32. Etické zásady psychologického výzkumu: Porovnání verzí

 
(Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od stejného uživatele.)
Řádek 3: Řádek 3:
 
V průběhu 20. století byli lidé v mnoha pokusech vystaveni nepříjemným zážitkům, klamání atd. <ref name="Plháková">Plháková, A. (2010). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.</ref>:
 
V průběhu 20. století byli lidé v mnoha pokusech vystaveni nepříjemným zážitkům, klamání atd. <ref name="Plháková">Plháková, A. (2010). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.</ref>:
  
−
Například '''John Watson''' se svou asistentkou '''R. Raynerovou''' na počátku 20 let vypěstovali fobii z bílých předmětů u 11 měsíčního Alberta, po experimentu se ale o jeho osud dál nezajímali.<ref name="Plháková"/>
+
Například '''[https://cs.wikipedia.org/wiki/John_Watson John Watson]''' se svou asistentkou '''R. Raynerovou''' na počátku 20 let vypěstovali fobii z bílých předmětů u jedenáctiměsíčního Alberta, po [https://en.wikipedia.org/wiki/Little_Albert_experiment experimentu] se ale o jeho osud dál nezajímali.<ref name="Plháková"/>
  
−
Ve výzkumech sociální konformity '''Solomona Asche''' docházelo ke klamání až u 75 % účastníků. Mezi dalšími experimenty můžeme také zmínit '''Zimbardův''' vězeňský experiment. Porušoval princip dobrovolnosti a také nezohlednil následky pokusu.<ref name="Plháková"/>
+
Ve výzkumech sociální [[Konformita|konformity]] '''[https://cs.wikipedia.org/wiki/Solomon_Asch Solomona Asche]''' docházelo ke klamání až u 75 % účastníků. Mezi dalšími experimenty můžeme také zmínit '''[https://cs.wikipedia.org/wiki/Philip_Zimbardo Zimbardův]''' [https://cs.wikipedia.org/wiki/Stanfordsk%C3%BD_v%C4%9Bze%C5%88sk%C3%BD_experiment vězeňský experiment]. Porušoval princip dobrovolnosti a také nezohlednil následky pokusu.<ref name="Plháková"/>
  
−
'''Stanley Milgram''' se pokusil se svými experimenty přispět k psychologickému vysvětlení příčin holocaustu, kdy se „slušní němečtí občané“ podíleli na masovém vyvražďování. Zkoumané osoby při jeho výzkumech v roli učitele trestaly žáka elektrickými šoky. Zkoumané osoby v roli žáků pociťovaly podle autorových slov obrovské vnitřní napětí, potily se, třásly, koktaly, kousaly si rty, naříkaly a zarývaly si nehty do masa. Při těchto výzkumech bylo účastníkům způsobeno psychické utrpení, aniž by byli předem varováni. Někteří mohli objevit temné stránky své povahy (stejně jako v Zibmardově experimentu), což je mohlo natrvalo poškodit.<ref name="Plháková"/>
+
'''[https://cs.wikipedia.org/wiki/Stanley_Milgram Stanley Milgram]''' se pokusil se [https://cs.wikipedia.org/wiki/Milgram%C5%AFv_experiment svými experimenty] přispět k psychologickému vysvětlení příčin holocaustu, kdy se „slušní němečtí občané“ podíleli na masovém vyvražďování. Zkoumané osoby při jeho výzkumech v roli učitele trestaly žáka elektrickými šoky. Zkoumané osoby v roli žáků pociťovaly podle autorových slov obrovské vnitřní napětí, potily se, třásly, koktaly, kousaly si rty, naříkaly a zarývaly si nehty do masa. Při těchto výzkumech bylo účastníkům způsobeno psychické utrpení, aniž by byli předem varováni. Někteří mohli objevit temné stránky své povahy (stejně jako v Zimbardově experimentu), což je mohlo natrvalo poškodit.<ref name="Plháková"/>
  
 
Kritika výše uvedených studií vedla k tomu, že byly v ''70. letech v USA'' psychologické pokusy s klamáním účastníků zakázány, proti čemuž vznikly protesty, neboť se považovalo klamání pro výzkum za nezbytné. Proto v 80. letech bylo omezení zmírněno - při pokusech s lidmi je mírné klamání a zatajování informací dovoleno, a to za předpokladu, že je ''účastník výzkumu vystaven minimálnímu nebezpečí, výzkum nelze provést jiným způsobem a jeho přínos lidstvu převáží rizika pro jeho účastníky''.<ref name="Plháková"/>
 
Kritika výše uvedených studií vedla k tomu, že byly v ''70. letech v USA'' psychologické pokusy s klamáním účastníků zakázány, proti čemuž vznikly protesty, neboť se považovalo klamání pro výzkum za nezbytné. Proto v 80. letech bylo omezení zmírněno - při pokusech s lidmi je mírné klamání a zatajování informací dovoleno, a to za předpokladu, že je ''účastník výzkumu vystaven minimálnímu nebezpečí, výzkum nelze provést jiným způsobem a jeho přínos lidstvu převáží rizika pro jeho účastníky''.<ref name="Plháková"/>
 
V současné době existují na univerzitách '''Etické komise pro výzkum''', které zvažují, zda přínos výzkumu vyváží možná rizika.<ref name="Plháková"/>
 
V současné době existují na univerzitách '''Etické komise pro výzkum''', které zvažují, zda přínos výzkumu vyváží možná rizika.<ref name="Plháková"/>
  
−
APA se pokusila najít rovnováhu mezi právem vědců získat nové poznatky a lidskými právy účastníků takto:
+
[https://en.wikipedia.org/wiki/American_Psychological_Association APA] se pokusila najít rovnováhu mezi právem vědců získat nové poznatky a lidskými právy účastníků takto:
 
* Zkoumané osoby by při výzkumu neměly utrpět '''žádnou újmu''', žádoucí je, aby měly nějaký prospěch (např. finanční odměna, nové informace…).<ref name="Plháková"/>
 
* Zkoumané osoby by při výzkumu neměly utrpět '''žádnou újmu''', žádoucí je, aby měly nějaký prospěch (např. finanční odměna, nové informace…).<ref name="Plháková"/>
 
* K výzkumu je nutný '''poučený dobrovolný souhlas'''.<ref name="Plháková"/>
 
* K výzkumu je nutný '''poučený dobrovolný souhlas'''.<ref name="Plháková"/>
Řádek 59: Řádek 59:
 
== 5. Oportunistická analýza dat ==
 
== 5. Oportunistická analýza dat ==
  
−
Post hoc analýza (z latinského post hoc - po tomto) spočívá v tom, že se na data díváme až poté, co experiment proběhl, a hledáme vzorce, které nebyly a priori specifikované. Tento přístup má svá úskalí. <ref name="posthoc">Post hoc analysis. (2016, December 13). In Wikipedia, The Free Encyclopedia. Retrieved 09:38, March 13, 2017, from https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Post_hoc_analysis&oldid=754548508</ref>
+
[https://en.wikipedia.org/wiki/Post_hoc_analysis Post hoc analýza dat] (z latinského post hoc - po tomto) spočívá v tom, že se na data díváme až poté, co experiment proběhl, a hledáme vzorce, které nebyly a priori specifikované. Tento přístup má svá úskalí. <ref name="posthoc">Post hoc analysis. (2016, December 13). In Wikipedia, The Free Encyclopedia. Retrieved 09:38, March 13, 2017, from https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Post_hoc_analysis&oldid=754548508</ref>
  
 
Vždy bychom měli zvolit hypotézu předtím, než začneme sbírat data, ale nemůžeme změnit své rozhodnutí o hypotézách v průběhu sbírání dat či dokonce až potom, co jsme data nasbírali. S výjimkou, kdy použijeme '''tzv. post hoc testy''', vpodstatě podvádíme. Podobně se můžeme dívat na to, když si výzkumníci stanoví hladinu významnosti až po tom, co data sesbírají a analyzují.<ref name="Field">Field, A. P. (2009). Discovering statistics using SPSS: (and sex, drugs and rock 'n' roll) (3rd ed.). Los Angeles: SAGE Publications.</ref>
 
Vždy bychom měli zvolit hypotézu předtím, než začneme sbírat data, ale nemůžeme změnit své rozhodnutí o hypotézách v průběhu sbírání dat či dokonce až potom, co jsme data nasbírali. S výjimkou, kdy použijeme '''tzv. post hoc testy''', vpodstatě podvádíme. Podobně se můžeme dívat na to, když si výzkumníci stanoví hladinu významnosti až po tom, co data sesbírají a analyzují.<ref name="Field">Field, A. P. (2009). Discovering statistics using SPSS: (and sex, drugs and rock 'n' roll) (3rd ed.). Los Angeles: SAGE Publications.</ref>
Řádek 89: Řádek 89:
 
* Etika v psychoterapii: Tjeltveit, A. C., & Gottlieb, M. C. (2010). Avoiding the road to ethical disaster: Overcoming vulnerabilities and developing resilience. Psychotherapy: Theory, Research, Practice, Training, 47(1), 98.
 
* Etika v psychoterapii: Tjeltveit, A. C., & Gottlieb, M. C. (2010). Avoiding the road to ethical disaster: Overcoming vulnerabilities and developing resilience. Psychotherapy: Theory, Research, Practice, Training, 47(1), 98.
 
* Slater, L. (2008). Pandořina skříňka: nejvýznamnější psychologické experimenty dvacátého století. Praha: Dokořán. ''Tato kniha popisuje nejznámější psychologické experimenty, mezi nimi i Milgramův.''
 
* Slater, L. (2008). Pandořina skříňka: nejvýznamnější psychologické experimenty dvacátého století. Praha: Dokořán. ''Tato kniha popisuje nejznámější psychologické experimenty, mezi nimi i Milgramův.''
 +
 +
=== Doporučená videa ===
 +
* '''''Ben Goldacre - Battling bad science:''' Ben Goldacre je epidemiolog a ve videu hovoří o tom, jakým způsobem mohou být důkazy překroucené. Tento fakt demonstruje na tvrzeních z oblasti výživy a dostává se až ke způsobům zkreslení ve farmaceutickém průmyslu.''
 +
* https://www.ted.com/talks/ben_goldacre_battling_bad_science#t-840399
 +
 +
* '''''Ben Goldacre - What doctors don't know about the drugs they prescribe:''' Video upozorňující na to, že je etickou povinností publikovat také studie, které vyšly negativně či neprůkazně. Nepublikování takových zjištění může mít vážné následky.''
 +
* https://www.ted.com/talks/ben_goldacre_what_doctors_don_t_know_about_the_drugs_they_prescribe
  
 
=== Související články ===
 
=== Související články ===

Aktuální verze z 24. 3. 2017, 11:16

1. Etika psychologických výzkumů s lidskými účastníky

V průběhu 20. století byli lidé v mnoha pokusech vystaveni nepříjemným zážitkům, klamání atd. [1]:

Například John Watson se svou asistentkou R. Raynerovou na počátku 20 let vypěstovali fobii z bílých předmětů u jedenáctiměsíčního Alberta, po experimentu se ale o jeho osud dál nezajímali.[1]

Ve výzkumech sociální konformity Solomona Asche docházelo ke klamání až u 75 % účastníků. Mezi dalšími experimenty můžeme také zmínit Zimbardův vězeňský experiment. Porušoval princip dobrovolnosti a také nezohlednil následky pokusu.[1]

Stanley Milgram se pokusil se svými experimenty přispět k psychologickému vysvětlení příčin holocaustu, kdy se „slušní němečtí občané“ podíleli na masovém vyvražďování. Zkoumané osoby při jeho výzkumech v roli učitele trestaly žáka elektrickými šoky. Zkoumané osoby v roli žáků pociťovaly podle autorových slov obrovské vnitřní napětí, potily se, třásly, koktaly, kousaly si rty, naříkaly a zarývaly si nehty do masa. Při těchto výzkumech bylo účastníkům způsobeno psychické utrpení, aniž by byli předem varováni. Někteří mohli objevit temné stránky své povahy (stejně jako v Zimbardově experimentu), což je mohlo natrvalo poškodit.[1]

Kritika výše uvedených studií vedla k tomu, že byly v 70. letech v USA psychologické pokusy s klamáním účastníků zakázány, proti čemuž vznikly protesty, neboť se považovalo klamání pro výzkum za nezbytné. Proto v 80. letech bylo omezení zmírněno - při pokusech s lidmi je mírné klamání a zatajování informací dovoleno, a to za předpokladu, že je účastník výzkumu vystaven minimálnímu nebezpečí, výzkum nelze provést jiným způsobem a jeho přínos lidstvu převáží rizika pro jeho účastníky.[1] V současné době existují na univerzitách Etické komise pro výzkum, které zvažují, zda přínos výzkumu vyváží možná rizika.[1]

APA se pokusila najít rovnováhu mezi právem vědců získat nové poznatky a lidskými právy účastníků takto:

  • Zkoumané osoby by při výzkumu neměly utrpět žádnou újmu, žádoucí je, aby měly nějaký prospěch (např. finanční odměna, nové informace…).[1]
  • K výzkumu je nutný poučený dobrovolný souhlas.[1]
  • Mírné klamání zkoumaných osob je přípustné, pokud lze očekávat značný vědecký přínos, výzkumník však musí splnit tyto tři podmínky[1]:
1) Vědecký pracovník musí informovat účastníky bezprostředně po ukončení výzkumu o jeho smyslu.
2) Klamání nepoškozuje zkoumané osoby ani fyzicky ani psychicky.
3) Experimentátor bere ohledy na osobní důstojnost.


  • Důraz je kladen také na důvěrnost a ochranu osobních údajů - účast je anonymní, získaná data jsou důvěrná.[1]
  • Po skončení sběru dat by měl psycholog zkoumané osoby úplně a pravdivě informovat o podstatě a účelu dané studie a o její vědecké hodnotě.[1]
  • Dalším důležitým principem je respekt a ohled vůči účastníkům výzkumu: Badatel je povinen zvážit, zda vědecká hodnota výzkumu není v konfliktu se zájmy a právy zkoumané osoby, vůči zkoumaným osobám by měl vždy projevovat respekt a úctu. Účast ve výzkumu by pro zkoumané osoby neměla představovat větší riziko než každodenní standardní život, a v případě, že výzkum působí účastníkům nežádoucí účinky, je badatel povinen je co nejdříve odstranit[2]
  • Výzkum je založen na dobrovolnosti a zkoumaná osoba může odstoupit, kdykoliv to bude považovat za vhodné.[2]

Miovský (2006) zmiňuje mezi důležitými etickými pravidly výzkumu také empatickou neutralitu, tzn., že výzkumník vůči účastníkům výzkumu projevuje zájem, účast a porozumění, ale ke zjištěným skutečnostem je neutrální, měl by se vyvarovat hodnocení. [3]

2. Etika psychologických výzkumů se zvířaty

V éře behaviorismu byla zvířata často vystavována nedostatku jídla, vody, vysoké či nízké teplotě, elektrickým šokům, krysám byly odjímány smyslové orgány a části mozku, aby bylo možné sledovat rozsah poškození jejich učebních schopností.Tyto experimenty přispěly k rozvoji teorií učení a behaviorální terapie, studiu agrese a vývoje mozku, je ale zjevné, že zde narážíme na etické problémy.[1]

V současnosti jsou pokusy, ve kterých jsou zvířata vystavena bolesti, stresu a deprivaci, realizovány pouze tehdy, když neexistuje jiná alternativa a výzkum má velkou vědeckou, vzdělávací i praktickou hodnotu. Můžeme tedy mluvit o tendenci omezit tento typ výzkumů na minimum.[1]

3. Etická pravidla chránící výzkumníky

Vedle pravidel chránících účastníky můžeme hovořit také o principech, které by měly být dodržovány, aby chránily výzkumníky. Mezi takové principy patří[3]:

  1. Ochrana hranic kontaktu s účastníky výzkumu: Stejně jako může každý účastník odmítnout odpovídat na určité otázky či odmítnout účast na výzkumu, může výzkumník, pokud se cítí v situaci příliš nejistý nebo má z určité situace příliš velkou obavu, nepokračovat v daném tématu (např. při rozhovoru s participantem). Ukončení výzkumného kontaktu je také eticky v pořádku v případě, že výzkumníkovi hrozí např. fyzické napadení apod.
  2. Ochrana soukromí a osobních údajů výzkumníka: Již před započetím výzkumu by měla být jasně stanovena hranice mezi informacemi, které o sobě výzkumník poskytne účastníků.
  3. Nesmí dojít k poškození či újmě výzkumníka.
  4. Ochrana vztahů mezi účastníky výzkumu a výzkumníky. Zejména v kvalitativním výzkumu je vzájemná důvěra a pozitivní nastavení podmínkou zdárného průběhu výzkumu. Přátelské vztahy s účastníky výzkumu nejsou překážkou zdárného průběhu, avšak sexuální kontakt mezi výzkumníkem a účastníkem výzkumu je nepřípustný.

4. Základní etické principy

Existují principy, které shrnují a doplňují výše zmíněné zásady. Mezi tyto patří:

Zásada beneficence ("dobřečinění"): Naše výzkumná činnost by měla být vedena snahou prospět jedinci či celé společnosti. V případě, že rizika výzkumu pro jednotlivce či společnost převyšují přínos, neměl by být výzkum realizován. Jedná se o princip konání dobra.[4]

Zásada nonmaleficence ("neškodění, nepoškozování"): Dle této zásady nesmíme nikomu ublížit ani nikoho poškodit. Tato zásada je nadřazena principu beneficence, a má tudíž před ní přednost. Vztahuje se k heslo "primum non nocere", což v překladu znamená "především neškodit". O této zásadě lze také mluvit jako o principu nekonání zla. [4]

V praxi mohou být zásady beneficence a nonmaleficence ošetřeny mimo jiné tím, že jsou účastníkům poskytnuty všechny informace o rizicích, která mohou hrozit při účasti na výzkumu. Výzkumník by měl dát participantovi dostatek možností k odstoupení z výzkumu. Výzkum může započít, pokud dají potenciální účastníci souhlas. Hrozí-li u účastníka vyšší riziko, že bude poškozen, měl by být z výzkumu vyloučen. Výzkumník je povinný tato rizika zvážit a odhadovat jejich dopady,a případně by měl být s účastníky v kontaktu i po skončení pokusu a být jim k dispozici pro rady či pomoc. [4]

Pokud má dojít k experimentálnímu klamu, musí být odůvodněný. Důležitým momentem po výzkumu je i debriefing, který je zpětnou vazbou probandovi i výzkumníkovi. Dává účastníkům příležitost dozvědět se různé informace o výzkumu, o jeho smyslu, možnost zeptat se. Kdykoliv je to jen možné, měl by se debriefing uskutečnit co nejdříve po proběhnutí studie. [5]

Doplníme-li zásady beneficience a nonmaleficence o dvě další, můžeme hovořit o tzv. čtveru základních principů lékařské etiky. Do čtveřice patří ještě princip respektování autonomie a princip spravedlnosti.

Princip respektování autonomie: Tato zásada má hluboké filosofické kořeny, kterými se zabývali například E. Fromm a A. Schweitzer. Vychází z úcty k životu a ke světu[6]. Pro účely tohoto článku je pro nás klíčové, že se jedná o respektování nezávislého samostatného jednání probanda bez snahy ovlivňovat ho a manipulovat jím. V praxi to znamená, že pokud má účastník výzkumu názor, měl by být zohledněn při rozhodování výzkumníka (pokud samozřejmě není v rozporu se zákony). [4]

Prinicip spravedlnosti: Psycholog nemá jen jednoho klienta, ale má jich více. Ke všem by se měl chovat stejně a ponechávat jim stejná práva. [6]

5. Oportunistická analýza dat

Post hoc analýza dat (z latinského post hoc - po tomto) spočívá v tom, že se na data díváme až poté, co experiment proběhl, a hledáme vzorce, které nebyly a priori specifikované. Tento přístup má svá úskalí. [7]

Vždy bychom měli zvolit hypotézu předtím, než začneme sbírat data, ale nemůžeme změnit své rozhodnutí o hypotézách v průběhu sbírání dat či dokonce až potom, co jsme data nasbírali. S výjimkou, kdy použijeme tzv. post hoc testy, vpodstatě podvádíme. Podobně se můžeme dívat na to, když si výzkumníci stanoví hladinu významnosti až po tom, co data sesbírají a analyzují.[8]

Pokaždé, když změníme hypotézu nebo detaily naší analýzy, zvyšujeme sice šanci, že dostaneme signifikantní výsledek, ale ve skutečnosti také zvyšujeme pravděpodobnost, že budeme publikovat výsledky, které již nikdo nedokáže zopakovat.[8]

Rozhodneme-li se post hoc analýzu využít, vždy by to mělo být explicitně zmíněno ve studii, kterou publikujeme, abychom neuváděli čtenáře v omyl.[7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ 1,00 1,01 1,02 1,03 1,04 1,05 1,06 1,07 1,08 1,09 1,10 1,11 1,12 Plháková, A. (2010). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.
  2. ↑ 2,0 2,1 Ferjenčík, J. (2000). Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Jak zkoumat lidskou duši. Praha: Portál.
  3. ↑ 3,0 3,1 Miovský, M. (2006). Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada.
  4. ↑ 4,0 4,1 4,2 4,3 Ivanová, K., & Zielina, M. (2010). Etika pro vědecko-výzkumné pracovníky. Olomouc: Moravská vysoká škola Olomouc.
  5. ↑ Debriefing Guidelines. Debriefing Guidelines [Online]. In Stanford University: Department of Psychology. Stanford, California. Retrieved from https://psychology.stanford.edu/sites/all/files/DebriefingGuidelines.pdf
  6. ↑ 6,0 6,1 Čtvero základních principů lékařské etiky. (2008-). Čtvero základních principů lékařské etiky [Online]. Wikiskripta. Retrieved from http://www.wikiskripta.eu/index.php?title=Čtvero_základních_principů_lékařské_etiky&oldid=285491
  7. ↑ 7,0 7,1 Post hoc analysis. (2016, December 13). In Wikipedia, The Free Encyclopedia. Retrieved 09:38, March 13, 2017, from https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Post_hoc_analysis&oldid=754548508
  8. ↑ 8,0 8,1 Field, A. P. (2009). Discovering statistics using SPSS: (and sex, drugs and rock 'n' roll) (3rd ed.). Los Angeles: SAGE Publications.

Použitá literatura

Externí odkazy a doporučená literatura

Doporučená videa

  • Ben Goldacre - Battling bad science: Ben Goldacre je epidemiolog a ve videu hovoří o tom, jakým způsobem mohou být důkazy překroucené. Tento fakt demonstruje na tvrzeních z oblasti výživy a dostává se až ke způsobům zkreslení ve farmaceutickém průmyslu.
  • https://www.ted.com/talks/ben_goldacre_battling_bad_science#t-840399

Související články

Experiment

Klíčová slova

Etika výzkumu, publikační etika, experimenty

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=32._Etické_zásady_psychologického_výzkumu&oldid=46541“