|
|
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) |
Řádek 1: |
Řádek 1: |
− | '''Empirické přístupy''' (Empirical Approaches) neboli '''pragmatické přístupy''' jsou jedním z vývojových směrů managementu 20. století. „Vycházejí z rozboru a zobecnění kladných i záporných poznatků z manažerské praxe.“ <ref name="vod">VODÁČEK, Leo a Oľga VODÁČKOVÁ. <i>Moderní management v teorii a praxi</i>. 3., rozš. vyd. Praha: Management Press, 2013.</ref>
| |
| | | |
− | Podle '''Chungovy klasifikace dějin managementu''' se řadí k '''moderním směrům''', které navazují na směry klasické. Moderní směry se rozvíjejí od 40. do 70. let 20. st. a spolu s empirickými přístupy zde nalezneme [[sociálně-psychologické přístupy]] , [[systémové přístupy]] a [[procesní přístupy]].
| |
− |
| |
− | Ač podle dělení spadají empirické směry do období od 40. do 70. let 20. st., jejich plný rozvoj nastává především až v letech sedmdesátých a následně překračuje do let osmdesátých i dále.<ref name="koci"> KOCIANOVÁ, Renata. <i>Personální řízení: východiska a vývoj</i>. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2012.</ref>
| |
− |
| |
− | == Učit se od úspěšných ==
| |
− | Empirické přístupy příliš nerozvíjejí teoretické koncepty vzniklé z předchozích období. Zaměřují se především na praxi a na '''převzetí know-how od úspěšných organizací a manažerů.'''
| |
− | Zkušenosti a výsledky významných organizací a manažerů jsou '''analyzovány''', zkoumány pro identifikaci úspěšných i neúspěšných postupů a následně '''zobecňovány'''. Jsou vytvářena '''doporučení''' pro manažerská jednání tak, aby byla co nejefektivnější a přinášela co nejlepší výsledky a s tím spojený rozvoj a prosperitu organizace.<ref name="koci" />
| |
− | Vzniklá doporučení mohou být dokonce až formě návodů.<ref name="vod" />
| |
− |
| |
− | Empirické přístupy jsou velmi rozmanité a rozsáhlé, obsahově poměrně těžce ukotvitelné. Patří sem například i autobiografická díla úspěšných manažerů, kteří popisují postupy a metody řízení ze své praxe.<ref name="blaž">BLAŽEK, Ladislav. <i>Management: organizování, rozhodování, ovlivňování</i>. 2., rozš. vyd. Praha: Grada, 2014.</ref>
| |
− |
| |
− | Hlavní oblasti, které jsou obsahem doporučení empirických přístupů:
| |
− |
| |
− | „-strategické řízení
| |
− |
| |
− | -týmová práce
| |
− |
| |
− | -spoluúčast na řízení
| |
− |
| |
− | -podpora tvořivosti a inovace
| |
− |
| |
− | -podniková kultura
| |
− |
| |
− | -odklon od autoritativního stylu řízení k neformálním stylům
| |
− |
| |
− | - doporučení pro jednání se spolupracovníky: vytvářet prostředí otevřené diskuzím, aktivní účast podřízených, vítat nové nápady a iniciativu, spíše se ptát než poučovat, respektovat důstojnost a názory pracovníků“ <ref name="koci" />
| |
− |
| |
− | === Management jako umění řídit ===
| |
− | Dochází se k přesvědčení, že management je velmi intuitivní, že je uměním, a že záleží především na osobnosti a zkušenostech každého jednotlivého lídra. „Úspěchy manažerů spočívají v jejich způsobu řízení a organizace, v motivačním systému, ve stylu vedení.“ <ref name="koci" />
| |
− |
| |
− | == Kritika ==
| |
− | Doporučení se mnohdy neopírají o teoretická východiska.
| |
− | Je myšlenkově velmi rozmanitý, názory a doporučované přístupy si mohou vinou nedostatečného zobecnění protiřečit.<ref name="blaž" />
| |
− |
| |
− | == Významní představitelé ==
| |
− | Peter F. Drucker
| |
− |
| |
− | Alfred D. Chandler
| |
− |
| |
− | Henry Mintzberg
| |
− |
| |
− | Kae H. Chung
| |
− |
| |
− | John P. Kotter
| |
− |
| |
− | Kenichi Ohmae
| |
− |
| |
− | Další představitelé:
| |
− | T. J. Peters, R. H. Waterman, R. M. Kanterová, P. Kotler, M. E. Porter, H. I. Ansoff, J. Adair, M. Hammer, J. Champy<ref name="blaž" />
| |
− |
| |
− |
| |
− |
| |
− |
| |
− | <references/>
| |