Dýchací soustava: Porovnání verzí
Značka: editace z Vizuálního editoru |
|||
| (Není zobrazeno 7 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | == Dýchací systém == | + | ==Dýchací systém== |
| − | + | Energie uvolňována oxidací živin za spotřeby kyslíku a uvolňování oxidu uhličitého je pro život nezbytná. Dýchání je proces výměny dýchacích plynů, na kterém se podílá orgány dýchací soustavy a dýchací svaly. Můžeme rozlišovat ''dýchání zevní'', kdy přijímáme O<sub>2 </sub>z okolního prostředí do organismu a vydáváme CO<sub>2</sub>, a ''dýchání vnitřní'', kdy dochází k přechodu O<sub>2</sub> z krve do buněk (C0<sub>2</sub> v opačném směru). | |
| − | * vdech – '''inspirium''' – příjem O2 | + | |
| − | * výdech – '''expirium''' – odevzdávání | + | *vdech – '''inspirium''' – příjem O2 |
| − | + | *výdech – '''expirium''' – odevzdávání CO<sub>2</sub> a vodních par | |
| − | + | *'''horní cesty dýchací''' – nos, dutina nosní, nosohltan | |
| − | + | *'''dolní cesty dýchací''' – hrtan, průdušnice, hlavní průdušky | |
| − | * dělení HCD a DCD je v místě křížení dýchacích cest s trávicí trubicí v hltanu | + | **dělení HCD a DCD je v místě křížení dýchacích cest s trávicí trubicí v hltanu |
| − | * dýchací cesty jsou vyztuženy chrupavkami – jsou neustále otevřené a vystlány řasinkovým cylindrickým epitelem | + | **dýchací cesty jsou vyztuženy chrupavkami – jsou neustále otevřené a vystlány řasinkovým cylindrickým epitelem |
| + | **stěny dýchacích cest se skládají ze '''sliznice''' s cylindrickým epitelem, který má kmitající řasinky -> posunují hlen a prach, '''podslizničního vaziva''' s lymfatickou tkání, '''vaziva a hladké svaloviny '''a '''chrupavčitého či kostěného skeletu''' | ||
| + | |||
[[Soubor:Dýchací soustava.jpg|náhled|www.szskm.cz]] | [[Soubor:Dýchací soustava.jpg|náhled|www.szskm.cz]] | ||
| − | == | + | ==Stavba a funkce dýchacích cest== |
| − | + | Dýchací cesty jsou tvořeny dutinami a trubicemi, zprostředkovávají proudění vzduchu a zbavují se nečistot. Dochází zde k úpravě teploty vdechovaného vzduchu a k jeho zvlhčení. Díky hlasovým vazům zde vzniká také '''hlas'''. | |
| − | + | ===Nos - nasus=== | |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | === | ||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | * | + | *kostěný podklad nosu je tvořen nosními kůstkami, na povrchu zevního nosu je kůže s mazovými a potními žlázami |
| − | + | *anatomické dělení na: | |
| − | + | **kořen – '''radix nasi''' | |
| − | + | **hřbet – '''dorsum nasi''' | |
| − | + | **hrot – '''apex nasi''' | |
| − | + | **křídla – '''ala nasi''' | |
| − | === | + | ===Dutina nosní - cavum nasi=== |
| − | + | *začíná na spodní straně zevního nosu dírkami – '''nares''' | |
| + | *ústí zadními otvory – '''choanae''' – do nosohltanu – '''nasopharynx''', který je křižovatkou dýchacích a trávicích cest, ústí do něj pravá i levá Eustachova trubice (slouží k vyrovnání tlakových změn v dutině středního ucha) | ||
| + | *nosní dutina je uložena nad dutinou ústní (oddělena tvrdým a měkkým patrem, rozdělená na 2 asymetrické části nosní přepážkou) | ||
| + | *nosní přepážka – '''septum nasi''' – chrupavčitá část tvořena kostí čichovou a radliční | ||
| + | *strop – tvoří nosní kůstky, kost čelní, dírková ploténka kosti čichové, tělo kosti klínové; nachází se zde čichové pole | ||
| + | *kostěný podklad dutiny nosní – tvoří strop a boční stěny | ||
| − | + | '''Skořepy nosní''': | |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | + | #horní – '''concha nasalis superior''' | |
| − | + | #střední – '''concha nasalis media''' | |
| − | + | #dolní – '''concha nasalis inferior''' | |
| − | |||
| − | ''' | + | '''Sliznice dutiny nosní:''' |
| − | + | #čichový oddíl – strop nosní – sliznice obsahuje čichové buňky, jde o tzv. smyslový epitel čichový | |
| − | + | #dýchací oddíl – sliznice s množstvím žilních cév a pletení, které při poranění krvácejí, sliznice obsahuje hlenové žlázky, které produkují hlen k ochraně – zvlhčování a oteplování vzduchu, řasinkový epitel zachycuje nečistoty | |
| − | |||
| − | |||
| − | + | ===Vedlejší dutiny nosní - '''sinus paranasales'''=== | |
| − | + | *menší dutiny, které komunikují s vlastní dutinou nosní | |
| − | + | *vyskytují se v kostech, které dutinu nosní obklopují, a jsou vystlány stejným epitelem jako dutina nosní | |
| − | + | *u novorozence nejsou vyvinuty, rozvíjí se až v dětství, v dospělosti mají větší obsah než vlastní dutina nosní | |
| − | |||
| − | + | #dutina horní čelisti = '''sinus maxillaris''' | |
| + | #dutina kosti klínové = '''sinus sphenoidalis''' | ||
| + | #dutina kosti čelní = '''sinus frontalis''' | ||
| + | #dutina kosti čichové = '''sinus ethmoidales''' | ||
| − | === | + | ===Hrtan - larynx=== |
| − | * | + | *dutý nepárový orgán tvořený chrupavkami spojenými svaly a vazy |
| − | * | + | *horní část – trojboká pyramida, dolní část – válec |
| − | * je | + | *morfologie umožňuje dýchání a řeč (fonaci) |
| − | + | *dutina hrtanová je vystlána sliznicí se smíšenými žlázkami | |
| − | * | + | **chrupavka štítná – '''cartilago thyroidea''' - 2 ploténky stříškovitě vpředu spojené, u mužů s nápadnou vyvýšeninou – '''prominentia laryngea''' (ohryzek), výběžky jsou vazivem spojeny – nahoru k jazylce ('''os hyoideum'''), dolů k prstencové chrupavce, pod ní je uložena štítná žláza |
| − | * | + | **chrupavka prstencová – '''cartilago cricoidea''' - má tvar pečetního prstenu, na horní okraj nasedají 2 drobné chrupavky hlasivkové (cartilagines arytenoideae) |
| + | **chrupavka hrtanová – '''cartilago epiglottica''' - je podkladem pro hrtanovou příklopku ('''epiglotis'''), která odděluje hrtan od hltanu, a uplatňuje se tak při polykání (hrtan se zvedá a epiglotis automaticky uzavírá vchod do dýchacích cest) | ||
| − | + | '''Hlasivky''' | |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | + | *2 páry hlasových vazů uložené v hrtanu, které se táhnou od předních hrotů chrupavek hlasivkových k chrupavce štítné | |
| + | **horní – pravé vazy hlasivkové – ohraničují nejužší místo dýchacích cest a tvoří tak hlasivkovou štěrbinu – '''rima glottidis''' | ||
| + | **dolní – nepravé vazy hlasivkové | ||
| + | *tvorba zvuku - rozechvívání pravých hlasivkových vazů vzduchem při výdechu | ||
| + | *výška zvuku závisí na: | ||
| − | + | #rychlosti proudícího vzduchu | |
| − | + | #prostornosti hrtanu | |
| − | + | #šířce štěrbiny | |
| + | #napětí, postavení a délce vazů | ||
| − | + | *tak vzniká základní tón, který se zesiluje/zeslabuje pomocí jazyka, patra, zubů, rtů -> artikulovaná řeč | |
| − | + | ===Průdušnice - trachea=== | |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | + | *12-13 cm dlouhá trubice uložená před jícnem, prochází hrudní dutinou a navazuje na chrupavku prstencovou | |
| + | *epitel je zde téměř bez řasinek, postupně zaniká, je zde méně hlenových žláz | ||
| + | *je vyztužena 15-20 podkovovitými chrupavkami, které na rozdíl od chrupavek hrtanu nejsou uzavřené (tvar písmene C) | ||
| + | *chrupavky jsou spojené vazivem a hladkou svalovinou a umožňují pohyb | ||
| + | *s jícnem trachea vstupuje v oblasti 4.-5. hrudního obratle do mezihrudí, kde se dělí se na pravou a levou průdušku | ||
| − | + | ===Průdušky - bronchus principalis dexter et sinister=== | |
| − | |||
| − | |||
| − | * | + | *dexter – pokračování průdušnice X sinister – více se ohýbá, ustupuje oblouku aorty |
| − | * | + | *stavba je obdobná průdušnici – pravidelné neuzavřené chrupavky, spojené s vazivem a svalovými vlákny |
| − | * | + | *řasinkový epitel kmitá směrem nahoru a napomáhá odstranit z dýchacích cest vdechnuté částice prachu |
| + | *průdušky přechází v průdušinky ('''bronchioli''') -> místo, které se už zabořuje do plic | ||
| − | + | ==Plíce - pulmo dexter et sinister== | |
| − | * | + | *uloženy v hrudní dutině, odděleny vazivovou mezihrudní přepážkou – '''mediastinem''' |
| − | * | + | *plíce při narození jsou čisté, růžové, věkem se zanášejí spodinami a jejich barva se mění do šedivé až šedočerné |
| − | * | + | *plíce má plochý, mírně vyklenutý základ, vnější část kopíruje hrudník a vrchol plíce přesahuje 1. žebro, nasedají na bránici |
| − | * | + | *pravá plíce má 3 laloky - '''lobi -''' (horní/střední/dolní), levá pouze 2 laloky (horní/dolní) |
| + | *laloky se dále dělí na segmenty, kde dochází k členění původních průdušek na průdušinky | ||
| + | *průdušinky přechází v trubičky sklípkové - '''ductuli alveorales''', n jejichž konci jsou váčky - '''sacculi alveorales''' - a v rámci každého váčku nasedá plicní sklípek - '''alveoli pulmonis''' | ||
| + | **vnitřní stěnu plicního sklípku tvoří jednovrstevný respirační epitel, který tvoří vlastní dýchací plochu, na zevní straně je pak epitel s hustou kapilární sítí, kde dochází k <u>vlastní výměně dýchacích plynů</u> | ||
| + | **dýchací plocha je velká 80-130m<sup>2</sup>, výkonná plocha je průměrně 80m<sup>2</sup> | ||
| + | **aktivita plicních sklípků se liší, v klidu 4l krve/min., při aktivitě 25-30l krve/min.) | ||
| + | **plicní sklípky měří zhruba 4mm | ||
| + | **skupina plicních sklípků patřící k 1 průdušince tvoří tzv. lalůček – '''acinus''', 12-18 lalůčků tvoří plicní lalůček – lobulus pulmonis | ||
| + | *celé plíce jsou obaleny jemnou vazivovou blánou -''' pleura pulmonalis''' - neboli poplicnice, v rámci dutiny hrudní přechází na hrudník, kde se označuje jako '''pleura parietalis''' (pohrudnice) -> mezi nimi je štěrbina, která je vyplněná tekutinou zajišťující klouzavý pohyb plic | ||
| + | *na mezihrudní straně je tzv. branka plicní – '''hilus pulmonis''', kde do plíce vstupuje céva, nerv a průduška – společně tvoří tzv. kořen plicní – '''radix pulmonalis ''' | ||
| + | *krev přichází plicním kmenem z pravé komory do plic a odtud odchází plicními žílami do levé síně – malý krevní oběh | ||
| + | *výživa plic je zprostředkovaná tenkými průduškovými tepnami, které odstupují přímo z aorty | ||
| − | ''' | + | '''Mechanika dýchání''' |
| − | * | + | *'''vdech''' – aktivní činnost dýchacích svalů – hlavní dýchací sval je bránice (60 %) + zevní mezižeberní svaly |
| − | * | + | *'''výdech''' – pasivní výkon, na kterém se podílí – hmotnost hrudníku, pokles pružnosti plic a žeberních chrupavek, tlak břišních orgánů na bránici, vnitřní mezižeberní svaly |
| − | * | + | *pomocné dýchací svaly – svaly oblasti hlavy, páteře, pletence HK i DK |
| − | * | + | *žeberní – '''kostální dýchání''' – typické pro ženy, horní – 2.-5. žebro, dolní – 6.-10. žebro |
| + | *brániční – '''abdominální dýchání''' – typické pro muže a děti | ||
| + | *nejčastější je kombinace tzv. '''kostoabdominální''' typ dýchání | ||
| + | *pro úzkostné a panické stavy je příznačné povrchní dýchání, lidé hyperventilují -> nepoměr dýchacích plynů | ||
'''Vitální kapacita plic''' | '''Vitální kapacita plic''' | ||
| − | * maximální objem vzduchu, který je vypuzen z plic usilovným výdechem po maximálním vdechu | + | *maximální objem vzduchu, který je vypuzen z plic usilovným výdechem po maximálním vdechu -> inspirační rezervní objem (2,5-3l) + expirační rezervní objem (1,5-2l)= vitální kapacita plic |
| + | *přestože všechen vzduch vytlačíme, zbývá rezervní objem (1,5l), který nikdy nevytlačíme (jinak by plíce splaskly) | ||
| + | *vitální kapacita + rezervní objem = celková plicní kapacita | ||
| + | **každý dýchá jinak, závisí to na zdravotíms tavu, věku, výšce, hmotnosti, pohlaví, tréninku, těhotenství... | ||
| + | **u žen průměrně 2,5-4l, u mužů 3,5-5l | ||
| + | *měření pomocí spirometru | ||
| + | *'''minutová ventilace''' je součet dechových objemů při klidném dýchání za 1 minutu | ||
| + | **v klidu průměrně 8 l/min, při práci průměrně 80 l/min | ||
| + | *'''dechová frekvence''' je počet dechů za 1 minutu (vdech + výdech) | ||
| + | **dospělí – 16-18 l/min, děti – 20-26 l/min, sportovci – 10-14 l/min | ||
| + | |||
| + | '''Řízení dýchání''' | ||
| + | |||
| + | *automatická činnosti řízená z dýchacího centra, které je v prodloužené míše | ||
| + | **vdechové centrum – '''apneustické''' | ||
| + | **výdechové centrum – '''pneumotaxické''' | ||
| + | *obě centra jsou uložena na pomezí prodl. míchy a Varolova mostu | ||
| + | *nervus vagus se také podílí na dýcání, svými vlákny prochází až do plicních sklípků, kde ovlilvňuje nervovoými vzruchy napětí na nich a podílí se zde sympatikus a parasympatikus | ||
| + | *rytmické vzruchy přicházejí míšními nervy k dýchacím svalům, kde vyvolávají rytmické pohyby | ||
| + | *dýchání se přizpůsobuje potřebám organismu bez vědomého ovlivnění | ||
| + | *činnost je ovlivněna chemickými a nervovými podněty | ||
| + | *nadřazené je centrum v mozkové kůře, díky kterému můžeme vůlí dech na chvíli zadržet | ||
| + | *dechová centra je spojena s chemoreceptory, které hlídají chemické rozložení, reagují na změny a složení krve (obsah 0<sup><sub>2</sub></sup> a CO<sub>2</sub>), zejména hlídají aortu a arterii carotis | ||
| + | *emoce (z limbického systému) se také podílí na rychlosti dechu -> ovlivněny primárními reflexy | ||
| + | *'''Eupnoe''' - klidné pravidelné dýchání | ||
| + | *'''Hyperpnoe''' – prohloubené dýchání s větší ventilací | ||
| + | *'''Polypnoe''' – zrychlení dechové frekvence, člověk může omdlít | ||
| + | *'''Oligopnoe''' – dýchání se zpomalenou frekvencí (např. spánek) | ||
| + | *'''Apnoe''' – krátkodobá zástava dechu | ||
| + | *'''Dyspnoe''' – namáhavé dýchání se zrychlenou frekvencí (např. v rámci nemoci) | ||
| + | |||
| + | ==Onemocnění dýchací soustavy== | ||
| − | + | ===Pneumotorax=== | |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | * | + | *mezi poplicnicí (kryje plíce) a pohrudnicí (kryje hrudník) je čirá tekutina, která umožňuje pohyb plic proti hrudníku |
| − | * | + | *vlivem pružného napětí vzniká mezi plícemi a hrudní stěnou negativní nitrohrudní tlak, tento „podtlak“ se zvětšuje při vdechu a zmenšuje při výdechu |
| + | *vnikne-li vzduch do pohrudniční dutiny dojde k vyrovnání tlaku s atmosférickým tlakem okolí a plíce se smrští (vizuálně viditelné) -> nastává plicní kolaps - pneumotorax | ||
| + | *člověk je dušný, kašle a cítí bolest na hrudníku | ||
| + | *'''chylotorax''' - způsobeno hnisem | ||
| + | *'''hemotorax''' - způsobeno krví | ||
| + | *podle příčiny dochází k obnově, buď odsátím vzduchu či chirurgickým zásahem | ||
| + | *příčina vzniku: | ||
| + | **spontánní pneumotorax (např. při astmatu) | ||
| + | **traumatický pneumotorax (úraz, např. fraktura žeber) | ||
| + | **plicní fibrosa | ||
| + | **TBC | ||
| + | **karcinom | ||
| + | **přetlakový při potápění, létání | ||
| − | + | ===Pneumonie=== | |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | + | *zánět plic různého původu (bakterie, viry, mykotické onemocnění, tzn. houby či plísně) | |
| + | *projevuje se zhoršeným dýcháním, vysokou horečkou, pocení, úbytek váhy a celkově člověk není schopen běžně fungovat | ||
| + | *kritické pro starší či imobilní lidi, žádný aktivní fyzický pohyb vede k povrchnímu dýchání -> hlen z plic se nedostává ven a bakterie/viry bují | ||
| + | *léčba: klid, antibiotika | ||
| + | |||
| + | ===Tuberkulóza=== | ||
| − | * | + | *infekční onemocnění plic (může se ale týkat i jater, sleziny aj.), dříve označováno jako souchotiny |
| − | * | + | *přenáší se kapénkovou infekcí |
| − | * | + | *na počátku je normální chřipka, teplota, pocení (zejména v noci), kašel (chronický kašel s vykašláváním krve) |
| + | *v chronickém stavu už teplota být nemusí | ||
| + | *dlouhodobá schvácenost, nechutenství k jídlu -> úbytek a váze | ||
| + | *ne všichni nemocní jsou přenašeči (jsou vůči tomu imunní), často jsou přenašeči z problémových skupin (alkoholici, bezdomovci) | ||
| + | *člověk je pod dohledem a v evidenci ('''dispenzarizace''') | ||
| + | *očkuje se v dětství | ||
| + | *dnes léčitelné > klid, výživový režim a antituberkulotika | ||
| − | + | ===Bronchogenní karcinom=== | |
| − | |||
| − | |||
| − | * | + | *rakovina plic |
| − | * | + | *převažuje u mužů, 20x více u kuřáků (dnes je hypotéza o souvislosti s kouřením potlačována) |
| − | * | + | *na začátku si toho nikdo nevšimne, chybí primární příznaky, až poté se dostavuje kašel, dušnost, schvácenost, '''hemoptýza''' (vykašlávání krve), úbytek na váze, ztráta výkonnosti |
| − | * | + | *často metastázuje do kostí |
| − | * | + | *léčba záleží na typu a uložení karcinomu -> odstraní se celý segment, chemoterapie, odstranění tkáně (vyšší šance na přežití) |
| − | + | ===Plicní embolie=== | |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | + | *vniknutím elementu do plic dochází k dekompenzaci plic (něco ucpe arterii, např. tuková hmota) | |
| + | *dýchací cesty jsou ucpané a dochází k ochabnutí plíce | ||
| + | *záleží na velikosti a rozsahu, může dojít k vypadnutí jen části plíce X ucpe-li se hlavní průduška -> udušení | ||
| + | *člověk je dušný, kašle, má nepříjemné bolesti na hrudi, je schvácený, při větším rozsahu může dojít až k '''cianóza''' (modrání) | ||
| + | *rizika: obezita, těhotenství, antikoncepce, stavy po operacích/ úrazech, flebotrombóza (trombóza žil) | ||
| − | === | + | ===Syndrom spánkové apnoe=== |
| − | * | + | *krátkodobá zástava dýchání během spánku, která trvá několik vteřin |
| − | * | + | *převažuje u mužů kolem 40-60 let |
| − | * | + | *rizikové faktory: zúžení dýchacích cest, kuřáctví, obezita - lidé s vyšším BMI mají až 4x větší riziko vzniku apnoe, genetické faktory |
| − | * | + | *obstrukční onemocnění svalů v oblasti hrtanu |
| − | * | + | *díky fungování dechového centra, které se podráždí, se člověk nadechne |
| + | *nádech po apnoické pauze je intenzivní, připomíná chrápání | ||
| + | *vnější projevy: nevrlost, deprese, impotence, problémy ve vztahu, snížený výkon, poruchy soustředění | ||
| + | *je třeba neurologické vyšetření, absence tlumivých léků + dnes existuje spánkové EEG ve spánkových laboratořích | ||
| + | *nedá se vyléčit, jen režimová opatření | ||
| + | *3 typy spánkové apnoe: <ref>Spánková apnoe - nemoc, která může ohrozit vaše zdraví. Dostupné z https://www.dreamlux.cz/spankova-apnoe</ref> | ||
| + | **Obstrukční spánková apnoe – představuje až 90 % ze všech apnoí. Obstrukční apnoe vzniká během spánku, když se uvolní svaly v zadní části krku – čípek, mandle, boční stěny hrdla a jazyk. Uvolnění a relaxace svalů způsobí, že se měkké tkáně zúží nebo úplně uzavřou, čímž zablokují průchodu vzduchu. Mozek vyhodnotí, že není něco v pořádku a dojde ke krátkému probuzení, aby se průchodnost cest opět obnovila. Ve většině případů bývá probuzení velmi rychlé a krátké, proto si ho většina lidí nepamatuje. Tato situace se může opakovat mnohokrát za noc. Regenerační fáze spánku je tím narušena a způsobuje ranní ospalost. Lidé, kteří trpí syndromem spánkové apnoe si přitom nemusí být vědomi, že mají narušené spaní. V bdělém stavu nemůže k uzavření dýchací cest nikdy dojít, protože mozek udržuje dýchací cesty i jazyk v aktivním stavu, což zamezí jejich uzavření. | ||
| + | **Centrální spánková apnoe – jedná se o méně častou formu spánkové apnoe, která vzniká při postižení centrálního nervového systému. | ||
| + | **Smíšená spánková apnoe – jedná se kombinaci předchozích dvou typů. | ||
| − | + | <br /> | |
| + | ==Zdroje== | ||
| + | Šmarda, J. (2007). ''Biologie pro psychology a pedagogy.'' Praha: Portál. | ||
| − | + | přednáška Dr. Šivicové | |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | + | <br /> | |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | [[Kategorie: Anatomie|*]] | + | == Odkazy == |
| + | Reference | ||
| + | <references /><br /> | ||
| + | [[Kategorie:Anatomie|*]] | ||
Aktuální verze z 28. 6. 2024, 11:01
Obsah
Dýchací systém
Energie uvolňována oxidací živin za spotřeby kyslíku a uvolňování oxidu uhličitého je pro život nezbytná. Dýchání je proces výměny dýchacích plynů, na kterém se podílá orgány dýchací soustavy a dýchací svaly. Můžeme rozlišovat dýchání zevní, kdy přijímáme O2 z okolního prostředí do organismu a vydáváme CO2, a dýchání vnitřní, kdy dochází k přechodu O2 z krve do buněk (C02 v opačném směru).
- vdech – inspirium – příjem O2
- výdech – expirium – odevzdávání CO2 a vodních par
- horní cesty dýchací – nos, dutina nosní, nosohltan
- dolní cesty dýchací – hrtan, průdušnice, hlavní průdušky
- dělení HCD a DCD je v místě křížení dýchacích cest s trávicí trubicí v hltanu
- dýchací cesty jsou vyztuženy chrupavkami – jsou neustále otevřené a vystlány řasinkovým cylindrickým epitelem
- stěny dýchacích cest se skládají ze sliznice s cylindrickým epitelem, který má kmitající řasinky -> posunují hlen a prach, podslizničního vaziva s lymfatickou tkání, vaziva a hladké svaloviny a chrupavčitého či kostěného skeletu
Stavba a funkce dýchacích cest
Dýchací cesty jsou tvořeny dutinami a trubicemi, zprostředkovávají proudění vzduchu a zbavují se nečistot. Dochází zde k úpravě teploty vdechovaného vzduchu a k jeho zvlhčení. Díky hlasovým vazům zde vzniká také hlas.
Nos - nasus
- kostěný podklad nosu je tvořen nosními kůstkami, na povrchu zevního nosu je kůže s mazovými a potními žlázami
- anatomické dělení na:
- kořen – radix nasi
- hřbet – dorsum nasi
- hrot – apex nasi
- křídla – ala nasi
Dutina nosní - cavum nasi
- začíná na spodní straně zevního nosu dírkami – nares
- ústí zadními otvory – choanae – do nosohltanu – nasopharynx, který je křižovatkou dýchacích a trávicích cest, ústí do něj pravá i levá Eustachova trubice (slouží k vyrovnání tlakových změn v dutině středního ucha)
- nosní dutina je uložena nad dutinou ústní (oddělena tvrdým a měkkým patrem, rozdělená na 2 asymetrické části nosní přepážkou)
- nosní přepážka – septum nasi – chrupavčitá část tvořena kostí čichovou a radliční
- strop – tvoří nosní kůstky, kost čelní, dírková ploténka kosti čichové, tělo kosti klínové; nachází se zde čichové pole
- kostěný podklad dutiny nosní – tvoří strop a boční stěny
Skořepy nosní:
- horní – concha nasalis superior
- střední – concha nasalis media
- dolní – concha nasalis inferior
Sliznice dutiny nosní:
- čichový oddíl – strop nosní – sliznice obsahuje čichové buňky, jde o tzv. smyslový epitel čichový
- dýchací oddíl – sliznice s množstvím žilních cév a pletení, které při poranění krvácejí, sliznice obsahuje hlenové žlázky, které produkují hlen k ochraně – zvlhčování a oteplování vzduchu, řasinkový epitel zachycuje nečistoty
Vedlejší dutiny nosní - sinus paranasales
- menší dutiny, které komunikují s vlastní dutinou nosní
- vyskytují se v kostech, které dutinu nosní obklopují, a jsou vystlány stejným epitelem jako dutina nosní
- u novorozence nejsou vyvinuty, rozvíjí se až v dětství, v dospělosti mají větší obsah než vlastní dutina nosní
- dutina horní čelisti = sinus maxillaris
- dutina kosti klínové = sinus sphenoidalis
- dutina kosti čelní = sinus frontalis
- dutina kosti čichové = sinus ethmoidales
Hrtan - larynx
- dutý nepárový orgán tvořený chrupavkami spojenými svaly a vazy
- horní část – trojboká pyramida, dolní část – válec
- morfologie umožňuje dýchání a řeč (fonaci)
- dutina hrtanová je vystlána sliznicí se smíšenými žlázkami
- chrupavka štítná – cartilago thyroidea - 2 ploténky stříškovitě vpředu spojené, u mužů s nápadnou vyvýšeninou – prominentia laryngea (ohryzek), výběžky jsou vazivem spojeny – nahoru k jazylce (os hyoideum), dolů k prstencové chrupavce, pod ní je uložena štítná žláza
- chrupavka prstencová – cartilago cricoidea - má tvar pečetního prstenu, na horní okraj nasedají 2 drobné chrupavky hlasivkové (cartilagines arytenoideae)
- chrupavka hrtanová – cartilago epiglottica - je podkladem pro hrtanovou příklopku (epiglotis), která odděluje hrtan od hltanu, a uplatňuje se tak při polykání (hrtan se zvedá a epiglotis automaticky uzavírá vchod do dýchacích cest)
Hlasivky
- 2 páry hlasových vazů uložené v hrtanu, které se táhnou od předních hrotů chrupavek hlasivkových k chrupavce štítné
- horní – pravé vazy hlasivkové – ohraničují nejužší místo dýchacích cest a tvoří tak hlasivkovou štěrbinu – rima glottidis
- dolní – nepravé vazy hlasivkové
- tvorba zvuku - rozechvívání pravých hlasivkových vazů vzduchem při výdechu
- výška zvuku závisí na:
- rychlosti proudícího vzduchu
- prostornosti hrtanu
- šířce štěrbiny
- napětí, postavení a délce vazů
- tak vzniká základní tón, který se zesiluje/zeslabuje pomocí jazyka, patra, zubů, rtů -> artikulovaná řeč
Průdušnice - trachea
- 12-13 cm dlouhá trubice uložená před jícnem, prochází hrudní dutinou a navazuje na chrupavku prstencovou
- epitel je zde téměř bez řasinek, postupně zaniká, je zde méně hlenových žláz
- je vyztužena 15-20 podkovovitými chrupavkami, které na rozdíl od chrupavek hrtanu nejsou uzavřené (tvar písmene C)
- chrupavky jsou spojené vazivem a hladkou svalovinou a umožňují pohyb
- s jícnem trachea vstupuje v oblasti 4.-5. hrudního obratle do mezihrudí, kde se dělí se na pravou a levou průdušku
Průdušky - bronchus principalis dexter et sinister
- dexter – pokračování průdušnice X sinister – více se ohýbá, ustupuje oblouku aorty
- stavba je obdobná průdušnici – pravidelné neuzavřené chrupavky, spojené s vazivem a svalovými vlákny
- řasinkový epitel kmitá směrem nahoru a napomáhá odstranit z dýchacích cest vdechnuté částice prachu
- průdušky přechází v průdušinky (bronchioli) -> místo, které se už zabořuje do plic
Plíce - pulmo dexter et sinister
- uloženy v hrudní dutině, odděleny vazivovou mezihrudní přepážkou – mediastinem
- plíce při narození jsou čisté, růžové, věkem se zanášejí spodinami a jejich barva se mění do šedivé až šedočerné
- plíce má plochý, mírně vyklenutý základ, vnější část kopíruje hrudník a vrchol plíce přesahuje 1. žebro, nasedají na bránici
- pravá plíce má 3 laloky - lobi - (horní/střední/dolní), levá pouze 2 laloky (horní/dolní)
- laloky se dále dělí na segmenty, kde dochází k členění původních průdušek na průdušinky
- průdušinky přechází v trubičky sklípkové - ductuli alveorales, n jejichž konci jsou váčky - sacculi alveorales - a v rámci každého váčku nasedá plicní sklípek - alveoli pulmonis
- vnitřní stěnu plicního sklípku tvoří jednovrstevný respirační epitel, který tvoří vlastní dýchací plochu, na zevní straně je pak epitel s hustou kapilární sítí, kde dochází k vlastní výměně dýchacích plynů
- dýchací plocha je velká 80-130m2, výkonná plocha je průměrně 80m2
- aktivita plicních sklípků se liší, v klidu 4l krve/min., při aktivitě 25-30l krve/min.)
- plicní sklípky měří zhruba 4mm
- skupina plicních sklípků patřící k 1 průdušince tvoří tzv. lalůček – acinus, 12-18 lalůčků tvoří plicní lalůček – lobulus pulmonis
- celé plíce jsou obaleny jemnou vazivovou blánou - pleura pulmonalis - neboli poplicnice, v rámci dutiny hrudní přechází na hrudník, kde se označuje jako pleura parietalis (pohrudnice) -> mezi nimi je štěrbina, která je vyplněná tekutinou zajišťující klouzavý pohyb plic
- na mezihrudní straně je tzv. branka plicní – hilus pulmonis, kde do plíce vstupuje céva, nerv a průduška – společně tvoří tzv. kořen plicní – radix pulmonalis
- krev přichází plicním kmenem z pravé komory do plic a odtud odchází plicními žílami do levé síně – malý krevní oběh
- výživa plic je zprostředkovaná tenkými průduškovými tepnami, které odstupují přímo z aorty
Mechanika dýchání
- vdech – aktivní činnost dýchacích svalů – hlavní dýchací sval je bránice (60 %) + zevní mezižeberní svaly
- výdech – pasivní výkon, na kterém se podílí – hmotnost hrudníku, pokles pružnosti plic a žeberních chrupavek, tlak břišních orgánů na bránici, vnitřní mezižeberní svaly
- pomocné dýchací svaly – svaly oblasti hlavy, páteře, pletence HK i DK
- žeberní – kostální dýchání – typické pro ženy, horní – 2.-5. žebro, dolní – 6.-10. žebro
- brániční – abdominální dýchání – typické pro muže a děti
- nejčastější je kombinace tzv. kostoabdominální typ dýchání
- pro úzkostné a panické stavy je příznačné povrchní dýchání, lidé hyperventilují -> nepoměr dýchacích plynů
Vitální kapacita plic
- maximální objem vzduchu, který je vypuzen z plic usilovným výdechem po maximálním vdechu -> inspirační rezervní objem (2,5-3l) + expirační rezervní objem (1,5-2l)= vitální kapacita plic
- přestože všechen vzduch vytlačíme, zbývá rezervní objem (1,5l), který nikdy nevytlačíme (jinak by plíce splaskly)
- vitální kapacita + rezervní objem = celková plicní kapacita
- každý dýchá jinak, závisí to na zdravotíms tavu, věku, výšce, hmotnosti, pohlaví, tréninku, těhotenství...
- u žen průměrně 2,5-4l, u mužů 3,5-5l
- měření pomocí spirometru
- minutová ventilace je součet dechových objemů při klidném dýchání za 1 minutu
- v klidu průměrně 8 l/min, při práci průměrně 80 l/min
- dechová frekvence je počet dechů za 1 minutu (vdech + výdech)
- dospělí – 16-18 l/min, děti – 20-26 l/min, sportovci – 10-14 l/min
Řízení dýchání
- automatická činnosti řízená z dýchacího centra, které je v prodloužené míše
- vdechové centrum – apneustické
- výdechové centrum – pneumotaxické
- obě centra jsou uložena na pomezí prodl. míchy a Varolova mostu
- nervus vagus se také podílí na dýcání, svými vlákny prochází až do plicních sklípků, kde ovlilvňuje nervovoými vzruchy napětí na nich a podílí se zde sympatikus a parasympatikus
- rytmické vzruchy přicházejí míšními nervy k dýchacím svalům, kde vyvolávají rytmické pohyby
- dýchání se přizpůsobuje potřebám organismu bez vědomého ovlivnění
- činnost je ovlivněna chemickými a nervovými podněty
- nadřazené je centrum v mozkové kůře, díky kterému můžeme vůlí dech na chvíli zadržet
- dechová centra je spojena s chemoreceptory, které hlídají chemické rozložení, reagují na změny a složení krve (obsah 02 a CO2), zejména hlídají aortu a arterii carotis
- emoce (z limbického systému) se také podílí na rychlosti dechu -> ovlivněny primárními reflexy
- Eupnoe - klidné pravidelné dýchání
- Hyperpnoe – prohloubené dýchání s větší ventilací
- Polypnoe – zrychlení dechové frekvence, člověk může omdlít
- Oligopnoe – dýchání se zpomalenou frekvencí (např. spánek)
- Apnoe – krátkodobá zástava dechu
- Dyspnoe – namáhavé dýchání se zrychlenou frekvencí (např. v rámci nemoci)
Onemocnění dýchací soustavy
Pneumotorax
- mezi poplicnicí (kryje plíce) a pohrudnicí (kryje hrudník) je čirá tekutina, která umožňuje pohyb plic proti hrudníku
- vlivem pružného napětí vzniká mezi plícemi a hrudní stěnou negativní nitrohrudní tlak, tento „podtlak“ se zvětšuje při vdechu a zmenšuje při výdechu
- vnikne-li vzduch do pohrudniční dutiny dojde k vyrovnání tlaku s atmosférickým tlakem okolí a plíce se smrští (vizuálně viditelné) -> nastává plicní kolaps - pneumotorax
- člověk je dušný, kašle a cítí bolest na hrudníku
- chylotorax - způsobeno hnisem
- hemotorax - způsobeno krví
- podle příčiny dochází k obnově, buď odsátím vzduchu či chirurgickým zásahem
- příčina vzniku:
- spontánní pneumotorax (např. při astmatu)
- traumatický pneumotorax (úraz, např. fraktura žeber)
- plicní fibrosa
- TBC
- karcinom
- přetlakový při potápění, létání
Pneumonie
- zánět plic různého původu (bakterie, viry, mykotické onemocnění, tzn. houby či plísně)
- projevuje se zhoršeným dýcháním, vysokou horečkou, pocení, úbytek váhy a celkově člověk není schopen běžně fungovat
- kritické pro starší či imobilní lidi, žádný aktivní fyzický pohyb vede k povrchnímu dýchání -> hlen z plic se nedostává ven a bakterie/viry bují
- léčba: klid, antibiotika
Tuberkulóza
- infekční onemocnění plic (může se ale týkat i jater, sleziny aj.), dříve označováno jako souchotiny
- přenáší se kapénkovou infekcí
- na počátku je normální chřipka, teplota, pocení (zejména v noci), kašel (chronický kašel s vykašláváním krve)
- v chronickém stavu už teplota být nemusí
- dlouhodobá schvácenost, nechutenství k jídlu -> úbytek a váze
- ne všichni nemocní jsou přenašeči (jsou vůči tomu imunní), často jsou přenašeči z problémových skupin (alkoholici, bezdomovci)
- člověk je pod dohledem a v evidenci (dispenzarizace)
- očkuje se v dětství
- dnes léčitelné > klid, výživový režim a antituberkulotika
Bronchogenní karcinom
- rakovina plic
- převažuje u mužů, 20x více u kuřáků (dnes je hypotéza o souvislosti s kouřením potlačována)
- na začátku si toho nikdo nevšimne, chybí primární příznaky, až poté se dostavuje kašel, dušnost, schvácenost, hemoptýza (vykašlávání krve), úbytek na váze, ztráta výkonnosti
- často metastázuje do kostí
- léčba záleží na typu a uložení karcinomu -> odstraní se celý segment, chemoterapie, odstranění tkáně (vyšší šance na přežití)
Plicní embolie
- vniknutím elementu do plic dochází k dekompenzaci plic (něco ucpe arterii, např. tuková hmota)
- dýchací cesty jsou ucpané a dochází k ochabnutí plíce
- záleží na velikosti a rozsahu, může dojít k vypadnutí jen části plíce X ucpe-li se hlavní průduška -> udušení
- člověk je dušný, kašle, má nepříjemné bolesti na hrudi, je schvácený, při větším rozsahu může dojít až k cianóza (modrání)
- rizika: obezita, těhotenství, antikoncepce, stavy po operacích/ úrazech, flebotrombóza (trombóza žil)
Syndrom spánkové apnoe
- krátkodobá zástava dýchání během spánku, která trvá několik vteřin
- převažuje u mužů kolem 40-60 let
- rizikové faktory: zúžení dýchacích cest, kuřáctví, obezita - lidé s vyšším BMI mají až 4x větší riziko vzniku apnoe, genetické faktory
- obstrukční onemocnění svalů v oblasti hrtanu
- díky fungování dechového centra, které se podráždí, se člověk nadechne
- nádech po apnoické pauze je intenzivní, připomíná chrápání
- vnější projevy: nevrlost, deprese, impotence, problémy ve vztahu, snížený výkon, poruchy soustředění
- je třeba neurologické vyšetření, absence tlumivých léků + dnes existuje spánkové EEG ve spánkových laboratořích
- nedá se vyléčit, jen režimová opatření
- 3 typy spánkové apnoe: [1]
- Obstrukční spánková apnoe – představuje až 90 % ze všech apnoí. Obstrukční apnoe vzniká během spánku, když se uvolní svaly v zadní části krku – čípek, mandle, boční stěny hrdla a jazyk. Uvolnění a relaxace svalů způsobí, že se měkké tkáně zúží nebo úplně uzavřou, čímž zablokují průchodu vzduchu. Mozek vyhodnotí, že není něco v pořádku a dojde ke krátkému probuzení, aby se průchodnost cest opět obnovila. Ve většině případů bývá probuzení velmi rychlé a krátké, proto si ho většina lidí nepamatuje. Tato situace se může opakovat mnohokrát za noc. Regenerační fáze spánku je tím narušena a způsobuje ranní ospalost. Lidé, kteří trpí syndromem spánkové apnoe si přitom nemusí být vědomi, že mají narušené spaní. V bdělém stavu nemůže k uzavření dýchací cest nikdy dojít, protože mozek udržuje dýchací cesty i jazyk v aktivním stavu, což zamezí jejich uzavření.
- Centrální spánková apnoe – jedná se o méně častou formu spánkové apnoe, která vzniká při postižení centrálního nervového systému.
- Smíšená spánková apnoe – jedná se kombinaci předchozích dvou typů.
Zdroje
Šmarda, J. (2007). Biologie pro psychology a pedagogy. Praha: Portál.
přednáška Dr. Šivicové
Odkazy
Reference
- ↑ Spánková apnoe - nemoc, která může ohrozit vaše zdraví. Dostupné z https://www.dreamlux.cz/spankova-apnoe
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
