Konflikty a způsoby jejich řešení: Porovnání verzí
Značka: editace z Vizuálního editoru |
|||
| (Není zobrazeno 37 mezilehlých verzí od 3 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | + | ==Vymezení== | |
| − | + | Konflikt je nevyhnutelnou součástí našeho života, avšak hrubosti a násilí nejsou. Efektivně řešený konflikt je přínosný a potřebný pro změnu<ref name="vyrost">VÝROST, Jozef. a Ivan. SLAMĚNÍK. <i>Sociální psychologie = Sociálna psychológia</i>. Praha: ISV, 1997.</ref><br />Konflikt je střetnutí vyvolané neslučitelnými cíli<ref name="nakonecny">NAKONEČNÝ, Milan. <i>Sociální psychologie</i>. Vyd. 2., rozš. a přeprac. Praha: Academia, 2009.</ref>. Konflikty souvisí s procesem volby, v jakém směru jednat - s rozhodováním se. Konflikt je rozpor, současné střetávání protichůdných tendencí. Základním problém tedy není konflikt, ale způsob jejich řešení. | |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | + | Ovšem existuje i názor mírně odlišný od toho, že je konflikt přirozenou součástí našeho života. A to takový, že konflikt je určité narušení normálního fungování systému, a cílem je tedy zredukovat konflikt nebo ho kontrolovat.<ref name="vyrost" /> Existuje nespočet teorií a přístupů ke zkoumání konfliktů. | |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | = | + | '''Vymezení konfliktů''' (K. Lewin)<ref name="vyrost" />:<br />Konflikt je situace, ve které působí přibližně stejně velké síly s protichůdným směrem. Toto chápání konfliktů vychází z koncepce dynamiky pole (životního prostoru člověka), ve které působí psychologické síly s různou valencí a intenzitou. |
| − | * ''' | + | *'''apetence apetence''' - jedinec se rozhoduje mezi dvěma stejně přitažlivými variantami, populární příklad je Buridanův osel (konfrontace osla, který si má vybrat mezi dvěma stejnými kupkami sena, nemůže se rozhodnout, proto zemře) |
| − | * ''' | + | *'''averze apetence''' - konflikt, při kterém je jedinec přitahován předmětem, který má pro něj značnou přitažlivost, ale zároveň obsahuje i značně negativní aspekt |
| + | *'''averze averze''' výběr mezi dvěma negativními možnostmi (výběr menšího zla) | ||
| − | + | '''Vymezení konfliktů''' (Miller & Dollard) | |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| + | Vymezení konfliktu dle autorů se opírá o '''procesy vývoje a učení,''' jakož i o '''pudově motivační aspekty dynamiky osobnosti'''. Vycházejí při zkoumání konfliktu z rozlišení a specifikace '''tendencí přiblížení a tendenci vyhnutí'''. Obě tyto tendence narůstají s přiblížením se k pozitivnímu cíli, respektive k negativnímu podnětu. | ||
| − | + | ''tři typy konfliktů:'' | |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| + | *'''přitahování - přitahování''' ( + +) - '''konflikt dvou kladných sil''', kdy se člověk musí rozhodnout pouze pro jeden cíl ze dvou možností, přičemž obě jsou stejně přitažlivé (dovolená u moře nebo na horách) | ||
| + | *'''vyhýbání - vyhýbání''' (- - ) - '''konflikt dvou záporných sil''', je rozhodování mezi dvěma stejně nežádoucími nepříjemnostmi (např. v některých zemích si může odsouzený vybrat mezi několika denním vězením a peněžitým trestem) | ||
| + | *'''přitahování - vyhýbání''' ( ± ) - jedna situace obsahuje zároveň záporné i kladné motivy, přičemž nelze jeden nebo druhý motiv jednoduše eliminovat | ||
| − | |||
| − | + | Konflikty můžeme dále dělit na<ref name="vyrost" />: | |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| + | *'''sociální''' - střet zájmů, postojů či motivů dvou a více osob (někdo v tomto případě brání jedinci v naplnění snah dosažení různých cílů, naplnění potřeb atd.)<ref name="vyrost" /> | ||
| + | *'''intrapersonální''' - střet dvou neslučitelných tendencí, nebo cílových představ jedné osoby (nikdo jedinci nebrání v dosažení svých cílů, jde o rozpor v dosažení)<br /> | ||
| − | = | + | Dělení sociálních konfliktů<ref name="vyrost" />: |
| − | * | + | *interpersonální (střet mezi dvěma nebo více osobami, jež vystupují jako individuální osoby zastávající vlastní názory, postoje, sledující vlastní cíle apod.) |
| − | + | *skupinové | |
| − | * | + | *meziskupinové<br /> |
| − | * | ||
| − | = | + | '''Znaky interpersonálního konfliktu v dyadě''' pode Filley (1975)<ref name="nakonecny" />: |
| − | * | + | *interpersonální konflikt v dyadě (dva jedinci) je nejjednodušší forma interpersonálních konfliktů |
| − | * | + | *dvě osoby jsou v interakci (každá z osob má své vlastní názory, cíle či postoje) |
| − | + | *interakce jsou zaměřeny na to ovládnout nebo potlačit druhou osobu, prosadit vlastní zájmy | |
| − | * | + | *osobami vykazované akce jsou ve vzájemném protikladu<br /> |
| − | |||
| − | * | ||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | + | '''Konflikt ve skupině:''' | |
| + | *složitější než u interpersonálních konfliktů | ||
| + | *malé i velké sociální skupiny | ||
| + | *střetávají se zde vícero možných stran (např. člen skupiny a skupina, dva členové skupiny, nečlen skupiny a skupiny apod.) | ||
| + | *do konfliktu se můžou promítnout skupinové charakteristiky (př. skupinové cíle) | ||
| − | |||
| − | + | '''Meziskupinové konflikty''' podle Michenera, Delamata a Myerse (2004, podle Frnakovského a Kantoše, 2009)<ref name="vyrost" />: | |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| + | *často intenzivnější než konflikt mezi jednotlivci, protože se ve skupinách uplatňují fenomény jako jsou; sociální identita, deindividualizace, sociální zahálení, skupinová polarizace apod. | ||
| + | *<u>dopady na strukturu skupiny:</u> | ||
| + | **nárůst skupinové koheze | ||
| + | **změny v chování vůdců skupin | ||
| + | **změny skupinových norem a konformity | ||
| + | **změny priorit skupiny a statusy jejich členů | ||
| − | + | '''Společné charakteristiky mezilidských konfliktů''' podle Lulofse a Cahna (2000, podle Frankovského a Kantoše, 2009)<ref name="vyrost" />: | |
| − | * | + | *jedinci jsou ve vzájemně závislém vztahu |
| − | * | + | *vnímají, že v rámci společného snažení vyhledávají rozdílné zisky |
| − | * | + | *konflikt má přímý (potenciálně negativní) dopad na vztahy mezi lidmi |
| − | * | + | *existuje urgentní potřeba řešit tyto otázky<br /> |
| + | Autoři také zastávají názor, že lidé můžou mít různé názory a nemusí to významně narušit jejich vztahy. Ovšem to nevylučuje myšlenku, že rozdílný pohled na cíle, aktivity a zájmy můžou vést ke konfliktu. | ||
| − | + | Zároveň je dle autorů '''konfliktní situace''' pojímána jako velmi '''náročná, nepříjemná, napjatá, ohrožující, proměnlivá, nestabilní''' situace z pohledu aktérů. | |
| − | |||
| − | |||
| + | '''Předpoklady, které potenciálně způsobují konflikty''': | ||
| − | * | + | *nekompatibilní osobnostní charakteristiky, zájmy, potřeby a hodnoty |
| − | * ''' | + | *soutěžení o omezení zdroje (materiálnu, financí atd.) |
| − | * ''' | + | *dysfunkční komunikace |
| − | * ''' | + | *nejasná pravidla, standardy, politiky |
| − | * ''' | + | *extrémní časový tlak |
| − | * ''' | + | *nesplněné očekávání |
| − | == | + | *neřešené a potlačované konflikty |
| − | + | ||
| + | ==Dynamika sociálního konfliktu== | ||
| + | = vznik a vývoj konfliktní situace probíhající v různých fázích, přičemž pro průběh konfliktu je typická jeho eskalace<ref name="vyrost" /> | ||
| + | |||
| + | Pruitt (1998) specifikoval různé vývoje konfliktů: | ||
| + | |||
| + | *'''sociální dilemata''' (dvě nebo více stran si musí vybrat mezi vlastním zájmem a společným zájmem) | ||
| + | *'''šíření konfliktu''' | ||
| + | *'''negosiace''' (vyjednávání, je charakteristické diskuzí mezi stranami s cílem dosáhnout dohody) | ||
| + | *'''řešení konfliktu''' | ||
| + | |||
| + | '''Eskalace konfliktu''' je charakterizována používáním stále tvrdších a tvrdších taktik. Někdy je jednosměrná, tzn. že jedna strana zvyšuje tlak a druhá pasivně odolává. | ||
| + | |||
| + | Konfliktová spirála (dvousměrná eskalace) každá strana reaguje hněvem nebo obranou, původní sporné otázky často bývají zapomenuté. Eskalace může vést až k rozpadu vztahů.<br /> | ||
| + | ==Vývojový účinek konfliktů== | ||
| + | Zvládnutelné konflikty = hnací síla k objevování a zdokonalování psychologického osobního a interpersonálního přizpůsobení a výzbroje k němu. Růst sebedůvěry a schopností konflikty lépe snášet, chápat a řešit. Převyšují-li konflikty možnosti jedince = patogenní zdroj. Nedostatek zkušenosti s konflikty, neúspěšná zkušenost s konflikty. Poruchy sebedůvěry, patologie. | ||
| + | |||
| + | ==Řešení konfliktů== | ||
| + | Řízený konflikt pomáhá vyjasnit sporné otázky a je zásadní v rozvoji interpersonálních vztazích, sociálních skupin, organizací a společenství. Pokud se konfliktu vyhýbá, může to vést spíše ke stagnaci. Je přínosné využít potenciálu konfliktu k produktivní diskuzi (Frankovský & Kentoš, 2009). | ||
| + | |||
| + | '''Styly řešení konfliktů v interpersonálních konfliktech:''' | ||
| + | |||
| + | Způsob chování lidí v konfliktu ovlivňuje základní či převažující orientace účastníků: '''na sebe''', na svůj zisk nebo '''na druhé''', na vztahy (dovolit zisk druhému). | ||
| + | |||
| + | *'''emocionální''' - jsou nejčastější (až 75%), obvyklá je agresivní reakce | ||
| + | *'''neurotické''' - (10%), emoce jsou potlačovány do podvědomí, což může mít za následek nejrůznější psychosomatické nemoci | ||
| + | *'''neřešené konflikty''' - (10%), časem z nich vznikají také psychosomatická onemocnění, neboť je silně registruje naše podvědomí | ||
| + | *'''racionální''' - (5%) vyřešené pomocí tzv. principiálního vyjednávání, konstruktivního řešení | ||
| + | |||
| + | Existuje mnoho způsobů a technik řešení technik. Mezi nejvýznamnější postupy lze zařadit; '''deeskalace konfliktů''' a '''techniky překonávající divergenci zájmů'''. | ||
| + | |||
| + | '''Deeskalace konfliktů:''' | ||
| + | |||
| + | *motivací sporných stran je konflikt ukončit | ||
| + | *nastává při <u>bezvýchodné situaci</u> (kde nelze zvítězit), při <u>katastrofickém vyústění konfliktu</u> (př. válka) či při předpokladu, že <u>z dohody lze získat více než ztratit</u> | ||
| + | *jedna strana musí věřit druhé, že chce konflikt ukončit | ||
| + | *důležitý je bezprostřední kontakt a komunikace (ovšem ve vyhrocených situacích tato pravidla nejdou aplikovat! např. na fotbalových zápasech) | ||
| + | |||
| + | '''Techniky překonávající divergenci zájmů (Sherif, 1966):''' | ||
| + | |||
| + | *konflikt lze překonat kooperací soupeřících stran u nadřazených cílů | ||
| + | *př. spojenectví USA a SSSR ve 2. světové válce proti Německu | ||
| + | *důležitá podmínka vyřešení konfliktu - dosažení společného cíle (pokud ne -> zhoršení vztahů) | ||
| + | |||
| + | |||
| + | '''<u>3 další způsoby řešení konfliktů<ref name="vyrost" /></u>''': | ||
| + | |||
| + | '''1) Autoritativní řešení konfliktů:''' | ||
| + | |||
| + | *jsou založené na síle, vlivu, resp. moci, kterou některá ze zúčastněných stran disponuje | ||
| + | *autorita může mít formální ale i neformální charakter (př. policie, učitelé, rodiče apod.) | ||
| + | *řešení založená na autoritě jsou v mnohých případech vynucená a zúčastněné strany s řešením nemusí souhlasit | ||
| + | *rozhodnutí, které musí sporné strany respektovat | ||
| + | *vynucená řešení, se kterými jedinec nesouhlasí -> může se jim snažit vyhnout nebo jinak prosadit svá práva | ||
| + | **'''Rozhodnutí autoritou (resp. silou):''' sporné strany komunikují přímo; strana s větší silou rozhodne konflikt ve svůj prospěch | ||
| + | **'''Soudní spor:''' konfliktní strany se prostřednictvím soudních zástupců snaží prosadit svá práve | ||
| + | |||
| + | <br />'''2) Alternativní řešení''' '''konfliktů:''' | ||
| + | |||
| + | *poskytují konfliktním stranám svobodnou možnost rozhodnout se, zda a jakým způsobem se dohodnou | ||
| + | *řešení konfliktů je plně v kompetenci sporných stran (př. mají možnost ovlivňovat průběh konfliktu) | ||
| + | *produkují větší spokojenost s výsledkem konfliktu než v případě jeho vynucení autoritou | ||
| + | *<u>Model alternativního řešení konfliktů:</u> | ||
| + | **'''Integrace:''' zainteresované strany konfrontují svá stanoviska, kooperativně identifikují vzniklý problém, generují a zvažují alternativní řešení problému a přijímají rozhodnutí; řeší jádro konfliktu, nikoli jeho symptomy | ||
| + | **'''Akomodace:''' základem je překonávání rozdílů zdůrazňování společných prvků; vrátí problém do výchozího stavu; podpora kooperace mezi stranami; dočasné přerušení konfliktu nikoliv řešení | ||
| + | **'''Dominance:''' techniky síly, ignoruje potřeby a zájmy druhých; souhlas druhé strany bývá vynucený; rychlost řešení konfliktu je zde pozitivní | ||
| + | **'''Vyhýbání:''' pasivní ignorování problému nebo jeho aktivní potlačení; pouze dočasné řešení situace | ||
| + | **'''Kompromis:''' představuje moderovanou koncentraci na své potřeby jakož i na potřeby jiných; ani vítěz, ani poražený; důraz klade na nalezení a akceptaci vhodného řešení než na spokojenost zainteresovaných strach konfliktu; vhodný u skupin se stejnou mocí, ale rozdílnými cíli | ||
| + | |||
| + | Pokud nejsou jedinci schopni dosáhnout žádoucího výsledku, může být využita: změna struktury výsledku na základě konfliktu cílů. Ta se soustředí buď na odměňování spolupráce, nebo na trestání nespolupráce. Změna struktury v rozhodování na základě konfliktu - např. se obě strany nakonec dohodnou, že zvolí soudce, který situaci definitivně vyřeší. | ||
| + | |||
| + | <br />'''3) Intervence třetích stran:''' | ||
| + | |||
| + | *vhodné u dlouhotrvajících konfliktů, kde neprofituje ani jedna strana | ||
| + | *základním mechanismem '''mediace''' je zprostředkování dohody za asistence třetí strany; konfliktní strany pomocí trénované osoby – mediátora (zprostředkovatele) směřují k aktivnímu hledání inovativních řešení konfliktní situace | ||
| + | *'''Techniky:''' ''vytvoření raportu mezi stranami, podpora komunikace a odstranění nedorozumění, separátní jednání'' (odstraňuje emoční výlevy mezi stranami, mediátor komunikuje se stranami zvlášť), ''diskusní techniky'' (problém vyjasňují, přehodnocují) | ||
| + | **'''Arbitráž:''' arbitr, který má autoritu rozhodnout spor konfliktních stran (př. rodič či soudce); arbitráž je formální pojednání spojené s dokazováním a následným rozhodnutím nezávislého arbitra, který se řídí platným právním řádem | ||
| + | **'''Facilitace:''' usnadnění; s pomocí facilitátora jsou konfliktní strany konstruktivním způsobem usměrňované k dosažení vzájemné dohody (např. manželská terapie) | ||
| + | **'''Zmírňování:''' akceptovaná neutrální osoba zprostředkuje komunikaci mezi zúčastněnými stranami (tam, kde strany odmítají osobní jednání) | ||
| + | **'''Rozhodcovská komise:''' panel odborníků ve sporné oblasti, jejichž úlohou je neformální setkání vyslechnout sporné strany a následně rozhodnout spor | ||
| + | **'''Ombudsman:''' formálně ustanovená a obecně akceptovaná autorita, která pomáhá ochraňovat práva zúčastněných strach v konfliktních situacích | ||
| + | |||
| + | ==Vyjednávání== | ||
| + | Vyjednávání je proces prosazování zájmů zainteresovaných stran za účelem dosažení vzájemné dohody. K dosažení dohody se používají různé strategie<ref name="vyrost" />: | ||
| + | |||
| + | *'''změna vlastních zájmů/požadavků''' - jedna se o ustupování - je to posun k požadavkům druhé strany, nebo snížení vlastních požadavků o určitou úroveň (nesmí však klesnout pod určitou minimální úroveň, jinak k dohodě nedojde). Čím náročnější jsou počáteční požadavky jedné strany a čím pomalejší je ustupování strany druhé, tím méně pravděpodobné je dosažení dohody → pokud však nakonec k dohodě dojde, zainteresované strany jsou s ní mnohem spokojenější. | ||
| + | *'''změna požadavků druhé strany''' - soubor postupů, jejichž cílem je, aby druhá strana ustoupila, nebo změnila své požadavky. Nejrozšířenějšími postupy jsou přesvědčování, poziční vyjednávání a hrozby. Účinnost těchto postupů je přímo závislá na úrovni minimálních požadavků druhé strany (za touto hranicí opět není dohoda možná) | ||
| + | *'''vyjednávání založené na zájmech''' - je zaměřené na alternativy, které uspokojí požadavky všech zúčastněných stran. Základem je spolupráce, která generuje oboustranné výhody. Jedná se o aktivní prosazování vlastních zájmů s ohledem na potřeby druhé strany a také o flexibilitu při koncipování konečné dohody. | ||
| + | |||
| + | |||
| + | <u>Při výběru strategie vyjednávání</u> byla prokázána <u>spojitost mezi situačními</u>, resp. <u>osobnostními charakteristikami</u> (interakční přístup) <u>vyjednavače</u>, <u>a výběrem strategie vyjednávání.</u> Např. pokud vyjednávač disponuje velkou mocí, může použít vyjednávací strategii - změna požadavků druhé strany - pomocí hrozeb. Je obecná tendence vyjednávačů, na začátku používat strategii změn požadavků druhé strany a později uplatnit vyjednávání založené na zájmech. Pokud obě strany použijí stejně strategie vyjednávání, pak jim nezbývá, než se uchýlit k vyjednávání založeném na zájmech. <br /> | ||
| + | |||
| + | '''Základní taktiky vyjednávání'''<ref name="vyrost" />: | ||
| + | |||
| + | *'''Imitace''' - je to kopírování chování, požadavků a ústupků druhé strany; když jedna strana nastolí požadavek, druhá strana na něj reaguje protipožadavky | ||
| + | *'''Kompenzace''' - naopak neutralizuje chování druhé strany; když jedna strana ve vyjednávání postupuje velmi rychle, druhá strana záměrně zpomaluje | ||
| + | |||
| + | ==Seznam použité literatury== | ||
| + | <references />3. Výrost, J. & Slaměník, I. (2008). ''Sociální psychologie.'' Grada. | ||
| + | |||
| + | 4. Přednášky Sociální psychologie Mgr. Bc. Tomáše Mrhálka, Ph.D. (PF, JČU). | ||
Aktuální verze z 16. 4. 2022, 10:37
Obsah
Vymezení
Konflikt je nevyhnutelnou součástí našeho života, avšak hrubosti a násilí nejsou. Efektivně řešený konflikt je přínosný a potřebný pro změnu[1]
Konflikt je střetnutí vyvolané neslučitelnými cíli[2]. Konflikty souvisí s procesem volby, v jakém směru jednat - s rozhodováním se. Konflikt je rozpor, současné střetávání protichůdných tendencí. Základním problém tedy není konflikt, ale způsob jejich řešení.
Ovšem existuje i názor mírně odlišný od toho, že je konflikt přirozenou součástí našeho života. A to takový, že konflikt je určité narušení normálního fungování systému, a cílem je tedy zredukovat konflikt nebo ho kontrolovat.[1] Existuje nespočet teorií a přístupů ke zkoumání konfliktů.
Vymezení konfliktů (K. Lewin)[1]:
Konflikt je situace, ve které působí přibližně stejně velké síly s protichůdným směrem. Toto chápání konfliktů vychází z koncepce dynamiky pole (životního prostoru člověka), ve které působí psychologické síly s různou valencí a intenzitou.
- apetence apetence - jedinec se rozhoduje mezi dvěma stejně přitažlivými variantami, populární příklad je Buridanův osel (konfrontace osla, který si má vybrat mezi dvěma stejnými kupkami sena, nemůže se rozhodnout, proto zemře)
- averze apetence - konflikt, při kterém je jedinec přitahován předmětem, který má pro něj značnou přitažlivost, ale zároveň obsahuje i značně negativní aspekt
- averze averze výběr mezi dvěma negativními možnostmi (výběr menšího zla)
Vymezení konfliktů (Miller & Dollard)
Vymezení konfliktu dle autorů se opírá o procesy vývoje a učení, jakož i o pudově motivační aspekty dynamiky osobnosti. Vycházejí při zkoumání konfliktu z rozlišení a specifikace tendencí přiblížení a tendenci vyhnutí. Obě tyto tendence narůstají s přiblížením se k pozitivnímu cíli, respektive k negativnímu podnětu.
tři typy konfliktů:
- přitahování - přitahování ( + +) - konflikt dvou kladných sil, kdy se člověk musí rozhodnout pouze pro jeden cíl ze dvou možností, přičemž obě jsou stejně přitažlivé (dovolená u moře nebo na horách)
- vyhýbání - vyhýbání (- - ) - konflikt dvou záporných sil, je rozhodování mezi dvěma stejně nežádoucími nepříjemnostmi (např. v některých zemích si může odsouzený vybrat mezi několika denním vězením a peněžitým trestem)
- přitahování - vyhýbání ( ± ) - jedna situace obsahuje zároveň záporné i kladné motivy, přičemž nelze jeden nebo druhý motiv jednoduše eliminovat
Konflikty můžeme dále dělit na[1]:
- sociální - střet zájmů, postojů či motivů dvou a více osob (někdo v tomto případě brání jedinci v naplnění snah dosažení různých cílů, naplnění potřeb atd.)[1]
- intrapersonální - střet dvou neslučitelných tendencí, nebo cílových představ jedné osoby (nikdo jedinci nebrání v dosažení svých cílů, jde o rozpor v dosažení)
Dělení sociálních konfliktů[1]:
- interpersonální (střet mezi dvěma nebo více osobami, jež vystupují jako individuální osoby zastávající vlastní názory, postoje, sledující vlastní cíle apod.)
- skupinové
- meziskupinové
Znaky interpersonálního konfliktu v dyadě pode Filley (1975)[2]:
- interpersonální konflikt v dyadě (dva jedinci) je nejjednodušší forma interpersonálních konfliktů
- dvě osoby jsou v interakci (každá z osob má své vlastní názory, cíle či postoje)
- interakce jsou zaměřeny na to ovládnout nebo potlačit druhou osobu, prosadit vlastní zájmy
- osobami vykazované akce jsou ve vzájemném protikladu
Konflikt ve skupině:
- složitější než u interpersonálních konfliktů
- malé i velké sociální skupiny
- střetávají se zde vícero možných stran (např. člen skupiny a skupina, dva členové skupiny, nečlen skupiny a skupiny apod.)
- do konfliktu se můžou promítnout skupinové charakteristiky (př. skupinové cíle)
Meziskupinové konflikty podle Michenera, Delamata a Myerse (2004, podle Frnakovského a Kantoše, 2009)[1]:
- často intenzivnější než konflikt mezi jednotlivci, protože se ve skupinách uplatňují fenomény jako jsou; sociální identita, deindividualizace, sociální zahálení, skupinová polarizace apod.
- dopady na strukturu skupiny:
- nárůst skupinové koheze
- změny v chování vůdců skupin
- změny skupinových norem a konformity
- změny priorit skupiny a statusy jejich členů
Společné charakteristiky mezilidských konfliktů podle Lulofse a Cahna (2000, podle Frankovského a Kantoše, 2009)[1]:
- jedinci jsou ve vzájemně závislém vztahu
- vnímají, že v rámci společného snažení vyhledávají rozdílné zisky
- konflikt má přímý (potenciálně negativní) dopad na vztahy mezi lidmi
- existuje urgentní potřeba řešit tyto otázky
Autoři také zastávají názor, že lidé můžou mít různé názory a nemusí to významně narušit jejich vztahy. Ovšem to nevylučuje myšlenku, že rozdílný pohled na cíle, aktivity a zájmy můžou vést ke konfliktu.
Zároveň je dle autorů konfliktní situace pojímána jako velmi náročná, nepříjemná, napjatá, ohrožující, proměnlivá, nestabilní situace z pohledu aktérů.
Předpoklady, které potenciálně způsobují konflikty:
- nekompatibilní osobnostní charakteristiky, zájmy, potřeby a hodnoty
- soutěžení o omezení zdroje (materiálnu, financí atd.)
- dysfunkční komunikace
- nejasná pravidla, standardy, politiky
- extrémní časový tlak
- nesplněné očekávání
- neřešené a potlačované konflikty
Dynamika sociálního konfliktu
= vznik a vývoj konfliktní situace probíhající v různých fázích, přičemž pro průběh konfliktu je typická jeho eskalace[1]
Pruitt (1998) specifikoval různé vývoje konfliktů:
- sociální dilemata (dvě nebo více stran si musí vybrat mezi vlastním zájmem a společným zájmem)
- šíření konfliktu
- negosiace (vyjednávání, je charakteristické diskuzí mezi stranami s cílem dosáhnout dohody)
- řešení konfliktu
Eskalace konfliktu je charakterizována používáním stále tvrdších a tvrdších taktik. Někdy je jednosměrná, tzn. že jedna strana zvyšuje tlak a druhá pasivně odolává.
Konfliktová spirála (dvousměrná eskalace) každá strana reaguje hněvem nebo obranou, původní sporné otázky často bývají zapomenuté. Eskalace může vést až k rozpadu vztahů.
Vývojový účinek konfliktů
Zvládnutelné konflikty = hnací síla k objevování a zdokonalování psychologického osobního a interpersonálního přizpůsobení a výzbroje k němu. Růst sebedůvěry a schopností konflikty lépe snášet, chápat a řešit. Převyšují-li konflikty možnosti jedince = patogenní zdroj. Nedostatek zkušenosti s konflikty, neúspěšná zkušenost s konflikty. Poruchy sebedůvěry, patologie.
Řešení konfliktů
Řízený konflikt pomáhá vyjasnit sporné otázky a je zásadní v rozvoji interpersonálních vztazích, sociálních skupin, organizací a společenství. Pokud se konfliktu vyhýbá, může to vést spíše ke stagnaci. Je přínosné využít potenciálu konfliktu k produktivní diskuzi (Frankovský & Kentoš, 2009).
Styly řešení konfliktů v interpersonálních konfliktech:
Způsob chování lidí v konfliktu ovlivňuje základní či převažující orientace účastníků: na sebe, na svůj zisk nebo na druhé, na vztahy (dovolit zisk druhému).
- emocionální - jsou nejčastější (až 75%), obvyklá je agresivní reakce
- neurotické - (10%), emoce jsou potlačovány do podvědomí, což může mít za následek nejrůznější psychosomatické nemoci
- neřešené konflikty - (10%), časem z nich vznikají také psychosomatická onemocnění, neboť je silně registruje naše podvědomí
- racionální - (5%) vyřešené pomocí tzv. principiálního vyjednávání, konstruktivního řešení
Existuje mnoho způsobů a technik řešení technik. Mezi nejvýznamnější postupy lze zařadit; deeskalace konfliktů a techniky překonávající divergenci zájmů.
Deeskalace konfliktů:
- motivací sporných stran je konflikt ukončit
- nastává při bezvýchodné situaci (kde nelze zvítězit), při katastrofickém vyústění konfliktu (př. válka) či při předpokladu, že z dohody lze získat více než ztratit
- jedna strana musí věřit druhé, že chce konflikt ukončit
- důležitý je bezprostřední kontakt a komunikace (ovšem ve vyhrocených situacích tato pravidla nejdou aplikovat! např. na fotbalových zápasech)
Techniky překonávající divergenci zájmů (Sherif, 1966):
- konflikt lze překonat kooperací soupeřících stran u nadřazených cílů
- př. spojenectví USA a SSSR ve 2. světové válce proti Německu
- důležitá podmínka vyřešení konfliktu - dosažení společného cíle (pokud ne -> zhoršení vztahů)
3 další způsoby řešení konfliktů[1]:
1) Autoritativní řešení konfliktů:
- jsou založené na síle, vlivu, resp. moci, kterou některá ze zúčastněných stran disponuje
- autorita může mít formální ale i neformální charakter (př. policie, učitelé, rodiče apod.)
- řešení založená na autoritě jsou v mnohých případech vynucená a zúčastněné strany s řešením nemusí souhlasit
- rozhodnutí, které musí sporné strany respektovat
- vynucená řešení, se kterými jedinec nesouhlasí -> může se jim snažit vyhnout nebo jinak prosadit svá práva
- Rozhodnutí autoritou (resp. silou): sporné strany komunikují přímo; strana s větší silou rozhodne konflikt ve svůj prospěch
- Soudní spor: konfliktní strany se prostřednictvím soudních zástupců snaží prosadit svá práve
2) Alternativní řešení konfliktů:
- poskytují konfliktním stranám svobodnou možnost rozhodnout se, zda a jakým způsobem se dohodnou
- řešení konfliktů je plně v kompetenci sporných stran (př. mají možnost ovlivňovat průběh konfliktu)
- produkují větší spokojenost s výsledkem konfliktu než v případě jeho vynucení autoritou
- Model alternativního řešení konfliktů:
- Integrace: zainteresované strany konfrontují svá stanoviska, kooperativně identifikují vzniklý problém, generují a zvažují alternativní řešení problému a přijímají rozhodnutí; řeší jádro konfliktu, nikoli jeho symptomy
- Akomodace: základem je překonávání rozdílů zdůrazňování společných prvků; vrátí problém do výchozího stavu; podpora kooperace mezi stranami; dočasné přerušení konfliktu nikoliv řešení
- Dominance: techniky síly, ignoruje potřeby a zájmy druhých; souhlas druhé strany bývá vynucený; rychlost řešení konfliktu je zde pozitivní
- Vyhýbání: pasivní ignorování problému nebo jeho aktivní potlačení; pouze dočasné řešení situace
- Kompromis: představuje moderovanou koncentraci na své potřeby jakož i na potřeby jiných; ani vítěz, ani poražený; důraz klade na nalezení a akceptaci vhodného řešení než na spokojenost zainteresovaných strach konfliktu; vhodný u skupin se stejnou mocí, ale rozdílnými cíli
Pokud nejsou jedinci schopni dosáhnout žádoucího výsledku, může být využita: změna struktury výsledku na základě konfliktu cílů. Ta se soustředí buď na odměňování spolupráce, nebo na trestání nespolupráce. Změna struktury v rozhodování na základě konfliktu - např. se obě strany nakonec dohodnou, že zvolí soudce, který situaci definitivně vyřeší.
3) Intervence třetích stran:
- vhodné u dlouhotrvajících konfliktů, kde neprofituje ani jedna strana
- základním mechanismem mediace je zprostředkování dohody za asistence třetí strany; konfliktní strany pomocí trénované osoby – mediátora (zprostředkovatele) směřují k aktivnímu hledání inovativních řešení konfliktní situace
- Techniky: vytvoření raportu mezi stranami, podpora komunikace a odstranění nedorozumění, separátní jednání (odstraňuje emoční výlevy mezi stranami, mediátor komunikuje se stranami zvlášť), diskusní techniky (problém vyjasňují, přehodnocují)
- Arbitráž: arbitr, který má autoritu rozhodnout spor konfliktních stran (př. rodič či soudce); arbitráž je formální pojednání spojené s dokazováním a následným rozhodnutím nezávislého arbitra, který se řídí platným právním řádem
- Facilitace: usnadnění; s pomocí facilitátora jsou konfliktní strany konstruktivním způsobem usměrňované k dosažení vzájemné dohody (např. manželská terapie)
- Zmírňování: akceptovaná neutrální osoba zprostředkuje komunikaci mezi zúčastněnými stranami (tam, kde strany odmítají osobní jednání)
- Rozhodcovská komise: panel odborníků ve sporné oblasti, jejichž úlohou je neformální setkání vyslechnout sporné strany a následně rozhodnout spor
- Ombudsman: formálně ustanovená a obecně akceptovaná autorita, která pomáhá ochraňovat práva zúčastněných strach v konfliktních situacích
Vyjednávání
Vyjednávání je proces prosazování zájmů zainteresovaných stran za účelem dosažení vzájemné dohody. K dosažení dohody se používají různé strategie[1]:
- změna vlastních zájmů/požadavků - jedna se o ustupování - je to posun k požadavkům druhé strany, nebo snížení vlastních požadavků o určitou úroveň (nesmí však klesnout pod určitou minimální úroveň, jinak k dohodě nedojde). Čím náročnější jsou počáteční požadavky jedné strany a čím pomalejší je ustupování strany druhé, tím méně pravděpodobné je dosažení dohody → pokud však nakonec k dohodě dojde, zainteresované strany jsou s ní mnohem spokojenější.
- změna požadavků druhé strany - soubor postupů, jejichž cílem je, aby druhá strana ustoupila, nebo změnila své požadavky. Nejrozšířenějšími postupy jsou přesvědčování, poziční vyjednávání a hrozby. Účinnost těchto postupů je přímo závislá na úrovni minimálních požadavků druhé strany (za touto hranicí opět není dohoda možná)
- vyjednávání založené na zájmech - je zaměřené na alternativy, které uspokojí požadavky všech zúčastněných stran. Základem je spolupráce, která generuje oboustranné výhody. Jedná se o aktivní prosazování vlastních zájmů s ohledem na potřeby druhé strany a také o flexibilitu při koncipování konečné dohody.
Při výběru strategie vyjednávání byla prokázána spojitost mezi situačními, resp. osobnostními charakteristikami (interakční přístup) vyjednavače, a výběrem strategie vyjednávání. Např. pokud vyjednávač disponuje velkou mocí, může použít vyjednávací strategii - změna požadavků druhé strany - pomocí hrozeb. Je obecná tendence vyjednávačů, na začátku používat strategii změn požadavků druhé strany a později uplatnit vyjednávání založené na zájmech. Pokud obě strany použijí stejně strategie vyjednávání, pak jim nezbývá, než se uchýlit k vyjednávání založeném na zájmech.
Základní taktiky vyjednávání[1]:
- Imitace - je to kopírování chování, požadavků a ústupků druhé strany; když jedna strana nastolí požadavek, druhá strana na něj reaguje protipožadavky
- Kompenzace - naopak neutralizuje chování druhé strany; když jedna strana ve vyjednávání postupuje velmi rychle, druhá strana záměrně zpomaluje
Seznam použité literatury
3. Výrost, J. & Slaměník, I. (2008). Sociální psychologie. Grada.
4. Přednášky Sociální psychologie Mgr. Bc. Tomáše Mrhálka, Ph.D. (PF, JČU).
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
