Arabská psychologie a medicína: Porovnání verzí
Řádek 12: | Řádek 12: | ||
* Rozlišuje vnější (smysly) a vntřní (soudnost, paměť, fantazie) zdroje činnosti duše. | * Rozlišuje vnější (smysly) a vntřní (soudnost, paměť, fantazie) zdroje činnosti duše. | ||
* Rozlišoval '''duši lidskou''' a '''duši vesmírnou (duši všeho)'''. | * Rozlišoval '''duši lidskou''' a '''duši vesmírnou (duši všeho)'''. | ||
− | * Jako nejvyšší stupeň duše popisuje '''činný intelekt''', který je i její jedinou nesmrtlenou složkou. | + | * Jako nejvyšší stupeň duše popisuje '''činný intelekt''', který je i její jedinou nesmrtlenou složkou<ref>Nakonečný, M. (1995). Průvodce dějinami psychologie. Praha: SPN.</ref>. |
== Averroes (1126-1198) == | == Averroes (1126-1198) == |
Aktuální verze z 1. 5. 2016, 14:22
Obsah
Arabská psychologie a medicína
- Zatímco v Evropě dominovalo křesťanství, v arabském světě vznikly pro duchovní vývoj odlišné podmínky.
- Arabové zakládali veřejné knihovny, rozvinuli algebru, zabývali se astrologií a chemií. Prostřednictvím studijních cestpoznávali kulturu jiných národů.
- Arabští filozofové byli vědecky vzdělaní a činní, téměř všichni byli lékaři.
- Čerpali z kvalitních překladů Aristotela, jehož spisy se do Evropy zprvu šířily právě v arabských překladech[1].
Avicenna (arabsky Ibn Síná, 980-1037)
- Lékař, přírodovědec a filozof, představitel východního islámu
- Říkalo se mu kníže lékařů či třetí učitel (po Aristotelovi a al Fárábím)
- Vycházel především z kriticky přehodnoceného Aristotela
- Napsal velmi dlouho platné a užívané knihy – Kánon medicíny (jeho popis očního svalstva zůstává dosud v platnosti), Kniha uzdravení.
- Rozlišuje vnější (smysly) a vntřní (soudnost, paměť, fantazie) zdroje činnosti duše.
- Rozlišoval duši lidskou a duši vesmírnou (duši všeho).
- Jako nejvyšší stupeň duše popisuje činný intelekt, který je i její jedinou nesmrtlenou složkou[2].
Averroes (1126-1198)
- Představitelem západního islámu, na rozdíl od Avicenny (severní Afrika a maurské Španělsko)
- Rozvádí aristotelismus, který je později averroisty šířen hlavně v severní Itálii.
- Z velké části podrobné výklady Aristotelových spisů - v několika bodech svého učení se dostal do rozporu s islámskými fundamentálními zastánci islámského učení.
- Zastánce monopsychismu – duše existuje jedna jediná, individuální lidská duše je jejím dočasným projevem a je spojena s mozkem
- Domníval se, že individuální lidská duše je smrtelná. Je spojena s mozkem a hyne současně s tělem. Věčný je pouze aktivní intelekt, duch. Individuální lidská duše je jeho dočasným projevem, podobně jako je lidské tělo dočasným projevem hmoty.
- Hmota a intelekt jsou věčné možnosti (potence) a formy bytí[3].
Odkazy
Reference
Použitá literatura
- Greenwood, J. D. (2015). A conceptual history of psychology: exploring the tangled web. Cambridge University Press.
- Tretera, I. (1999). Nástin dějin evropského myšlení. Paseka.