Henry Murray: Porovnání verzí

Značky: editace z Vizuálního editoru, možná chyba ve Vizuálním editoru
Značky: editace z Vizuálního editoru, možná chyba ve Vizuálním editoru
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádek 25: Řádek 25:
 
Na Freuda však Murray navazuje kupř. v otázkách deprivace v jednotlivých stádiích, ve kterých i podle něj dochází k fixacím. K tomu ovšem rozpracovává teorii uretrálního a klaustrálního komplexu. Klaustrální komplex dle Murrayho vytváří pasivní, závislou osobnost. [[Ikarův komplex|Uretrální komplex]] pak utváří přespříliš ambiciozní, narcistickou osobnost toužící po nesmrtelnosti. Uretrální komplex bývá častokrát nazýván rovněž [[Ikarův komplex|Ikarovým komplexem]].<ref name=":0" />
 
Na Freuda však Murray navazuje kupř. v otázkách deprivace v jednotlivých stádiích, ve kterých i podle něj dochází k fixacím. K tomu ovšem rozpracovává teorii uretrálního a klaustrálního komplexu. Klaustrální komplex dle Murrayho vytváří pasivní, závislou osobnost. [[Ikarův komplex|Uretrální komplex]] pak utváří přespříliš ambiciozní, narcistickou osobnost toužící po nesmrtelnosti. Uretrální komplex bývá častokrát nazýván rovněž [[Ikarův komplex|Ikarovým komplexem]].<ref name=":0" />
  
Obecně pak vývoj člověka dělí na:
+
== Murrayho pojetí motivace ==
# Dětství
+
Základním termínem v Marruayho pojetí motivace je '''potřeba '''(need). Potřeba reprezentuje sílu, kterou lze aktivovat jak interní, tak externí stimulací. Vyvolaná potřeba pak vede k ativitě, která danou sílu redukuje či uspokojuje. Za normálních podmínek za nejvíce uspokojivé považoval snížení vyvolané tenze redukcí.
# Adolescenci
+
 
# Ranou dospělost - do tohoto období se rozvíjí osobnost a její struktury
+
Ve své práci potřeby dělí na '''psychické''' (mental), '''viscerogenní''' (viscerogenic), a '''sociálně-vztahové''' (sociorelational) potřeby.  Obecně Murray následně začal rozlišovat''' reaktivní '''a '''proaktivní '''potřeby. Ve své pozdější práci na toto navazuje svým zaměřením na kontext. Potřeby tak vycházejí ze spouštěčů - '''tlaků '''(press). Tyto tak lze následně rozdělit na:<ref name=":0" />
# Střední dospělost - rozvinuté struktury jsou uchovávány a zesilovány
+
* '''ALFA TLAK'''
# Období stáří - struktury osobnosti se vrací a dochází ke ztrátě schopnosti vytvářet struktury nové.
+
* Tlak vyvolaný objektivní okolností, daností.
 +
* '''BETA TLAK'''
 +
* Subjektivní prožitek dané objektivní danosti - síla daného tlaku přisuzovaná člověkem.
 +
 
 +
Potřeby a tlaky se tak dle Murrayho střetávají a sjednocují. Dominantní tlaky a potřeby pak v dětství i pozdějším věku mohou vést k uspokojujícím anebo traumatickým zážitkům. Právě poodkrytí pro daného člověka klíčových témat: tlaků a potřeb, se věnuje [[Tematický apercepční test|Tematický apercepční test (TAT)]].<ref name=":0" /> Na TAT a Murrayho práci navazuje kupř. i Jacksonův projektivní [[Personality Research Form (PRF)]], který převádí 20 potřeb na 20 škál osobnosti. Výhodou projektivní metody v obou případech by měla být nezatíženost testu jazykem - takovýto test by měl být relativně kulturně přenositelný.<ref>Allen, B. P. (2015). Personality theories: Development, growth, and diversity. Psychology Press.</ref>
  
== Murrayho pojetí motivace ==
+
== Zdroje ==
* Potřeby a tlaky se vzájemně ovlivpují
 
* '''Potřeba'''
 
:* Vše, co jedinec chce a o co se snaží
 
:* Lze ji identifikovat pomocí vzorců chování, selektivního vnímání, citů a manifestovaného uspokojení
 
* '''Tlak'''
 
:* '''Alfa tlak'''
 
::* Objektivní okolnosti vyvolávající tlak
 
:* '''Beta tlak'''
 
::* Subjektivní zpracování alfa tlaku
 
=== Osobnost ===
 
* Struktura – organizace všech integrativních a regulativních procesů
 
:* Všechny vědomé procesy jsou regulativní, ale naopak to neplatí
 
* Jako systém se osobnost nemění, jako struktura je relativně stabilní
 
:* Jako Freud vytvořil 5 stadií vývoje, v dětství mají ale odlišný obsah
 
  
:
+
<references/>
  
 
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]
 
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]
 
[[Kategorie: Psychologie osobnosti|*]]
 
[[Kategorie: Psychologie osobnosti|*]]

Aktuální verze z 7. 2. 2017, 00:13

Život

Henry A. Murray v roce 1962. Zdroj: Harvardmagazine.com

Henry A. Murray se narodil v New Yorku 13. května 1893. Vyrůstal ve spořádané rodině a mohli bychom jej označit za typického představitele psychologie své doby (privilegovaného bílého američana). Murray nejdříve vystudoval historii na Harvardu (B. A.). Následně přešel ke studiu biologie na Univerzitě v Kolumbii (M. A.) a doktorský titul (Ph. D.) pak získal v biochemii na Univerzitě v Cambridge, kde i v roce 1988 v požehnaném věku 95 let umírá.[1]

Murray se začal věnovat psychologii v roce 1927 po čtení práce Junga a Freuda. Psychologii ve stejném roce začíná na Harvardu vyučovat a v následujících letech se stává ředitelem harvardské psychologické kliniky. Z tohoto období pochází i jeho nejvýznačnější publikace "Explorations in Personality". V rámci své psychologické práce rovněž vytvořil dodnes využívaný Tematický apercepční test (TAT). Tehdejší psychologii kritizoval pro nedostatek pozornosti věnované jedinci ve vztahu k prostředí.[2]

Personologie

Murray vycházel z akademického prostředí, přejímal termíny a formulace ostatních psychologů a zároveň je obohacoval. Ačkoli se zajímal prvně o Jungovu práci, je významně ovlivněn zejména Freudem. Spojil spekulace psychoanalýzy (zejména obecné zaměření na minulost) s umělými metodami akademické psychologie.

Jeho personologie je v jeho pojetí brána jako široká multidisciplinární věda o člověku, uvažující celou osobnost a nikoli pouze subjektivní prožitky. Personologie dle něj tak uvažuje jak vnitřní faktory člověka, tak i faktory interakce mezi lidmi. Sám se ani neuzavíral před jednotlivými metodami - kupř. Murray sám o sobě napsal kvalitativní studii. Murrayho komplexnímu přístupu k psychologii odpovídají i jeho zájmy - kromě psychologie se zabýval i mytologií, vydal velkou studii rozebírajícího Melvillova Moby Dicka a byl jedním z význačných vědců stojících za založením Institutu víry ve vědecké době (Institute of Religion in an Age of Science).[3]

Murrayho pojetí osobnosti

Osobnost je dle Murrayho hypotetickým konstruktem kloubícím vnitřní (fantazie, úsudky, pocity) a vnější procesy (srovnávání se s požadavky okolí). Osobnost je pod neustálým tlakem plynoucím z konfliktu vnitřních a vnějších požadavků - je tak jistým kompromisem mezi oběma.[3]

Struktura osobnosti

Murrayho struktura osobnosti vychází zejména z Freudovy práce, kterou částečně obohacuje:

  • ID je zdrojem energie a místem, z kterého vycházejí impulzy, které nelze akceptovat takové, jaké jsou (Freud); Dle Murrayho však tato složka osobnosti může obsahovat rovněž konstruktivní a akceptovatelné impulzy.
  • EGO kromě potlačování a aktivizace impulzů v Murrayho pojetí disponuje vlastní energií, díky které pomáhá najít vhodnou formu vyjádření impulzům z ID.
  • SUPEREGO jakožto interní regulátor chování, založený zejména na předchozích zkušenostech, může být dle Murrayho i později ovlivněn kupř. zkušenostmi peerů a sociálním prostředím, ve kterém se člověk pohybuje. Ovlivňovat jej mohou i fiktivní (literární, mytologické) postavy.
  • EGO-IDEAL je Murrayho vlastním konceptem blízkým SUPEREGU. Ideální ego se skládá ze všech sebeobrazů člověka v jejich ideální podobě.

Vývoj osobnosti

Osobnost se dle Murrayho vyvíjí obdobně jako u Freuda. Orální, anální a falické stadium rozšiřuje ještě o klaustrální (claustral) a uretrální (urethral) stadium. Klaustrální stadium je klidným stadiem probíhajícím v průběhu prenatálního vývoje dítěte. Uretrální stadium se vyskytuje mezi orálním a análním stadiem a vyznačuje se příjemnými pocity plynoucími z uretrálního eroticismu. Obecně jsou Murrayho vývojové fáze pojímané o něco více šíře než u Freuda.[3] Sám Murray ve své biografii má problém identifikovat se kupř. s Oidipovským komplexem.[1]

Na Freuda však Murray navazuje kupř. v otázkách deprivace v jednotlivých stádiích, ve kterých i podle něj dochází k fixacím. K tomu ovšem rozpracovává teorii uretrálního a klaustrálního komplexu. Klaustrální komplex dle Murrayho vytváří pasivní, závislou osobnost. Uretrální komplex pak utváří přespříliš ambiciozní, narcistickou osobnost toužící po nesmrtelnosti. Uretrální komplex bývá častokrát nazýván rovněž Ikarovým komplexem.[3]

Murrayho pojetí motivace

Základním termínem v Marruayho pojetí motivace je potřeba (need). Potřeba reprezentuje sílu, kterou lze aktivovat jak interní, tak externí stimulací. Vyvolaná potřeba pak vede k ativitě, která danou sílu redukuje či uspokojuje. Za normálních podmínek za nejvíce uspokojivé považoval snížení vyvolané tenze redukcí.

Ve své práci potřeby dělí na psychické (mental), viscerogenní (viscerogenic), a sociálně-vztahové (sociorelational) potřeby. Obecně Murray následně začal rozlišovat reaktivní a proaktivní potřeby. Ve své pozdější práci na toto navazuje svým zaměřením na kontext. Potřeby tak vycházejí ze spouštěčů - tlaků (press). Tyto tak lze následně rozdělit na:[3]

  • ALFA TLAK
  • Tlak vyvolaný objektivní okolností, daností.
  • BETA TLAK
  • Subjektivní prožitek dané objektivní danosti - síla daného tlaku přisuzovaná člověkem.

Potřeby a tlaky se tak dle Murrayho střetávají a sjednocují. Dominantní tlaky a potřeby pak v dětství i pozdějším věku mohou vést k uspokojujícím anebo traumatickým zážitkům. Právě poodkrytí pro daného člověka klíčových témat: tlaků a potřeb, se věnuje Tematický apercepční test (TAT).[3] Na TAT a Murrayho práci navazuje kupř. i Jacksonův projektivní Personality Research Form (PRF), který převádí 20 potřeb na 20 škál osobnosti. Výhodou projektivní metody v obou případech by měla být nezatíženost testu jazykem - takovýto test by měl být relativně kulturně přenositelný.[4]

Zdroje

  1. 1,0 1,1 Engler, B. (2013). Personality theories. Nelson Education.
  2. https://www.britannica.com/biography/Henry-Murray
  3. 3,0 3,1 3,2 3,3 3,4 3,5 Thetford, W., & Walsh, R. (1985). Theories of Personality and Psychopathology: Schools Derived from Psychology and Philosophy. Kaplan, H. L, and Sadock, B, 1.
  4. Allen, B. P. (2015). Personality theories: Development, growth, and diversity. Psychology Press.