Knihovny ve starověkém Římě: Porovnání verzí
m |
|||
| (Není zobrazeno 10 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | Zatímco ve starověkém Řecku existovaly soukromé knihovny vzdělanců a knihovny při školách, které byly centry soudobého vědění, v antickém Římě vznikaly knihovny veřejné. První zmínka o snaze založit veřejnou knihovnu pochází od Julia Caesara. Římské veřejné knihovny měly pravidelnou půjčovní službu a kromě prezenčního studia umožňovaly i absenční výpůjčky. První veřejnou knihovny založil Asinius Pollio v roce 39. př. n. l. v chrámu Svobody na Aventinském pahorku v Římě. Díla byla napsána na papyru a pergamenu.<ref>CEJPEK, Jiří et al. <i>Dějiny knihoven a knihovnictví</i>. 2., dopl. vyd. V Praze: Karolinum, 2002, 247 s., [8] s. obr. příl. ISBN 80-246-0323-3.</ref> [[File:Roman_Republic-44BC (1).png|náhled|vpravo|Římská republika v roce 44 př. n. l. během vraždy Julia Caesara]] | + | '''Zatímco''' ve starověkém Řecku existovaly soukromé knihovny vzdělanců a knihovny při školách, které byly centry soudobého vědění, v antickém Římě vznikaly knihovny veřejné. První zmínka o snaze založit veřejnou knihovnu pochází od [https://cs.wikipedia.org/wiki/Julius_Caesar Julia Caesara]. Římské veřejné knihovny měly pravidelnou půjčovní službu a kromě prezenčního studia umožňovaly i absenční výpůjčky. První veřejnou knihovny založil Asinius Pollio v roce 39. př. n. l. v chrámu Svobody na Aventinském pahorku v Římě. Díla byla napsána na papyru a pergamenu.<ref>CEJPEK, Jiří et al. <i>Dějiny knihoven a knihovnictví</i>. 2., dopl. vyd. V Praze: Karolinum, 2002, 247 s., [8] s. obr. příl. ISBN 80-246-0323-3.</ref> [[File:Roman_Republic-44BC (1).png|náhled|vpravo|Římská republika v roce 44 př. n. l. během vraždy Julia Caesara]] |
| Řádek 5: | Řádek 5: | ||
| − | Starověký Řím byla civilizace vzešlá z města Říma, založeného na Apeninském poloostrově pravděpodobně v 8. století př. n. l., jež expandovala do značné části antického světa a přetrvala až do 5. resp. 6. století n. l. Forma vlády Říma se v průběhu staletí proměnila nejprve z království na republiku a nakonec v císařství. <ref>https://cs.wikipedia.org/wiki/Starov%C4%9Bk%C3%BD_%C5%98%C3%ADm</ref> | + | Starověký Řím byla civilizace vzešlá z města Říma, založeného na Apeninském poloostrově pravděpodobně v 8. století př. n. l., jež expandovala do značné části antického světa a přetrvala až do 5. resp. 6. století n. l. Forma vlády Říma se v průběhu staletí proměnila nejprve z království na republiku a nakonec v císařství. <ref>Starověký Řím. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2017-02-13]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Starov%C4%9Bk%C3%BD_%C5%98%C3%ADm</ref> |
== Knihovny == | == Knihovny == | ||
==== Získávání knih ==== | ==== Získávání knih ==== | ||
| − | Ve 2. stol. př. n. l. Římané, jako říše dobývající cizí země, si přivlastňovala knihy jako válečnou kořist. Konzul Lucius Aemilius | + | Ve 2. stol. př. n. l. Římané, jako říše dobývající cizí země, si přivlastňovala knihy jako válečnou kořist. Konzul [https://cs.wikipedia.org/wiki/Lucius_Aemilius_Paullus_Macedonicus Lucius Aemilius Paullus Macedonicus] přivezl po roce 168 př. n. l. do Říma bohatou knihovnu makedonského krále Pesea. |
=== Veřejné knihovny === | === Veřejné knihovny === | ||
| − | |||
==== Architektura ==== | ==== Architektura ==== | ||
Velké římské knihovny se především vyznačovaly symetričností, která byla v římské říši spojována s čistotou s věděním a velkolepostí (blíže k bohu, tuto myšlenku posléze převzala například gotika). Díky této dualitě měl návštěvník pocit, že vstoupil do chrámu vědění. Knihovny byly ve větší míře situovány na východ, proto v čítárnách bylo v ranních a dopoledních hodinách, kdy Římané nejvíce četli, dobré osvětlení a zároveň se tak lépe chránily papyrové svitky před vlhkostí, která pronikala při převládajících jižních a západních větrech. <ref>HRBKOVÁ, Kateřina. Jak se žilo ve starověkém Římě. Ilustroval Jan HORA. Prostějov: Computer Media, 2014. ISBN 9788074021664.</ref> | Velké římské knihovny se především vyznačovaly symetričností, která byla v římské říši spojována s čistotou s věděním a velkolepostí (blíže k bohu, tuto myšlenku posléze převzala například gotika). Díky této dualitě měl návštěvník pocit, že vstoupil do chrámu vědění. Knihovny byly ve větší míře situovány na východ, proto v čítárnách bylo v ranních a dopoledních hodinách, kdy Římané nejvíce četli, dobré osvětlení a zároveň se tak lépe chránily papyrové svitky před vlhkostí, která pronikala při převládajících jižních a západních větrech. <ref>HRBKOVÁ, Kateřina. Jak se žilo ve starověkém Římě. Ilustroval Jan HORA. Prostějov: Computer Media, 2014. ISBN 9788074021664.</ref> | ||
<br /> | <br /> | ||
| − | |||
O založení první veřejné knihovny rozhodl Gaius Julius Caesar. Knihovnu měl vést Marcus Terentius Varro, autor nejstaršího známého spisu o knihovnách "De bibliothecis" (nedochováno). Caesar nestihl svůj plán uskutečnit, ale po jeho zavraždění knihovnu založil Asinius Pollio v roce 39 př. n. l. Vybudoval první veřejnou knihovnu v chrámu. | O založení první veřejné knihovny rozhodl Gaius Julius Caesar. Knihovnu měl vést Marcus Terentius Varro, autor nejstaršího známého spisu o knihovnách "De bibliothecis" (nedochováno). Caesar nestihl svůj plán uskutečnit, ale po jeho zavraždění knihovnu založil Asinius Pollio v roce 39 př. n. l. Vybudoval první veřejnou knihovnu v chrámu. | ||
| Řádek 28: | Řádek 26: | ||
* Velkolepá knihovna Ulpia založená vladařem Traianem měla dva sály oddělené trajánskými sloupy. | * Velkolepá knihovna Ulpia založená vladařem Traianem měla dva sály oddělené trajánskými sloupy. | ||
| − | + | Vedoucími knihoven byli prokuratorové - významní učenci a básníci, knihovníky byli propuštění otroci, kteří se nazývali librarii. Knihovny byly budovány u chrámů nebo v chrámech, ve veřejných lázních a v domech mecenášů. Rozlehlé knihovní sály zdobily sochy a sloupy, měly promyšlené osvětlení. Díla uchovávaná v knihovnách se dělila na řecká a antická a byla oborově tříděna. V Římě se také poprvé projevila určitá specializace knihoven. Kromě veřejných knihoven začaly v době Augustově (27 př. n. l. - 14) vzkvétat také soukromé knihovny. | |
| − | |||
| − | |||
| − | Vedoucími knihoven byli prokuratorové - významní učenci a básníci, knihovníky byli propuštění otroci, kteří se nazývali librarii. Knihovny byly budovány u chrámů nebo v chrámech, ve veřejných lázních a v domech mecenášů. Rozlehlé knihovní sály zdobily sochy a sloupy, měly promyšlené osvětlení. Díla uchovávaná v knihovnách se dělila na řecká a antická a byla oborově tříděna. V Římě se také poprvé projevila určitá specializace knihoven. Kromě veřejných knihoven začaly v době Augustově (27 př. n. l. - 14) vzkvétat také soukromé knihovny. | ||
=== Soukromé knihovny === | === Soukromé knihovny === | ||
Osobní knihovny ve starověkém Římě a římské říši. Osobní knihovny existovaly na území římské říše již od 2. století před naším letopočtem. Dochovaly se informace, že osobní knihovny vlastnili aristokraté, bohatí občané, lidé se vzděláním a spisovatelům. Od období Augustovy vlády se vlastnictví knihovny stalo známkou společenského postavení. Tato myšlenka vydržela již do dnešních dob. | Osobní knihovny ve starověkém Římě a římské říši. Osobní knihovny existovaly na území římské říše již od 2. století před naším letopočtem. Dochovaly se informace, že osobní knihovny vlastnili aristokraté, bohatí občané, lidé se vzděláním a spisovatelům. Od období Augustovy vlády se vlastnictví knihovny stalo známkou společenského postavení. Tato myšlenka vydržela již do dnešních dob. | ||
Vybrané soukromé knihovny: | Vybrané soukromé knihovny: | ||
| − | * Vila papyrů v Herculaneu - knihovna byla pravděpodobně založena Caesarovým tchánem. Vilu v roce 79 n. l. zasypala láva při výbuchu Vesuvu a díky tomu se dochovala ve velmi dobrém stavu. | + | * Vila papyrů v Herculaneu - knihovna byla pravděpodobně založena Caesarovým tchánem. Vilu v roce 79 n. l. zasypala láva při výbuchu Vesuvu a díky tomu se dochovala ve velmi dobrém stavu. Obsahovala 2.000 papyrusových svitků uložených v pouzdrech na policích. |
| − | |||
| − | |||
| + | * Knihovny Marca Tulia Cicerona - [https://cs.wikipedia.org/wiki/Marcus_Tullius_Cicero Marcus Tullius Cicero] byl zakladatelem politické filozofie. Svou soukromou knihovnu měl podle předpokladů ve všech svých vilách, které byly převážně na pobřeží jižní Itálie. <ref>HÁLOVÁ, Marie. Knihovny ve starověkém Římě a římské říši. Knihovny ve starověkém Římě a římské říši / Marie Hálová ; vedoucí práce Petra Večeřová ; oponent práce Richard Šípek [online]. 2010 [cit. 2016-12-30].</ref> | ||
| + | Po pádu římské říše barbaři zničili veškerou kulturu a díla antických autorů dnes známe pouze z opisů. | ||
== Odkazy == | == Odkazy == | ||
| Řádek 47: | Řádek 42: | ||
=== Externí odkazy === | === Externí odkazy === | ||
| + | [https://cs.wikipedia.org/wiki/Knihovny_starov%C4%9Bku Knihovny starověku] <br /> | ||
| + | [https://cs.wikipedia.org/wiki/Starov%C4%9Bk%C3%A9_%C5%98ecko Starověké Řecko] | ||
=== Související stránky === | === Související stránky === | ||
| − | [https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADm Řím] | + | [http://Knihovny_ve_starov%C4%9Bk%C3%A9m_%C5%98ecku Knihovny ve starověkém Řecku] <br /> |
| + | [https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADm Řím]<br /> | ||
| + | [https://cs.wikipedia.org/wiki/Julius_Caesar Julius Caesar] <br /> | ||
| + | [https://cs.wikipedia.org/wiki/Lucius_Aemilius_Paullus_Macedonicus Lucius Aemilius Paullus Macedonicus] <br /> | ||
| + | [https://cs.wikipedia.org/wiki/Marcus_Tullius_Cicero Marcus Tullius Cicero] <br /> | ||
| + | [https://cs.wikipedia.org/wiki/Literatura_starov%C4%9Bk%C3%A9ho_%C5%98ecka Literatura středověkého Řecka] | ||
=== Klíčová slova === | === Klíčová slova === | ||
| − | knihovny, Řím, | + | knihovny, Řím, dějiny, historie, starověký Řím, starověk |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | [[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]][[Kategorie: | + | [[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]] |
| + | [[Kategorie:Knihovny jako fyzické sbírky]] | ||
| + | [[Kategorie:Články k ověření učitelem Římanová]] | ||
Aktuální verze z 22. 4. 2017, 11:50
Zatímco ve starověkém Řecku existovaly soukromé knihovny vzdělanců a knihovny při školách, které byly centry soudobého vědění, v antickém Římě vznikaly knihovny veřejné. První zmínka o snaze založit veřejnou knihovnu pochází od Julia Caesara. Římské veřejné knihovny měly pravidelnou půjčovní službu a kromě prezenčního studia umožňovaly i absenční výpůjčky. První veřejnou knihovny založil Asinius Pollio v roce 39. př. n. l. v chrámu Svobody na Aventinském pahorku v Římě. Díla byla napsána na papyru a pergamenu.[1]
.png)
Obsah
Historie
Starověký Řím byla civilizace vzešlá z města Říma, založeného na Apeninském poloostrově pravděpodobně v 8. století př. n. l., jež expandovala do značné části antického světa a přetrvala až do 5. resp. 6. století n. l. Forma vlády Říma se v průběhu staletí proměnila nejprve z království na republiku a nakonec v císařství. [2]
Knihovny
Získávání knih
Ve 2. stol. př. n. l. Římané, jako říše dobývající cizí země, si přivlastňovala knihy jako válečnou kořist. Konzul Lucius Aemilius Paullus Macedonicus přivezl po roce 168 př. n. l. do Říma bohatou knihovnu makedonského krále Pesea.
Veřejné knihovny
Architektura
Velké římské knihovny se především vyznačovaly symetričností, která byla v římské říši spojována s čistotou s věděním a velkolepostí (blíže k bohu, tuto myšlenku posléze převzala například gotika). Díky této dualitě měl návštěvník pocit, že vstoupil do chrámu vědění. Knihovny byly ve větší míře situovány na východ, proto v čítárnách bylo v ranních a dopoledních hodinách, kdy Římané nejvíce četli, dobré osvětlení a zároveň se tak lépe chránily papyrové svitky před vlhkostí, která pronikala při převládajících jižních a západních větrech. [3]
O založení první veřejné knihovny rozhodl Gaius Julius Caesar. Knihovnu měl vést Marcus Terentius Varro, autor nejstaršího známého spisu o knihovnách "De bibliothecis" (nedochováno). Caesar nestihl svůj plán uskutečnit, ale po jeho zavraždění knihovnu založil Asinius Pollio v roce 39 př. n. l. Vybudoval první veřejnou knihovnu v chrámu. Následovalo otevření dalších veřejných knihoven:
- V paláci na Palatinu v roce 33 př. n. l. vybudována Augustem, měla sál pro 600 osob, oddělení řecké a latinské literatury, zničena požárem v roce 363.
- Na Martově poli vybudována Augustem další knihovna na počest jeho sestry Octavie nazvaná Octavianská.
- Velkolepá knihovna Ulpia založená vladařem Traianem měla dva sály oddělené trajánskými sloupy.
Vedoucími knihoven byli prokuratorové - významní učenci a básníci, knihovníky byli propuštění otroci, kteří se nazývali librarii. Knihovny byly budovány u chrámů nebo v chrámech, ve veřejných lázních a v domech mecenášů. Rozlehlé knihovní sály zdobily sochy a sloupy, měly promyšlené osvětlení. Díla uchovávaná v knihovnách se dělila na řecká a antická a byla oborově tříděna. V Římě se také poprvé projevila určitá specializace knihoven. Kromě veřejných knihoven začaly v době Augustově (27 př. n. l. - 14) vzkvétat také soukromé knihovny.
Soukromé knihovny
Osobní knihovny ve starověkém Římě a římské říši. Osobní knihovny existovaly na území římské říše již od 2. století před naším letopočtem. Dochovaly se informace, že osobní knihovny vlastnili aristokraté, bohatí občané, lidé se vzděláním a spisovatelům. Od období Augustovy vlády se vlastnictví knihovny stalo známkou společenského postavení. Tato myšlenka vydržela již do dnešních dob. Vybrané soukromé knihovny:
- Vila papyrů v Herculaneu - knihovna byla pravděpodobně založena Caesarovým tchánem. Vilu v roce 79 n. l. zasypala láva při výbuchu Vesuvu a díky tomu se dochovala ve velmi dobrém stavu. Obsahovala 2.000 papyrusových svitků uložených v pouzdrech na policích.
- Knihovny Marca Tulia Cicerona - Marcus Tullius Cicero byl zakladatelem politické filozofie. Svou soukromou knihovnu měl podle předpokladů ve všech svých vilách, které byly převážně na pobřeží jižní Itálie. [4]
Po pádu římské říše barbaři zničili veškerou kulturu a díla antických autorů dnes známe pouze z opisů.
Odkazy
Reference
- ↑ CEJPEK, Jiří et al. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2., dopl. vyd. V Praze: Karolinum, 2002, 247 s., [8] s. obr. příl. ISBN 80-246-0323-3.
- ↑ Starověký Řím. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2017-02-13]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Starov%C4%9Bk%C3%BD_%C5%98%C3%ADm
- ↑ HRBKOVÁ, Kateřina. Jak se žilo ve starověkém Římě. Ilustroval Jan HORA. Prostějov: Computer Media, 2014. ISBN 9788074021664.
- ↑ HÁLOVÁ, Marie. Knihovny ve starověkém Římě a římské říši. Knihovny ve starověkém Římě a římské říši / Marie Hálová ; vedoucí práce Petra Večeřová ; oponent práce Richard Šípek [online]. 2010 [cit. 2016-12-30].
Externí odkazy
Knihovny starověku
Starověké Řecko
Související stránky
Knihovny ve starověkém Řecku
Řím
Julius Caesar
Lucius Aemilius Paullus Macedonicus
Marcus Tullius Cicero
Literatura středověkého Řecka
Klíčová slova
knihovny, Řím, dějiny, historie, starověký Řím, starověk
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
