Základy principy při návrhu dokumentu/old

Popište základní principy při návrhu dokumentu (rozložení stránky, optický střed, zlatý řez, sazební obrazec)? Popište standardizované formáty papíru a jednotky používané v DTP. Popište klasifikaci písem užívaných v typografii, vysvětlete terminologii a příklady užití. Jaké jsou základní principy sazby dokumentu a nejčastější chyby? K čemu slouží a co obsahuje grafický manuál společnosti?

• Kočička, P., Blažek F.,: Praktická Typografie, Computer Press, Praha 2001

Obsah

Rozložení stránky:

optický střed Titul umístěný na stránku přesně do jejího středu opticky vypadá jako by padal dolů. Lidské oko totiž vnímá horní polovinu sránky jako větší. Proto se v typografii zavedl tzv. optický střed stránky. Jde vlastně o pravidlo umísťování textu do horní polovinu stránky tak, aby působil opticky vyváženě. Existuje staletím ověřený způsob konstrukce optického středu. Není nutné ho ale dodržovat přesně pokud ovšem nechceme podtrhnout geometrickou závislost nebo harmonii.

sazební obrazec

podobná pravidla jako pro optický střed fungují i pro konstrukci sazebního obrazce knihy. Sazební obrazec by měl působit vyváženě a dolní okraj knihy má být volný pro pohodlné držení knihy. Klasická konstrukce však není z dnešního pohledu úsporná. Z čistě ekonomického důvodu můžeme uvažovat o variantě 4:5 (viz principy sazby), ostatní příliš plýtvají místem.

zlatý řez Je prokázáno, že určité proporční vztahy celku působí na člověka lépe, přirozeněji než jiné. Výtvarníci se snažili přijít na jistou obecnou zákonitost, jak co nejlépe dělit úsečku či plochu. Vzniklý poměr byl nazván zlatý řez. Nesčetněkrát se opakuje v přírodě okolo nás a lidské oko je na něj podvědomě zvyklé. Renesanční umělci vytvářeli svá díla často na základě složitých konstrukcí na zlatém řezu založených, jak dokazují mnohé dochované skici.

Jednoduchou konstrukci zlatého řezu ukazuje následující ilustrace. Není bez zajímavosti, že pochází už z 1. stol. před naším letopočtem.

Pokud bychom chtěli vyjádřit zlatý řez matematicky, je třeba najít na jednotkové úsečce takové x, aby platilo, že (1-x)/x = x/1. Z toho po vyřešení rovnice vyplývá, že x = (?5-1)/2 x = 0,618...

Základ pro matematický výpočet ideálního poměru

V praxi tedy bohatě postačí pamatovat si zaokrouhlené číslo 0,62. Libovolnou úsečku pak rozdělíme v poměru 0,62 : 0,38 a dominantní prvek kompozice umístíme do vzniklého poměru. Zlatý řez je možno sestrojit pro každou stranu obdélníka, v průsečících potom získáme „zlatý bod“ — ideální místo pro přesné umístění dominanty. Těchto poznatků využijeme nejen v typografii, ale dobře nám poslouží také při komponování kresby nebo fotografie.

Zlatý bod

Nebylo by správné tvrzení, že se dobrá kompozice bez principu zlatého řezu neobejde. Často může být vhodnější uchýlit se ke kompozici podle středové osy nebo jiné, která se jeví za daných okolností zajímavější. Jedná se však o osvědčené pravidlo, jehož použití výsledku v mnoha případech jedině prospěje.

Standardizované formáty papíru a typometrický systém

formát papíru:

pro typický malonákladový tisk:

formát A4 (210 × 297 mm), A3 (297 × 420 mm

Tab Extra (A3+, 305 × 457 mm)

SRA3 (A3++, 320 × 450 mm)

technologické okraje (typicky 8, 3, 3, 3 mm) pro typický ofsetový tisk

– tiskový arch přibližně A2, A1, B2, B1

– různé technologické okraje – konzultovat s tiskárnou

další obvyklé rozměry

• A4 leporelo 99, 99, 99 × 210 mm

• A4 skládačka 98, 99, 100 × 210 mm

• vizitka 90 × 50 mm

základní řady A, B

A0: 1 m2, poměr stran 1:√2 (tj. přibližně 1:1,4142)

řada B – geometrický průměr mezi An a An-1

A0 841 × 1189 B0 1000 × 1414 (mm)

A1 594 × 841 B1 707 × 1000

A2 420 × 594 B2 500 × 707

A3 297 × 420 B3 353 × 500

A4 210 × 297 B4 250 × 353

A5 148 × 210 B5 176 × 250

A6 105 × 148 B6 125 × 176

Typometrický systém

V typografii se příliš nesetkáme s klasickými centimetry, spíše se tu operuje s pojmy jako jsou body, kuželky, čtverčíky, palce a pak teprve přicházejí na řadu centimetry. Přestože v každém sázecím programu je možno centimetry navolit, není to účelné ani praktické a vede to k zaokrouhlovacím chybám. Jednotky v typografii jsou dvojího druhu: absolutní a relativní. Absolutní se dají převést na centimetry nebo palce, relativní slouží ke snadnému dorozumění.

Absolutní jednotky:

existuje několik způsobů počítání měrných jednotek písma a to Didot, Pica a Upravený systém pica (Adobe), který se v dnešní době používá nejčastěji. Pica (adobe) je upravený anglický systém pica tak aby lépe vyhovoval elektronickému zpracování. Jeden palec obsahuje 72 bodů, tedy 6 pica (přesně) po 12 bodech. Velikost písma, jinýmy slovy stupeň písma se tedy udává v bodech.

Relativní jednotky:

Absolutní jednotky jsou výhodné pro stanovení velikosti písma nebo řádkového prokladu, ale jinak jsou spíše na obtíž. Relativní systém vychází z optických poznatků. Čtverčík (em) je rozměr čtverce, jehož šířka se rovná velikosti písma. (čtverčík 10bodového písma má velikost 10 bodů) Ve čtverčících se udává odstavcová zarážka, mezislovní mezera, prostrkávání, rozměry pomlček a další sazební prvky

klasifikace písem

od pol 20 stol. vzniklo několik systémů třídění písem, z nichž se u nás ujaly dva. Prvním je oficiální klasifikace mezinárodní asociace typografů ATypl, druhým, klasifikace Jana Solpery, profesora VŠUP, která se v roce 1977 stala v československu oborovou normou, která je ovšem v současnosti pouze neoficiální. Oba systémy jsou vhodné spíše pro odborníky, což si uvědomují i písmolijny, které ve svých vzornících používají různá vlastní členění. Nevýhodou obou systémů je i to, že řadu současných počítačových písem není možné jednoznačně zařadit do žádné z jejich kategorií. Jednu z nových klasifikací zavedl německý distributor písem FontFont, který svůj katalog dělí do 9 kategorií - na písma typografická, geometrická, amorfní, ironická, historická, inteligentní, ručně psaná, destruktivní a obrázková. Tento systém třídění lépe vyhovuje počítačovým písmům.

Klasifikace ATypl

Mezinárodní typografická asociace zavedla třídění do 9skupin latinkových a jedné nelatinkové

1.Renasanční antikva

2.Barokní antikva

3.Klasická antikva

4.Tučná antikva

5.Egyptienka

6.Bezserifová písma

7.Skripty (imitují ručně psaná písma)

8.Zdobená písma

9.Lomená písma

10.Nelatinková písma (řecká, azbuka, arabská, hebrejská)

Československá klasifikace Jana Solpery:

1.Dynamická antikva

2.Přechodová antikva

3.Statická antikva

4.Lineární písmo serifové

5.Lineární bezserifové statické písmo

6.Lineární bezserifové konstruované písmo

7.Lineární bezserifové dynamické písmo

8.Lineární antikva

9.Kaligrafická písma

10.Volně psaná písma

11.Písma lomená

Základní principy sazby dokumentu a nečastější chyby

existují dva základní druhy sazby: hladká (holý text) a akcidenční (plakáty, obchodní tiskopisy, dopisní papíry, účty atd).Pro oba platí základní pravidla rozvržení postavení sazby, tzv zrcadlo sazby. Zrcadlo sazby je tedy podrobný zákres jednotlivých prvnků tiskové stránky.

Pro sázení textu existuje celá řada typografických pravidel pro práci s písmem odstavci a správné použití znaků, které je dobré dodržet, chceme-li zachovat přehlednost a určitou úroveň tištěného textu.

Nejčastější chyby:

Zásady korektní sazby nevznikly samoúčelně, ale mají smysl: usnadňují čtenáři orientaci v sazbě, napomáhají plynulému čtení a odstraňují nejednoznačnosti. Jako zdroj informací může posloužit Typografický manuál Vladimíra Berana. Výborný přehled poskytne učebnice Sazba I (SPN, Praha 1989), značná část pravidel je popsána i v Pravidlech českého pravopisu. Nedokončená, on-line učebnice sazby je na http://www.comin.cz/pismo.

Regule se týkají mnoha jazykových fenoménů. Například způsobu psaní zkratek (píšeme s tečkou: „atd.“) a zkratkových slov (bez tečky: „fa Novák a syn“), číslic (oddělování tisíců, dat, času, měny) nebo zvláštních znaků (ligatury, paragraf, hvězdička, křížek, &, procento, stupeň ad.). Velký důraz je kladen na psaní interpunkčních znamének. Nejčastější je neznalost rozdílu mezi spojovníkem „-“ a pomlčkou „–“ (diference a způsoby použití jsou uvedeny v Pravidlech českého pravopisu) či správného psaní českých „uvozovek“. Do oblasti typografických pravidel spadá též správné dělení slov.

Na ukázce z Mladé fronty Dnes jsou žlutě označena některá porušení pravidel. Místo pomlček redakce používá spojovníky, na jednoznakové předložky na koncích řádků neberou zřetel, stejně tak české uvozovky. Místo nich používají znak pro míru palce (nikoli anglické uvozovky, jak se mnozí domnívají). První odstavec má zúžené písmo, řádky nedrží účaří, ale v každém sloupci libovolně létají, mezislovní mezery jsou nevhodné. V nadpisu chybí slitek fi.

grafický manuál společnosti

Grafický manuál je základním kamenem jakékoliv corporate identity. Jde o souhrn definic jejích jednotlivých částí, např. podoby loga, výběr fontů, specifikace barevného schématu… Součástí grafického manuálu by měla být i pravidla a doporučení, jak s těmito částmi nakládat (např. určení minimální vzdálenosti loga od dalších objektů apod.).

Bez důkladně zpracovaného grafického manuálu lze jen stěží zachovat ucelenou vizuální prezentaci společnosti, význam grafického manuálu přitom stoupá s velikostí firmy (čím více lidí může věci pokazit…). Grafický manuál obvykle vzniká ve spolupráci s vedením firmy a po schválení se stává závazným pro všechny zaměstnance.

zdroje: http://www.kiv.zcu.cz/~lobaz/dtp1/prednasky2008/dtp_2008_04.pdf

http://www.kiv.zcu.cz/~lobaz/dtp1/prednasky2008/dtp_2008_02.pdf