Aššurbanipal: Porovnání verzí
| (Není zobrazeno 8 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | '''Král Aššurbanipal''' (669-630 př. n. l.) byl poslední velký vládce Asýrie, který dovedl říši k vrcholnému rozkvětu. Dobyl Egypt a téměř zničil Babylónii. Po jeho smrti došlo k rozpadu této ohromné říše. Její nepřátelé využili nejednotnosti Asýrie způsobenou následnickými | + | '''Král Aššurbanipal''' (669-630 př. n. l.) byl poslední velký vládce Asýrie, který dovedl říši k vrcholnému rozkvětu. Dobyl Egypt a téměř zničil Babylónii. Po jeho smrti došlo k rozpadu této ohromné říše. Její nepřátelé využili nejednotnosti Asýrie způsobenou následnickými boji o moc a již patnáct let po Aššurbanipalově smrti došlo k jejímu totálnímu pádu. Král Aššurbanipal byl proslulý nejen svou krutostí k poraženým nepřátelům, ale také svým zájmem o vzdělání. Ve svém životopise se chlubil i tím, že se kromě válečného umění naučil také psát. Podle jeho dalšího výroku bylo budování knihovny smyslem jeho života. |
| − | --[[Uživatel:Barbora.Molikova|Barbora.Molikova]] ([[Diskuse s uživatelem:Barbora.Molikova|diskuse]]) 24. 5. 2016, | + | #PŘESMĚRUJ [[https://cs.wikipedia.org/wiki/Aššurbanipal]] |
| + | <ref>CEJPEK, Jiří a kol. <i>Dějiny knihoven a knihovnictví</i>. 2. dopl. vyd. Praha: Karolinum, 2002, 247 s. ISBN 80-246-0323-3.</ref> | ||
| + | |||
| + | |||
| + | Zdroj | ||
| + | <references/>. | ||
| + | |||
| + | --[[Uživatel:Barbora.Molikova|Barbora.Molikova]] ([[Diskuse s uživatelem:Barbora.Molikova|diskuse]]) 24. 5. 2016, 14:31 (CEST) | ||
Aktuální verze z 6. 7. 2016, 12:30
Král Aššurbanipal (669-630 př. n. l.) byl poslední velký vládce Asýrie, který dovedl říši k vrcholnému rozkvětu. Dobyl Egypt a téměř zničil Babylónii. Po jeho smrti došlo k rozpadu této ohromné říše. Její nepřátelé využili nejednotnosti Asýrie způsobenou následnickými boji o moc a již patnáct let po Aššurbanipalově smrti došlo k jejímu totálnímu pádu. Král Aššurbanipal byl proslulý nejen svou krutostí k poraženým nepřátelům, ale také svým zájmem o vzdělání. Ve svém životopise se chlubil i tím, že se kromě válečného umění naučil také psát. Podle jeho dalšího výroku bylo budování knihovny smyslem jeho života.
- PŘESMĚRUJ [[1]]
Zdroj
- ↑ CEJPEK, Jiří a kol. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2. dopl. vyd. Praha: Karolinum, 2002, 247 s. ISBN 80-246-0323-3.
.
--Barbora.Molikova (diskuse) 24. 5. 2016, 14:31 (CEST)
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
