zdroje<ref name="source">Baumeister, R. F.; Gallito, M.; Tice, D. M. (2009). <i>Free Willpower: A limited rource theory of volition, choice, and self-regulation.</i>In: Morsella, E. E., Bargh, J. A., & Gollwitzer, P. M. (2009). Oxford handbook of human action. Oxford University Press.</ref>. To vedlo k řadě experimentů za účelem ověření tohoto předpokladu, mimo jiné k dnes známému experimentu s ředkvičkami. Hladoví účastníci během něho byli instruovaní, aby odolali snězení čokolády a místo toho požili ředkvičky. Poté jim byl zadán frustrující neřešitelný úkol spočívající ve skládání geometrických puzzlí<ref>Baumeister, R. F., Bratslavsky, E., Muraven, M., & Tice, D. M. (1998). <i>Ego depletion: is the active self a limited resource?</i>. Journal of personality and social psychology, 74(5), 1252.</ref>. Tito účastníci se v porovnání s kontrolní skupinou, jež nemusela na začátku ničemu odolávat, vzdali při řešení mnohem dříve. Článek, ve kterém vědeckou obec poprvé seznamují s výsledky, vychází v roce 1998 v časopise ''Journal of Personality and Social Psychology'' pod názvem „''Ego depletion: is the active self a limited resource?''“. Baumeister zde pro stav vyčerpání vůle navrhuje právě termín [[egodepletion]]. Ten definuje jako sníženou schopnost regulovat vlastní myšlenky, pocity a akce. Po řadě dalších výzkumů Baumeister formuluje svoji tezi následovně:
+Baumeister se v roce 1994 podílel na knize s názevem ''Losing control'' zabývající se sebekontrolou a vůlí, napsal jí spolu se svojí ženou [[Dianne Tice]] a harvardským profesorem Todem Heathertonem. Ačkoliv kniha neměla takový úspěch jako v roce 2011 vydaná ''Willpower: rediscovering the greatest human strength'', nevídaným způsobem stimulovala další experimenty a studie, vč. vývoje škály na meření sebekontroly v testech osobnosti<ref name="baum">Baumeister, R. F., & Tierney, J. (2011). <i>Willpower: Rediscovering the greatest human strength.</i> Penguin.</ref>. Mimojiné po jejím přečtení formuloval Baumeisterův spolupracovník [[Mark Muraven]] svoji hypotézu vůle jako omezeného zdroje<ref name="source">Baumeister, R. F.; Gallito, M.; Tice, D. M. (2009). <i>Free Willpower: A limited rource theory of volition, choice, and self-regulation.</i>In: Morsella, E. E., Bargh, J. A., & Gollwitzer, P. M. (2009). Oxford handbook of human action. Oxford University Press.</ref>. To vedlo k řadě experimentů za účelem ověření tohoto předpokladu, mimo jiné k dnes známému experimentu s ředkvičkami. Hladoví účastníci během něho byli instruovaní, aby odolali snězení čokolády a místo toho požili ředkvičky. Poté jim byl zadán frustrující neřešitelný úkol spočívající ve skládání geometrických puzzlí<ref>Baumeister, R. F., Bratslavsky, E., Muraven, M., & Tice, D. M. (1998). <i>Ego depletion: is the active self a limited resource?</i>. Journal of personality and social psychology, 74(5), 1252.</ref>. Tito účastníci se v porovnání s kontrolní skupinou, jež nemusela na začátku ničemu odolávat, vzdali při řešení mnohem dříve. Článek, ve kterém vědeckou obec poprvé seznamují s výsledky, vychází v roce 1998 v časopise ''Journal of Personality and Social Psychology'' pod názvem „''Ego depletion: is the active self a limited resource?''“. Baumeister zde pro stav vyčerpání vůle navrhuje právě termín '''egodeplece - [[egodepletion]]'''. Ten definuje jako sníženou schopnost regulovat vlastní myšlenky, pocity a akce. Po řadě dalších výzkumů Baumeister formuluje svoji tezi následovně:
-# "Člověk má omezené množství vůle, které se při využití vyčerpává.
+# "''Člověk má omezené množství vůle, které se při využití vyčerpává.''
-# Člověk používá stejný účet vůle na řešení celé řady úkonů."<ref name="baum" />
+# ''Člověk používá stejný účet vůle na řešení celé řady úkonů''."<ref name="baum" />
 V této souvislosti přirovnává vůli metaforicky ke svalu, vůli tedy lze stejně jako sval vyčerpat ale i posílit.
+* Vůle se podle Baumeistera vyvinula v důsledku socializace člověka. „''Člověk se musí kontrolovat, aby vyšel se zbytkem skupiny, v níž jsou na sobě členové kvůli obstarávání potravy závislí.''“ Roy Baumeister<ref name="baum" />
-V roce 2007 s kolegou Galliotem předkládá důkazy o spojení glukózy, resp. hladiny glukózy v krvi, se sebekontrolou <ref>Gailliot, M. T., & Baumeister, R. F. (2007). <i>The physiology of willpower: Linking blood glucose to self-control.</i> Personality and Social Psychology Review, 11(4), 303-327.</ref>. K dynamice egodeplece uvádí, že fyziologický stav může mít efekt na chování dlouho před tím, než dojde k subjektivnímu pocitu únavy nebo vyčerpání<ref name="source" />.
+* V roce 2007 s kolegou Galliotem předkládá důkazy o spojení glukózy, resp. hladiny glukózy v krvi, se sebekontrolou <ref>Gailliot, M. T., & Baumeister, R. F. (2007). <i>The physiology of willpower: Linking blood glucose to self-control.</i> Personality and Social Psychology Review, 11(4), 303-327.</ref>. K dynamice egodeplece uvádí, že fyziologický stav může mít efekt na chování dlouho před tím, než dojde k subjektivnímu pocitu únavy nebo vyčerpání<ref name="source" />. To potvrdila například terenní studie Baumeistera a jeho kolegů v obchodních centrech, kdy „''nakupující v obchodním centru, kteří udělali během nákupu v centru více nákupních rozhodnutí, se vzdávali dříve ve složitém úkolu (násobení čísel), i když byly zohledněny faktory jako pohlaví; socioekonomický status; množství peněz, které utratili; a čas, který v centru strávili.''“<ref name="baum" />.
-Vůle se podle něj vyvinula v důsledku socializace člověka. Píše, že „člověk se musí kontrolovat, aby vyšel se zbytkem skupiny, v níž jsou na sobě členové kvůli obstarávání potravy závislí.“ (Baumeister a Tierney, 2011, s. 273).
-Další zajímavé poznatky přinesla terénní studie Baumeistera a kolegů v obchodních centrech, kdy „''nakupující v obchodním centru, kteří udělali během nákupu v centru více nákupních rozhodnutí, se vzdávali dříve ve složitém úkolu (násobení čísel), i když byly zohledněny faktory jako pohlaví; socioekonomický status; množství peněz, které utratili; a čas, který v centru strávili.''“<ref name="baum" />. Rozhodování má tedy podle těchto výzkumů vliv na sebekontrolu. Tomu, zda to platí i naopak, tedy že egodeplece má také vliv na rozhodování, se věnoval výzkum Pocheptsové, Amira, Dhara a Baumeistera (2014). Design výzkumu spočíval v tom, že nejdříve účastníci prošli různými úkoly zaměřenými na sebekontrolu (jako např. Stroopův test), a poté jim byly zadány úkoly spojené s rozhodováním. Výzkum přinesl zajímavé poznatky, obzvlášť pokud si troufáme je generalizovat:
-Za prvé, vyčerpaní (depleted) účastníci oddalovali nebo se vyhýbali rozhodnutí. Tento fakt podporuje předpoklad, že samotné rozhodování spotřebovává energii.
-Za druhé, vyčerpaní účastníci měli tendenci si vybírat extrémy spíše než kompromisy. Zdá se tedy, že kompromis je náročnější způsob rozhodnutí než extrémní volba.
-<ref>Vohs edited by Roy F. Baumeister and Kathleen D. (2013). <i>Handbook of self-regulation: research, theory, and applications</i>. (2. ed.) New York: Guilford.</ref>
 == Odkazy ==