Základy vyšetření

• základem vyšetření je rozhovor: získáme anamnézu, navážeme terapeutický vztah, pochopíme, co po nás klient vlastně chce, na základě toho stanovíme diagnózu a léčebný plán

Zásady rozhovoru s klientem/nemocným

Pohodlí a soukromí

• dáme klientovi vybrat, kde se posadí, aby se cítil pohodlně
• zařídit pohodlné židle
• vzdálenost od klienta asi půl metru
• nesedět za stolem, pak vypadá psycholog jako autorita a klient může mít zábrany
• klienti bývají často zimomřiví – dát pozor na průvan
• nabídnout klientovi vodu, mívají sucho v krku
• nemít zakouřenou místnost, nenabízet klientovi cigaretu → jde o narušení hranic terapeut-klient

Představit se a oslovit nemocného

• jméno a říct mu obor, ve kterém se pohybuji (psycholog, psychiatr,...)
• klienta oslovovat příjmením, pokud má titul, tak se zeptáme, jak si přeje být oslovován (může vyžadovat, abychom jej oslovovali např. titulem)
• s pacientem si netykáme (i když to vysloveně nabízí); vykáme i pubescentům (od 15 let, jedině po dlouhodobé spolupráci s pubescentem se můžeme zeptat, zda mu můžeme tykat)

Vnímat nonverbální chování

• sledovat průběh celého vyšetření

Záznamy vyšetření

• vysvětlit klientovi účel toho rozhovoru
• vysvětlit, že si v průběhu vyšetření budeme zapisovat poznámky (ale zapisovat jen body, ne stenograficky zapisovat)
• když chceme nahrávat, musíme se zeptat, zda můžeme a říct klientovi, k čemu to máme, kdo k tomu bude mít přístup
• u videonahrávek je dobré mít i podpis (a tam přesně vymezeno, k čemu to máme)
• v čekárně musí být kamera schválena a musí tam být napsáno „tento prostor je střežen kamerou“ (zákon)

Délka hovoru

• standardně 60-90 min
• pokud pacient není schopný aktivního rozhovoru, tak tu délku zkracovat (např.: u mentálně retardovaných, intoxikovaných,...)

Navázání rozhovoru

• někteří sami spustí a povídají
• jinak začít otevřenými otázkami (co vás přivádí, co od toho očekáváte, co bylo to poslední, co vás přimělo přijít,...)
• u některých ale musíme mít jasné otázky, ale ne typu ano/ne (u mentálně postižených, v deliriu,...)

Profesionalita

• otevřenost, sdílnost, otevřenost → základ profesionality
• nenechat se manipulovat pacientem
• nesdělovat osobní informace, i když se na ně ptá (říct: "nezlobte se, ale jsme tu kvůli vám a ne kvůli mě")
• klienty by neměli být lidé, kteří se mnou mají ještě jiný vztah (příbuzní, známí)
• nesmím vynášet své vlastní soudy nad tím co řekne („no to jste mu to ale nandal“)

Mlčenlivost

• nikde nesdělovat "veselé historky z praxe"
• informace o klientově stavu poskytuji jen s jeho svolením/podpisem (jen tomu, komu mi to dovolí říct); u nezletilého dítěte to sdělujeme zákonnému zástupci (zákona)
• pokud nám dítě řekne, že je rodiči zneužíváno, tak to musíme sdělit rodičům, ale také kriminální policii nebo státnímu zastupitelství (ne místní policii, ani sociálce)
• informace se nikdy nepodávají po telefonu
• nechat si také podepsat, komu zaslat zprávu/sdělení (např.: komu poslat propouštěcí zprávu)
• při fotografii do deseti lidí musíme mít souhlas (písemný) od všech těch lidí, že se ta fotka může publikovat
• při uvádění příběhů/kazuistik musíme změnit všechny jeho údaje, aby se v tom ten klient nepoznal, jinak nás může zažalovat (z ♂ udělat ♀, změnit jméno, rodinný stav)
• máme oznamovací povinnost, když u dospělé osoby zjistíme případ: obecné ohrožení, týrání svěřené osoby, znásilnění a vraždy
• máme povinnost překazit (nahlásit) trestný čin, o kterém zjistíme, že se může stát; ale musíme klientovi také říct, že to musím jít nahlásit (tak ho včas zarazit, aby neříkal, co nemá...)
• oznámení musíme mít prokazatelné (že jsme ho poslali) → mail, fax, jít na státní zastupitelství
• mlčenlivost můžeme porušit v rámci své vlastní ochrany
• ve chvíli, kdy máme pocit ohrožení, urážení, vyhrožování ze strany klienta, tak je dobré dát hlášení nadřízenému a policii, udělat písemný záznam
• v rámci agresivity, ohrožení můžeme použít sebeobranu, ale přiměřenou → když útok trvá nebo stále hrozí (ale neoplácet – když dá facku, nesmíme ji vrátit → neoplácet, ale jen odvracet)

Neutrálnost

• nemůžu mu radit, říkat mu "udělej tohle nebo tamto"
• netvořit s klientem koalice proti někomu
• když chce klient radu, můžeme projít různé varianty, ale rozhodnout se klient musí sám

Specifika různých klientel

Neurotici

• mají tendenci manipulovat, dělat koalice s psychologem, terapeutem
• pozor na dary a pozornosti od klientů

Pacienti směřující k somatizaci

• ke zdravotním věcem se nemáme vyjadřovat
• poslat klienta k doktorovi nebo psychiatrovi

Paranoidní pacienti

• dávat velký důraz na nonverbální projev
• při líčení jeho příběhů se nesmát → mít stále kamennou tvář
• zásada: já jsem ten, kdo sedí blíž únikovému východu (zvlášť když jsou klienti potenciálně agresivní) a dát vědět ještě někomu, že tam někoho takového máme
• pokud sedíme a pacient se zvedne, tak se zvedneme také

Depresivní pacienti

• nebagatelizovat jejich problémy

Dementní/zaostalí pacienti

• rozhovor vedeme nekomplikovaně, jednoduše stručně, dávat jim prostor
• strukturovanost a jasné vedení pacienta v tom rozhovoru