Rezignace

Rezignace (z francouzštiny résigner – rušit platnost, vzdát se určitého práva) označuje v základním významu činnost, kterou se král, císař vzdával nároku na trůn. V užším slova smyslu sám za sebe, v širším pak za celou dynastii. V obecnějších souvislostech pak rezignace znamená odstoupení osoby z výkonu funkce či úřadu. Nejčastěji je termín spojován s politickou sférou, kdy ze svého úřadu odstupuje hlava státu, předseda vlády, ministr či další funkcionáři. V případě hlavy státu pak jde o abdikaci, u členů vlády se hovoří o demisi.

Prezident Richard Nixon se loučí při odletu Army One ze zahrady Bílého domu poté, co rezignoval.

U politika je rezignace osobní rozhodnutí, učiněné na základě různých příčin (např. po veřejném tlaku či ze soukromých důvodů). V dějinách Spojených států rezignoval jediný prezident, a to Richard Nixon 9. srpna 1974 v souvislosti s aférou Watergate a připravovaným procesem odvolání z úřadu – impeachmentem.

V závislosti na právním zakotvení konkrétního státu nemusí být rezignace vždy přijata. Například americký prezident George W. Bush odmítl dva návrhy na rezignaci od ministra obrany Donalda Rumsfelda. V dubnu 2011 nabídl rezignaci na člena české vlády ministr obrany Alexandr Vondra. Předseda vlády Petr Nečas ji však neakceptoval.

Rezignace v psychologii

V psychologii slovo rezignace označuje stav osoby, který je manifestován pasivní apatií vůči zátěži a odevzdaností sebe sama osudu. K projevům jsou řazeny lhostejnost, depresivní stavy a bezmoc. Dochází k zániku osobních vztahů s okolím a vyloučení emočních projevů.

Dlouhodobá zátěž, stres, může vyústit do rezignace. U osoby vystavené těmto vlivům se snižuje intenzita obranných mechanizmů, která nakonec vede k podlehnutí. Jedinec dále nebojuje, činí dobrovolnou volbu vzdání se.

U některých nemocných jedinců lze rezignaci pozorovat jako reakci na oznámení o závažném zdravotním stavu (např. diagnóza nádorového onemocnění), stejně jako u starých osob, které mohou mít sníženou motivaci ke zvládání zdravotních komplikací. Ti přechází do stavu pouhého vegetování a čekání na smrt. V tomto smyslu lze rezignaci označit jako předčasnou smrt či psychickou smrt.

Rezignace, nebo boj?

Stárnutí je přirozený běh organického života. Zde nastává přirozené dilema: přijmout tento fakt s rezignací, nebo s tímto faktem bojovat?

Rezignovat znamená vzdát se všech nadějí, odevzdat se do "vůle osudu" a čekat beznadějně na příchod neodvratného konce. Tento postoj je možno slyšet ve výpovědi starého člověka, který na otázku "Jak vám je?", říká: "Co se dá dělat?" Slyšíme v tom rezignaci, někdy dokonce fatalismus (víru v nezadržitelný osud), demisi (odřeknutí se života) a pasivitu. Negativní motivaci, která vede nakonec k vegetování až po vlastní exitus (odchod ze života). V souvislosti s rezignací se někdy používají termíny předčasná smrt, či psychická smrt. Chce se jimi vyjádřit vzdání se boje v době, kdy nebylo třeba se ještě vzdát, ale dalo se ještě něco dělat. Co ? Bojovat.

Synonymem k rezignaci lze uvést - demisi a abdikaci

Demise

Demise označuje odstoupení konkrétní osoby nebo skupiny osob z výkonu funkce či úřadu před koncem funkčního období. Pojem demise je obvykle používán v politické sféře, nejčastěji u členů vlády. U hlav států se mluví o abdikaci.

V České republice je demise členů vlády upravena v čl. 73 Ústavy, podle kterého předseda vlády podává svou demisi přímo do rukou prezidenta republiky a ostatní členové vlády do rukou prezidenta republiky jeho prostřednictvím. V případě ministrů je tedy patrné, že jejich demisi musí akceptovat jak předseda vlády, tak prezident republiky. Otázka, zda existuje povinnost demisi přijmout, není vyřešena, může tak jít jen o otázku ústavních zvyklostí. Výslovně je tato povinnost upravena jen v případě povinné demise celé vlády, která nastává tehdy, pokud jí Poslanecká sněmovna na žádost nevyslovila důvěru nebo jí z vlastního podnětu vyslovila nedůvěru, případně pokud se sejde nově zvolená Poslanecká sněmovna. Navíc, pokud by vláda demisi v takových případech nepodala, prezident republiky by měl dle čl. 75 Ústavy povinnost ji odvolat.

Abdikace

Napoleonova abdikace

Abdikace je odstoupení hlavy státu. U předsedů vlád a ministrů se používá pojmu demise. V České republice je abdikace prezidenta republiky upravena v čl. 61 Ústavy, podle kterého se prezident může vzdát svého úřadu do rukou předsedy Senátu. Do 1. října 2012 šlo o předsedu Poslanecké sněmovny.

Tipy na rezignační dopis

• adresovat dopis do rukou svému nadřízenému
• uvést datum, kdy vaše rezignace nabyla platnosti
• rezignační dopis by měl obsahovat stručnou a profesionální zmínku vašeho záměru odstoupit z funkce

Odkazy

Externí odkazy

• http://www.careerfaqs.com.au/careers/resignation-tips-and-templates/free-sample-resignation-letters/

Klíčová slova

Demise, Abdikace, emoční projevy, stres, psychická smrt