Psychologické názory mladších přírodních filosofů (Empedokles, Anaxagoras): Porovnání verzí

 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
- mladší přírodní filosofové - předpoklad, že jsoucno (základ všech věcí) je neměnné<br />
+
== Mladší přírodní filozofové ==
- přecházejí k pluralismu<br />
+
* '''Mladší přírodní filosofové''' vycházejí z předpokladu, že '''jsoucno''', které je základem všech věcí, je neměnné.
:::::* elementárních jsoucen je několik (Empedokles)
+
* S tím souvisí, že přecházejí k pluralismu, tedy k názoru, že takových elementárních jsoucen je několik ('''Empedokles''') nebo nekonečné množství ('''Anaxagoras''', atomisté)<ref>Stavěl, J. (1972). Antická psychologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. </ref>.
:::::* nekonečné množství (Anaxagoras, atomisté).
 
- výsledek vlivu Parmenidovy ontologie<br />
 
<br />
 
== Parmenides (filozofická škola elejská) ==
 
- '''„jsoucí = nevzniklé a nezničitelné“''', tedy existující stále bez počátku a konce<br />
 
- '''nejsoucí neexistuje, takže neexistuje ani prázdný prostor'''<br />
 
- jsoucí je zároveň neměnné, proto jsoucen musí být nekonečné množství<br />
 
- rozmanitost věcí je dána vztahy mezi jsoucny<br />
 
<br />
 
== Empedokles (490-430př.n.l.) ==
 
- lékař, badatel a básník, také politik<br />
 
- '''Díla:''' O přírodě, Očištění (Katharmoi)<br />
 
- '''čtyři původní látky''' (země, voda, vzduch, oheň)
 
:::::* kořeny všech věcí, později stoicheia, latinsky elementa, česky prvky (živly)
 
:::::* věčné, neměnné, přitom trpné, inertní, bez samopohybu
 
- '''pohyb''' <= '''2 další principy:'''
 
:::::* '''láska''' (přátelství)- působí spojování a míšení prvků
 
:::::* '''nenávist''' (svár)- působí rozdělování prvků
 
- obě síly jsou zároveň principy psychickými (nazývá je démony) a mravními
 
:::::* '''láska''' je principem slasti a dobra
 
:::::* '''nenávist''' všeho utrpení a zla
 
- při naprosté nadvládě lásky jsou částečky všech prvků smíšeny v dokonalou kouli<br />
 
:::::* '''božský sfairos''' – stav dokonalé harmonie
 
:::::* na jejíž okraj je svár vytlačen
 
- opačným extrémem je úplné rozdělení prvků<br />
 
- mezi dvěma extrémnímí stavy - 2 periody vznikání světa (k rozpadu x k harmonii)<br />
 
- fáze kosmického cyklu se opakují - v mezidobích dochází ke vzniku organismů (rostl, pak živ.)<br />
 
- '''vznikání''' = pouze míšení neměnných, věčných elementů<br />
 
- '''zvláštnosti organismů a rozdíly''' - se zakládají na poměru elementů, z nichž jsou smíšeny<br />
 
- čím je poměr vyrovnanější (tato harmonie je dílem lásky), tím dokonalejší je příslušný útvar<br />
 
<br />
 
=== Empedoklova teorie vnímání (teorie pórů) ===
 
- tělesa proniknuta četnými průlinami a ze všech těles proudí neviditelné výrony<br />
 
- hmota se může mísit s jinou na dálku<br />
 
:::::* jen při symetrii, když je mezi hmotami vztah jakéhosi bytostného příbuzenství<br />
 
- i smysl. orgány mají póry – počitek = do smysl.org. proniknou výrony vycházející z předmětů<br />
 
- složitější - '''výklad zrakového vnímání'''
 
:::::* oko sestává z předpokládaných čtyř elementů
 
:::::* v nitru je oheň, mezi ním a rohovkou je voda
 
:::::* výrony z předmětů mohou pronikat
 
:::::* do pórů ohně (vnímání bílého a světlého)
 
:::::* do vody (vnímání tmavého)
 
:::::* světlé oči (s menším množstvím ohně) vidí lépe ve dne, tmavé v noci<br />
 
- '''vnímání''' – jistý druh dotyku, kde stejné poznává vždy stejné, např. oheň – oheň<br />
 
- obdobně vysvětluje pocity libosti a nelibosti<br />
 
:::::* '''libost''' - když s tělem přijde do styku věc, která má podobné látkové složení
 
<br />
 
=== [[Myšlení]] ===
 
- komplexnější způsob nazírání na svět - syntetizuje data jednotlivých smyslů<br />
 
- '''krev''' - hlavním substrátem myšlení; nejlépe se v ní mísí čtyři základní prvky<br />
 
- kvalita myšlení odpovídá kvalitě krve<br />
 
- '''talent''' - dán mírou harmonie smíšení prvků v dané části těla (umělec -ruce, řečník – jazyk)<br />
 
<br />
 
  
=== Duševní procesy ===
+
== Empedoklés (490-430 př.n.l.) ==
- v těsné souvislosti s hmotným základem<br />
+
* Vycházel z předpokladu '''čtyř původních látek''' (země, voda, vzduch, oheň). Nazývá je kořeny všech věcí, později stoicheia, latinsky elementa, česky prvky (živly).
- materialismus spojuje s panpsychismem (= vše má také duševní stránku)<br />
+
* Jsou ''věčné, neměnné, přitom trpné, inertní, bez pohybu''.
- mísí se i v něm '''racionalistický a mystický proud'''<br />
+
* Do pohybu se dostávají působením dvou '''dalších principů''': ''''lásky''' (přátelství) a '''nenávisti''' (sváru).
- věřil v převtělování duší a jejich očišťování, navazoval na orfismus<br />
+
* '''''Láska''''' působí spojování a míšení prvků; '''''nenávist''''' jejich rozdělování.
- pro dějiny psychologie významný svou přírodní filosofií<br />
+
* Obě tyto síly jsou zároveň principy psychickými a mravními: láska je principem slasti a dobra; nenávist principem všeho utrpení a zla. Při naprosté nadvládě lásky jsou částečky všech prvků smíšeny v dokonalou kouli, na jejíž okraj je svár vytlačen. Opačným extrémem je úplné rozdělení prvků při nadvládě nenávisti.
- '''učení o čtyřech elementech''' - až do začátku 18. století<br />
+
* Mezi dvěma extrémnímí stavy jsou dvě periody vznikání světa: perioda nesouladu a perioda s převahou lásky.
- důležitá roli v učení o temperamentech<br />
+
* '''Fáze kosmického cyklu''': kosmický stav dokonalého sloučení prvků(= sfairos) → svět nenávisti → stav úplné rozdělenosti prvků → svět ve znamení lásky. Tyto fáze se neustále opakují. V každém z obou mezidobí vznikání a zanikání světa dochází ke vzniku organismů.
<br />
+
* Empedokles neuznává vznikání ve vlastním slova smyslu. Je pro něj pouze míšením neměnných, věčných elementů. Nejprve vznikají rostliny, poté živočichové tak, že vyrostou části těl živočichu a ty se posléze nahodile spojují – muže tak vzniknout člověk a nebo zrůda, která hyne.
== Alkmaion, filosofující lékař z Krotonu ==
+
* Zvláštnosti organismů a rozdíly mezi nimi se zakládají na '''poměru elementů''', z nichž jsou smíšeny. Čím je poměr vyrovnanější - tato harmonie je dílem principu lásky, tím dokonalejší je příslušný útvar.
- '''průkopníkem vnímání'''<br />
+
* Empedokles staví '''výklad vnímání''' na své '''teorii pórů'''. Podle té jsou tělesa proniknuta četnými průlinami. A naopak ze všech viditelných těles proudí neviditelné výrony. Hmota se tedy může mísit s jinou na dálku. To lze jen při symetrii, když je mezi hmotami vztah jakéhosi bytostného příbuzenství.
- objevil '''pitvou zvířat''', že od smysl. orgánů vedou dráhy (smysl.nervy) vyúsťující do mozku<br />
+
* '''Smyslové orgány''' také mají '''''póry''''' a k počitku dochází, když do nich proniknou výrony vycházející z předmětů. * Složitější je výklad zrakového vnímání. Oko sestává z předpokládaných čtyř elementů. V nitru je oheň, mezi ním a rohovkou je voda. Výrony z vnějších předmětů mohou pronikat buď do pórů ohně (vnímání bílého a světlého) nebo vody (vnímání tmavého). Světlé oči (s menším množstvím ohně) vidí lépe ve dne, tmavé v noci.
- '''neporušenost''' - nezbytná podmínka smyslového vnímání<br />
+
* '''Vnímání''' je jistým druhem dotyku, kde stejné poznává vždy stejné, např. oheň – oheň. Obdobně vysvětluje pocity libosti a nelibosti. Libost vzniká, když s tělem přijde do styku věc, která má podobné látkové složení. Cítění připisuje i rostlinám, i ony jsou tedy oduševnělé bytosti na jiném stupni.
- '''mozek''' - centrum [[myšlení]] a [[vnímání]]<br />
+
* '''Myšlení''' je komplexnější než vnímání. Substrátem myšlení je krev, zejména v krajině srdeční. Zvláštnostmi krve vysvětluje individuální rozdíly v myšlení a vnímání. Také původ zvláštních schopností vidí v poměru smísení elementů v té části těla, která se uplatňuje v příslušné speciální činnosti (např. řečníci v jazyce).
- první, kdo pokládal '''myšlení za duševní funkci''', podstatně odlišnou od vnímání<br />
+
* Empedokles chápe duševní procesy v těsné souvislosti s hmotným základem. Je proto někdy ne uplně správně považován za materialistu, jedná se však spíše o '''panpsychismus''' (= všechno má také duševní stránku). Jako podstatu myšlení sice chápe krev, ale ne jako tekutinu v čistě materiální podobě, nýbrž jako látku oduševněnou<ref>Stavěl, J. (1972). Antická psychologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. </ref>.
- jen člověk schopen myslet, kdežto ostatní živočichové nemyslí<br />
+
 
<br />
+
== Anaxagoras (500-428 př.n.l.) ==
 +
* Patřil k přátelům '''Periklea, Euripida''' atd.
 +
* Byl odsouzen za bezbožnost, když prohlásil že slunce je rozžhavený kámen o něco větší než Peloponnésos; po Perikleově přímluvě mu bylo umožněno emigrovat do Malé Asie, kde později zemřel.
 +
* Domnívá se, že původně byly všechny věci '''pohromadě''' - počátkem byl '''''nevyčíslitelný počet''''' rozmanitých zárodků věcí(='''semen''')
 +
* Původní pralátku tak Anaxagoras ještě více pluralizoval než Empedoklés (4 živly).
 +
* Na rozdíl od Empedokla '''neuznával''' existenci jakýchkoli nesložených prvků - oheň je stejně smíšený prvek, jako země, voda a vzduch.
 +
* Kvalitativně odlišným semenům nepřísluší samostatné, oddělené bytí.
 +
* Sjednocujícím a hybným činitelem je '''duch''' (=NÚS); je ''nekonečný, samovládný, nesmíšen se žádnou věcí, ale jen sam o sobě''.
 +
* Na rozdíl od Empedokla si myslí, že '''''vnímání se děje opakem''''', neboť stejné nepůsobí na stejné, například jako studené nebo horké vnímáme jenom to, co se odchyluje od teploty našeho těla.
 +
* Spatřoval cíl života v '''pozorování''' a ve svobodě, která z pozorování vzniká<ref>Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. Praha: Paseka.</ref>.
 +
 
 +
 
 +
 
 +
 
 +
 
 +
=== Reference ===
 +
 
 +
<references />
 +
 
 +
=== Použitá literatura ===
 +
 
 +
* Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. V Praze: Paseka.
 +
 
 +
===  Doporučená literatura ===
 +
 
 +
* Störig, H. (1999). Malé dějiny filozofie. Praha: Vyšehrad.
  
== Anaxagoras ==
 
- semena věcí<br />
 
- '''abstraktní princip'''
 
:::::* myslící, rozumný, všemohoucí a přitom neosobně myšlený duch
 
:::::* existuje jen pro sebe, není s ničím smíšen a je nejčistší a nejjemnější ze všech věcí
 
:::::* dal podnět k tomu, aby se z původně chaotického světa vytvořil krásný celek světa
 
:::::* jinde hledal mechanické příčiny - popis Slunce jako žhnoucí kamenné masy – bezbožnost
 
  
 
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]
 
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]

Aktuální verze z 2. 5. 2016, 10:57

Mladší přírodní filozofové

  • Mladší přírodní filosofové vycházejí z předpokladu, že jsoucno, které je základem všech věcí, je neměnné.
  • S tím souvisí, že přecházejí k pluralismu, tedy k názoru, že takových elementárních jsoucen je několik (Empedokles) nebo nekonečné množství (Anaxagoras, atomisté)[1].

Empedoklés (490-430 př.n.l.)

  • Vycházel z předpokladu čtyř původních látek (země, voda, vzduch, oheň). Nazývá je kořeny všech věcí, později stoicheia, latinsky elementa, česky prvky (živly).
  • Jsou věčné, neměnné, přitom trpné, inertní, bez pohybu.
  • Do pohybu se dostávají působením dvou dalších principů: 'lásky (přátelství) a nenávisti (sváru).
  • Láska působí spojování a míšení prvků; nenávist jejich rozdělování.
  • Obě tyto síly jsou zároveň principy psychickými a mravními: láska je principem slasti a dobra; nenávist principem všeho utrpení a zla. Při naprosté nadvládě lásky jsou částečky všech prvků smíšeny v dokonalou kouli, na jejíž okraj je svár vytlačen. Opačným extrémem je úplné rozdělení prvků při nadvládě nenávisti.
  • Mezi dvěma extrémnímí stavy jsou dvě periody vznikání světa: perioda nesouladu a perioda s převahou lásky.
  • Fáze kosmického cyklu: kosmický stav dokonalého sloučení prvků(= sfairos) → svět nenávisti → stav úplné rozdělenosti prvků → svět ve znamení lásky. Tyto fáze se neustále opakují. V každém z obou mezidobí vznikání a zanikání světa dochází ke vzniku organismů.
  • Empedokles neuznává vznikání ve vlastním slova smyslu. Je pro něj pouze míšením neměnných, věčných elementů. Nejprve vznikají rostliny, poté živočichové tak, že vyrostou části těl živočichu a ty se posléze nahodile spojují – muže tak vzniknout člověk a nebo zrůda, která hyne.
  • Zvláštnosti organismů a rozdíly mezi nimi se zakládají na poměru elementů, z nichž jsou smíšeny. Čím je poměr vyrovnanější - tato harmonie je dílem principu lásky, tím dokonalejší je příslušný útvar.
  • Empedokles staví výklad vnímání na své teorii pórů. Podle té jsou tělesa proniknuta četnými průlinami. A naopak ze všech viditelných těles proudí neviditelné výrony. Hmota se tedy může mísit s jinou na dálku. To lze jen při symetrii, když je mezi hmotami vztah jakéhosi bytostného příbuzenství.
  • Smyslové orgány také mají póry a k počitku dochází, když do nich proniknou výrony vycházející z předmětů. * Složitější je výklad zrakového vnímání. Oko sestává z předpokládaných čtyř elementů. V nitru je oheň, mezi ním a rohovkou je voda. Výrony z vnějších předmětů mohou pronikat buď do pórů ohně (vnímání bílého a světlého) nebo vody (vnímání tmavého). Světlé oči (s menším množstvím ohně) vidí lépe ve dne, tmavé v noci.
  • Vnímání je jistým druhem dotyku, kde stejné poznává vždy stejné, např. oheň – oheň. Obdobně vysvětluje pocity libosti a nelibosti. Libost vzniká, když s tělem přijde do styku věc, která má podobné látkové složení. Cítění připisuje i rostlinám, i ony jsou tedy oduševnělé bytosti na jiném stupni.
  • Myšlení je komplexnější než vnímání. Substrátem myšlení je krev, zejména v krajině srdeční. Zvláštnostmi krve vysvětluje individuální rozdíly v myšlení a vnímání. Také původ zvláštních schopností vidí v poměru smísení elementů v té části těla, která se uplatňuje v příslušné speciální činnosti (např. řečníci v jazyce).
  • Empedokles chápe duševní procesy v těsné souvislosti s hmotným základem. Je proto někdy ne uplně správně považován za materialistu, jedná se však spíše o panpsychismus (= všechno má také duševní stránku). Jako podstatu myšlení sice chápe krev, ale ne jako tekutinu v čistě materiální podobě, nýbrž jako látku oduševněnou[2].

Anaxagoras (500-428 př.n.l.)

  • Patřil k přátelům Periklea, Euripida atd.
  • Byl odsouzen za bezbožnost, když prohlásil že slunce je rozžhavený kámen o něco větší než Peloponnésos; po Perikleově přímluvě mu bylo umožněno emigrovat do Malé Asie, kde později zemřel.
  • Domnívá se, že původně byly všechny věci pohromadě - počátkem byl nevyčíslitelný počet rozmanitých zárodků věcí(=semen)
  • Původní pralátku tak Anaxagoras ještě více pluralizoval než Empedoklés (4 živly).
  • Na rozdíl od Empedokla neuznával existenci jakýchkoli nesložených prvků - oheň je stejně smíšený prvek, jako země, voda a vzduch.
  • Kvalitativně odlišným semenům nepřísluší samostatné, oddělené bytí.
  • Sjednocujícím a hybným činitelem je duch (=NÚS); je nekonečný, samovládný, nesmíšen se žádnou věcí, ale jen sam o sobě.
  • Na rozdíl od Empedokla si myslí, že vnímání se děje opakem, neboť stejné nepůsobí na stejné, například jako studené nebo horké vnímáme jenom to, co se odchyluje od teploty našeho těla.
  • Spatřoval cíl života v pozorování a ve svobodě, která z pozorování vzniká[3].



Reference

  1. Stavěl, J. (1972). Antická psychologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
  2. Stavěl, J. (1972). Antická psychologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
  3. Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. Praha: Paseka.

Použitá literatura

  • Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. V Praze: Paseka.

Doporučená literatura

  • Störig, H. (1999). Malé dějiny filozofie. Praha: Vyšehrad.