2. Změny a poruchy emotivity, afektivity a citů: Porovnání verzí

 
(Není zobrazeno 9 mezilehlých verzí od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
'''surový text, grafická editace bude provedena v nejbližších dnech'''
+
= 2.1 Rysy emocí =
  
2.1 Rysy emocí
+
* '''subjektivnost''' – emoce vyjadřují a odráží subjektivní vztah k předmětům a jevům
subjektivnost – emoce vyjadřují a odráží subjektivní vztah k předmětům a jevům
+
* '''polarita''' – protikladné dvojice emocí (příjemné, nepříjemné; kladné, záporné; uspokojující, neuspokojující)
polarita – protikladné dvojice emocí (příjemné, nepříjemné; kladné, záporné; uspokojující, neuspokojující)
+
* '''aktuálnost''' – mají vztah k aktuálně probíhajícímu dění
aktuálnost – mají vztah k aktuálně probíhajícímu dění
+
* '''dynamičnost''' – mění se kvantitativně i kvalitativně ve svém průběhu podle potřeby
dynamičnost – mění se kvantitativně i kvalitativně ve svém průběhu podle potřeby
+
* '''asociativnost''' – vyskytují-li se vedle sebe dvě emoce různé kvality, vzniká z nich asociací nová emoce, která není jen jejich prostým součtem
asociativnost – vyskytují-li se vedle sebe dvě emoce různé kvality, vzniká z nich asociací nová emoce, která není jen jejich prostým součtem
+
* '''iradiace''' – výsledná emoce se uplatní dominantně a ostatní jsou jí podřízené, výsledná emoce iradiuje na ostatní
iradiace – výsledná emoce se uplatní dominantně a ostatní jsou jí podřízené, výsledná emoce iradiuje na ostatní
+
* '''přesun emocí''' – možnost přenosu emocí z jednoho jevu na druhý nebo na několik jevů, příp. na všechny
přesun emocí – možnost přenosu emocí z jednoho jevu na druhý nebo na několik jevů, příp. na všechny
 
2.1.1 Tělesné projevy
 
mimika – z výrazu tváře lze vyčíst radost, překvapení, strach, hněv, odpor, pohrdání a další
 
pantomimika – posunky, gesta, pohyby, držení těla vyjadřující emoce
 
hlasový výraz – hlas se mění dle intenzity a zabarvení emocí
 
vegetativní a hormonální změny – změny krevního tlaku, tepu, dechu, pocení, slinění, zčervenání/zblednutí, koncentrace moči, vyměšování žaludečních šťáv apod.
 
2.1.2 Anatomie
 
intaktnost CNS je nutnou podmínkou pro normální průběh emocí – hlavně talamus, limbický systém (amygdala), frontotalamické dráhy atd.
 
prefrontální kortex má ústřední pozici v emočním procesu
 
strach a úzkost generovány hlavně amygdalou, smutek spojen s aktivitou subkalózního cingula
 
hypotalamus v úzkém vztahu s emotivitou – průvodní tělesné projevy afektů (pulz, tlak, pocení, …) – vegetativní projevy
 
2.2 Dělení emocí
 
Podle polarity Kladné a záporné
 
Libé a nelibé
 
Stenické a astenické
 
Podle kvality Nižší – individuální (radost, smutek, strach), tělesné (hlad, žízeň, únava)
 
Vyšší – sociální, etické, estetické
 
Podle intenzity a trvání Afekty
 
Nálady
 
Podle struktury a obsahu – paratymie, fobie aj.
 
  
Vyšší city – směřují mimo naši osobu k nadosobním zájmům, ontogeneticky nejvýše diferencované, nejmladší a nejpokročilejší
 
do značné míry určují společenský i sociální vztah mezi lidmi a vytvářejí úctu a soucit k druhému
 
zranitelnější než nižší – proto při poruše dochází nejprve k vyhasínání vyšších citů, nižší si poměrně dlouho uchovávají odolnost a své původní vlastnosti
 
dále se dělí na:
 
sociální – vyjadřují vztahy k druhým lidem, skupinám a jiným sociálním jevům – sympatie, antipatie, láska, nenávist, úcta apod.
 
etické – postoj k vyšším mravním hodnotám – cit pro právo, spravedlnost, odpovědnost
 
estetické – smysl pro krásu, harmonii apod.
 
  
 +
==2.1.1 Tělesné projevy==
  
2.3 Poruchy emocí
+
* '''mimika''' – z výrazu tváře lze vyčíst radost, překvapení, strach, hněv, odpor, pohrdání a další
rozdělení spíše pragmatické, nerespektuje plně rozdělení emocí
+
* '''pantomimika''' – posunky, gesta, pohyby, držení těla vyjadřující emoce
poruchy afektu
+
* '''hlasový''' '''výraz''' – hlas se mění dle intenzity a zabarvení emocí
poruchy nálady
+
* '''vegetativní a hormonální změny''' – změny krevního tlaku, tepu, dechu, pocení, slinění, zčervenání/zblednutí, koncentrace moči, vyměšování žaludečních šťáv apod.
poruchy vyšších citů
 
  
Höschl uvádí následující dělení:
 
poruchy vyšších citů
 
poruchy nepřiměřené intenzity emocí (afekty)
 
poruchy s nepřiměřeným trváním emocí (nálady)
 
poruchy struktury emocí.
 
  
2.3.1 Poruchy afektu
+
===2.1.2 Anatomie===
afekt – intenzivní emoce, vzniká náhle, prudce a má konkrétní zaměření, podnět více i méně intenzivní (afekt vzteku, radosti, úžasu, děsu, úzkosti). Afekt nižší intenzity ještě fyziologický, vyšší intenzity je již patologický. Doprovázen značnými vegetativními příznaky (zčervenání/zblednutí, zrychlení pulzu, zvýšení tlaku) a mimickými projevy (smích, pláč, zaťaté pěsti, podupávání...)
+
* intaktnost CNS je nutnou podmínkou pro normální průběh emocí hlavně talamus, limbický systém (amygdala), frontotalamické dráhy atd.
-nedojde-li k okamžitému vybití, dochází k městnání afektu série nepříjemných podnětů se potlačuje a pak dojde k výbuchu po nepatrném podnětu
+
* prefrontální kortex má ústřední pozici v emočním procesu
- přesun afektu – jedinec na silný prvotní podnět nereaguje, ale na jiný, slabý, reaguje prudce, bouřlivě
+
* strach a úzkost generovány hlavně amygdalou, smutek spojen s aktivitou subkalózního cingula
- sdružení afektu – rozšíření emoční reakce na další předměty nebo osoby, které měly třeba jen zevní a náhodnou spojitost s událostí, jež vyvolala afekt
+
* hypotalamus v úzkém vztahu s emotivitou – průvodní tělesné projevy afektů (pulz, tlak, pocení, ) – vegetativní projevy
- odreagování afektu – uvolnění afektu nějakým náhradním způsobem
 
Poruchy s nepřiměřenou intenzitou emocí (afekty):
 
nezvládnutý afekt – mimořádně silný afekt, při němž není postižený schopen v dostatečné míře ovládnout své chování pro intenzivní emoční tenzi, přestože si uvědomuje, co dělá. Nejde o absolutní neschopnost ovládat své jednání, schází zde jakákoli porucha vědomí a nedochází k amnézii. Jednání může být nepromyšlené a mohou se vyskytnout násilné činy
 
patický afekt – od normálního či nezvládnutého se liší:
 
výrazně vyšší intenzita
 
delší trvání
 
na vrcholu dochází ke krátce trvající poruše vědomí (obnubilaci) => po odeznění je na období vrcholu amnézie (může být ostrůvkovitá nebo totální), chování je tedy neuvědomělé, neúčelné, neovladatelné a automatické
 
chování a jednání neodpovídá osobnosti postiženého
 
zpravidla končí spánkem, únavou, vyčerpáním
 
zvýšená intenzita patického afektu se projevuje zvýrazněním průvodních psychomotorických a vegetativních příznaků
 
nejčastěji k němu může dojít na oslabeném, eventuálně encefalopatickém terénu u poruch osobnosti, epilepsie, v alkoholové opilosti (může se jednat o patickou opilost), demence, ale i u normálních lidi při vyčerpání, hladovění, nevyspání, po zdrcujícím zážitku
 
forenzní význam – proběhlá porucha vědomí ve smyslu mrákotného stavu znamená, že jedinec nebyl schopen rozpoznat společenskou nebezpečnost svého jednání a nebyl ani schopen toto jednání ovládat – průkaz patického afektu vždy velmi obtížný a musí vycházet z velmi přesného a pečlivého hodnocení projevů vyšetřovaného
 
afektivní stupor – fáze prvotního zárazu je oproti normálnímu průběhu vystupňovaná v afektivní stupor, dostaví se většinou po hrůzné události, katastrofických situacích, vzácněji po radostných zprávách
 
postižený strne, není schopen pohybu či řeči, mimika a gestikulace se zastaví – nedochází k poruše vědomí, jedinec si rychle uvědomí svůj stav
 
většinou rychle pomine po několika sekundách či minutách
 
afektivní útlum – nastává po nadlimitním emocionálním podnětu, spočívá v chybění, respektive odsunutí afektu – jedinec nereaguje zprvu změnou emotivity, zůstává klidný a jeho jednání je adekvátní, ale bez emočního doprovodu, je automatické. Emoční reakce se plně projeví, když pomine nebezpečí
 
afektivní raptus – afekt se mimořádně vystupňuje a prodlouží v trvání, vybije se jako úzkost, zlost, vztek, probíhá se značnou sílou a energií, může probíhat v rámci nezvládnutého afektu jako jeho zvláštní forma
 
spojen s psychomotorickou excitovaností, dezintegrací chování a možným poškozením sebe nebo okolí
 
u úzkostných poruch a u lidí v extrémně tíživých situacích
 
paroxyzmální afekt (=ictal emotion) – objevuje se náhle, bez zjevné příčiny, jeho obsahem je nejčastěji úzkost, někdy zlost. Trvá hodiny, někdy i déle. Většinou souvislost s poruchami temporálního laloku (např. temporální epilepsie)
 
zvýšená afektivní dráždivost není vlastní poruchou afektů, ale znamená zvýšenou pohotovost k patologickým afektivním reakcím
 
  
Poruchy nálady
 
-nálada – déletrvající pohotovost k emočním reakcím určitého směru, jako déletrvající emoční nastavení nervového systému, od afektů se liší nejen délkou trvání a menší intenzitou, ale i tím, že nejsou vázány na konkrétní obsah vědomí. Intenzivními a dlouhotrvajícími podněty ji můžeme modifikovat nejen krátkodobě, ale i dlouhodobě. Svým charakterem zaměřují, facilitují či inhibují další psychické děje – pozornost, paměť, myšlení, chování. Též mají vliv na somatické funkce.
 
Faktory ovlivňující náladu
 
fyzikální – teplota prostředí, klimatické podmínky, délka denního světla (sezonní zimní deprese), roční období (deprese na jaře a na podzim), denní doba (ranní pesima)
 
chemické – drogy, alkohol, psychofarmaka (depresogenní – reserpin, metyldopa, cimetidin), maniogenní substance (psychostimulanciua, antidepresiva, levodopa)
 
somatogenní a metabolické – popudlivost při hypoglykemii, hypertyreóze, deprese u hypotyreózy, premenstruační tenze, poporodní deprese, úzkost kardiaků a astmatiků, deprese u karcinomu plic a tlustého střeva, toxické infekční faktory (infekční hepatitida, mononukleóza, chřipka) atd.
 
organické – afekce CNS (hlavně hypotalamu, limbického systému a orbitální části frontálních laloků, retikulárním systému)
 
psychologické – modifikace kvality normální nálady – nepříjemné a traumatizující zážitky mohou vyvolat depresi, příjemné euforii, jakýkoli zevní podnět může vyvolat emoční odezvu., nicméně k patrnému vychýlení nálady je třeba silnějších nebo opakovaných podnětů
 
poruchy nálady se od normální nálady liší kvantitativně i kvalitativně
 
Charakteristické rysy patických nálad
 
intenzita – sebevětší odchylka normální nálady nedosahuje intenzity patické nálady, i mírná patická nálada má silný vliv na všechny psychické f-ce, mění reaktivitu osobnosti
 
trvání – patická trvá většinou týdny, měsíce i roky
 
nezávislost kvality patické nálady na psychogenních podnětech – patická delší dobu neodklonitelná, je-li vyprovokována zážitkem, nemusí být s ním kongruentní (tragédie vyvolá manickou náladu), anebo tento zážitek v minulosti nebyl dostačujícím ke změně nálady
 
vliv na ostatní psychické f-ce – myšlení, jednání, vzhled, osobnost => daleko silnější než u normální nálady, člověk se nechová adekvátně ke svým zájmům nebo osobnosti
 
podmíněnost chorobnými změnami CNS – patická vždy součástí nějaké duševní poruchy, jako taková se musí vnímat klinicky, je nutné ji léčit
 
Rozdělení patických nálad
 
-zvýšené = expanzivní, snížené = depresivní a úzkostné
 
-paradoxní nálada – projevy opačných emocí, než je vyvolávající podnět, objevuje se pod vlivem psychózy nebo organicity
 
Expanzivní nálady
 
euforie – pocit pasivní spokojenosti, blaženosti, který není doprovázen hyperaktivitou, bývá pozorována u afektivních a organických psychických poruchách (afekty frontálního laloku), u intoxikací, častá bývala u progresivní paralýzy
 
manická nálada – veselá, rozjařená nálada, ztráta zábran, zvýšená aktivita, usnadněná výbavnost představ, zvýšené sebevědomí
 
hypomanická nálada – kvantitativně mírnější projevy
 
obě se vyskytují u afektivních a schizoafektivních poruch, nebo bývají symptomatické při organických poruchách
 
extatická nálada – pocit blaženosti, vytržení, štěstí a povznesenosti, při extázi spolu s religiózními nebo erotickými prožitky, u poruch osobnosti, epilepsie, intoxikací (halucinogeny), afektivních poruch
 
rezonantní (zlobná) nálada – zlobná podrážděnost, nevlídnost, zlobné reakce, někdy agresivita, zvýšené sebevědomí
 
explozivní nálada – výbušná nálada, hlavně u epileptiků a chronických alkoholiků
 
moria – veselá nálada s nemístným, netaktním a vulgárním žertováním a obtěžováním okolí, častým příznakem léze orbitálního laloku
 
dysforie (rozlada) – oproti rezonantní se vyznačuje mírnější intenzitou a není přítomno zvýšené sebevědomí, přítomna podrážděnost, mrzutost, nevlídnost, není sklon k expanzivním projevům. Při epilepsii, mentální retardaci, často součást manického syndromu
 
Depresivní nálady
 
=mikromanické – charakteristická snížená emoční reaktivita, snížené sebevědomí
 
depresivní nálada – smutek, bezútěšnost, ztráta perspektivy, pesimismus, plačtivost, výčitky, zpomalené myšlení (bradypsychismus), zpomalené psychomotorické tempo, snížené sebevědomí, u afektivních poruch, schizofrenie, epilepsie, demencí apod.
 
bezradná nálada – v popředí bezradnost, neschopnost rozhodování, afektivní poruchy, schizofrenie, demence atd.
 
anhedonická nálada – neschopnost prožívat radost, štěstí, nic neřeší, ztráta potěšení z práce, zábavy, skeptičtí k jakémukoli snažení, oproti apatickému tuto neschopnost prožívají nešťastně, zvláště u deprese
 
morózní nálada – depresivně-zlostná, mrzutá, se zvýšeným rizikem sebevraždy
 
Úzkostné nálady
 
anxiózní nálada – subjektivně nepříjemný pocit obav a strachu, pocit vnitřního napětí, tenze
 
součástí vegetativní příznaky (spíše sympatické než parasympatické), přítomen je i neklid, pocit neurčitého ohrožení
 
trýznivý požitek, jenž může vést k sebevražednému jednání nebo raptu – úzkostné poruchy, schizofrenie, epilepsie, toxikomanie, demence aj.
 
fobie – patologický strach, perzistující a iracionální z konkrétní specifické situace, objektu nebo činnosti => mají konkrétní a určitý obsah (na rozdíl od úzkosti)
 
jedinec neschopen potlačit je vlastní vůlí, i když si uvědomuje bezdůvodné pocity, ke kterým má kritický postoj
 
při přemáhání se objevují nepříjemné vegetativní reakce – zčervenání, tachykardie, pocení, tenze apod. => vyhýbání se fobickým podnětům, může se vyvinout anticipační úzkost, může mít vtíravý charakter
 
fobické poruchy, někdy i schizofrenie
 
agorafobie, arachnofobie, hemofobie, klaustrofobie, nozofobie, mysofobie, xenofobie, zoofobie, …
 
Poruchy vyšších citů
 
jedná se o nadměrný rozvoj nebo jejich defekt
 
nadměrný rozvoj vyšších citů – hypersenzitivní, přehnaně svědomití, pečovatelští, ochranitelští jedinci, u kterých sebeobětování, altruizmus, oddanost ideám přesahují obvyklou míru
 
defekt vyšších citů sociálních – různé formy asociálnosti, disociálnosti, tj. ztrátou odpovědného vztahu k ostatním lidem a společnosti, často souvisí s poruchami pudů
 
sociální tupost – porucha až úplná neschopnost citového kontaktu, neschopnost navazovat a vytvářet nové citové interpersonální vztahy, schizofrenie, demence, mentální retardace, poruchy osobnosti, častěji získaná porucha
 
moral insanity – anetičnost – vystupňování citového defektu do krajního egoizmu, bezcitnosti, bezohlednosti, častěji vrozené, někdy podmíněná citovou deprivací v dětství, minimální morální zábrany nebo chybí => dopouštění se závažných protispolečenských činů. Mentální retardace, poruchy osobnosti
 
poruchy citů etických – emoční depravace – mizení morálních zábran, stupňování pudového jednání při celkovém úpadku osobnosti, bezohlednost, netaktnost, nedbají o stud, zájem jen o svůj prospěch, zanedbávání svého zevnějšku, toxikomani, alkoholici, organické postižení mozku. Dochází k úpadku celé osobnosti, redukce citů na některé tělesné potřeby, organické psychické poruchy, zvláště demence
 
poruchy citů estetických – nevystupují zvlášť v nějaké výraznější formě, například jsou součástí emoční depravace a degradace v rámci poruch osobnosti. I ve stavech, kdy je osobnost psychicky tangována (dotčena), se u jedince můžeme setkat s estetickými prožitky.
 
Poruchy struktury emocí
 
jedná se zejména o kvalitativní změny
 
paratymie = paradoxní emoce – afektivní inadekvátnost, emoce nejsou přiměřené aktuálnímu podnětu kvalitou ani kvantitou (tragická událost vyvolá smích, veselá situace pláč), může se projevit i mimickou inadekvátností – nemocný se tváří plačtivě při veselé náladě, anebo se směje, přestože mu je smutno a úzko (=paramimie), výskyt u schizofreni, poruch osobnosti
 
emoční ambivalence – kladné i záporné emoce, nálady a city současně přítomny (láska i nenávist, radost i smutek), současně přátelský i nepřátelský vztah ke druhé osobě atd., výskyt u schizofrenií, fobií, u bezradnosti u depresivních poruch
 
emoční (afektivní) oploštělost – zúžená polarita, aplituda emocí, celkový nezájem, snížená aktivita, pokles psychické reaktivity; nevýrazná, setřelá, neměnná afektivita, citová lhostejnost, neúčastnost, výskyt u schizofrenií, organických psychických poruch a poruch osobnosti
 
emoční labilita – měnlivé emoce, rychle vznikají a rychle se střídají, nemocní hned pláčí, hned se smějí, afekt v přemrštěné intenzitě a nelze jej ovládnout, důsledkem nedostatečně tenacity
 
emoční inkontinence – větší stupeň emoční lability, nestálost, neschopnost udržet emoce v jednom směru, střídání emocí nemusí být tak rychlé a je přítomna výraznější emoční odklonitelnost
 
navodí-li se u nemocného určité emoční ladění, přetrvává, dokud není přerušeno novým podnětem.
 
mnohdy vzniká bez jakékoli přiměřené příčiny za nejnevhodnějších příležitostí, často neztišitelně, např. u pseudobulbárních záchvatů pláče nebo smíchu; vyskytuje se především u organických poruch mozku
 
emoční tenacita – dlouhé přetrvávání emoce, pravý opak lability, emoce může přetrvávat i po malém podnětu, výskyt u poruch osobnosti a u reakcí na stres
 
emoční inkongruence = nepřiléhavost – emoční prožívání a projev neodpovídá myšlenkovému obsahu, například nezaujaté líčení hrůzného bludného prožitku („berou nám tu buňky z těla, melou z nich karbanátky a dávají nám je k jídlu“), výskyt u schizofrenie
 
alexitymie – neschopnost nebo obtížnost jedince správně rozumět vlastním emocím (číst je), hodnotit a vyjadřovat je, výkyvy nálad interpretují jako tělesné stesky, somatizace, dochází k „řeči orgánů“
 
idiosynkrazie – selektivní emoční přecitlivělost a odpor vůči různým vjemům a situacím (při pilování, dotyku sametu, pohledu na krev, škrábáním nehtů o tabuli atd.)
 
katatymie – výrazné emoční zkreslení některých psychických funkcí, jako je myšlení, úsudek a chování atd., mohou být zkresleny postoje vůči jiným osobám či událostem, úsudky, názory, vyskytuje se i v normě (někteří lidé myslí více katatymně než jiní), u poruch osobnosti, poruchy nálady apod.
 
  
Zdroj:
+
= 2.2 Dělení emocí =
HÖSCHL, Cyril, Jan LIBIGER a Jaromír ŠVESTKA (eds.). Psychiatrie. 1. vyd. Praha: Tigis, 2002. ISBN 80-900130-1-5.
+
:* Podle '''polarity '''
 +
::* Kladné a záporné
 +
::* Libé a nelibé
 +
::* Stenické a astenické
 +
:* Podle '''kvality '''
 +
::* Nižší – individuální (radost, smutek, strach),
 +
::* tělesné (hlad, žízeň, únava)
 +
::* Vyšší – sociální, etické, estetické
 +
:* Podle '''intenzity a trvání'''
 +
::* Afekty
 +
::* Nálady
 +
:* Podle '''struktury a obsahu''' – paratymie, fobie aj.
 +
 
 +
:'''Vyšší city'''
 +
::* směřují mimo naši osobu k nadosobním zájmům, ontogeneticky nejvýše diferencované, nejmladší a nejpokročilejší
 +
::* do značné míry určují společenský i sociální vztah mezi lidmi a vytvářejí úctu a soucit k druhému
 +
::* zranitelnější než nižší – proto při poruše dochází nejprve k vyhasínání vyšších citů, nižší si poměrně dlouho uchovávají odolnost a své původní vlastnosti
 +
::* dále se dělí na:
 +
:::* '''sociální''' – vyjadřují vztahy k druhým lidem, skupinám a jiným sociálním jevům – sympatie, antipatie, láska, nenávist, úcta apod.
 +
:::* '''etické''' – postoj k vyšším mravním hodnotám – cit pro právo, spravedlnost, odpovědnost
 +
:::* '''estetické''' – smysl pro krásu, harmonii apod.
 +
 
 +
 
 +
= 2.3 Poruchy emocí =
 +
:* rozdělení spíše pragmatické, nerespektuje plně rozdělení emocí
 +
::* poruchy afektu
 +
::* poruchy nálady
 +
::* poruchy vyšších citů
 +
 
 +
:* Höschl uvádí následující dělení:
 +
::* poruchy vyšších citů
 +
::* poruchy nepřiměřené intenzity emocí (afekty)
 +
::* poruchy s nepřiměřeným trváním emocí (nálady)
 +
::* poruchy struktury emocí.
 +
 
 +
 
 +
==2.3.1 Poruchy afektu==
 +
:* '''afekt'''
 +
::* – intenzivní emoce, vzniká náhle, prudce a má konkrétní zaměření, podnět více i méně intenzivní (afekt vzteku, radosti, úžasu, děsu, úzkosti). Afekt nižší intenzity ještě fyziologický, vyšší intenzity je již patologický. Doprovázen značnými vegetativními příznaky (zčervenání/zblednutí, zrychlení pulzu, zvýšení tlaku) a mimickými projevy (smích, pláč, zaťaté pěsti, podupávání...)
 +
::* -nedojde-li k okamžitému vybití, dochází k '''městnání afektu''' – série nepříjemných podnětů se potlačuje a pak dojde k výbuchu po nepatrném podnětu
 +
::* - '''přesun afektu''' – jedinec na silný prvotní podnět nereaguje, ale na jiný, slabý, reaguje prudce, bouřlivě
 +
::* - '''sdružení afektu''' – rozšíření emoční reakce na další předměty nebo osoby, které měly třeba jen zevní a náhodnou spojitost s událostí, jež vyvolala afekt
 +
::* - '''odreagování afektu''' – uvolnění afektu nějakým náhradním způsobem
 +
 
 +
 
 +
:'''Poruchy s nepřiměřenou intenzitou emocí (afekty):'''
 +
::* '''nezvládnutý afekt''' – mimořádně silný afekt, při němž není postižený schopen v dostatečné míře ovládnout své chování pro intenzivní emoční tenzi, přestože si uvědomuje, co dělá. Nejde o absolutní neschopnost ovládat své jednání, schází zde jakákoli porucha vědomí a nedochází k amnézii. Jednání může být nepromyšlené a mohou se vyskytnout násilné činy
 +
::* '''patický afekt''' – od normálního či nezvládnutého se liší:
 +
:::* výrazně vyšší intenzita
 +
:::* delší trvání
 +
:::* na vrcholu dochází ke krátce trvající poruše vědomí (obnubilaci) => po odeznění je na období vrcholu amnézie (může být ostrůvkovitá nebo totální), chování je tedy neuvědomělé, neúčelné, neovladatelné a automatické
 +
:::* chování a jednání neodpovídá osobnosti postiženého
 +
:::* zpravidla končí spánkem, únavou, vyčerpáním
 +
:::* zvýšená intenzita patického afektu se projevuje zvýrazněním průvodních psychomotorických a vegetativních příznaků
 +
:::* nejčastěji k němu může dojít na oslabeném, eventuálně encefalopatickém terénu u poruch osobnosti, epilepsie, v alkoholové opilosti (může se jednat o patickou opilost), demence, ale i u normálních lidi při vyčerpání, hladovění, nevyspání, po zdrcujícím zážitku
 +
:::* forenzní význam – proběhlá porucha vědomí ve smyslu mrákotného stavu znamená, že jedinec nebyl schopen rozpoznat společenskou nebezpečnost svého jednání a nebyl ani schopen toto jednání ovládat – průkaz patického afektu vždy velmi obtížný a musí vycházet z velmi přesného a pečlivého hodnocení projevů vyšetřovaného
 +
::* '''afektivní stupor''' – fáze prvotního zárazu je oproti normálnímu průběhu vystupňovaná v afektivní stupor, dostaví se většinou po hrůzné události, katastrofických situacích, vzácněji po radostných zprávách
 +
:::* postižený strne, není schopen pohybu či řeči, mimika a gestikulace se zastaví – nedochází k poruše vědomí, jedinec si rychle uvědomí svůj stav
 +
:::* většinou rychle pomine po několika sekundách či minutách
 +
::* '''afektivní útlum''' – nastává po nadlimitním emocionálním podnětu, spočívá v chybění, respektive odsunutí afektu – jedinec nereaguje zprvu změnou emotivity, zůstává klidný a jeho jednání je adekvátní, ale bez emočního doprovodu, je automatické. Emoční reakce se plně projeví, když pomine nebezpečí
 +
::* '''afektivní raptus''' – afekt se mimořádně vystupňuje a prodlouží v trvání, vybije se jako úzkost, zlost, vztek, probíhá se značnou sílou a energií, může probíhat v rámci nezvládnutého afektu jako jeho zvláštní forma
 +
:::* spojen s psychomotorickou excitovaností, dezintegrací chování a možným poškozením sebe nebo okolí
 +
:::* u úzkostných poruch a u lidí v extrémně tíživých situacích
 +
::* '''paroxyzmální afekt''' (='''ictal emotion''') – objevuje se náhle, bez zjevné příčiny, jeho obsahem je nejčastěji úzkost, někdy zlost. Trvá hodiny, někdy i déle. Většinou souvislost s poruchami temporálního laloku (např. temporální epilepsie)
 +
::* '''zvýšená afektivní dráždivost''' – není vlastní poruchou afektů, ale znamená zvýšenou pohotovost k patologickým afektivním reakcím
 +
 
 +
==2.3.2. Poruchy nálady==
 +
:* - '''nálada''' – déletrvající pohotovost k emočním reakcím určitého směru, jako déletrvající emoční nastavení nervového systému, od afektů se liší nejen délkou trvání a menší intenzitou, ale i tím, že nejsou vázány na konkrétní obsah vědomí. Intenzivními a dlouhotrvajícími podněty ji můžeme modifikovat nejen krátkodobě, ale i dlouhodobě. Svým charakterem zaměřují, facilitují či inhibují další psychické děje – pozornost, paměť, myšlení, chování. Též mají vliv na somatické funkce.
 +
 
 +
 
 +
====2.3.2.1 Faktory ovlivňující náladu====
 +
:* '''fyzikální''' – teplota prostředí, klimatické podmínky, délka denního světla (sezonní zimní deprese), roční období (deprese na jaře a na podzim), denní doba (ranní pesima)
 +
:* '''chemické''' – drogy, alkohol, psychofarmaka (depresogenní – reserpin, metyldopa, cimetidin), maniogenní substance (psychostimulanciua, antidepresiva, levodopa)
 +
:* '''somatogenní a metabolické''' – popudlivost při hypoglykemii, hypertyreóze, deprese u hypotyreózy, premenstruační tenze, poporodní deprese, úzkost kardiaků a astmatiků, deprese u karcinomu plic a tlustého střeva, toxické infekční faktory (infekční hepatitida, mononukleóza, chřipka) atd.
 +
:* '''organické''' – afekce CNS (hlavně hypotalamu, limbického systému a orbitální části frontálních laloků, retikulárním systému)
 +
:* '''psychologické''' – modifikace kvality normální nálady – nepříjemné a traumatizující zážitky mohou vyvolat depresi, příjemné euforii, jakýkoli zevní podnět může vyvolat emoční odezvu., nicméně k patrnému vychýlení nálady je třeba silnějších nebo opakovaných podnětů
 +
:* poruchy nálady se od normální nálady liší '''kvantitativně i kvalitativně'''
 +
 
 +
====2.3.2.2 Charakteristické rysy patických nálad====
 +
:* '''intenzita''' – sebevětší odchylka normální nálady nedosahuje intenzity patické nálady, i mírná patická nálada má silný vliv na všechny psychické f-ce, mění reaktivitu osobnosti
 +
:* '''trvání''' – patická trvá většinou týdny, měsíce i roky
 +
:* '''nezávislost kvality patické nálady na psychogenních podnětech''' – patická delší dobu neodklonitelná, je-li vyprovokována zážitkem, nemusí být s ním kongruentní (tragédie vyvolá manickou náladu), anebo tento zážitek v minulosti nebyl dostačujícím ke změně nálady
 +
:* '''vliv na ostatní psychické fce''' – myšlení, jednání, vzhled, osobnost => daleko silnější než u normální nálady, člověk se nechová adekvátně ke svým zájmům nebo osobnosti
 +
:* '''podmíněnost chorobnými změnami CNS''' – patická vždy součástí nějaké duševní poruchy, jako taková se musí vnímat klinicky, je nutné ji léčit
 +
 
 +
 
 +
==2.3.3 Rozdělení patických nálad ==
 +
:* -zvýšené = expanzivní,
 +
:* -snížené = depresivní a úzkostné
 +
:* -paradoxní nálada – projevy opačných emocí, než je vyvolávající podnět, objevuje se pod vlivem psychózy nebo organicity
 +
 
 +
====2.3.3.1 Expanzivní nálady====
 +
:* '''euforie''' – pocit pasivní spokojenosti, blaženosti, který není doprovázen hyperaktivitou, bývá pozorována u afektivních a organických psychických poruchách (afekty frontálního laloku), u intoxikací, častá bývala u progresivní paralýzy
 +
:* '''manická nálada''' – veselá, rozjařená nálada, ztráta zábran, zvýšená aktivita, usnadněná výbavnost představ, zvýšené sebevědomí
 +
:* '''hypomanická nálada''' – kvantitativně mírnější projevy
 +
::* obě se vyskytují u afektivních a schizoafektivních poruch, nebo bývají symptomatické při organických poruchách
 +
:* '''extatická nálada''' – pocit blaženosti, vytržení, štěstí a povznesenosti, při extázi spolu s religiózními nebo erotickými prožitky, u poruch osobnosti, epilepsie, intoxikací (halucinogeny), afektivních poruch
 +
:* '''rezonantní (zlobná) nálada''' – zlobná podrážděnost, nevlídnost, zlobné reakce, někdy agresivita, zvýšené sebevědomí
 +
:* '''explozivní nálada''' – výbušná nálada, hlavně u epileptiků a chronických alkoholiků
 +
:* '''moria''' – veselá nálada s nemístným, netaktním a vulgárním žertováním a obtěžováním okolí, častým příznakem léze orbitálního laloku
 +
:* '''dysforie''' (rozlada) – oproti rezonantní se vyznačuje mírnější intenzitou a není přítomno zvýšené sebevědomí, přítomna podrážděnost, mrzutost, nevlídnost, není sklon k expanzivním projevům. Při epilepsii, mentální retardaci, často součást manického syndromu
 +
 
 +
====2.3.3.2 Depresivní nálady ====
 +
:* = mikromanické – charakteristická snížená emoční reaktivita, snížené sebevědomí
 +
:* '''depresivní nálada''' – smutek, bezútěšnost, ztráta perspektivy, pesimismus, plačtivost, výčitky, zpomalené myšlení (bradypsychismus), zpomalené psychomotorické tempo, snížené sebevědomí, u afektivních poruch, schizofrenie, epilepsie, demencí apod.
 +
:* '''bezradná nálada''' – v popředí bezradnost, neschopnost rozhodování, afektivní poruchy, schizofrenie, demence atd.
 +
:* '''anhedonická nálada''' – neschopnost prožívat radost, štěstí, nic neřeší, ztráta potěšení z práce, zábavy, skeptičtí k jakémukoli snažení, oproti apatickému tuto neschopnost prožívají nešťastně, zvláště u deprese
 +
:* '''morózní nálada''' – depresivně-zlostná, mrzutá, se zvýšeným rizikem sebevraždy
 +
 
 +
====2.3.3.3 Úzkostné nálady====
 +
:* '''anxiózní nálada''' – subjektivně nepříjemný pocit obav a strachu, pocit vnitřního napětí, tenze
 +
::* součástí vegetativní příznaky (spíše sympatické než parasympatické), přítomen je i neklid, pocit neurčitého ohrožení
 +
::* trýznivý požitek, jenž může vést k sebevražednému jednání nebo raptu – úzkostné poruchy, schizofrenie, epilepsie, toxikomanie, demence aj.
 +
:* '''fobie''' – patologický strach, perzistující a iracionální z konkrétní specifické situace, objektu nebo činnosti => mají konkrétní a určitý obsah (na rozdíl od úzkosti)
 +
::* jedinec neschopen potlačit je vlastní vůlí, i když si uvědomuje bezdůvodné pocity, ke kterým má kritický postoj
 +
::* při přemáhání se objevují nepříjemné vegetativní reakce – zčervenání, tachykardie, pocení, tenze apod. => vyhýbání se fobickým podnětům, může se vyvinout anticipační úzkost, může mít vtíravý charakter
 +
::* fobické poruchy, někdy i schizofrenie
 +
::* agorafobie, arachnofobie, hemofobie, klaustrofobie, nozofobie, mysofobie, xenofobie, zoofobie, …
 +
 
 +
===2.3.4 Poruchy vyšších citů===
 +
:* jedná se o nadměrný rozvoj nebo jejich defekt
 +
:* '''nadměrný rozvoj vyšších citů''' – hypersenzitivní, přehnaně svědomití, pečovatelští, ochranitelští jedinci, u kterých sebeobětování, altruizmus, oddanost ideám přesahují obvyklou míru
 +
:* '''defekt vyšších citů sociálních''' – různé formy asociálnosti, disociálnosti, tj. ztrátou odpovědného vztahu k ostatním lidem a společnosti, často souvisí s poruchami pudů
 +
:* '''sociální tupost''' – porucha až úplná neschopnost citového kontaktu, neschopnost navazovat a vytvářet nové citové interpersonální vztahy, schizofrenie, demence, mentální retardace, poruchy osobnosti, častěji získaná porucha
 +
:* '''moral insanity''' – anetičnost – vystupňování citového defektu do krajního egoizmu, bezcitnosti, bezohlednosti, častěji vrozené, někdy podmíněná citovou deprivací v dětství, minimální morální zábrany nebo chybí => dopouštění se závažných protispolečenských činů. Mentální retardace, poruchy osobnosti
 +
:* '''poruchy citů etických''' – emoční depravace – mizení morálních zábran, stupňování pudového jednání při celkovém úpadku osobnosti, bezohlednost, netaktnost, nedbají o stud, zájem jen o svůj prospěch, zanedbávání svého zevnějšku, toxikomani, alkoholici, organické postižení mozku. Dochází k úpadku celé osobnosti, redukce citů na některé tělesné potřeby, organické psychické poruchy, zvláště demence
 +
:* '''poruchy citů estetických''' – nevystupují zvlášť v nějaké výraznější formě, například jsou součástí emoční depravace a degradace v rámci poruch osobnosti. I ve stavech, kdy je osobnost psychicky tangována (dotčena), se u jedince můžeme setkat s estetickými prožitky.
 +
 
 +
 
 +
===2.3.5 Poruchy struktury emocí===
 +
:* jedná se zejména o kvalitativní změny
 +
:* '''paratymie''' = paradoxní emoce – afektivní inadekvátnost, emoce nejsou přiměřené aktuálnímu podnětu kvalitou ani kvantitou (tragická událost vyvolá smích, veselá situace pláč), může se projevit i mimickou inadekvátností – nemocný se tváří plačtivě při veselé náladě, anebo se směje, přestože mu je smutno a úzko (=paramimie), výskyt u schizofreni, poruch osobnosti
 +
:* '''emoční ambivalence''' – kladné i záporné emoce, nálady a city současně přítomny (láska i nenávist, radost i smutek), současně přátelský i nepřátelský vztah ke druhé osobě atd., výskyt u schizofrenií, fobií, u bezradnosti u depresivních poruch
 +
:* '''emoční (afektivní) oploštělost''' – zúžená polarita, aplituda emocí, celkový nezájem, snížená aktivita, pokles psychické reaktivity; nevýrazná, setřelá, neměnná afektivita, citová lhostejnost, neúčastnost, výskyt u schizofrenií, organických psychických poruch a poruch osobnosti
 +
:* '''emoční labilita''' – měnlivé emoce, rychle vznikají a rychle se střídají, nemocní hned pláčí, hned se smějí, afekt v přemrštěné intenzitě a nelze jej ovládnout, důsledkem nedostatečně tenacity
 +
:* '''emoční inkontinence''' – větší stupeň emoční lability, nestálost, neschopnost udržet emoce v jednom směru, střídání emocí nemusí být tak rychlé a je přítomna výraznější emoční odklonitelnost
 +
::* navodí-li se u nemocného určité emoční ladění, přetrvává, dokud není přerušeno novým podnětem.
 +
::* mnohdy vzniká bez jakékoli přiměřené příčiny za nejnevhodnějších příležitostí, často neztišitelně, např. u pseudobulbárních záchvatů pláče nebo smíchu; vyskytuje se především u organických poruch mozku
 +
:* '''emoční tenacita''' – dlouhé přetrvávání emoce, pravý opak lability, emoce může přetrvávat i po malém podnětu, výskyt u poruch osobnosti a u reakcí na stres
 +
:* '''emoční inkongruence''' = nepřiléhavost – emoční prožívání a projev neodpovídá myšlenkovému obsahu, například nezaujaté líčení hrůzného bludného prožitku („berou nám tu buňky z těla, melou z nich karbanátky a dávají nám je k jídlu“), výskyt u schizofrenie
 +
:* '''alexitymie''' – neschopnost nebo obtížnost jedince správně rozumět vlastním emocím (číst je), hodnotit a vyjadřovat je, výkyvy nálad interpretují jako tělesné stesky, somatizace, dochází k „řeči orgánů“
 +
:* '''idiosynkrazie''' – selektivní emoční přecitlivělost a odpor vůči různým vjemům a situacím (při pilování, dotyku sametu, pohledu na krev, škrábáním nehtů o tabuli atd.)
 +
:* '''katatymie''' – výrazné emoční zkreslení některých psychických funkcí, jako je myšlení, úsudek a chování atd., mohou být zkresleny postoje vůči jiným osobám či událostem, úsudky, názory, vyskytuje se i v normě (někteří lidé myslí více katatymně než jiní), u poruch osobnosti, poruchy nálady apod.
 +
 
 +
 
 +
'''Pozn.: MUDr. Šivicová u poruch emocí a afektivity vykládá i poruchy pudů:'''
  
  Pozn.: MUDr. Šivicová u poruch emocí a afektivity vykládá i poruchy pudů:
+
'''1. pudy zachování jedince:'''
1. pudy zachování jedince:  
 
 
a) p. sebezáchovy (automutilace, bizarní poruchy sebe sama, úzkostné a hypochondrické stavy)  
 
a) p. sebezáchovy (automutilace, bizarní poruchy sebe sama, úzkostné a hypochondrické stavy)  
 
b) p. obživný (poruchy příjmu potravy, koprofagie, pica, obezita)  
 
b) p. obživný (poruchy příjmu potravy, koprofagie, pica, obezita)  
 
c) p. orientační (neschopost navázat soc. vazby)  
 
c) p. orientační (neschopost navázat soc. vazby)  
 
d) p. zvědovosti (nadm. rozvoj u vynálezců)
 
d) p. zvědovosti (nadm. rozvoj u vynálezců)
2. pudy zachovávající rod:  
+
 
 +
'''2. pudy zachovávající rod:'''
 
a) p. rodičovský (týrání, krakvčí matky, laktózní psychóza, poporodní deprese)  
 
a) p. rodičovský (týrání, krakvčí matky, laktózní psychóza, poporodní deprese)  
 
b) p. sexuální (nymfomanie, satyriáza, rigidita, deviace)
 
b) p. sexuální (nymfomanie, satyriáza, rigidita, deviace)
3. pud sociální (přílišná familiárnost, asociálnost, samotáři)
+
 
4. pudy pro zpříjemněnní existence:  
+
'''3. pud sociální (přílišná familiárnost, asociálnost, samotáři)'''
 +
 
 +
'''4. pudy pro zpříjemněnní existence:'''
 
a) p. uplatnění  
 
a) p. uplatnění  
 
b) p. uctívání vlastní osoby (narcismus, egocentrismus X askeze, primitivismus)
 
b) p. uctívání vlastní osoby (narcismus, egocentrismus X askeze, primitivismus)
 +
 +
= Zdroj: =
 +
HÖSCHL, Cyril, Jan LIBIGER a Jaromír ŠVESTKA (eds.). Psychiatrie. 1. vyd. Praha: Tigis, 2002. ISBN 80-900130-1-5.

Aktuální verze z 22. 9. 2018, 16:50

2.1 Rysy emocí

  • subjektivnost – emoce vyjadřují a odráží subjektivní vztah k předmětům a jevům
  • polarita – protikladné dvojice emocí (příjemné, nepříjemné; kladné, záporné; uspokojující, neuspokojující)
  • aktuálnost – mají vztah k aktuálně probíhajícímu dění
  • dynamičnost – mění se kvantitativně i kvalitativně ve svém průběhu podle potřeby
  • asociativnost – vyskytují-li se vedle sebe dvě emoce různé kvality, vzniká z nich asociací nová emoce, která není jen jejich prostým součtem
  • iradiace – výsledná emoce se uplatní dominantně a ostatní jsou jí podřízené, výsledná emoce iradiuje na ostatní
  • přesun emocí – možnost přenosu emocí z jednoho jevu na druhý nebo na několik jevů, příp. na všechny


2.1.1 Tělesné projevy

  • mimika – z výrazu tváře lze vyčíst radost, překvapení, strach, hněv, odpor, pohrdání a další
  • pantomimika – posunky, gesta, pohyby, držení těla vyjadřující emoce
  • hlasový výraz – hlas se mění dle intenzity a zabarvení emocí
  • vegetativní a hormonální změny – změny krevního tlaku, tepu, dechu, pocení, slinění, zčervenání/zblednutí, koncentrace moči, vyměšování žaludečních šťáv apod.


2.1.2 Anatomie

  • intaktnost CNS je nutnou podmínkou pro normální průběh emocí – hlavně talamus, limbický systém (amygdala), frontotalamické dráhy atd.
  • prefrontální kortex má ústřední pozici v emočním procesu
  • strach a úzkost generovány hlavně amygdalou, smutek spojen s aktivitou subkalózního cingula
  • hypotalamus v úzkém vztahu s emotivitou – průvodní tělesné projevy afektů (pulz, tlak, pocení, …) – vegetativní projevy


2.2 Dělení emocí

  • Podle polarity
  • Kladné a záporné
  • Libé a nelibé
  • Stenické a astenické
  • Podle kvality
  • Nižší – individuální (radost, smutek, strach),
  • tělesné (hlad, žízeň, únava)
  • Vyšší – sociální, etické, estetické
  • Podle intenzity a trvání
  • Afekty
  • Nálady
  • Podle struktury a obsahu – paratymie, fobie aj.
Vyšší city
  • směřují mimo naši osobu k nadosobním zájmům, ontogeneticky nejvýše diferencované, nejmladší a nejpokročilejší
  • do značné míry určují společenský i sociální vztah mezi lidmi a vytvářejí úctu a soucit k druhému
  • zranitelnější než nižší – proto při poruše dochází nejprve k vyhasínání vyšších citů, nižší si poměrně dlouho uchovávají odolnost a své původní vlastnosti
  • dále se dělí na:
  • sociální – vyjadřují vztahy k druhým lidem, skupinám a jiným sociálním jevům – sympatie, antipatie, láska, nenávist, úcta apod.
  • etické – postoj k vyšším mravním hodnotám – cit pro právo, spravedlnost, odpovědnost
  • estetické – smysl pro krásu, harmonii apod.


2.3 Poruchy emocí

  • rozdělení spíše pragmatické, nerespektuje plně rozdělení emocí
  • poruchy afektu
  • poruchy nálady
  • poruchy vyšších citů
  • Höschl uvádí následující dělení:
  • poruchy vyšších citů
  • poruchy nepřiměřené intenzity emocí (afekty)
  • poruchy s nepřiměřeným trváním emocí (nálady)
  • poruchy struktury emocí.


2.3.1 Poruchy afektu

  • afekt
  • – intenzivní emoce, vzniká náhle, prudce a má konkrétní zaměření, podnět více i méně intenzivní (afekt vzteku, radosti, úžasu, děsu, úzkosti). Afekt nižší intenzity ještě fyziologický, vyšší intenzity je již patologický. Doprovázen značnými vegetativními příznaky (zčervenání/zblednutí, zrychlení pulzu, zvýšení tlaku) a mimickými projevy (smích, pláč, zaťaté pěsti, podupávání...)
  • -nedojde-li k okamžitému vybití, dochází k městnání afektu – série nepříjemných podnětů se potlačuje a pak dojde k výbuchu po nepatrném podnětu
  • - přesun afektu – jedinec na silný prvotní podnět nereaguje, ale na jiný, slabý, reaguje prudce, bouřlivě
  • - sdružení afektu – rozšíření emoční reakce na další předměty nebo osoby, které měly třeba jen zevní a náhodnou spojitost s událostí, jež vyvolala afekt
  • - odreagování afektu – uvolnění afektu nějakým náhradním způsobem


Poruchy s nepřiměřenou intenzitou emocí (afekty):
  • nezvládnutý afekt – mimořádně silný afekt, při němž není postižený schopen v dostatečné míře ovládnout své chování pro intenzivní emoční tenzi, přestože si uvědomuje, co dělá. Nejde o absolutní neschopnost ovládat své jednání, schází zde jakákoli porucha vědomí a nedochází k amnézii. Jednání může být nepromyšlené a mohou se vyskytnout násilné činy
  • patický afekt – od normálního či nezvládnutého se liší:
  • výrazně vyšší intenzita
  • delší trvání
  • na vrcholu dochází ke krátce trvající poruše vědomí (obnubilaci) => po odeznění je na období vrcholu amnézie (může být ostrůvkovitá nebo totální), chování je tedy neuvědomělé, neúčelné, neovladatelné a automatické
  • chování a jednání neodpovídá osobnosti postiženého
  • zpravidla končí spánkem, únavou, vyčerpáním
  • zvýšená intenzita patického afektu se projevuje zvýrazněním průvodních psychomotorických a vegetativních příznaků
  • nejčastěji k němu může dojít na oslabeném, eventuálně encefalopatickém terénu u poruch osobnosti, epilepsie, v alkoholové opilosti (může se jednat o patickou opilost), demence, ale i u normálních lidi při vyčerpání, hladovění, nevyspání, po zdrcujícím zážitku
  • forenzní význam – proběhlá porucha vědomí ve smyslu mrákotného stavu znamená, že jedinec nebyl schopen rozpoznat společenskou nebezpečnost svého jednání a nebyl ani schopen toto jednání ovládat – průkaz patického afektu vždy velmi obtížný a musí vycházet z velmi přesného a pečlivého hodnocení projevů vyšetřovaného
  • afektivní stupor – fáze prvotního zárazu je oproti normálnímu průběhu vystupňovaná v afektivní stupor, dostaví se většinou po hrůzné události, katastrofických situacích, vzácněji po radostných zprávách
  • postižený strne, není schopen pohybu či řeči, mimika a gestikulace se zastaví – nedochází k poruše vědomí, jedinec si rychle uvědomí svůj stav
  • většinou rychle pomine po několika sekundách či minutách
  • afektivní útlum – nastává po nadlimitním emocionálním podnětu, spočívá v chybění, respektive odsunutí afektu – jedinec nereaguje zprvu změnou emotivity, zůstává klidný a jeho jednání je adekvátní, ale bez emočního doprovodu, je automatické. Emoční reakce se plně projeví, když pomine nebezpečí
  • afektivní raptus – afekt se mimořádně vystupňuje a prodlouží v trvání, vybije se jako úzkost, zlost, vztek, probíhá se značnou sílou a energií, může probíhat v rámci nezvládnutého afektu jako jeho zvláštní forma
  • spojen s psychomotorickou excitovaností, dezintegrací chování a možným poškozením sebe nebo okolí
  • u úzkostných poruch a u lidí v extrémně tíživých situacích
  • paroxyzmální afekt (=ictal emotion) – objevuje se náhle, bez zjevné příčiny, jeho obsahem je nejčastěji úzkost, někdy zlost. Trvá hodiny, někdy i déle. Většinou souvislost s poruchami temporálního laloku (např. temporální epilepsie)
  • zvýšená afektivní dráždivost – není vlastní poruchou afektů, ale znamená zvýšenou pohotovost k patologickým afektivním reakcím

2.3.2. Poruchy nálady

  • - nálada – déletrvající pohotovost k emočním reakcím určitého směru, jako déletrvající emoční nastavení nervového systému, od afektů se liší nejen délkou trvání a menší intenzitou, ale i tím, že nejsou vázány na konkrétní obsah vědomí. Intenzivními a dlouhotrvajícími podněty ji můžeme modifikovat nejen krátkodobě, ale i dlouhodobě. Svým charakterem zaměřují, facilitují či inhibují další psychické děje – pozornost, paměť, myšlení, chování. Též mají vliv na somatické funkce.


2.3.2.1 Faktory ovlivňující náladu

  • fyzikální – teplota prostředí, klimatické podmínky, délka denního světla (sezonní zimní deprese), roční období (deprese na jaře a na podzim), denní doba (ranní pesima)
  • chemické – drogy, alkohol, psychofarmaka (depresogenní – reserpin, metyldopa, cimetidin), maniogenní substance (psychostimulanciua, antidepresiva, levodopa)
  • somatogenní a metabolické – popudlivost při hypoglykemii, hypertyreóze, deprese u hypotyreózy, premenstruační tenze, poporodní deprese, úzkost kardiaků a astmatiků, deprese u karcinomu plic a tlustého střeva, toxické infekční faktory (infekční hepatitida, mononukleóza, chřipka) atd.
  • organické – afekce CNS (hlavně hypotalamu, limbického systému a orbitální části frontálních laloků, retikulárním systému)
  • psychologické – modifikace kvality normální nálady – nepříjemné a traumatizující zážitky mohou vyvolat depresi, příjemné euforii, jakýkoli zevní podnět může vyvolat emoční odezvu., nicméně k patrnému vychýlení nálady je třeba silnějších nebo opakovaných podnětů
  • poruchy nálady se od normální nálady liší kvantitativně i kvalitativně

2.3.2.2 Charakteristické rysy patických nálad

  • intenzita – sebevětší odchylka normální nálady nedosahuje intenzity patické nálady, i mírná patická nálada má silný vliv na všechny psychické f-ce, mění reaktivitu osobnosti
  • trvání – patická trvá většinou týdny, měsíce i roky
  • nezávislost kvality patické nálady na psychogenních podnětech – patická delší dobu neodklonitelná, je-li vyprovokována zážitkem, nemusí být s ním kongruentní (tragédie vyvolá manickou náladu), anebo tento zážitek v minulosti nebyl dostačujícím ke změně nálady
  • vliv na ostatní psychické fce – myšlení, jednání, vzhled, osobnost => daleko silnější než u normální nálady, člověk se nechová adekvátně ke svým zájmům nebo osobnosti
  • podmíněnost chorobnými změnami CNS – patická vždy součástí nějaké duševní poruchy, jako taková se musí vnímat klinicky, je nutné ji léčit


2.3.3 Rozdělení patických nálad

  • -zvýšené = expanzivní,
  • -snížené = depresivní a úzkostné
  • -paradoxní nálada – projevy opačných emocí, než je vyvolávající podnět, objevuje se pod vlivem psychózy nebo organicity

2.3.3.1 Expanzivní nálady

  • euforie – pocit pasivní spokojenosti, blaženosti, který není doprovázen hyperaktivitou, bývá pozorována u afektivních a organických psychických poruchách (afekty frontálního laloku), u intoxikací, častá bývala u progresivní paralýzy
  • manická nálada – veselá, rozjařená nálada, ztráta zábran, zvýšená aktivita, usnadněná výbavnost představ, zvýšené sebevědomí
  • hypomanická nálada – kvantitativně mírnější projevy
  • obě se vyskytují u afektivních a schizoafektivních poruch, nebo bývají symptomatické při organických poruchách
  • extatická nálada – pocit blaženosti, vytržení, štěstí a povznesenosti, při extázi spolu s religiózními nebo erotickými prožitky, u poruch osobnosti, epilepsie, intoxikací (halucinogeny), afektivních poruch
  • rezonantní (zlobná) nálada – zlobná podrážděnost, nevlídnost, zlobné reakce, někdy agresivita, zvýšené sebevědomí
  • explozivní nálada – výbušná nálada, hlavně u epileptiků a chronických alkoholiků
  • moria – veselá nálada s nemístným, netaktním a vulgárním žertováním a obtěžováním okolí, častým příznakem léze orbitálního laloku
  • dysforie (rozlada) – oproti rezonantní se vyznačuje mírnější intenzitou a není přítomno zvýšené sebevědomí, přítomna podrážděnost, mrzutost, nevlídnost, není sklon k expanzivním projevům. Při epilepsii, mentální retardaci, často součást manického syndromu

2.3.3.2 Depresivní nálady

  • = mikromanické – charakteristická snížená emoční reaktivita, snížené sebevědomí
  • depresivní nálada – smutek, bezútěšnost, ztráta perspektivy, pesimismus, plačtivost, výčitky, zpomalené myšlení (bradypsychismus), zpomalené psychomotorické tempo, snížené sebevědomí, u afektivních poruch, schizofrenie, epilepsie, demencí apod.
  • bezradná nálada – v popředí bezradnost, neschopnost rozhodování, afektivní poruchy, schizofrenie, demence atd.
  • anhedonická nálada – neschopnost prožívat radost, štěstí, nic neřeší, ztráta potěšení z práce, zábavy, skeptičtí k jakémukoli snažení, oproti apatickému tuto neschopnost prožívají nešťastně, zvláště u deprese
  • morózní nálada – depresivně-zlostná, mrzutá, se zvýšeným rizikem sebevraždy

2.3.3.3 Úzkostné nálady

  • anxiózní nálada – subjektivně nepříjemný pocit obav a strachu, pocit vnitřního napětí, tenze
  • součástí vegetativní příznaky (spíše sympatické než parasympatické), přítomen je i neklid, pocit neurčitého ohrožení
  • trýznivý požitek, jenž může vést k sebevražednému jednání nebo raptu – úzkostné poruchy, schizofrenie, epilepsie, toxikomanie, demence aj.
  • fobie – patologický strach, perzistující a iracionální z konkrétní specifické situace, objektu nebo činnosti => mají konkrétní a určitý obsah (na rozdíl od úzkosti)
  • jedinec neschopen potlačit je vlastní vůlí, i když si uvědomuje bezdůvodné pocity, ke kterým má kritický postoj
  • při přemáhání se objevují nepříjemné vegetativní reakce – zčervenání, tachykardie, pocení, tenze apod. => vyhýbání se fobickým podnětům, může se vyvinout anticipační úzkost, může mít vtíravý charakter
  • fobické poruchy, někdy i schizofrenie
  • agorafobie, arachnofobie, hemofobie, klaustrofobie, nozofobie, mysofobie, xenofobie, zoofobie, …

2.3.4 Poruchy vyšších citů

  • jedná se o nadměrný rozvoj nebo jejich defekt
  • nadměrný rozvoj vyšších citů – hypersenzitivní, přehnaně svědomití, pečovatelští, ochranitelští jedinci, u kterých sebeobětování, altruizmus, oddanost ideám přesahují obvyklou míru
  • defekt vyšších citů sociálních – různé formy asociálnosti, disociálnosti, tj. ztrátou odpovědného vztahu k ostatním lidem a společnosti, často souvisí s poruchami pudů
  • sociální tupost – porucha až úplná neschopnost citového kontaktu, neschopnost navazovat a vytvářet nové citové interpersonální vztahy, schizofrenie, demence, mentální retardace, poruchy osobnosti, častěji získaná porucha
  • moral insanity – anetičnost – vystupňování citového defektu do krajního egoizmu, bezcitnosti, bezohlednosti, častěji vrozené, někdy podmíněná citovou deprivací v dětství, minimální morální zábrany nebo chybí => dopouštění se závažných protispolečenských činů. Mentální retardace, poruchy osobnosti
  • poruchy citů etických – emoční depravace – mizení morálních zábran, stupňování pudového jednání při celkovém úpadku osobnosti, bezohlednost, netaktnost, nedbají o stud, zájem jen o svůj prospěch, zanedbávání svého zevnějšku, toxikomani, alkoholici, organické postižení mozku. Dochází k úpadku celé osobnosti, redukce citů na některé tělesné potřeby, organické psychické poruchy, zvláště demence
  • poruchy citů estetických – nevystupují zvlášť v nějaké výraznější formě, například jsou součástí emoční depravace a degradace v rámci poruch osobnosti. I ve stavech, kdy je osobnost psychicky tangována (dotčena), se u jedince můžeme setkat s estetickými prožitky.


2.3.5 Poruchy struktury emocí

  • jedná se zejména o kvalitativní změny
  • paratymie = paradoxní emoce – afektivní inadekvátnost, emoce nejsou přiměřené aktuálnímu podnětu kvalitou ani kvantitou (tragická událost vyvolá smích, veselá situace pláč), může se projevit i mimickou inadekvátností – nemocný se tváří plačtivě při veselé náladě, anebo se směje, přestože mu je smutno a úzko (=paramimie), výskyt u schizofreni, poruch osobnosti
  • emoční ambivalence – kladné i záporné emoce, nálady a city současně přítomny (láska i nenávist, radost i smutek), současně přátelský i nepřátelský vztah ke druhé osobě atd., výskyt u schizofrenií, fobií, u bezradnosti u depresivních poruch
  • emoční (afektivní) oploštělost – zúžená polarita, aplituda emocí, celkový nezájem, snížená aktivita, pokles psychické reaktivity; nevýrazná, setřelá, neměnná afektivita, citová lhostejnost, neúčastnost, výskyt u schizofrenií, organických psychických poruch a poruch osobnosti
  • emoční labilita – měnlivé emoce, rychle vznikají a rychle se střídají, nemocní hned pláčí, hned se smějí, afekt v přemrštěné intenzitě a nelze jej ovládnout, důsledkem nedostatečně tenacity
  • emoční inkontinence – větší stupeň emoční lability, nestálost, neschopnost udržet emoce v jednom směru, střídání emocí nemusí být tak rychlé a je přítomna výraznější emoční odklonitelnost
  • navodí-li se u nemocného určité emoční ladění, přetrvává, dokud není přerušeno novým podnětem.
  • mnohdy vzniká bez jakékoli přiměřené příčiny za nejnevhodnějších příležitostí, často neztišitelně, např. u pseudobulbárních záchvatů pláče nebo smíchu; vyskytuje se především u organických poruch mozku
  • emoční tenacita – dlouhé přetrvávání emoce, pravý opak lability, emoce může přetrvávat i po malém podnětu, výskyt u poruch osobnosti a u reakcí na stres
  • emoční inkongruence = nepřiléhavost – emoční prožívání a projev neodpovídá myšlenkovému obsahu, například nezaujaté líčení hrůzného bludného prožitku („berou nám tu buňky z těla, melou z nich karbanátky a dávají nám je k jídlu“), výskyt u schizofrenie
  • alexitymie – neschopnost nebo obtížnost jedince správně rozumět vlastním emocím (číst je), hodnotit a vyjadřovat je, výkyvy nálad interpretují jako tělesné stesky, somatizace, dochází k „řeči orgánů“
  • idiosynkrazie – selektivní emoční přecitlivělost a odpor vůči různým vjemům a situacím (při pilování, dotyku sametu, pohledu na krev, škrábáním nehtů o tabuli atd.)
  • katatymie – výrazné emoční zkreslení některých psychických funkcí, jako je myšlení, úsudek a chování atd., mohou být zkresleny postoje vůči jiným osobám či událostem, úsudky, názory, vyskytuje se i v normě (někteří lidé myslí více katatymně než jiní), u poruch osobnosti, poruchy nálady apod.


Pozn.: MUDr. Šivicová u poruch emocí a afektivity vykládá i poruchy pudů:

1. pudy zachování jedince: a) p. sebezáchovy (automutilace, bizarní poruchy sebe sama, úzkostné a hypochondrické stavy) b) p. obživný (poruchy příjmu potravy, koprofagie, pica, obezita) c) p. orientační (neschopost navázat soc. vazby) d) p. zvědovosti (nadm. rozvoj u vynálezců)

2. pudy zachovávající rod: a) p. rodičovský (týrání, krakvčí matky, laktózní psychóza, poporodní deprese) b) p. sexuální (nymfomanie, satyriáza, rigidita, deviace)

3. pud sociální (přílišná familiárnost, asociálnost, samotáři)

4. pudy pro zpříjemněnní existence: a) p. uplatnění b) p. uctívání vlastní osoby (narcismus, egocentrismus X askeze, primitivismus)

Zdroj:

HÖSCHL, Cyril, Jan LIBIGER a Jaromír ŠVESTKA (eds.). Psychiatrie. 1. vyd. Praha: Tigis, 2002. ISBN 80-900130-1-5.