Dokumentografický fond

Úvod mezi informační fondy

Dokumentografický fond patří mezi Informační fondy což jsou průběžně doplňované soubory primárních a sekundárních dokumentů a to jak v elektronické tak tištěné podobě. Jsou odborně zpracovány, organizovány a uschovávány. Jejich náplní je uspokojování informačních potřeb uživatelů.

Mezi informační fondy patří:

• Dokumentový fond – primární
• Dokumentografický – sekundární dokumenty
• Faktografický fond – fakta, data (údaje), informace

Dokumentografický fond:

Případně bibliografický fond (zř.), bibliograficko-informační aparát (zast.)

Uspořádaný systém sekundárních, popř. primárních zdrojů, které poskytují informace o existenci a dostupnosti dokumentů (např. příručky, encyklopedie, bibliografie, katalogy, databáze). Výklad pojmu podle TDKIV
Sekundární informační zdroj, který formou „metadat“ zpřístupňuje primární fondy. Skládá se z katalogů, bibliografií, kartoték a databází. Obsahuje soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve fondech nebo je trvale či dočasně zpřístupňuje.

VLASTNOSTI DOKUMENTOGRAFICKÉHO FONDU

• A) dynamičnost – tzn. neustálé změny a přizpůsobování se potřebám → katalogy je třeba doplňovat, vznikají nové katalogy
• - mohu hledat více hledisek – vícehlediskový přístup
• - změna skladby katalogu v souladu se změnami potřeb instituce
• B) statičnost – katalogy nemůžeme stále měnit, mají stálý řád
• - např. stále budu vytvářet jmenný katalog

Katalog

Soubor katalogizačních záznamů o dokumentech, které daná instituce uchovává ve fondech nebo je trvale či dočasně zpřístupňuje. Je vytvářený podle předem stanovených zásad a umožňuje zpětné vyhledávání

• Položka odrážkového seznamu

Funkce katalogů

• najít (funkce rešeršní) – vyhledání záznamu podle určitých hledisek
• určit
• vybrat
• získat přístup (funkce lokační) – podle signatury, sigla
• navigace v databázi
• Podrobněji funkci katalogů zpracovává dokument Mezinárodních katalogizačních principů (2009)
  

Druhy katalogů

Katalogy se dělí podle soupisných údajů a to na katalogy:

• Jmenné: seznam knihovnického fondu, ve kterém jsou záznamy uspořádány podle záhlaví. Rozlišujeme záhlaví jmenné (autorské) a korporativní (název instituce, organizace).

* Věcné: věcným katalogům patří katalog systematický, ve kterém soupisný údaj tvoří znak systematického selekčního jazyka (MDT). 

• Předmětový katalog – je pro něj soupisným údajem předmětové heslo nebo výraz předmětového selekčního jazyka.
  

Tyto katalogy ještě doplňuji především ve velkých knihovnách a to na dětských odděleních (hlavně beletrie)

• katalogy názvové: záznamy jsou zde řazeny podle prvních nebo charakteristických slov v názvu dokumentu, bez ohledu na autora díla. Je doplňkovým katalogem ke jmennému katalogu.

Další dělení katalogů:

Podle čtenářského určení katalogy dělíme na čtenářské a služební.

• Čtenářské katalogy: jurčeny k přímému užívání čtenářem a tomu odpovídá také jejich úprava. Katalog může být doplněn anotací. Pro děti bývají notace ilustrované a většího formátu.
• Služební katalog – slouží pracovníkům knihoven. Bývá označován jako katalog generální, ve kterém jsou uloženy všechny záznamy o dokumentech uložených v knihovně, případně v jejich pobočkách.
• Katalogy dílčích fondů – katalogy regionální literatury
• Katalogy souborné – princip územní a oborový

KNIHOVNÍ KATALOGY:

jsou to seznamy všech dokumentů zařazených do dokumentového fondu - seznamy knih, časopisů, novin, hudebnin, magnetofonový pásek apod. V knihovnách se vyskytují katalogy jmené, které jsou základním katalogem v knihovně, jsou řazeny abecedně podle příjmení autorů nebo podle názvu korporace, časopisy se hledají podle názvu, nebo katalogy věcné uspořádané podle obsahu díla.

Věcné katalogy se dále dělí na:

• katalogy systematické, kde jsou záznamy označeny příslušnými znaky podle oborů aobsah dokumentu je vyjádřen znakem příslušného systematického třídění. Uu nás se nejčastěji využívá mezinárodního desetinného třídění (MDT):

• * 0 Všeobecnosti
• * 1 Filozofie, psychologie
• * 2 Náboženství, ateismus
• * 3 Společenské vědy
• * 4 není obsazena
• 5 Přírodní vědy
• 6 Lékařství
• 7 Umění, sport, hry
• 8 Jazykověda, literatura
• 9 Vlastivěda, zeměpis, dějiny

• katalogy předmětové – záznamy jsou uspořádány abecedně podle předmětových hesel vyjadřujících tématiku dokumentu

SOUBORNÉ KATALOGY

- obsahují záznamy dokumentů uchovávané ve více knihovnách téhož města, okresu, kraje, země, či více zemí nebo určité oborové či druhové specializace

• - sigla – označení knihovny, kde se kniha nachází (MZK, SVKOL…)
• - signatura – značka knihy v knihovně (K 21, D 520)
• - CEZL – Centrální evidence zahraniční literatury
• - Lanius – rozšířený knihovnický program
• - CASLIN – souborný katalog českých a slovenských knihoven

TVORBA ZÁZNAMŮ (KATALOGIZACE)

Záznamy pro katalog instituce může vytvářet sama:

• A) metoda de visu = s knihou v ruce – prosazoval ji Dobrovský
• - výhody: záznamy jsou přesné, jednotné, odpovídají potřebám uživatele, bývají zpracovány rychle
• - nevýhody: časová náročnost, finanční náročnost; neekonomičnost, protože tutéž publikaci provádí i jiná instituce
• B) knihovna si katalogizuje sama a využívá výsledků ČNB (přebírá katalogizační záznamy z ČNB)
• - výhody: úspora časová a finanční
• - nevýhody: záznamy nemusí odpovídat potřebám instituce (zbytečně podrobný, nebo málo přesný), může dojít k časové prodlevě (dokument nemusí být v ČNB)
• C) vyžití záznamů CIP
• - nevýhody: chyby v předmětových heslech
• - výhody: časová a finanční úspora, rychlost katalogizace
• - CIP – od r. 1982, byla dohodnuta na Mezinárodním setkání o katalogizaci, které proběhlo pod záštitou IFLA a UNESCO
• D) jednosměrná katalogizace (centralizovaná)
• - existuje jedno centrum, kde se katalogizují knihy a záznamy se nabízí k přejímání, většinou za úplatu. Výměna záznamů může probíhat v jedné zemi nebo může být mezinárodní, např. NK ČR, OCLC (On-line computer library center).
• - výhody: úspora času, peněz, pracovníků, záznamy jsou jednotné
• - nevýhody: finanční náročnost, neaktuálnost, pokud není záznam zpracovaný včas; pokud není záznam uložen v centru, musí si ho knihovna vytvořit sama
• E) obousměrná (kooperativní)
• - existuje jedno centrum a do tohoto centra posílají knihovny svoje katalogizační záznamy a současně z tohoto centra mohou přebírat záznamy, které potřebují. Tyto knihovny označujeme jako knihovny aktivní. Z tohoto centra některé záznamy pouze přebírají = pasivní knihovny. Za katalogizaci v tomto případě se platí. Výměna záznamů může být lokální, např. MZK poskytuje záznamy v rámci jihomoravského kraje. Výměna může být národní, mezinárodní, výměna v rámci jednoho systému – např. Aleph. Může jít i o výměnu mezi systémy. Výměna uvnitř systému = homogenní výměna, mezi systémy = heterogenní výměna, např. Clavis – Aleph.

Reference