Reaktance: Porovnání verzí

m
m
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
−
[[Soubor:Logika reaktance.png|thumb|276x276px|Logika teorie reaktance je pozoruhodně jednoduchá: čím silnější je subjektivně pociťované ohrožení svobody, resp. čím silnější je hrozba eliminací těchto svobod, tím silnější je opačná reakce.]]
+
[[Soubor:Logika reaktance.png|thumb|206x206px|Logika teorie [[reaktance]] je pozoruhodně jednoduchá: čím silnější je subjektivně pociťované ohrožení svobody, resp. čím silnější je hrozba eliminací těchto svobod, tím silnější je opačná reakce.]]
 
Reaktance je teorie vytvořená Jackem W. Brehmem prvně publikovaná v roce 1966 v článku "''A theory of psychological reactance"''.<ref>Brehm, J. W. (1966). A theory of psychological reactance.</ref> Teorie popisuje motivační tendenci člověka reagovat na omezení své subjektivně pociťované svobody opačnou reakcí, aniž by si toho byl dotyčný vědom. V psychologické literatuře tak bývá teorie reaktance někdy spojována s [[Reaktance|bumerangovým efektem]],<ref>https://en.wikipedia.org/wiki/Boomerang_effect_(psychology)</ref> kdy intervence za určitých podmínek může vést k opačné reakci než požadované. Teorie má tedy důležité důsledky v různých oblastech aplikované psychologie - v psychoterapii a kupř. v práci s drogově závislými.<ref name=":0">https://en.wikipedia.org/wiki/Reactance_(psychology)</ref>
 
Reaktance je teorie vytvořená Jackem W. Brehmem prvně publikovaná v roce 1966 v článku "''A theory of psychological reactance"''.<ref>Brehm, J. W. (1966). A theory of psychological reactance.</ref> Teorie popisuje motivační tendenci člověka reagovat na omezení své subjektivně pociťované svobody opačnou reakcí, aniž by si toho byl dotyčný vědom. V psychologické literatuře tak bývá teorie reaktance někdy spojována s [[Reaktance|bumerangovým efektem]],<ref>https://en.wikipedia.org/wiki/Boomerang_effect_(psychology)</ref> kdy intervence za určitých podmínek může vést k opačné reakci než požadované. Teorie má tedy důležité důsledky v různých oblastech aplikované psychologie - v psychoterapii a kupř. v práci s drogově závislými.<ref name=":0">https://en.wikipedia.org/wiki/Reactance_(psychology)</ref>
  
−
Teorie vychází z několika předpokladů, můžeme konstatovat, že:
+
Dle teorie můžeme konstatovat, že:
−
 
+
# Velikost efektu reaktance je úměrný subjektivně pociťovanému ohrožení jedincovy svobody/možnosti volby.
−
(1) Velikost efektu reaktance je úměrný subjektivně pociťovanému ohrožení jedincovy svobody/možnosti volby.
+
# Čím je proporce/množství subjektivně pociťovaných možností větší, tím intenzivnější je i reaktance.
−
 
+
# Čím více je svobodné chování ohroženo jeho eliminací, tím větší je subjektivně pociťovaná hrozba - tím větší bude i reaktance.<ref name=":0" />
−
(2) Čím je proporce/množství subjektivně pociťovaných možností větší, tím intenzivnější je i reaktance.
 
−
 
 
−
(3) Čím více je svobodné chování ohroženo jeho eliminací, tím větší je subjektivně pociťovaná hrozba - tím větší bude i reaktance.<ref name=":0" />
 
  
 
== Zdroje ==
 
== Zdroje ==
 
<references/>
 
<references/>

Aktuální verze z 18. 10. 2018, 14:17

Logika teorie reaktance je pozoruhodně jednoduchá: čím silnější je subjektivně pociťované ohrožení svobody, resp. čím silnější je hrozba eliminací těchto svobod, tím silnější je opačná reakce.

Reaktance je teorie vytvořená Jackem W. Brehmem prvně publikovaná v roce 1966 v článku "A theory of psychological reactance".[1] Teorie popisuje motivační tendenci člověka reagovat na omezení své subjektivně pociťované svobody opačnou reakcí, aniž by si toho byl dotyčný vědom. V psychologické literatuře tak bývá teorie reaktance někdy spojována s bumerangovým efektem,[2] kdy intervence za určitých podmínek může vést k opačné reakci než požadované. Teorie má tedy důležité důsledky v různých oblastech aplikované psychologie - v psychoterapii a kupř. v práci s drogově závislými.[3]

Dle teorie můžeme konstatovat, že:

  1. Velikost efektu reaktance je úměrný subjektivně pociťovanému ohrožení jedincovy svobody/možnosti volby.
  2. Čím je proporce/množství subjektivně pociťovaných možností větší, tím intenzivnější je i reaktance.
  3. Čím více je svobodné chování ohroženo jeho eliminací, tím větší je subjektivně pociťovaná hrozba - tím větší bude i reaktance.[3]

Zdroje

  1. ↑ Brehm, J. W. (1966). A theory of psychological reactance.
  2. ↑ https://en.wikipedia.org/wiki/Boomerang_effect_(psychology)
  3. ↑ 3,0 3,1 https://en.wikipedia.org/wiki/Reactance_(psychology)
Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Reaktance&oldid=55825“