Lingvistika: Porovnání verzí

 
(Není zobrazeno 16 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
−
{{Pracuje se|pěti dnů}}
+
'''Lingvistika''' neboli '''jazykověda''' je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti<ref>Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000002772&local_base=KTD.</ref>. [[Jazyk]] je v rámci studia lingvistiky chápán jako systém znaků a vztahů mezi nimi. Jazykové znaky tvoří jejich význam a prostředek reprezentace tohoto významu.<ref>HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.</ref>
  
−
Lingvistika neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti<ref>Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000002772&local_base=KTD.</ref>. Jazyk je v rámci studia lingvistiky chápán jako systém znaků a vztahů mezi nimi. Jazykové znaky tvoří jejich význam a prostředek reprezentace tohoto významu.<ref>HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.</ref>
+
== Dělení lingvistiky ==
  
−
== Dělení lingvistiky ==
+
Podle specializací a přístupů ke studiu systému jazyka i jednotlivých částí tohoto systému, lze rozlišovat v rámci lingvistiky následující odvětví:
−
* Teoretická - obecné, vědecké zkoumání
+
 
−
**Synchronní - studium jednoho, nebo více jazyků v jediné současné podobě
+
* '''Teoretická''' - obecné, vědecké zkoumání
−
*** Jeden jazyk  
+
** '''Synchronní''' - studium jazyků v současné, tedy jediné aktuální podobě  
−
*** Více jazyků
+
*** Jeden jazyk
−
* Diachroní
+
*** Více jazyků
−
** Jeden jazyk (historická)  
+
** '''Diachronní''' - studium jazyků v průběhu času, zaměření především na jejich proměny
−
** Víc jazyků (komparativní)  
+
*** Jeden jazyk (historická)  
 +
*** Víc jazyků (komparativní) - věnuje se příbuzným jazykům a jejich vývoji
 
* Aplikovaná - aplikace teorie do praxe, například překlad, učení se jazyka
 
* Aplikovaná - aplikace teorie do praxe, například překlad, učení se jazyka
−
* Počítačová
+
* Počítačová - problematika zpracovávání přirozeného jazyka prostředky výpočetní techniky
−
* Matematická
+
* Matematická - popis jazyka pomocí matematický metodami
 +
 
 +
=== Další obory lingvistiky ===
 +
 
 +
* [[Fonetika]] - zkoumá zvukovou stránku jazyka - artikulace, akustika
 +
* [[Fonologie]] - zkoumá hlásky (fonémy) z hlediska jejich funkce
 +
* [[Morfologie]] - tvarosloví, zkoumá použití morfémů (základní nesamostatné významotvorné jednotky) v rámci flexe (časování a skloňování) daného jazyka a tvoření slov v tomto jazyce
 +
* [[Syntax]] - tvorba vět a souvětí především ze slov; věnuje pozornost i pravidlům této tvorby
 +
* [[Stylistika]] - individuální styl; styly vyjádření obecně
 +
* [[Lexikologie]] – nauka o slovní zásobě
 +
* [[Lexikografie]] – disciplína věnující se tvorbě slovníků
 +
 
 +
== Stručné dějiny lingvistiky ==
 +
 
 +
=== Starověk ===
 +
 
 +
Již ve starověku existoval zájem o jazyk a jeho složky. V nejstarších orientálních kulturách se jednalo o zájmy především praktické. Aktivity byly zaměřené například na slovníky a učebnice pro výuku písařů. Antičtí filosofové jako [[Platón]], nebo [[Aristoteles]] se však již snažili definovat i teoretické principy spojené s větnými členy. Základní teoretický přístup k jazyku od řeckých filozofů přejali i jejich římští nástupci. Především v období úpadku Římské říše se snažili definovat závazná pravidla latiny jako kulturního pojítka.
 +
 
 +
=== Středověk ===
 +
 
 +
Pozdně antický zájem o studium latinského jazyka pokračoval i v období středověku. [[Latina]] zůstala mezinárodním jazykem vzdělání a její teorie se stala potřebným základem pro její studium. Motivací zde bylo udržet jednotnou podobu do míry umožňující dorozumění mezi jednotlivými intelektuály z různých částí kontinentu. Vývoj, odchylky a modernizace díky praktickému používání se výrazně více projevovaly u jazyků používaným méně vzdělaným obyvatelstvem. Často právě komolením, nebo změnou výslovnosti latinských slov.
  
−
=== Další odvětví lingvistiky: ===
+
=== Renesance ===
−
* Fonetika
 
−
* Fonologie
 
−
* Morfologie - tvarosloví
 
−
* Syntax
 
−
* Stylistika
 
−
* Gramatika
 
−
* Lexikologie – nauka o slovní zásobě
 
−
* Lexikografie – tvorba slovníků
 
  
−
== Dějiny lingvistiky ==
+
Během středověku byla latina uchována jako základní živý jazyk, nicméně i v ní docházelo k posunům a změnám. Renesanční zájem o antiku se sebou přinesl i zájem o tehdejší podobu latinského jazyka. S tím se pojil i zájem o další starověké a orientální jazyky jako je hebrejština a arabština. Do literatury a i do teoretického zkoumání pronikly již rovněž lidové jazyky.
 +
 
 +
=== Novověk ===
 +
 
 +
Významné místo nejen jazykových studií na počátku novověku vzniklo v klášteře Port Royal ve Francii. V 17. století zde bylo vydáno dílo pokoušející se o popis obecné gramatiky, tedy o zachycení pravidel a principů platných pro všechny jazyky. Na tuto snahu ve 20. století navázal [[Noam Chomsky]].
 +
 
 +
Od 19. století se lingvistika těší uznání jako samostatná vědní disciplína. V té době byly známy již stovky jazyků a lingvisté se stále snažili najít obecné principy. Velkým tématem těchto studií bylo i hledání prajazyku společného pro všechny indoevropské jazyky.
 +
 
 +
=== 20. století ===
 +
 
 +
Předělem pro vznik moderní lingvistiky bylo vydání díla Kurz obecné lingvistiky. [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]] z roku 1916. <ref name="Saussure">SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.</ref>
 +
Počínaje tímto dílem se jazyk v rámci studia lingvistiky chápe jako systém jazykových znaků, což umožnilo další diferenciaci lingvistických teorií. Jako příklady lingvistických teorií a skupin působících během minulého století lze jmenovat:
 +
 
 +
* Strukturalistická lingvistika
 +
** Pražská škola
 +
** Ženevská škola
 +
** Kodaňská škola
 +
** Americká škola
 +
* Transformačně-generativní gramatika
 +
** Noam Chomsky a jeho žáci
  
 
== Důležitá jména lingvistiky ==
 
== Důležitá jména lingvistiky ==
−
* [[Ferdinand de Saussure]] (1857–1913)<ref>SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6. </ref> - švýcarský lingvista, zakladatel strukturalistické lingvistiky
+
 
 +
* [[Ferdinand de Saussure]] (1857–1913) <ref name="Saussure" /> - švýcarský lingvista, zakladatel strukturalistické lingvistiky
 
* [[Noam Chomsky]] (1928-)<ref>Noam Chomsky. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-09-06]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Noam_Chomsky</ref> - americký teoretický lingvista
 
* [[Noam Chomsky]] (1928-)<ref>Noam Chomsky. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-09-06]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Noam_Chomsky</ref> - americký teoretický lingvista
 +
* [[Roman Jakobson]] (1886-1982) <ref>Roman Jakobson. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-09-06]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Roman_Jakobson</ref> - rusko-americký lingvista a literární teoretik
 +
 +
== Odkazy ==
 +
 +
=== Reference ===
  
−
== Reference ==
 
 
<references />
 
<references />
  
 
=== Použitá literatura ===
 
=== Použitá literatura ===
 +
 
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.
 
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.
 
* ČERNÝ, Jiří. Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-85885-96-4.
 
* ČERNÝ, Jiří. Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-85885-96-4.
Řádek 41: Řádek 79:
  
 
=== Související články ===
 
=== Související články ===
 +
 
* [[Ferdinand de Saussure]]
 
* [[Ferdinand de Saussure]]
 
* [[Noam Chomsky]]
 
* [[Noam Chomsky]]
−
* [[Teoretické základy selekčních jazyků v ligvistice]]
+
* [[Teoretické základy selekčních jazyků v lingvistice]]
  
 
=== Klíčová slova ===
 
=== Klíčová slova ===
 +
 
* Lingvistika, Jazyk
 
* Lingvistika, Jazyk
 +
 +
[[Kategorie:Obecná lingvistika]]

Aktuální verze z 1. 1. 2017, 16:21

Lingvistika neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti[1]. Jazyk je v rámci studia lingvistiky chápán jako systém znaků a vztahů mezi nimi. Jazykové znaky tvoří jejich význam a prostředek reprezentace tohoto významu.[2]

Dělení lingvistiky

Podle specializací a přístupů ke studiu systému jazyka i jednotlivých částí tohoto systému, lze rozlišovat v rámci lingvistiky následující odvětví:

  • Teoretická - obecné, vědecké zkoumání
    • Synchronní - studium jazyků v současné, tedy jediné aktuální podobě
      • Jeden jazyk
      • Více jazyků
    • Diachronní - studium jazyků v průběhu času, zaměření především na jejich proměny
      • Jeden jazyk (historická)
      • Víc jazyků (komparativní) - věnuje se příbuzným jazykům a jejich vývoji
  • Aplikovaná - aplikace teorie do praxe, například překlad, učení se jazyka
  • Počítačová - problematika zpracovávání přirozeného jazyka prostředky výpočetní techniky
  • Matematická - popis jazyka pomocí matematický metodami

Další obory lingvistiky

  • Fonetika - zkoumá zvukovou stránku jazyka - artikulace, akustika
  • Fonologie - zkoumá hlásky (fonémy) z hlediska jejich funkce
  • Morfologie - tvarosloví, zkoumá použití morfémů (základní nesamostatné významotvorné jednotky) v rámci flexe (časování a skloňování) daného jazyka a tvoření slov v tomto jazyce
  • Syntax - tvorba vět a souvětí především ze slov; věnuje pozornost i pravidlům této tvorby
  • Stylistika - individuální styl; styly vyjádření obecně
  • Lexikologie – nauka o slovní zásobě
  • Lexikografie – disciplína věnující se tvorbě slovníků

Stručné dějiny lingvistiky

Starověk

Již ve starověku existoval zájem o jazyk a jeho složky. V nejstarších orientálních kulturách se jednalo o zájmy především praktické. Aktivity byly zaměřené například na slovníky a učebnice pro výuku písařů. Antičtí filosofové jako Platón, nebo Aristoteles se však již snažili definovat i teoretické principy spojené s větnými členy. Základní teoretický přístup k jazyku od řeckých filozofů přejali i jejich římští nástupci. Především v období úpadku Římské říše se snažili definovat závazná pravidla latiny jako kulturního pojítka.

Středověk

Pozdně antický zájem o studium latinského jazyka pokračoval i v období středověku. Latina zůstala mezinárodním jazykem vzdělání a její teorie se stala potřebným základem pro její studium. Motivací zde bylo udržet jednotnou podobu do míry umožňující dorozumění mezi jednotlivými intelektuály z různých částí kontinentu. Vývoj, odchylky a modernizace díky praktickému používání se výrazně více projevovaly u jazyků používaným méně vzdělaným obyvatelstvem. Často právě komolením, nebo změnou výslovnosti latinských slov.

Renesance

Během středověku byla latina uchována jako základní živý jazyk, nicméně i v ní docházelo k posunům a změnám. Renesanční zájem o antiku se sebou přinesl i zájem o tehdejší podobu latinského jazyka. S tím se pojil i zájem o další starověké a orientální jazyky jako je hebrejština a arabština. Do literatury a i do teoretického zkoumání pronikly již rovněž lidové jazyky.

Novověk

Významné místo nejen jazykových studií na počátku novověku vzniklo v klášteře Port Royal ve Francii. V 17. století zde bylo vydáno dílo pokoušející se o popis obecné gramatiky, tedy o zachycení pravidel a principů platných pro všechny jazyky. Na tuto snahu ve 20. století navázal Noam Chomsky.

Od 19. století se lingvistika těší uznání jako samostatná vědní disciplína. V té době byly známy již stovky jazyků a lingvisté se stále snažili najít obecné principy. Velkým tématem těchto studií bylo i hledání prajazyku společného pro všechny indoevropské jazyky.

20. století

Předělem pro vznik moderní lingvistiky bylo vydání díla Kurz obecné lingvistiky. Ferdinanda de Saussure z roku 1916. [3] Počínaje tímto dílem se jazyk v rámci studia lingvistiky chápe jako systém jazykových znaků, což umožnilo další diferenciaci lingvistických teorií. Jako příklady lingvistických teorií a skupin působících během minulého století lze jmenovat:

  • Strukturalistická lingvistika
    • Pražská škola
    • Ženevská škola
    • Kodaňská škola
    • Americká škola
  • Transformačně-generativní gramatika
    • Noam Chomsky a jeho žáci

Důležitá jména lingvistiky

Odkazy

Reference

  1. ↑ Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000002772&local_base=KTD.
  2. ↑ HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.
  3. ↑ 3,0 3,1 SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.
  4. ↑ Noam Chomsky. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-09-06]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Noam_Chomsky
  5. ↑ Roman Jakobson. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-09-06]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Roman_Jakobson

Použitá literatura

  • ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.
  • ČERNÝ, Jiří. Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-85885-96-4.
  • HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.
  • SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.

Související články

Klíčová slova

  • Lingvistika, Jazyk
Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lingvistika&oldid=41160“