Lidská duše v nazírání Platonově: Porovnání verzí

 
(Není zobrazeno 8 mezilehlých verzí od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
 
== Platón (427 - 347 př.n.l.) ==
 
== Platón (427 - 347 př.n.l.) ==
−
* vlastním jéne ''Aristoklés'', přezdívka Platón pocházela od učitele gymnastiky a souvisela s řeckým slovem '''PLATYS''' (=široký)<br />
+
* vlastním jménem ''Aristoklés'', přezdívka Platón pocházela od učitele gymnastiky a souvisela s řeckým slovem '''PLATYS''' (=široký)<br />
 
* pocházel z rodiny patřící mezi athénskou aristokracii<br />
 
* pocházel z rodiny patřící mezi athénskou aristokracii<br />
 
* dostalo se mu znamenité výchovy - věnoval se výtvarnému umění, hudbě, skládal oslavné dithyramby, úspěšný byl také v atletice
 
* dostalo se mu znamenité výchovy - věnoval se výtvarnému umění, hudbě, skládal oslavné dithyramby, úspěšný byl také v atletice
Řádek 7: Řádek 7:
 
* po smrti Sókrata hodně cestoval - navštívil mimojiné Egypt, jihoitalské Tarento i Sicílii, kde pobýval na dvoře syrakuského vládce Dionysia I. - zde se opakovaně a neúspěšně pokoušel realizovat své  představy o rozumné správě věcí veřejných
 
* po smrti Sókrata hodně cestoval - navštívil mimojiné Egypt, jihoitalské Tarento i Sicílii, kde pobýval na dvoře syrakuského vládce Dionysia I. - zde se opakovaně a neúspěšně pokoušel realizovat své  představy o rozumné správě věcí veřejných
  
−
* okolo roku 387 př.n.l. zakládá vlastní filozofickou školu '''Akadémie''', která fungovala nepřetržitě téměř 900 let. Velký důraz se kladl na matematiku, nad vchodem byl umístěn nápis: ''Nevstupuj, kdo neznáš geometrii''.
+
* okolo roku 387 př.n.l. zakládá vlastní filozofickou školu '''Akadémie''', která fungovala nepřetržitě téměř 900 let. Velký důraz se kladl na matematiku, nad vchodem byl umístěn nápis: ''Nevstupuj, kdo neznáš geometrii''<ref>Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. Praha: Paseka.</ref>.
  
−
* všechny spisy Platóna se zachovaly a byly přeloženy do češtiny, většinou mají podobu dialogu (kromě ''Obrany Sókrata'' a ''Listů''), mězi nejznámější patří: '''''Prótagoras''''' (o výchově k ctnosti a mravnosti), '''''Ústava''''' (o společenských zřízeních), '''''Faidón''''' (o nesmrtelnosti duše), '''''Symposion''''' (o kráse a lásce), '''''Faidros''''' (O kráse a idejích), '''''Parmenidés''''' (o teorii idejí)
+
* všechny spisy Platóna se zachovaly a byly přeloženy do češtiny, většinou mají podobu dialogu (kromě ''Obrany Sókrata'' a ''Listů''), mězi nejznámější patří: '''''Prótagoras''''' (o výchově k ctnosti a mravnosti), '''''Ústava''''' (o společenských zřízeních), '''''Faidón''''' (o nesmrtelnosti duše), '''''Symposion''''' (o kráse a lásce), '''''Faidros''''' (O kráse a idejích), '''''Parmenidés''''' (o teorii idejí)<ref>Störig, H. J. (2000). Malé dějiny filosofie. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství. </ref>
  
 
== Lidská duše v nazírání Platónově ==
 
== Lidská duše v nazírání Platónově ==
Řádek 17: Řádek 17:
 
'''IDEJE''' = nadmyslová jsoucna, která existují nezávislé na člověku a jeho mínění. Jen idejím přísluší pravé bytí.
 
'''IDEJE''' = nadmyslová jsoucna, která existují nezávislé na člověku a jeho mínění. Jen idejím přísluší pravé bytí.
  
−
'',,Ideje jsou stále v témž stavu, jsou to, co stále jest a vzniku nemá, kdežto smyslové věci kolem nás, které jsou jen předmětem ménění s pomocí počitku bez účasti rozumu, jakžto něco, co vzniká a zaniká, nikdy nemají pravé jsoucnosti''''<ref>PLATÓN. <i>Timaios, Kritiás</i>. Praha: Oikoymenh, 2008.</ref>.
+
'',,Ideje jsou stále v témž stavu, jsou to, co stále jest a vzniku nemá, kdežto smyslové věci kolem nás, které jsou jen předmětem ménění s pomocí počitku bez účasti rozumu, jakžto něco, co vzniká a zaniká, nikdy nemají pravé jsoucnosti''''<ref>Platón. (2008). Timaois, Kritiás. Praha: Oikoymenh.</ref>.
 
* Tento postoj bývá nazýván jako '''IDEALISMUS'''
 
* Tento postoj bývá nazýván jako '''IDEALISMUS'''
  
 
'''2. DUŠE'''
 
'''2. DUŠE'''
 
* Platón věřil jako pythagorejci ve vtělování a nesmrtelnost duše - tento názor rozvíjí mýtus uvedený v dialogu Faidros<ref>Platón. (2000). Faidros. Praha: Oikoymenh.</ref>:
 
* Platón věřil jako pythagorejci ve vtělování a nesmrtelnost duše - tento názor rozvíjí mýtus uvedený v dialogu Faidros<ref>Platón. (2000). Faidros. Praha: Oikoymenh.</ref>:
−
Lidské suši byla dána možnost, aby se před spojením se smrtelnými těly účastnily jízdy bohů po nebeské klenbě. Zde je možnost dívat se v nadsvětí na to, co je vskutku jsoucí: na pravou spravedlnost, pravou rozumnost, pravé vědění. Jen bohům je však dáno plně se sytit tímto pohledem. Duše má totiž podobu jakési srostliny vozataje, jímž je rozum, a dvojspřeží okřídlených koní, jimiž jsou nižší duševní složky - poslušnější kůň představuje vůli a emoce, vzpurný kůň smyslovou žádostivost. Zatímco vozy bohů jezdí v harmonické pohodě, rozumem dobře řízeny, vozatajové lidských duší musí zápasit s nevorností svých koní, jež vozy strhuje dolů...Nakonec odcházejí neúčastny oné nádherné podívané na pravá jsoucna a po odchodu se nasycují pouhým míněním. Duše, které toho spatřily nejvíce, vcházejí do zárodku budoucích filozofů; ty, které toho shlédly méně, vtělují se v krále, pak postupně v ekonomy, lékaře, věštce, básníky a nakonec ty, které se k pravému poznání povznesly nejméně povznesly - v demagogy a tyrany (odkaz na Dionysia I.)
+
Lidské duši byla dána možnost, aby se před spojením se smrtelnými těly účastnily jízdy bohů po nebeské klenbě. Zde je možnost dívat se v nadsvětí na to, co je vskutku jsoucí: na pravou spravedlnost, pravou rozumnost, pravé vědění. Jen bohům je však dáno plně se sytit tímto pohledem. Duše má totiž podobu jakési srostliny vozataje, jímž je rozum, a dvojspřeží okřídlených koní, jimiž jsou nižší duševní složky - poslušnější kůň představuje vůli a emoce, vzpurný kůň smyslovou žádostivost. Zatímco vozy bohů jezdí v harmonické pohodě, rozumem dobře řízeny, vozatajové lidských duší musí zápasit s nevorností svých koní, jež vozy strhuje dolů...Nakonec odcházejí neúčastny oné nádherné podívané na pravá jsoucna a po odchodu se nasycují pouhým míněním. Duše, které toho spatřily nejvíce, vcházejí do zárodku budoucích filozofů; ty, které toho shlédly méně, vtělují se v krále, pak postupně v ekonomy, lékaře, věštce, básníky a nakonec ty, které se k pravému poznání povznesly nejméně povznesly - v demagogy a tyrany (odkaz na Dionysia I.)
  
−
Tento příměr byl později užíván k rozlišení rozumu, vůle (citů) a pudů a podle některých autorů (J. Pieter) jde o jeden z prvních psychodynamických modelů.
+
* Tento příměr byl později užíván k rozlišení '''rozumu''', '''vůle''' (citů) a '''pudů''' a podle některých autorů ('''J. Pieter''') jde o jeden z prvních psychodynamických modelů.
 +
 
 +
* Poznání je tak rozpomínáním se ('''ANAMNÉSIS''') nesmrtelné duše na ideje, které kdysi spatřila.
 +
 
 +
* Duše po spojení s tělem se jen stěží rozpomíná na dokonalá jsoucna, výjimkou je '''idea krásna'''.
 +
* Pohled duše na krásu vzbuzuje lásku a to v postupné gradaci:
 +
 
 +
milovat jedno krásné tělo → milujeme více krásných těl a zjišťujeme, že krása jednoho těla je sestrou krásy druhého těla → krása duše je cennější než krása těla → láska ke krásným činům → láska ke krásným poznatkům → krása sama (idea krásy)
 +
 
 +
'''2. SLOŽKY DUŠE'''
 +
 
 +
a) '''Rozumná duše''' - '''LOGISTIKON''' - milovná vědění o pravdě; umístěna v hlavě; vede k '''''moudrosti''''' a je výsadou '''filozofů'''
 +
 
 +
b) '''Vznětlivá duše''' (vášeň) - '''THYMOEIDES''' - milovná vítězství a slávy; umístěná v krajině srdeční; vede ke statečnosti a je výsadou '''strážců''' a '''bojovníků'''
 +
 
 +
c) '''Smyslově žádostivá duše''' - '''EPITHYMÉTIKON''' - milovná jídla a pití, pohlavních rozkoší a dobrého bydla; umístěna v krajině jaterní; vede k '''''sebeovládání''''' (umírněnosti) a je výsadou '''řemeslníků''' a '''obchodníků'''<ref>Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. Praha: Paseka.</ref>
 +
 
 +
== Odkazy ==
 +
 
 +
=== Reference ===
 +
 
 +
<references />
 +
 
 +
=== Použitá literatura ===
 +
 
 +
* Greenwood, J. D. (2015). A conceptual history of psychology: exploring the tangled web. Cambridge University Press.
 +
 
 +
* Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. V Praze: Paseka.
 +
 
 +
===  Doporučená literatura ===
 +
 
 +
* Störig, H. J. (2007). Malé dějin filsofie. Praha: Karmelitánské nakladatelství.
 +
 
 +
 
 +
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]

Aktuální verze z 1. 5. 2016, 14:16

Platón (427 - 347 př.n.l.)

  • vlastním jménem Aristoklés, přezdívka Platón pocházela od učitele gymnastiky a souvisela s řeckým slovem PLATYS (=široký)
  • pocházel z rodiny patřící mezi athénskou aristokracii
  • dostalo se mu znamenité výchovy - věnoval se výtvarnému umění, hudbě, skládal oslavné dithyramby, úspěšný byl také v atletice
  • chtěl se věnovat politické kariéře, když poznal Sókrata, rozhodl se zasvětit život filozofii
  • po smrti Sókrata hodně cestoval - navštívil mimojiné Egypt, jihoitalské Tarento i Sicílii, kde pobýval na dvoře syrakuského vládce Dionysia I. - zde se opakovaně a neúspěšně pokoušel realizovat své představy o rozumné správě věcí veřejných
  • okolo roku 387 př.n.l. zakládá vlastní filozofickou školu Akadémie, která fungovala nepřetržitě téměř 900 let. Velký důraz se kladl na matematiku, nad vchodem byl umístěn nápis: Nevstupuj, kdo neznáš geometrii[1].
  • všechny spisy Platóna se zachovaly a byly přeloženy do češtiny, většinou mají podobu dialogu (kromě Obrany Sókrata a Listů), mězi nejznámější patří: Prótagoras (o výchově k ctnosti a mravnosti), Ústava (o společenských zřízeních), Faidón (o nesmrtelnosti duše), Symposion (o kráse a lásce), Faidros (O kráse a idejích), Parmenidés (o teorii idejí)[2]

Lidská duše v nazírání Platónově

1. TEORIE IDEJÍ

  • Platón je toho názoru, že pouze svět nehybných, věčných a stále identických idejí je světem pravým, zatímco svět pohybujících se, proměnlivých a přechodných smyslových věcí je světem druhotným a odvozeným z nadžazeného světa idejí.

IDEJE = nadmyslová jsoucna, která existují nezávislé na člověku a jeho mínění. Jen idejím přísluší pravé bytí.

,,Ideje jsou stále v témž stavu, jsou to, co stále jest a vzniku nemá, kdežto smyslové věci kolem nás, které jsou jen předmětem ménění s pomocí počitku bez účasti rozumu, jakžto něco, co vzniká a zaniká, nikdy nemají pravé jsoucnosti''[3].

  • Tento postoj bývá nazýván jako IDEALISMUS

2. DUŠE

  • Platón věřil jako pythagorejci ve vtělování a nesmrtelnost duše - tento názor rozvíjí mýtus uvedený v dialogu Faidros[4]:

Lidské duši byla dána možnost, aby se před spojením se smrtelnými těly účastnily jízdy bohů po nebeské klenbě. Zde je možnost dívat se v nadsvětí na to, co je vskutku jsoucí: na pravou spravedlnost, pravou rozumnost, pravé vědění. Jen bohům je však dáno plně se sytit tímto pohledem. Duše má totiž podobu jakési srostliny vozataje, jímž je rozum, a dvojspřeží okřídlených koní, jimiž jsou nižší duševní složky - poslušnější kůň představuje vůli a emoce, vzpurný kůň smyslovou žádostivost. Zatímco vozy bohů jezdí v harmonické pohodě, rozumem dobře řízeny, vozatajové lidských duší musí zápasit s nevorností svých koní, jež vozy strhuje dolů...Nakonec odcházejí neúčastny oné nádherné podívané na pravá jsoucna a po odchodu se nasycují pouhým míněním. Duše, které toho spatřily nejvíce, vcházejí do zárodku budoucích filozofů; ty, které toho shlédly méně, vtělují se v krále, pak postupně v ekonomy, lékaře, věštce, básníky a nakonec ty, které se k pravému poznání povznesly nejméně povznesly - v demagogy a tyrany (odkaz na Dionysia I.)

  • Tento příměr byl později užíván k rozlišení rozumu, vůle (citů) a pudů a podle některých autorů (J. Pieter) jde o jeden z prvních psychodynamických modelů.
  • Poznání je tak rozpomínáním se (ANAMNÉSIS) nesmrtelné duše na ideje, které kdysi spatřila.
  • Duše po spojení s tělem se jen stěží rozpomíná na dokonalá jsoucna, výjimkou je idea krásna.
  • Pohled duše na krásu vzbuzuje lásku a to v postupné gradaci:

milovat jedno krásné tělo → milujeme více krásných těl a zjišťujeme, že krása jednoho těla je sestrou krásy druhého těla → krása duše je cennější než krása těla → láska ke krásným činům → láska ke krásným poznatkům → krása sama (idea krásy)

2. SLOŽKY DUŠE

a) Rozumná duše - LOGISTIKON - milovná vědění o pravdě; umístěna v hlavě; vede k moudrosti a je výsadou filozofů

b) Vznětlivá duše (vášeň) - THYMOEIDES - milovná vítězství a slávy; umístěná v krajině srdeční; vede ke statečnosti a je výsadou strážců a bojovníků

c) Smyslově žádostivá duše - EPITHYMÉTIKON - milovná jídla a pití, pohlavních rozkoší a dobrého bydla; umístěna v krajině jaterní; vede k sebeovládání (umírněnosti) a je výsadou řemeslníků a obchodníků[5]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. Praha: Paseka.
  2. ↑ Störig, H. J. (2000). Malé dějiny filosofie. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství.
  3. ↑ Platón. (2008). Timaois, Kritiás. Praha: Oikoymenh.
  4. ↑ Platón. (2000). Faidros. Praha: Oikoymenh.
  5. ↑ Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. Praha: Paseka.

Použitá literatura

  • Greenwood, J. D. (2015). A conceptual history of psychology: exploring the tangled web. Cambridge University Press.
  • Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. V Praze: Paseka.

Doporučená literatura

  • Störig, H. J. (2007). Malé dějin filsofie. Praha: Karmelitánské nakladatelství.
Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lidská_duše_v_nazírání_Platonově&oldid=33485“