Charles Sanders Peirce: Porovnání verzí

 
(Není zobrazeno 7 mezilehlých verzí od jednoho dalšího uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
{{Pracuje se}}
+
'''Charles Sanders Peirce'''  (10. září 1839 – 19. duben 1914) byl americký polyhistor – vědec, matematik, logik, sémiotik, narozený v rodině harvardského profesora matematiky a astronomie Benjamina Peirce. Ačkoliv byl sám vystudovaným chemikem, je v dnešní době považován především za filosofa - myšlenkového zakladatele pragmatismu. Pro jeho přínos v oblasti sémiotiky je nazýván také otcem moderní sémiotiky.<ref>Charles Sanders Peirce. Wikipedia: The Free Encyclopedia. [online]. Wikimedia Foundation. akt. 13.1.2016. [cit. 2016-01-29]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Charles_Sanders_Peirce</ref>
 +
Ve svém bádání se věnoval mimořádně široké škále témat: od matematiky, matematické logiky, fyziky, geodézie, spektroskopie, a astronomie (tedy matematice a přírodním vědám) na straně jedné, k psychologii, antropologii, historie a ekonomie na straně druhé (i humanitním a společenským vědám).<ref>BURCH, Robert. Charles Sanders Peirce.  [online] The Stanford Encyclopedia of Philosophy. Publ. 22. 6. 2001. akt. 12. 11. 2014.  [cit. 2016-01-29] Dostupné z: http://plato.stanford.edu/archives/win2014/entries/peirce/</ref>
 +
 
 +
==Filosofie==
 +
Ch.S.Peirce, od mladých let ovlivněný četbou Kantovy Kritiky čistého rozumu, je jedním z hlavních představitelů pragmatismu, filosofického směru, který klade do popředí lidské jednání. Pouze lidským jednáním lze dojít k poznání, které je ovšem omylné a nelze jej definitivně potvrdit. a to pomocí dedukce (z obecného usuzujeme na konkrétní), indukce (z pravidelnosti usuzujeme na obecné) a abdukce (hypotetický závěr na základě konkrétního a pravidelného). <ref>Charles Sanders Peirce. Wikipedia: Die freie Enzyklopädie. [online]. Wikimedia Foundation. akt. 6.1.2016. [cit. 2016-01-29]. Dostupné z: https://de.wikipedia.org/wiki/Charles_Sanders_Peirce</ref>
 +
 
 +
==Logika==
 +
"''Množství Peircových objevů je vskutku zarážející, jen jeho vlastních logických systémů jsou desítky. Zásadní vliv pro logiku mělo jeho dílo z roku 1870 ''Description of a notation for the Logic of Relatives'', kde je poprvé v historii představena kompletní syntax pro logiku relací.C. S. Peirce poprvé ukázal dlouho před Ernstem Zermelem, jednoduchou axiomatickou teorii množin. V textu On the logic of number představil i axiomatizaci aritmetiky pomocí uspořádaných relací(...). Nezávisle na Dedekindovi definoval nekonečnost množiny jako prostou zobrazitelnost na vlastní  část a dosáhl dalších  četných úspěchů  v matematice a logice.''" <ref>HOUŠKA, Martin. Logika Charlese S. Peirce [online]. 2009 [cit. 2016-01-29]. 54 s. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/69402.</ref>
 +
 
 
==Sémiotika==
 
==Sémiotika==
 
===Teorie jazykového znaku===
 
===Teorie jazykového znaku===
Znak je v pohledu Peircovy sémiotiky něco (''reprezentant''), za čím se skrývá něco jiného (''objekt'') a existuje někdo, kdo si tento vztah uvědomuje (''interpretant''). Podle Peircovy teorie je model jazykového znaku trojčlenný, toto je možno demonstrovat na tzv. sémiotickém trojúhelníku. Peirce dělí znaky na tři typy: ikony, indexy a symboly. Ikonický je znak, jehož složky jsou spojeny jistou (nejčastěji vnější) podobností, př. piktogram, metafora. Indexem rozumíme znak, mezi jehož označovaným a označujícím panuje kauzální vztah, např. z kouře usuzujeme na blízkost ohně. Symbolické jsou takové znaky, kde vztah mezi označovaným a označujícím je konvenční.
+
Znak je v pohledu Peircovy sémiotiky něco (''reprezentant''), za čím se skrývá něco jiného (''objekt'') a existuje někdo, kdo si tento vztah uvědomuje (''interpretant''). Podle Peircovy teorie je model jazykového znaku trojčlenný, toto je možno demonstrovat na tzv. sémiotickém trojúhelníku. Peirce dělí znaky na tři typy: ikony, indexy a symboly. Ikonický je znak, jehož složky jsou spojeny jistou (nejčastěji vnější) podobností, př. piktogram, metafora. Indexem rozumíme znak, mezi jehož označovaným a označujícím panuje kauzální vztah, např. z kouře usuzujeme na blízkost ohně. Symbolické jsou takové znaky, kde vztah mezi označovaným a označujícím je konvenční.<ref>ČERNÝ, Jiří a HOLEŠ, Jan. Sémiotika. 1. vyd. Praha: Portál, 2004, 368 s. ISBN 80-717-8832-5. </ref>
  
 
==Bibliografie==
 
==Bibliografie==
Řádek 18: Řádek 26:
 
* PEIRCE, Ch.S., ''Reasoning and the Logic of Things. The Cambridge Conferences Lectures of 1898''. Cambridge: Harvard University Press, 1992.
 
* PEIRCE, Ch.S., ''Reasoning and the Logic of Things. The Cambridge Conferences Lectures of 1898''. Cambridge: Harvard University Press, 1992.
 
* PEIRCE, Ch.S., ''The essential Peirce: selected philosophical Writings''. Bloomington and Indianapolis: Indiana University Press, 1992.
 
* PEIRCE, Ch.S., ''The essential Peirce: selected philosophical Writings''. Bloomington and Indianapolis: Indiana University Press, 1992.
* PEIRCE, Ch.S., ''The essential Peirce: selected philosophical Writings. Vol. 2''. Bloomington and Indianapolis: Indiana University Press, 1998.
+
* PEIRCE, Ch.S., ''The essential Peirce: selected philosophical Writings. Vol. 2''. Bloomington and Indianapolis: Indiana University Press, 1998. <ref>Peirce's Biography & Bibliography. Signo: Theoretical Semiotics on the Web. [online]. [cit. 2016-01-29]. Dostupné z: http://www.signosemio.com/peirce/index-en.asp</ref>
  
  
  
===Použitá literatura===
+
==Odkazy==
 +
===Reference===
 +
<references/>
  
BURCH, Robert. Charles Sanders Peirce.  [online] The Stanford Encyclopedia of Philosophy. Publ. 22. 6. 2001. akt. 12. 11. 2014.  [cit. 2016-01-29] Dostupné z: http://plato.stanford.edu/archives/win2014/entries/peirce/
 
  
HOUŠKA, Martin. Logika Charlese S. Peirce [online]. 2009 [cit. 2016-01-29]. 54 s. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/69402.
 
  
ČERNÝ, Jiří a HOLEŠ, Jan. Sémiotika. 1. vyd. Praha: Portál, 2004, 368 s. ISBN 80-717-8832-5.
 
  
 
Charles Sanders Peirce. Wikipedia: The Free Encyclopedia. [online]. Wikimedia Foundation. akt. 13.1.2016. [cit. 2016-01-29]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Charles_Sanders_Peirce
 
Charles Sanders Peirce. Wikipedia: The Free Encyclopedia. [online]. Wikimedia Foundation. akt. 13.1.2016. [cit. 2016-01-29]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Charles_Sanders_Peirce
 
Charles Sanders Peirce. Wikipedia: Die freie Enzyklopädie. [online]. Wikimedia Foundation. akt. 6.1.2016. [cit. 2016-01-29]. Dostupné z: https://de.wikipedia.org/wiki/Charles_Sanders_Peirce
 
 
Peirce's Biography & Bibliography. Signo: Theoretical Semiotics on the Web. [online]. [cit. 2016-01-29]. Dostupné z: http://www.signosemio.com/peirce/index-en.asp
 

Aktuální verze z 5. 2. 2016, 13:26

Charles Sanders Peirce (10. září 1839 – 19. duben 1914) byl americký polyhistor – vědec, matematik, logik, sémiotik, narozený v rodině harvardského profesora matematiky a astronomie Benjamina Peirce. Ačkoliv byl sám vystudovaným chemikem, je v dnešní době považován především za filosofa - myšlenkového zakladatele pragmatismu. Pro jeho přínos v oblasti sémiotiky je nazýván také otcem moderní sémiotiky.[1] Ve svém bádání se věnoval mimořádně široké škále témat: od matematiky, matematické logiky, fyziky, geodézie, spektroskopie, a astronomie (tedy matematice a přírodním vědám) na straně jedné, k psychologii, antropologii, historie a ekonomie na straně druhé (i humanitním a společenským vědám).[2]

Filosofie

Ch.S.Peirce, od mladých let ovlivněný četbou Kantovy Kritiky čistého rozumu, je jedním z hlavních představitelů pragmatismu, filosofického směru, který klade do popředí lidské jednání. Pouze lidským jednáním lze dojít k poznání, které je ovšem omylné a nelze jej definitivně potvrdit. a to pomocí dedukce (z obecného usuzujeme na konkrétní), indukce (z pravidelnosti usuzujeme na obecné) a abdukce (hypotetický závěr na základě konkrétního a pravidelného). [3]

Logika

"Množství Peircových objevů je vskutku zarážející, jen jeho vlastních logických systémů jsou desítky. Zásadní vliv pro logiku mělo jeho dílo z roku 1870 Description of a notation for the Logic of Relatives, kde je poprvé v historii představena kompletní syntax pro logiku relací.C. S. Peirce poprvé ukázal dlouho před Ernstem Zermelem, jednoduchou axiomatickou teorii množin. V textu On the logic of number představil i axiomatizaci aritmetiky pomocí uspořádaných relací(...). Nezávisle na Dedekindovi definoval nekonečnost množiny jako prostou zobrazitelnost na vlastní  část a dosáhl dalších  četných úspěchů  v matematice a logice." [4]

Sémiotika

Teorie jazykového znaku

Znak je v pohledu Peircovy sémiotiky něco (reprezentant), za čím se skrývá něco jiného (objekt) a existuje někdo, kdo si tento vztah uvědomuje (interpretant). Podle Peircovy teorie je model jazykového znaku trojčlenný, toto je možno demonstrovat na tzv. sémiotickém trojúhelníku. Peirce dělí znaky na tři typy: ikony, indexy a symboly. Ikonický je znak, jehož složky jsou spojeny jistou (nejčastěji vnější) podobností, př. piktogram, metafora. Indexem rozumíme znak, mezi jehož označovaným a označujícím panuje kauzální vztah, např. z kouře usuzujeme na blízkost ohně. Symbolické jsou takové znaky, kde vztah mezi označovaným a označujícím je konvenční.[5]

Bibliografie

První sebrané spisy vyšly až posmrtně ve třicátých letech na základě jeho pozůstalosti.

  • PEIRCE, Ch.S., Collected Papers, Vol. 1-6. Cambridge: Harvard University Press, 1931-1935.

I. Principles of Philosophy (1931)
II. Elements of Logic (1932)
III. Exact Logic (1933) IV. The Simplest Mathematics (1933)
V. Pragmatism and Pragmaticism (1934)
VI. Scientific Metaphysics (1935)

  • PEIRCE, Ch.S., Collected Papers, Vol. 7-8. Cambridge: Harvard University Press, 1958.

VII. Science and Philosophy (1958)
VIII. Reviews, Correspondence, and Bibliography (1958)

  • PEIRCE, Ch.S., Reasoning and the Logic of Things. The Cambridge Conferences Lectures of 1898. Cambridge: Harvard University Press, 1992.
  • PEIRCE, Ch.S., The essential Peirce: selected philosophical Writings. Bloomington and Indianapolis: Indiana University Press, 1992.
  • PEIRCE, Ch.S., The essential Peirce: selected philosophical Writings. Vol. 2. Bloomington and Indianapolis: Indiana University Press, 1998. [6]


Odkazy

Reference

  1. Charles Sanders Peirce. Wikipedia: The Free Encyclopedia. [online]. Wikimedia Foundation. akt. 13.1.2016. [cit. 2016-01-29]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Charles_Sanders_Peirce
  2. BURCH, Robert. Charles Sanders Peirce.  [online] The Stanford Encyclopedia of Philosophy. Publ. 22. 6. 2001. akt. 12. 11. 2014. [cit. 2016-01-29] Dostupné z: http://plato.stanford.edu/archives/win2014/entries/peirce/
  3. Charles Sanders Peirce. Wikipedia: Die freie Enzyklopädie. [online]. Wikimedia Foundation. akt. 6.1.2016. [cit. 2016-01-29]. Dostupné z: https://de.wikipedia.org/wiki/Charles_Sanders_Peirce
  4. HOUŠKA, Martin. Logika Charlese S. Peirce [online]. 2009 [cit. 2016-01-29]. 54 s. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/69402.
  5. ČERNÝ, Jiří a HOLEŠ, Jan. Sémiotika. 1. vyd. Praha: Portál, 2004, 368 s. ISBN 80-717-8832-5.
  6. Peirce's Biography & Bibliography. Signo: Theoretical Semiotics on the Web. [online]. [cit. 2016-01-29]. Dostupné z: http://www.signosemio.com/peirce/index-en.asp



Charles Sanders Peirce. Wikipedia: The Free Encyclopedia. [online]. Wikimedia Foundation. akt. 13.1.2016. [cit. 2016-01-29]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Charles_Sanders_Peirce