Kompenzace: Porovnání verzí

 
(Není zobrazeno 84 mezilehlých verzí od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
−
{{Pracuje se}}
+
Kompenzace (''com-pensó'') znamená něco '''nahrazovat'''. Jedinec vědomě, či nevědomě zakrývá své slabiny, [[Frustrace|frustrace]], pocity méněcennosti či neschopnosti v jedné oblasti tím, že dosahuje (nebo usiluje o dosažení) uspokojení či dokonalosti v jiné oblasti. Může zakrývat skutečný, nebo domnělý nedostatek osobní nebo fyzické méněcennosti.<ref name=":2">SMÉKAL, Vladimír. Pozvání do psychologie osobnosti: člověk v zrcadle vědomí a jednání. 2., opr. vyd. Brno: Barrister, 2004, 523 s.</ref>
  
−
Slovo kompenzace pochází z latinského ''com-pensó'', jenž '''znamená nahrazovat, vzájemné vyrovnávání, odškodnění'''.
+
<br />
 +
=== Druhy kompenzace ===
 +
<br />
 +
* '''Pozitivní kompenzace''': může pomoci překonat naše problémy. Pokud třeba nešikovný jedinec bude vynikat ve studiu, jde o pozitivní kompenzaci. Nebo naopak ten, komu nejde škola, bude zaměřený na sport.
 +
 
 +
* '''Negativní kompenzace''': znamená, že jedinec, který nebude vynikat ve škole, ,,vynikne“ v různých formách nevhodného chování.<ref name=":8">NOVÁK, Tomáš. Obranné mechanismy v rámci asociálního chování mládeže [online][cit. 2015-12-08]. Dostupné také z: http://novaktomas.ic.cz/?p=-ps-hry_ktere_hrajeme_se_sebou</ref>
 +
 
 +
* '''Hyperkompenzace''': přehnaná, nepřiměřená snaha po kompenzaci. Příkladem sledování nadměrné kompenzace mohou být lidé středního věku, kteří procházejí životní krizí.
 +
 
 +
* '''Dekompenzace''': porušení kompenzace, selhání.
 +
 
 +
* '''Kompenzační maskulinita''': přísná situační asertivita, která může být zapříčiněna a podmíněna skrývanou vnitřní nejistotou a labilitou. <ref>ABZ.cz: slovník cizích slov - on-line hledání [online]. 2005-2015.[cit. 2015-12-08] Dostupné také z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/</ref>
  
−
=== Užití kompenzace ===
+
== Vznik kompenzace ==
 
<br />
 
<br />
−
* Psychologická kompenzace – Jedinec vědomě, či nevědomě zakrývá své slabiny, flustrace, pocity méněcenosti či neschopnosti v jedné oblasti tím, že dosahuje (nebo usiluje o dosažení) uspokojení či dokonalosti v jiné oblasti. Může zakrývat skutečný, nebo domnělý nedostatek osobní nebo fyzické méněcenosti.
+
Člověk má problém, jestliže se ocitne pod vlivem situace, na níž nemá k dispozici pohotově adaptivní reakci, chování. Jestliže je každý problém, který konstruktivně řešíme a vyřešíme, prostředkem osobního růstu, pak problémy, které nevyřešíme a jež nás zatěžují či zraňují, se proměňují v [[Psychotraumata|psychotraumata]]. Kromě ohrožení života či existence to jsou situace, kdy je narušováno dobré sebehodnocení, [[Sebeakceptace|sebeakceptace]] a [[Sebeúcta|sebeúcta]]. Zdravý jedince se má naučit řešit problémy, konkrétně útoky na své „Já“, s nimiž se v životě běžně setkává.<ref name=":9">KULKA, J. Ego i Self a jejich protekce, defenze či kompenzace. <i>Psychiatria</i>.[online] 2005, '''12''' (4)[cit. 2015-12-08] Dostupné také z: http://www.psychiatria-casopis.sk/files/psychiatria/4-2005/psy4-2005-cla9.pdf</ref>
  
−
* Finanční kompenzace
+
=== Traumata můžeme obecně rozdělit na: ===
  
−
* Teplotní kompenzace
+
'''1. Frustraci''': situace, v níž je subjektu bráněno dosáhnout cíle. Frustrující jsou neúspěchy, ztráty či jakékoliv nedostatky. Nejzávaznější jsou frustrace ego-vztažných motivů (ztráta prestiže, nedůvěra sociálního okolí, ve schopnosti subjektu atd.) Frustrace může vést ke ztrátě vnitřní rovnováhy a vyvolávat nejrůznější negativní pocity. <ref name=":1">NAKONEČNÝ, Milan. Základy psychologie. Vyd. 1. Praha: Academia, 1998, 590 s.</ref>
  
−
* Kompenzace jako zápočtení vzájemných pohledávek
+
'''2. [[Konflikt|Konflikt]]''': střed protichůdných sil na cestě k cíli.
  
−
== Vznik kompenzace a kompenzační mechanismus ==
+
'''3. [[Stres|Stres]]''': zátěž na cestě k cíli, která je na hranici naší kapacity zvládání a nebo ji přesahuje.
  
−
Člověk má problém, jestliže se ocitne pod vlivem situace, na níž nemá k dispozici pohotově adaptivní reakci, chování. Jestliže je každý problém, který konstruktivně řešíme a vyřešíme, prostředkem osobního růstu, pak problémy, které nevyřešíme a jež nás zatěžují či zraňují, se proměňují v psychotraumata. Kromě ohrožení života či existence to jsou situace, kdy je narušováno dobré sebehodnocení, sebeakcepteace a sebeúcta. Zdravý jedince se má naučit řešit problémy, konkrétně útoky na své „Já“, s nimiž se v životě běžně setkává. Problémy/ traumata můžeme obecně rozdělit na:
+
Může problém řešit, vyhnout se mu, ignorovat jej, nebo jej odložit na později. Ne vždy se ovšem problém podaří vyřešit, a proto se objevují kompenzace, [[Tenze|tenze]] a [[Protekce|protekce]]. Jejich opakované využívání vytváří typickou struktur, která se může přeměnit na charakterovou strukturu neurotickou, pokud jedinec své problémy nezvládne. Kompenzace je náhradou za chybějící dispozici osobnosti nebo vzorec chování, které se neutvořily v minulosti.<ref name=":9">KULKA, J. Ego i Self a jejich protekce, defenze či kompenzace.[online] 2005. [cit. 2015-12-08] Dostupné také z: http://www.psychiatria-casopis.sk/files/psychiatria/4-2005/psy4-2005-cla9.pdf</ref>
 +
 
 +
== Kompenzační mechanismus ==
 
<br />
 
<br />
−
1. [[Frustrace|Frustrace]]
+
Kompenzační mechanismy nahrazují při řešení problémů ty dispozice a postupy, kterých se osobnosti nedostává. Mají za úkol vyrovnat nedostatky jiným způsobem. Jestliže ochranné a obranné mechanismy staví osobnost mimo aktuální či potenciální hrozbu, kompenzační mechanismy vedou k alternativám, které ovšem také, podobně jako ochrany či obrany, mohou být dysfunkční. Nejznámějším mechanismem kompenzace je sublimace.<ref name=":9">KULKA, J. Ego i Self a jejich protekce, defenze či kompenzace.[online] 2005. [cit. 2015-12-08] Dostupné také z: http://www.psychiatria-casopis.sk/files/psychiatria/4-2005/psy4-2005-cla9.pdf</ref>
−
<br />  
 
−
2. [[Konflikt|Konflikt]]– střed protichůdných sil na cestě k cíli, např. Koincidence exihibiocinismu a úzkosti před vystoupením na veřejnosti.  
 
 
<br />
 
<br />
−
3. [[Stres|Stres]] – zátěž na cestě k cíli, která je na hranici naší kapacity zvládání anebo ji přesahuje. Člověk může problém řešit, vyhnout se mu, ignorovat jej, nebo jej odložit na později. Ne vždy se ovšem problém podaří vyřešit, a proto se objevují kompenzace, tenze a protekce. Jejich opakované využívání vytváří typickou struktur, která se může přeměnit na charakterovou strukturu neurotickou, pokud jedinec své problémy nezvládne. Kompenzace je náhradou za chybějící dispozici osobnosti nebo vzorec chování, které se neutvořily v minulosti.
 
  
−
=== Kompenzační mechanismus ===
+
=== Přehled nejdůležitějších ego-defenzivních mechanismů: ===
−
<br />
 
−
H. Kohout hovoří o defenzivních a kompenzačních strukturách Self u narcistických poruch osobnosti. Osobnostní struktura je defenzivní ,,když její jedinou a převažující funkcí je překrývání defektu ,,Self“ a je kompenzační tehdy, ,,když uvedený defekt Self spíše kompenzuje“. Řečeno v intencích naší úvahy, kompenzační mechanismy nahrazují při řešení problémů ty dispozice a postupy, kterých se osobnosti nedostává. Mají za úkol vyrovnat nedostatky jiným způsobem. Jestliže ochranné a obranné mechanismy staví osobnost mimo aktuální či potenciální hrozbu, kompenzační mechanismy vedou k alternativám, které ovšem také – podobně jako ochrany či obrany – mohou být dysfunkční. Extrémním příkladem je smrt slavného hudebníka J. Lennona. Motivem jeho vraždy byla jen touha chorobného mladíka upozornit na sebe svět a ,,proslavit se“. Vražedný či se stal patologickou kompenzací neuskutečnitelné touhy. Nejznámějším mechanismem kompenzace je sublimace.
 
  
−
Flustrace: Je to jednak situace, v níž je subjektu bráněno dosáhnout cíle chování, jednak jeho vnitřní stav, který tato situace vyvolává. Frustrující jsou neúspěchy, ztráty, nedostatky všeho druhu. Nejzávaznější jsou ovšem frustrace ego-vztažných motivů (ztráta prestiže, nedůvěra sociálního okolí ve schopnosti subjektu atd.) Frustrace může vést ke ztrátě vnitřní rovnováhy, vyvolávat nejrůznější negativní pocity. Silné ego-vztažné frustrace ohrožující pocit vlastní hodnoty proto vyvolávají obranné mechanismy, tzv. ego-defenzivní mechanismy, jimiž se subjekt pokouší vyrovnat se svou frustrací, aby se zbavil negativních emocí, které byly vyvolány, a bránil hodnotu sebe sama.
+
* '''kompenzace'''
  
−
=== Přehled nejdůležitějších ego-defenzivních mechanismů: ===
+
* '''[[Racionalizace|racionalizace]]''': je typickým příkladem sebeklamu a spočívá v konstrukci ,,vysvětlení“ neúspěchu, v jeho atribuci nepříznivých okolnostem nebo ve ,,svalování viny“ na jiného.
−
* kompenzace
 
  
−
* [[Racionalizace|racionalizace]]: je typickým příkladem sebeklamu a spočívá v konstrukci ,,vysvětlení“ neúspěchu, v jeho atribuci nepříznivých okolnostem nebo ve ,,svalování viny“ na jiného;
+
* '''[[Bagatelizace|bagatelizace]]''': hodnota nedosažitelného cíle je snižována, subjekt v něm začíná spatřovat různé nedostatky.
  
−
* [[Bagatelizace|bagatelizace]]: hodnota nedosažitelného cíle je snižována, subjekt v něm začíná spatřovat různé nedostatky
+
* '''[[Sublimace|sublimace]]''': nesplněnou touhu nebo přání, neúspěch i zklamání může člověk odreagovat tím, že vzniklé zážitky transformuje do jiných obsahů prožívání nebo jednání.
  
−
* [[Sublimace|sublimace]]: Nesplněnou touhu nebo přání, neúspěch i zklamání může člověk odreagovat tím, že vzniklé zážitky transformuje do jiných obsahů prožívání nebo jednání. Psychoanalýza tímto dysnamismem vysvětluje i vznik umění, existenci náboženství a jiných kulturních jevů. Sublimace je nejen obranným, ale může být i cenným adjustačním mechanismem, když osobnost záměrně převádí svou energii do sféry hodnotných sociogenních motivů.
+
* '''[[Regrese|regrese]]''': obranný sestup na nižší úroveň psychického vývoj.
  
−
* [[Regrese|regrese]]: obranný sestup na nižší úroveň psychického vývoj
+
* '''[[Projekce|projekce]]''': vlastní frustrace z dezaprobovaných činů, např. z krádeže či nenávisti, se subjekt zbavuje tím, že je připisuje jiným. <ref name=":1">NAKONEČNÝ, Milan. Základy psychologie. Vyd. 1. Praha: Academia, 1998, 590 s.</ref>
  
−
* [[Projekce|projekce]]: vlastní frustrace z dezaprobovaných činů, např. z krádeže či nenávisti, se subjekt zbavuje tím, že je připisuje jiným
 
−
 
−
=== Druhy kompenzace ===
 
 
<br />
 
<br />
−
'''Pozitivní kompenzace''' může pomoci překonat naše problémy. Pokud třeba nešikovný mladík bude vynikat ve studiu, jde o pozitivní kompenzaci. Nebo pokud ten, komu nejde škola, bude zaměřený na sport.
 
−
<br />
 
−
'''Negativní kompenzace''' – Znamená, že mladík, který nebude vynikat ve škole, ,,vynikne“ v různých formách nevhodného chování
 
−
<br />
 
−
'''Hyperkompenzace''' – přehnaná, nepřiměřená, extrémní snaha po kompenzaci. Příkladem sledování nadměrné kompenzace mohou být lidé středího věku, kteří procházejí životní krizí.
 
−
<br />
 
−
'''Dekompenzace''' – porušení kompenzace, selhání, zhoršení funkce orgánů
 
−
<br />
 
−
'''Kompenzační maskulita''' – přísná situační asertivita, která může být zapříčiněna a podmíněna skrývanou vnitřní nejistotou a labilitou
 
  
 
== Vyrovnávání se pomocí kompenzace ==
 
== Vyrovnávání se pomocí kompenzace ==
−
 
−
Dynamismus kompenzace je velmi důležitý adaptační prostředek, který umožňuje osobnosti vyrovnat se především s vnitřními nedostatky a překonat tak pocity méněcennosti. Existuje řada způsobů kompenzace, jejichž společným znakem je, že nahrazují a vyvažují určitou skutečnou nebo jen prožívanou méněcennost.
 
 
<br />
 
<br />
−
- Přestavba funkce Kompenzovat touto cestou je možno např. různé tělesné, pohybové nedostatky tím, že rehabilitačními civiky rozvíjíme náhradní funkce. Kompenzovat je možno i psychické funkce: když např. slabou mechanickou pamět vyvažujeme intenzivním rozvojem logické paměti nebo úmyslnou pozorností apod.
+
'''Přestavba funkce'''
 
<br />
 
<br />
−
- Změna způsobu provedení úkonu Touto cestou vyrovnáváme např. sníženou pamět dobře vedeným systémem poznámek a zápisků. Pohybové defekty např. po úraze nahradíme vytvářením nových dovedností – např. má-li člověk nepohyblivou pravou nohu, může v automobilu brzdit tak, že se naučí manipulovat rukou táhlem, které je vedeno od nožní brzy.
+
Kompenzovat touto cestou je možno např. různé tělesné, pohybové nedostatky tím, že rehabilitačními cviky rozvíjíme náhradní funkce. Kompenzovat je možno i psychické funkce: když např. slabou mechanickou paměť vyvažujeme intenzivním rozvojem logické paměti nebo úmyslnou pozorností apod.
 
<br />
 
<br />
−
- Přestavba veškeré činnosti Tak např. zvýšeným úsilím a zájmem je možno kompenzovat ve značném rozsahu jen průměrné schopnosti, což se dříve nebo později promítne i do výstavby ostatních systémů osobnosti. K tomuto typu kompenzace patří i změna životních zaměření, když dosavadní nevede k cíli pro nezvládnuté vnitřní nebo vnější překážky (např. změna zaměstnání po úraze). Přestavba činnosti může jít i nesprávným směrem. Tak např. pocity méněcennosti nebo strach je možno překompenzovat až na úroveň hrubosti, přestování podivných a nevhodných zájmů či koníčků a někdy do nemístného vychloubání apod. Tyto způsoby změny činnosti mají charakter substituce.
+
'''Změna způsobu provedení úkonu'''
 
<br />
 
<br />
−
Příčiny kompenzace
+
Touto cestou vyrovnáváme např. sníženou paměť dobře vedeným systémem poznámek a zápisků. Pohybové defekty např. po úraze nahradíme vytvářením nových dovedností – např. má-li člověk nepohyblivou pravou nohu, může v automobilu brzdit tak, že se naučí manipulovat rukou táhlem, které je vedeno od nožní brzy.
 
<br />
 
<br />
−
Substituce Dynamismus substituce vede k volbě náhradního objektu uspokojení nějaké potřeby, jestliže původní cíl je nedosažitelný. Jestliže subjekt sám prožívá novou volbu jako náhradní řešení a není spokojen, frustrace přetrvává a obranná funkce substituce je jen dočasná.
+
'''Přestavba veškeré činnosti'''
 
<br />
 
<br />
−
Komplex: představuje neasimilovanou zkušenost individua, související s pocity viny, selhání, méněcennosti, opouštěnosti, ale také např. s nežádoucím zjevem (malý vzrůst, otylost, příliš dlouhý nos atd.) Také komplex narušuje psychickou rovnováhu jedince a vytváří tendenci ke kompenzaci, u lidí s komplexem malého vzrůstu např. různými způsoby zvyšování ve smyslu fyzickém i sociálním. C.G. Jung (1906), který pojem komplex zavedl, jej definoval jako ,,citově zdůrazněnou skupinu představ v nevědomí“ a jeho motivační naléhavost vyjádřil výrokem, že ,,nemáme komplex, nýbrž komplex má nás“, tj. ovládá člověka, který pohledá jeho iracionálním tendencím ke kompenzaci.
+
Například zvýšeným úsilím a zájmem je možno kompenzovat ve značném rozsahu jen průměrné schopnosti, což se dříve nebo později promítne i do výstavby ostatních systémů osobnosti. K tomuto typu kompenzace patří i změna životních zaměření, když dosavadní nevede k cíli pro nezvládnuté vnitřní nebo vnější překážky (např. změna zaměstnání po úraze). Přestavba činnosti může jít i nesprávným směrem. Například pocity méněcennosti nebo strach je možno překompenzovat až na úroveň hrubosti, pěstování podivných a nevhodných zájmů či koníčků a někdy do nemístného vychloubání apod. Tyto způsoby změny činnosti mají charakter substituce.
 +
<ref name=":2">SMÉKAL, Vladimír. Pozvání do psychologie osobnosti: člověk v zrcadle vědomí a jednání. 2., opr. vyd. Brno: Barrister, 2004, 523 s.</ref>
 +
 
 +
'''[[Substituce|Substituce]]'''
 
<br />
 
<br />
 +
Substituce vede k volbě náhradního objektu uspokojení nějaké potřeby, jestliže původní cíl je nedosažitelný. Jestliže subjekt sám prožívá novou volbu jako náhradní řešení a není spokojen, frustrace přetrvává a obranná funkce substituce je jen dočasná.<ref name=":2">SMÉKAL, Vladimír. Pozvání do psychologie osobnosti: člověk v zrcadle vědomí a jednání. 2., opr. vyd. Brno: Barrister, 2004, 523 s.</ref>
 +
 
== Osobnosti zabývající se kompenzací ==
 
== Osobnosti zabývající se kompenzací ==
 
<br />
 
<br />
−
'''Alfred Adler''' ( 1870 – 1937)
+
'''[[Alfred Adler]]'''  
−
[[Alfred Adler|Adler]] na základě studia komplexu méněcennosti vypracoval systém své individuální psychologie, zdůrazňováním nutnosti sociální integrace jedince. V jeho pojetí je hybnou silou utváření lidské psychiky především touha po moci, která může být narušena komplexem méně-cennosti, touha po osobním uplatnění, realizaci "životního plánu" jedince. Podle Adlera, který byl sám tělesně postižený, vede ke konfliktnímu jednání a k nevědomým pokusům o kompenzaci v raném dětství především "orgánová méněcennost", nedostatky v ekonomické situaci a nutnost dítěte podřizovat se autoritě dospělého. Duševní život je podle něj závislý v největší míře na volné pohyblivosti organismu.
+
<br />
 +
Adler na základě studia [[Komplex méněcennosti|komplexu méněcennosti]] vypracoval systém své individuální psychologie, zdůrazňováním nutnosti sociální integrace jedince. V jeho pojetí je hybnou silou utváření lidské psychiky především touha po moci, která může být narušena komplexem méně-cennosti, touha po osobním uplatnění, realizaci "životního plánu" jedince. Podle Adlera,vede ke konfliktnímu jednání a k nevědomým pokusům o kompenzaci v raném dětství především "orgánová méněcennost", nedostatky v ekonomické situaci a nutnost dítěte podřizovat se autoritě dospělého. Duševní život je podle něj závislý v největší míře na volné pohyblivosti organismu.<ref>Alfred Adler. <i>Specializační studium výchovného poradenství PedFUK</i>.[online][cit. 2015-12-08] Dostupné také z: http://www.ssvp.wz.cz/Texty/Adler.html</ref>
 +
 
 +
'''[[Sigmund Freud]]'''
 
<br />
 
<br />
−
'''Sigmund Freud'''
+
Ve své psychoanalýze popsal ego obranné mechanismy. Slouží k zachování harmonie a to na úrovni naší psychiky, respektive ega. Ego-obranné mechanismy mají chránit naše já, zachovat pocit vlastní hodnoty v situaci neúspěchu, selhání, pocitech vinny, studu atd. Patří mezi ně popření, kompenzace a mnoho dalších. Zajímal se také o kompenzační funkci snů.<ref>KERN, Hans. Přehled psychologie. Vyd. 1. Praha: Portál, 1999, 289 s.</ref>
−
Ve své psychoanalýze popsal ego obranné mechanismy. Souží k zachování haromonie a to na úrovni naší psychiky, resp. ega. Ego-obranné mechanismy mají chránit naše já, zachovat pocit vlastní hodnoty v situaci neúspěchu, selhání, pocitech vidy, studu atd. Patří mezi ně popření, racionalizace, kompenzace a mnoho dalších.
+
 
 +
'''[[Carl Gustav Jung]]'''
 +
<br />
 +
Zabýval se kompenzační funkcí snů. Sny podle Junga kompenzují náš vědomý postoj ke světu. Vytváří k němu jistou alternativu, která se snaží o rozšíření našeho vědomí, našich bdělých obzorů. Sen se tak stává nekonečným dialogem mezi vědomím a nevědomím. Kompenzace může být i zprávou pro bdělé já. <ref>BERTA, Lukáš.Carl Gustav Jung. <i>DREAM-ANALYSIS: INTERPRETATION OF DREAMS</i>.[online][cit. 2015-12-08] Dostupné také z: http://www.vykladsnu.cz/teorie/carl-gustav-jung-alchymie.htm</ref>
 
<br />
 
<br />
−
'''Carl Gustav Jung'''
+
 
−
Zabýval se kompenzační funkcí snů. Sny podle Junga kompenzují náš vědomý postoj ke světu. Vytváří k němu jistou alternativu, která se snaží o rozšíření našeho vědomí, našich bdělých obzorů. Sen se tak stává nekonečným dialogem mezi vědomím a nevědomím. Kompenzace může být i zprávou pro bdělé já. Rozdílnost mezi pojetím snu u Freuda a Junga, tedy rozdíl mezi funkcí snu jako splněného přání a snu jako kompenzace bdělého života, dobře ilustrují sny alkoholiků a kuřáků. Pokud se alkoholik rozhodne přestat pít a kuřák přestat kouřit, pak se v jeho snech s největší pravděpodobností začnou objevovat chvíle, kdy si odpíraného nešvaru dopřává v míře vrchovaté. Podle Freuda je to známkou toho, že kuřák a alkoholik chtějí ve skrytu duše pokračovat ve své závislosti a proto si alespoň ve snu plní své tajné přání dál pít nebo kouřit. Jung pro změnu nabízí pozitivní řešení téže situace s tím, že snové kouření či pití představuje setkání se stínem, tedy se složkou naší bytosti, pro kterou již v bdělém životě není místo. Nejde tedy o splněné přání a o touhu pokračovat v nešvaru, ale o snahu vyrovnat se s vlastními stinnými stránkami tak, že jim poskytneme náš snový prostor k realizaci. Jungův postoj může snícího povzbuzovat a nabádat k překonávání nesnází tím, že si stinné stránky ve snu připustíme a snažíme se s nimi smířit a vyrovnat.
+
== Odkazy ==
 +
 
 +
=== Reference ===
 +
<references />
 +
 
 +
=== Použitá literatura ===
 +
* KERN, Hans. Přehled psychologie. Vyd. 1. Praha: Portál, 1999, 289 s. ISBN 80-7178-240-8.
 +
* NAKONEČNÝ, Milan. Základy psychologie. Vyd. 1. Praha: Academia, 1998, 590 s. ISBN 80-200-0689-3.
 +
* SMÉKAL, Vladimír. Pozvání do psychologie osobnosti: člověk v zrcadle vědomí a jednání. 2., opr. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2004, 523 s. Studium (Barrister & Principal). ISBN 80-86598-65-9.
 +
 
 +
=== Související články ===
 +
[[Psychoanalýza]]
 +
 
 +
=== Klíčová slova ===
 +
ego-defenzivních mechanismy, psychoanalýza, psychologie

Aktuální verze z 3. 1. 2016, 13:17

Kompenzace (com-pensó) znamená něco nahrazovat. Jedinec vědomě, či nevědomě zakrývá své slabiny, frustrace, pocity méněcennosti či neschopnosti v jedné oblasti tím, že dosahuje (nebo usiluje o dosažení) uspokojení či dokonalosti v jiné oblasti. Může zakrývat skutečný, nebo domnělý nedostatek osobní nebo fyzické méněcennosti.[1]


Druhy kompenzace


  • Pozitivní kompenzace: může pomoci překonat naše problémy. Pokud třeba nešikovný jedinec bude vynikat ve studiu, jde o pozitivní kompenzaci. Nebo naopak ten, komu nejde škola, bude zaměřený na sport.
  • Negativní kompenzace: znamená, že jedinec, který nebude vynikat ve škole, ,,vynikne“ v různých formách nevhodného chování.[2]
  • Hyperkompenzace: přehnaná, nepřiměřená snaha po kompenzaci. Příkladem sledování nadměrné kompenzace mohou být lidé středního věku, kteří procházejí životní krizí.
  • Dekompenzace: porušení kompenzace, selhání.
  • Kompenzační maskulinita: přísná situační asertivita, která může být zapříčiněna a podmíněna skrývanou vnitřní nejistotou a labilitou. [3]

Vznik kompenzace


Člověk má problém, jestliže se ocitne pod vlivem situace, na níž nemá k dispozici pohotově adaptivní reakci, chování. Jestliže je každý problém, který konstruktivně řešíme a vyřešíme, prostředkem osobního růstu, pak problémy, které nevyřešíme a jež nás zatěžují či zraňují, se proměňují v psychotraumata. Kromě ohrožení života či existence to jsou situace, kdy je narušováno dobré sebehodnocení, sebeakceptace a sebeúcta. Zdravý jedince se má naučit řešit problémy, konkrétně útoky na své „Já“, s nimiž se v životě běžně setkává.[4]

Traumata můžeme obecně rozdělit na:

1. Frustraci: situace, v níž je subjektu bráněno dosáhnout cíle. Frustrující jsou neúspěchy, ztráty či jakékoliv nedostatky. Nejzávaznější jsou frustrace ego-vztažných motivů (ztráta prestiže, nedůvěra sociálního okolí, ve schopnosti subjektu atd.) Frustrace může vést ke ztrátě vnitřní rovnováhy a vyvolávat nejrůznější negativní pocity. [5]

2. Konflikt: střed protichůdných sil na cestě k cíli.

3. Stres: zátěž na cestě k cíli, která je na hranici naší kapacity zvládání a nebo ji přesahuje.

Může problém řešit, vyhnout se mu, ignorovat jej, nebo jej odložit na později. Ne vždy se ovšem problém podaří vyřešit, a proto se objevují kompenzace, tenze a protekce. Jejich opakované využívání vytváří typickou struktur, která se může přeměnit na charakterovou strukturu neurotickou, pokud jedinec své problémy nezvládne. Kompenzace je náhradou za chybějící dispozici osobnosti nebo vzorec chování, které se neutvořily v minulosti.[4]

Kompenzační mechanismus


Kompenzační mechanismy nahrazují při řešení problémů ty dispozice a postupy, kterých se osobnosti nedostává. Mají za úkol vyrovnat nedostatky jiným způsobem. Jestliže ochranné a obranné mechanismy staví osobnost mimo aktuální či potenciální hrozbu, kompenzační mechanismy vedou k alternativám, které ovšem také, podobně jako ochrany či obrany, mohou být dysfunkční. Nejznámějším mechanismem kompenzace je sublimace.[4]

Přehled nejdůležitějších ego-defenzivních mechanismů:

  • kompenzace
  • racionalizace: je typickým příkladem sebeklamu a spočívá v konstrukci ,,vysvětlení“ neúspěchu, v jeho atribuci nepříznivých okolnostem nebo ve ,,svalování viny“ na jiného.
  • bagatelizace: hodnota nedosažitelného cíle je snižována, subjekt v něm začíná spatřovat různé nedostatky.
  • sublimace: nesplněnou touhu nebo přání, neúspěch i zklamání může člověk odreagovat tím, že vzniklé zážitky transformuje do jiných obsahů prožívání nebo jednání.
  • regrese: obranný sestup na nižší úroveň psychického vývoj.
  • projekce: vlastní frustrace z dezaprobovaných činů, např. z krádeže či nenávisti, se subjekt zbavuje tím, že je připisuje jiným. [5]


Vyrovnávání se pomocí kompenzace


Přestavba funkce
Kompenzovat touto cestou je možno např. různé tělesné, pohybové nedostatky tím, že rehabilitačními cviky rozvíjíme náhradní funkce. Kompenzovat je možno i psychické funkce: když např. slabou mechanickou paměť vyvažujeme intenzivním rozvojem logické paměti nebo úmyslnou pozorností apod.
Změna způsobu provedení úkonu
Touto cestou vyrovnáváme např. sníženou paměť dobře vedeným systémem poznámek a zápisků. Pohybové defekty např. po úraze nahradíme vytvářením nových dovedností – např. má-li člověk nepohyblivou pravou nohu, může v automobilu brzdit tak, že se naučí manipulovat rukou táhlem, které je vedeno od nožní brzy.
Přestavba veškeré činnosti
Například zvýšeným úsilím a zájmem je možno kompenzovat ve značném rozsahu jen průměrné schopnosti, což se dříve nebo později promítne i do výstavby ostatních systémů osobnosti. K tomuto typu kompenzace patří i změna životních zaměření, když dosavadní nevede k cíli pro nezvládnuté vnitřní nebo vnější překážky (např. změna zaměstnání po úraze). Přestavba činnosti může jít i nesprávným směrem. Například pocity méněcennosti nebo strach je možno překompenzovat až na úroveň hrubosti, pěstování podivných a nevhodných zájmů či koníčků a někdy do nemístného vychloubání apod. Tyto způsoby změny činnosti mají charakter substituce. [1]

Substituce
Substituce vede k volbě náhradního objektu uspokojení nějaké potřeby, jestliže původní cíl je nedosažitelný. Jestliže subjekt sám prožívá novou volbu jako náhradní řešení a není spokojen, frustrace přetrvává a obranná funkce substituce je jen dočasná.[1]

Osobnosti zabývající se kompenzací


Alfred Adler
Adler na základě studia komplexu méněcennosti vypracoval systém své individuální psychologie, zdůrazňováním nutnosti sociální integrace jedince. V jeho pojetí je hybnou silou utváření lidské psychiky především touha po moci, která může být narušena komplexem méně-cennosti, touha po osobním uplatnění, realizaci "životního plánu" jedince. Podle Adlera,vede ke konfliktnímu jednání a k nevědomým pokusům o kompenzaci v raném dětství především "orgánová méněcennost", nedostatky v ekonomické situaci a nutnost dítěte podřizovat se autoritě dospělého. Duševní život je podle něj závislý v největší míře na volné pohyblivosti organismu.[6]

Sigmund Freud
Ve své psychoanalýze popsal ego obranné mechanismy. Slouží k zachování harmonie a to na úrovni naší psychiky, respektive ega. Ego-obranné mechanismy mají chránit naše já, zachovat pocit vlastní hodnoty v situaci neúspěchu, selhání, pocitech vinny, studu atd. Patří mezi ně popření, kompenzace a mnoho dalších. Zajímal se také o kompenzační funkci snů.[7]

Carl Gustav Jung
Zabýval se kompenzační funkcí snů. Sny podle Junga kompenzují náš vědomý postoj ke světu. Vytváří k němu jistou alternativu, která se snaží o rozšíření našeho vědomí, našich bdělých obzorů. Sen se tak stává nekonečným dialogem mezi vědomím a nevědomím. Kompenzace může být i zprávou pro bdělé já. [8]

Odkazy

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 1,2 SMÉKAL, Vladimír. Pozvání do psychologie osobnosti: člověk v zrcadle vědomí a jednání. 2., opr. vyd. Brno: Barrister, 2004, 523 s.
  2. ↑ NOVÁK, Tomáš. Obranné mechanismy v rámci asociálního chování mládeže [online][cit. 2015-12-08]. Dostupné také z: http://novaktomas.ic.cz/?p=-ps-hry_ktere_hrajeme_se_sebou
  3. ↑ ABZ.cz: slovník cizích slov - on-line hledání [online]. 2005-2015.[cit. 2015-12-08] Dostupné také z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/
  4. ↑ 4,0 4,1 4,2 KULKA, J. Ego i Self a jejich protekce, defenze či kompenzace. Psychiatria.[online] 2005, 12 (4)[cit. 2015-12-08] Dostupné také z: http://www.psychiatria-casopis.sk/files/psychiatria/4-2005/psy4-2005-cla9.pdf Chybná citace: Neplatná značka <ref>; název „:9“ použit vícekrát s různým obsahem Chybná citace: Neplatná značka <ref>; název „:9“ použit vícekrát s různým obsahem
  5. ↑ 5,0 5,1 NAKONEČNÝ, Milan. Základy psychologie. Vyd. 1. Praha: Academia, 1998, 590 s.
  6. ↑ Alfred Adler. Specializační studium výchovného poradenství PedFUK.[online][cit. 2015-12-08] Dostupné také z: http://www.ssvp.wz.cz/Texty/Adler.html
  7. ↑ KERN, Hans. Přehled psychologie. Vyd. 1. Praha: Portál, 1999, 289 s.
  8. ↑ BERTA, Lukáš.Carl Gustav Jung. DREAM-ANALYSIS: INTERPRETATION OF DREAMS.[online][cit. 2015-12-08] Dostupné také z: http://www.vykladsnu.cz/teorie/carl-gustav-jung-alchymie.htm

Použitá literatura

  • KERN, Hans. Přehled psychologie. Vyd. 1. Praha: Portál, 1999, 289 s. ISBN 80-7178-240-8.
  • NAKONEČNÝ, Milan. Základy psychologie. Vyd. 1. Praha: Academia, 1998, 590 s. ISBN 80-200-0689-3.
  • SMÉKAL, Vladimír. Pozvání do psychologie osobnosti: člověk v zrcadle vědomí a jednání. 2., opr. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2004, 523 s. Studium (Barrister & Principal). ISBN 80-86598-65-9.

Související články

Psychoanalýza

Klíčová slova

ego-defenzivních mechanismy, psychoanalýza, psychologie

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kompenzace&oldid=28477“