Pojem pneumatu a psychologie stoiků: Porovnání verzí

 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
 
== Stoicismus ==
 
== Stoicismus ==
 
* nejvlivnější helénistická filosofická škola<br />
 
* nejvlivnější helénistická filosofická škola<br />
−
* název dostala podle athénské sloupové síně (STOA), kde se scházeli její stoupenci<br />
+
* název dostala podle athénské sloupové síně (STOA), kde se scházeli její stoupenci<ref>Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. Praha: Paseka.</ref><br />
  
 
===Autoři===
 
===Autoři===
Řádek 17: Řádek 17:
  
 
* '''Marcus Aurelius Antonius (121-180 n.l.)''' - 'filosof na trůně'.
 
* '''Marcus Aurelius Antonius (121-180 n.l.)''' - 'filosof na trůně'.
−
* Ve svých zápiscích ''Hovory k sobě'' se věnuje filozofii, úvahám o stavu římské společnosti a hledání útěchy v těžkých časech v náručí filozofie.
+
* Ve svých zápiscích ''Hovory k sobě'' se věnuje filozofii, úvahám o stavu římské společnosti a hledání útěchy v těžkých časech v náručí filozofie<ref>Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. Praha: Paseka.</ref>.
  
 
'',,Podstatou života je neustálé proudění; smysly klamou; tělo je pomíjivé; duše je nestálá, osud je záhadný; sláva je nespolehlivá. Krátce vše, co se týká těla, se podobá plynutá a co se týká duše - snu a dýmu. Život je boj a putování cizinou; posmrtná sláva je zapomenut. Co nás tedy může bezpečně vést? Jedině filozofie''''<ref>Aurelius, M. (1999). Hovory k sobě. Praha: Mladá fronta.</ref>.
 
'',,Podstatou života je neustálé proudění; smysly klamou; tělo je pomíjivé; duše je nestálá, osud je záhadný; sláva je nespolehlivá. Krátce vše, co se týká těla, se podobá plynutá a co se týká duše - snu a dýmu. Život je boj a putování cizinou; posmrtná sláva je zapomenut. Co nás tedy může bezpečně vést? Jedině filozofie''''<ref>Aurelius, M. (1999). Hovory k sobě. Praha: Mladá fronta.</ref>.
 +
 +
== PNEUMA ==
 +
* stoickou fyziku lze označit za jistý typ '''''panteistického monismu'''''
 +
* reálně ve světě působí 2 principy: pasivní hmota a aktivní bůh, který je spojením ohně a vzduchu (='''PNEUMA''')
 +
* toto božské PNEUMA proniká trpnou hmotou jako oheň rozžhaveným železem - ve všech věcech je tedy bůh (proto panteitický monismus)
 +
* PNEUMA je také duše a rozum světa, který tak spiritualizuje a vnáší do kosmu božský řád
 +
* '''Lidská duše''' je modifikací tohoto PNEUMA, není od něho rozdílná, nemá složky (jako Platón), ale jen funkce, které lze pozorovat při chování
 +
* Individuální duše je tedy součástí duše světové, správně žít znamená žít rozumně v souladu s řádem světa (bohem)<ref>Nakonečný, M. (1995). Průvodce dějinami psychologie. Praha: SPN.</ref>.
 +
 +
== ETIKA ==
 +
* '''Ctnost''' je pro stoiky jediná a nedělitelná - kdo má jedinou (rozumnost, spravedlnost, umírněnost), má ctnosti všechny, dosáhl totiž '''moudrosti'''
 +
* Není žádný střed mezi ctností a špatnosti, buď jimi jsme nebo nejsme; ctnost je jediným dobrem, špatnost jediným zlem.
 +
* Stoická etika vrcholí ideálem '''mudrce''', který dosáhl nezávislosti na vnějším i vnitřním světě (potlačil své vášně a emoce, aby se nedostal pod jejich nadvládu) a dosáhl stavu: nenáruživosti, klidu, neotřesitelnosti, svobody a soběstačnosti.
 +
* '''Vášně a city''' (''zármutek, strach, žádostivost, rozkoš'') jsou pro stoiky nemocemi duše, afekty nerozumné a nepřirozené pohyby duše, proti nímž filosofie slouží jako lék<ref>Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení. Praha: Paseka.</ref>
 +
 +
== Odkazy ==
 +
 +
=== Reference ===
 +
 +
<references />
 +
 +
=== Použitá literatura ===
 +
 +
* Greenwood, J. D. (2015). A conceptual history of psychology: exploring the tangled web. Cambridge University Press.
 +
 +
* Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. V Praze: Paseka.
 +
 +
===  Doporučená literatura ===
 +
 +
* Störig, H. (1999). Malé dějiny filozofie. Praha: Vyšehrad.
 +
 +
 +
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]

Aktuální verze z 1. 5. 2016, 14:19

Stoicismus

  • nejvlivnější helénistická filosofická škola
  • název dostala podle athénské sloupové síně (STOA), kde se scházeli její stoupenci[1]

Autoři

  • zakladatelem stoicismu byl Zenón z Kitia (336-264 př.n.l.) - původem foinický kupec, jenž měl při plavbě na rozbouřeném moři přijít o veškerý majetek; když obrátil svoji veškerou pozornost na filotofii, prý prohlásil: ,,Dobře jsem doplul, loď ztroskotav.
  • Chrysippos ze Sol (280-205 př.n.l.) - vypracoval hlavní podobu stoicismu
  • Panaitios z Rhodu (185-110 př.n.l.) - sídlo stoicismu na ostrově Rhodos, Panaitos šířil jeho myšlenky mezi římskou aristokracií, upravil přísné Chrysippovo pojetí, aby bylo blízké a přijatelné pro římské pragmatické myšlení. V tomto duchu poračoval i jeho žák Poseidónios z Apameie (135-51 př.n.l.).
  • Lucius Annaeus Seneca (4 př.n.l. - 65 n.l.) - vychovatel římského císaře Nerona, později pro podezření z podílu na spiknutí spáchal na rozkaz paranoidního Nerona sebevraždu.
  • v češtině mu vyšly knihy jako: Výbor z listů Luciliovi, Útěchy
  • Epiktétos z Hierápole (55-135 n.l.) - věnoval se hlavně etice, sám žil v prázdné chatrči, jeho životní zásadnou bylo: ,,Trp a odříkej se!
  • Marcus Aurelius Antonius (121-180 n.l.) - 'filosof na trůně'.
  • Ve svých zápiscích Hovory k sobě se věnuje filozofii, úvahám o stavu římské společnosti a hledání útěchy v těžkých časech v náručí filozofie[2].

,,Podstatou života je neustálé proudění; smysly klamou; tělo je pomíjivé; duše je nestálá, osud je záhadný; sláva je nespolehlivá. Krátce vše, co se týká těla, se podobá plynutá a co se týká duše - snu a dýmu. Život je boj a putování cizinou; posmrtná sláva je zapomenut. Co nás tedy může bezpečně vést? Jedině filozofie''[3].

PNEUMA

  • stoickou fyziku lze označit za jistý typ panteistického monismu
  • reálně ve světě působí 2 principy: pasivní hmota a aktivní bůh, který je spojením ohně a vzduchu (=PNEUMA)
  • toto božské PNEUMA proniká trpnou hmotou jako oheň rozžhaveným železem - ve všech věcech je tedy bůh (proto panteitický monismus)
  • PNEUMA je také duše a rozum světa, který tak spiritualizuje a vnáší do kosmu božský řád
  • Lidská duše je modifikací tohoto PNEUMA, není od něho rozdílná, nemá složky (jako Platón), ale jen funkce, které lze pozorovat při chování
  • Individuální duše je tedy součástí duše světové, správně žít znamená žít rozumně v souladu s řádem světa (bohem)[4].

ETIKA

  • Ctnost je pro stoiky jediná a nedělitelná - kdo má jedinou (rozumnost, spravedlnost, umírněnost), má ctnosti všechny, dosáhl totiž moudrosti
  • Není žádný střed mezi ctností a špatnosti, buď jimi jsme nebo nejsme; ctnost je jediným dobrem, špatnost jediným zlem.
  • Stoická etika vrcholí ideálem mudrce, který dosáhl nezávislosti na vnějším i vnitřním světě (potlačil své vášně a emoce, aby se nedostal pod jejich nadvládu) a dosáhl stavu: nenáruživosti, klidu, neotřesitelnosti, svobody a soběstačnosti.
  • Vášně a city (zármutek, strach, žádostivost, rozkoš) jsou pro stoiky nemocemi duše, afekty nerozumné a nepřirozené pohyby duše, proti nímž filosofie slouží jako lék[5]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. Praha: Paseka.
  2. ↑ Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. Praha: Paseka.
  3. ↑ Aurelius, M. (1999). Hovory k sobě. Praha: Mladá fronta.
  4. ↑ Nakonečný, M. (1995). Průvodce dějinami psychologie. Praha: SPN.
  5. ↑ Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení. Praha: Paseka.

Použitá literatura

  • Greenwood, J. D. (2015). A conceptual history of psychology: exploring the tangled web. Cambridge University Press.
  • Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. V Praze: Paseka.

Doporučená literatura

  • Störig, H. (1999). Malé dějiny filozofie. Praha: Vyšehrad.
Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pojem_pneumatu_a_psychologie_stoiků&oldid=33486“