Herakleitův názor na člověka: Porovnání verzí

 
(Není zobrazeno 15 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
−
== Herakleitos (cca 535 př. n. l.– 475 př. n. l.) ==
+
'''Hérakleitos Efeský''' (asi 540 - 480 př.n.l.) je někdy nazýván '''temný''' nebo '''plačící filozof'''. Pocházel z rodu efeských králů, kteří spravovali '''mysteria eleusinské Démétry'''. Své královské funkce se vzdal ve prospěch bratra a odebral se do hor, kde žil jako poustevník. Hérkleitos byl autodidakt (samouk), který se ve svých dílech stylem (''antitetická stavba'') výrazně odlišil od filozofů tehdejší doby.<ref>Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. Praha: Paseka.</ref> Pro svůj důraz na procesy '''dění''' je považován za jednoho ze zakladatelů ''dialektiky'', v psychologii pak za předchůdce '''dynamicky orientovaných směrů'''
−
- V ohnisku zájmu – člověk jako poznávající a jednající bytost<br />
+
 
−
- Pochopení člověka předpokládá pochopení kosmu - obecný smysl, logos života kosmu je také smyslem života člověka<br />
+
== Hlavní myšlenky o člověku ==
−
- Narážky, zajímavé výrazové prostředky – básník – už v antice nazýván temný<br />
+
 
−
- Pravděpodobně autorem jednoho spisu, kterému pozdější tradice dává jméno Peri fyseós (O přírodě)<br />
+
=== Podstatou života je dění ===
−
- Prazáklad všeho – věčně živý oheň (viditelný svět se z praohně rozvine a po uplynutí jednoho „velkého roku“ se do něho zase vrátí – proces se periodicky opakuje)<br />
+
 
−
- '''Praoheň''' – společné rysy s ohněm a Sluncem<br />
+
Člověka musíme posuzovat nejen podle toho, čím je v současném okamžiku, nýbrž také podle toho, čím '''se stává'''.
−
:::* '''S ohněm''' - neklidné plápolání má charakter živoucího; symbol kvalitativního přeměňování
+
 
−
:::* '''Se Sluncem''' - pravidelný rytmus rozněcování a zhasínání (Slunce je každý den nové)
+
''"Nelze vstoupit dvakrát do téže řeky podle Hérakelita ani se dvakrát dotknout pomíjivé, svou povahou totožné podstaty. Ta se prudkostí a rychlostí své změny rozptyluje a zase spojuje...přichází a zase odchází"'' (Zl. B 91 z Plutarcha)<ref>Sobotka, M., & Machovec, D. (1989). Zlomky předsokratovských myslitelů. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.</ref>.
−
- Praoheň - věčně živý, universální, imanentní; je vše řídícím světovým rozumem (logem)<br />
+
 
−
- '''Logos''' je věčný, a tedy božský, stává se zákonem všeho lidského života<br />
+
V analogii s tekoucí řekou demonstruje Hérakleitos proměnlivost, pomíjivost a přechodnost života (bytí). Tento postoj dokumentuje další zlomek B 49a ze stoika Hérakleita:
−
- Člověk je jím určován, i když si to neuvědomuje<br />
+
 
−
- Logem lze také rozumět smysl ve světě a tedy také řeč a její obsah, což je původní význam slova logos<br />
+
''"Do týchž řek vstupujeme i nevstupujeme, jsme i nejsme"''<ref>Sobotka, M., & Machovec, D. (1989). Zlomky předsokratovských myslitelů. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.</ref>.
−
- '''Vševládnoucí zákon''' – boj a jednota protikladů<br />
+
 
−
- '''Člověk''' = mikrokosmos („Země je v těle zastoupena kostmi a masem, moře tělesnými šťávami.“)<br />
+
=== Život se odvíjí na jedné straně jako boj mezi protiklady a na straně druhé jako dočasná harmonie (jednota) ===
−
- '''Duše''' je svou povahou nejpodobnější věčnému ohni,vzniká jako žhnoucí výpar z krve, ale živí se také výpary z okolního vzduchu prostřednictvím dýchání<br />
+
 
−
- Výpar se může lišit svou vlhkostí (suchá duše je nejmoudřejší, protože je nejpříbuznější ohni)<br />
+
Toto bipolární založení lidské přirozenosti je pro Hérakleita jejím určujícím atributem.
−
- „Opije-li se muž, dává se vést nedospělým hochem, potácí se a nepozoruje, kam kráčí, neboť má vlhkou duši“<br />
+
 
−
- '''Rozumnost''' závisí na přijímání vnějšího výparu a to dvěma cestami:
+
''"Hérakleitos kárá toho, kdo napsal: Kéž mezi bohy a kéž mezi lidmi by zanikly sváry! Neboť by nebylo harmonie, kdyby nebylo vysokého a nízkého tónu, ani by nebylo živočichů bez samice a samce, kteří jsou protivami"''(Zl. A 22 z Aristotela)<ref>Sobotka, M., & Machovec, D. (1989). Zlomky předsokratovských myslitelů. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.</ref>.
−
:::* dýcháním (stále)
+
 
−
:::* prostřednictvím smyslových orgánů (pouze za bdění)
+
Skrze tuto harmonii se prosazuje '''boj''', který je hybnou silou veškerého dění, je v základu vzniku a zániku všech věcí, vše se děje ve sváru a napětí mezi protiklady.
−
- „Bdící mají jeden společný svět, ale spící se obracejí každý do svého vlastního.“<br />
+
 
−
- Svět spícího je subjektivním, fantazijním světem snů<br />
+
''"Boj je otcem všeho i králem všeho a jedny učinil bohy, druhé lidmi, jedny udělal otroky, druhé svobodnými"''(zl. B 53 z Hippolyta)<ref>Sobotka, M., & Machovec, D. (1989). Zlomky předsokratovských myslitelů. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.</ref>.
−
- Společný svět bdících je světem skutečným<br />
+
 
−
- „Společné je všem myšlení“<br />
+
=== Ve světě je všemu společný logos (rozum) ===
−
- „Je třeba řídit se společným, ale ač je rozum společný, žije většina lidí tak, jako by měli své zvláštní myšlení.“<br />
+
 
−
- Lidé jsou dle Herakleita pošetilí - stále se stýkají s logem (tím, co by měli pochopit), a přece ho nechápou<br />
+
Člověk jedná jako rozumná bytost pouze za předpokladu, že logu porozumí. Logos má v díle Hérakleita asi 6 významů: slovo, řeč, smysl, rozum lidí, rozum nad člověkem, zákon. Logos je společný pro všechny lidi, ale promlouvám jen k těm, kteří se k němu probudí.
−
- Většina se spokojuje, místo s pravdou, s pouhým zdáním (přejaté šablony myšlení nebo předsudky) - ačkoli bdí, chovají se jako spící<br />
+
 
−
- Osud člověka není určován démonickou mocností, ani nahodilými vnějšími okolnostmi, ale povahou člověka, která má rozhodující roli v utváření životního osudu<br />
+
* '''Bdící''' sdílejí racionální, přehledný, smysluplný svět ve svém zákonitém řádu - KOSMOS KOINOS<br />
−
- „Hledal jsem sebe samého.“ → Kdo pochopí božský logos, najde sebe
+
* '''Spící''' se uzavírají do svého vnitřního, snového, soukromého světa - KOSMOS IDIOS<ref>Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. Praha: Paseka.</ref>
 +
 
 +
Cesta od KOSMOS IDIOS ke KOSMOS KOINOS je pro Hérakleita filozofickou cestou a ta vede pouze přes poznání sebe sama.
 +
 
 +
''"Vyhledal jsem sebe samého"'' (Zl. B 101 z Plutarcha)<ref>Sobotka, M., & Machovec, D. (1989). Zlomky předsokratovských myslitelů. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.</ref>.
 +
 
 +
Na konci této cesty je poznání obecného logu jako racionálního základu bytí v jeho rozmanitosti a protikladnosti. Harmonizující činitel v boji protikladů a uznání skutečnosti že ''"vše je jedním"'' (zl. B 50 z Hippolyta)<ref>Sobotka, M., & Machovec, D. (1989). Zlomky předsokratovských myslitelů. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.</ref>.
 +
 
 +
== Odkazy ==
 +
 
 +
=== Reference ===
 +
 
 +
<references />
 +
 
 +
=== Použitá literatura ===
 +
 
 +
* Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. V Praze: Paseka.
 +
 
 +
===  Doporučená literatura ===
 +
 
 +
* Störig, H. (1999). Malé dějiny filozofie. Praha: Vyšehrad.
  
 
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]
 
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]

Aktuální verze z 9. 4. 2017, 12:51

Hérakleitos Efeský (asi 540 - 480 př.n.l.) je někdy nazýván temný nebo plačící filozof. Pocházel z rodu efeských králů, kteří spravovali mysteria eleusinské Démétry. Své královské funkce se vzdal ve prospěch bratra a odebral se do hor, kde žil jako poustevník. Hérkleitos byl autodidakt (samouk), který se ve svých dílech stylem (antitetická stavba) výrazně odlišil od filozofů tehdejší doby.[1] Pro svůj důraz na procesy dění je považován za jednoho ze zakladatelů dialektiky, v psychologii pak za předchůdce dynamicky orientovaných směrů

Hlavní myšlenky o člověku

Podstatou života je dění

Člověka musíme posuzovat nejen podle toho, čím je v současném okamžiku, nýbrž také podle toho, čím se stává.

"Nelze vstoupit dvakrát do téže řeky podle Hérakelita ani se dvakrát dotknout pomíjivé, svou povahou totožné podstaty. Ta se prudkostí a rychlostí své změny rozptyluje a zase spojuje...přichází a zase odchází" (Zl. B 91 z Plutarcha)[2].

V analogii s tekoucí řekou demonstruje Hérakleitos proměnlivost, pomíjivost a přechodnost života (bytí). Tento postoj dokumentuje další zlomek B 49a ze stoika Hérakleita:

"Do týchž řek vstupujeme i nevstupujeme, jsme i nejsme"[3].

Život se odvíjí na jedné straně jako boj mezi protiklady a na straně druhé jako dočasná harmonie (jednota)

Toto bipolární založení lidské přirozenosti je pro Hérakleita jejím určujícím atributem.

"Hérakleitos kárá toho, kdo napsal: Kéž mezi bohy a kéž mezi lidmi by zanikly sváry! Neboť by nebylo harmonie, kdyby nebylo vysokého a nízkého tónu, ani by nebylo živočichů bez samice a samce, kteří jsou protivami"(Zl. A 22 z Aristotela)[4].

Skrze tuto harmonii se prosazuje boj, který je hybnou silou veškerého dění, je v základu vzniku a zániku všech věcí, vše se děje ve sváru a napětí mezi protiklady.

"Boj je otcem všeho i králem všeho a jedny učinil bohy, druhé lidmi, jedny udělal otroky, druhé svobodnými"(zl. B 53 z Hippolyta)[5].

Ve světě je všemu společný logos (rozum)

Člověk jedná jako rozumná bytost pouze za předpokladu, že logu porozumí. Logos má v díle Hérakleita asi 6 významů: slovo, řeč, smysl, rozum lidí, rozum nad člověkem, zákon. Logos je společný pro všechny lidi, ale promlouvám jen k těm, kteří se k němu probudí.

  • Bdící sdílejí racionální, přehledný, smysluplný svět ve svém zákonitém řádu - KOSMOS KOINOS
  • Spící se uzavírají do svého vnitřního, snového, soukromého světa - KOSMOS IDIOS[6]

Cesta od KOSMOS IDIOS ke KOSMOS KOINOS je pro Hérakleita filozofickou cestou a ta vede pouze přes poznání sebe sama.

"Vyhledal jsem sebe samého" (Zl. B 101 z Plutarcha)[7].

Na konci této cesty je poznání obecného logu jako racionálního základu bytí v jeho rozmanitosti a protikladnosti. Harmonizující činitel v boji protikladů a uznání skutečnosti že "vše je jedním" (zl. B 50 z Hippolyta)[8].

Odkazy

Reference

  1. ↑ Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. Praha: Paseka.
  2. ↑ Sobotka, M., & Machovec, D. (1989). Zlomky předsokratovských myslitelů. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
  3. ↑ Sobotka, M., & Machovec, D. (1989). Zlomky předsokratovských myslitelů. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
  4. ↑ Sobotka, M., & Machovec, D. (1989). Zlomky předsokratovských myslitelů. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
  5. ↑ Sobotka, M., & Machovec, D. (1989). Zlomky předsokratovských myslitelů. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
  6. ↑ Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. Praha: Paseka.
  7. ↑ Sobotka, M., & Machovec, D. (1989). Zlomky předsokratovských myslitelů. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
  8. ↑ Sobotka, M., & Machovec, D. (1989). Zlomky předsokratovských myslitelů. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.

Použitá literatura

  • Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. V Praze: Paseka.

Doporučená literatura

  • Störig, H. (1999). Malé dějiny filozofie. Praha: Vyšehrad.
Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Herakleitův_názor_na_člověka&oldid=47235“