Psychoanalýza: Porovnání verzí

 
(Není zobrazeno 162 mezilehlých verzí od 7 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
−
== Psychoanalýza ==
+
Psychoanalýza je '''psychologický směr''' vznikající na přelomu '''19. a 20. století''' a patřící do '''[http://is.muni.cz/www/344438/7159323/Hlubinna_psychologie.pdf hlubinné psychologie]''' spolu s [[analytická psychologie|analytickou psychologiií]], [[individuální psychologie|individuální psychologií]] a [[kulturní analýza|kulturní analýzou]].<ref><i>Psychoanalýza</i> from [http://cs.wikipedia.org/wiki/Psychoanal%C3%BDza http://cs.wikipedia.org/wiki/]</ref> 
−
Psychoanalýza je '''psychologický směr''' vznikající na přelomu '''19. a 20. století''' a reagující na tehdejší stav psychologie, která byla pojímána jako věda o vědomí ([[Wilhelm Wundt]]).
+
 
 +
Psychoanalýza reagovala na tehdejší stav psychologie, která byla pojímána jako věda o vědomí ([[Wilhelm Wundt]]).  
  
 
Psychoanalýzu lze rozdělit na:
 
Psychoanalýzu lze rozdělit na:
−
* '''metodu''', jejímž cílem je léčba duševních poruch
+
* '''teorii osobnosti'''
−
* '''teorii osobnosti '''
+
* '''metodu''', jejímž cílem je léčba duševních poruch<ref>Nolen-Hoeksema Susan. (2012). <i>Psychologie Atkinsonové a Hilgarda</i>. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.</ref>
 +
 
 +
== Vznik ==
 +
Za zakladatele psychoanalýzy je považován '''[http://wikisofia.cz/index.php/Sigmund_Freud Sigmund Freud]'''.
 +
 
 +
[[Soubor:Sigmund Freud LIFE.jpg|200px|náhled|vlevo|Sigmund Freud]]
 +
 
 +
 
 +
=== Psychoanalýza se otevírá světu ===
 +
Termín psychoanalýza byl použit Freudem poprvé v roce 1896, kdy již na této teorii nějakou dobu pracoval, stále byl ale pod vlivem [http://www.freudfile.org/breuer.html Josefa Breuera]. S principy psychoanalýzy se setkáváme v knižní podobě v roce 1900, kdy Freud vydává knihu '''Výklad snů'''<ref>Thomas Ventura. (2002). <i>Psychoanalysis</i> from [http://allpsych.com/journal/psychoanalysis.html http://allpsych.com]</ref>. Komplexnější obraz své teorie později prezentuje formou''' přednášek'''.<ref>Freud Sigmund. (1990). <i>O člověku a kultuře</i>. (Vyd. 1., 444 s.) Praha: Odeon.</ref> 
 +
 
 +
Místo vzniku psychoanalýzy je '''Vídeň''', kde Freud pracoval jako lékař. Později se dostává do GB, Francie a USA.
 +
 
 +
Psychoanalýza byla považována za pavědu, neboť její metody byly velmi [http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/subjektivni '''subjektivní''']. 
 +
 
 +
Psychoanalýza je tzv. '''první síla psychologie''' hned vedle [[Behaviorismus|behaviorismu]] a [http://is.muni.cz/www/344438/7159323/Humanisticka_psychologie.pdf humanistické psychologie].
 +
 
 +
=== Události vedoucí ke vzniku psychoanalýzy ===
 +
* reakce na psychologii jako vědě o vědomí → '''JÁ, ONO, NADJÁ'''   
 +
 
 +
* snaha přijít na přičinu [[hysterie]] → '''neurózy, trauma v dětsví, psychosociální vývoj osobnosti'''   
 +
 
 +
* snaha o léčbu hysterie → '''metoda volných asociací, obranné mechanismy'''<ref>Mikota Václav. (2006). <i>150 let od narození Sigmunda Freuda: sborník textů</i>. (Vyd. 1., 121 s.) Praha: CEP - Centrum pro ekonomiku a politiku from [http://www.cepin.cz/docs/dokumenty/sbornik51.pdf#page=6 http://www.cepin.cz]</ref> .
 +
Kořeny psychoanalýzy Freud stavěl na základě[http://cs.wikipedia.org/wiki/Empirie ''' empirie'''], a to především pozorování. V souvislosti s těmito zkušenostmi potom tvořil teorii. 
 +
 
 +
{| class="wikitable"
 +
|-
 +
| "V psychoanalýze existovalo od samého začátku ''spojení mezi léčbou a výzkumem'', poznání přinášelo úspěch, nešlo léčit, aniž bychom poznávali něco nového, každé poučení přinášelo blahodárný účinek." (Freud)<ref><i>Oidipovský komplex a budoucnost psychoanalýzy</i> Článek původně vyšel v časopise Revue psychoanalytická psychoterapie, Zima 2006; VIII/2 from [http://iapsa.cz/ARTICLES/Holub2006Oidipsky.pdf http://iapsa.cz]</ref>
 +
|}
 +
== Hlavní body psychoanalýzy ==
 +
 
 +
=== Fyziologický determinismus ===
 +
Vzhledem k Freudovu prvnotnímu zaměstání se upíná k biologickým vysvětlením. Jednou z jeho důležitých myšlenek je právě ta, ve které tvrdí, že jedinec je puzen''' fyziologickými silami'''. Tyto síly ovlivňují jak chování, tak další vývoj osobnosti.
 +
 
 +
=== Sexuální povaha duševní energie ===
 +
'''Libido''', neboli duševní energie, je pojem, který si Freud zvolil do své terminologie. Tato psychické energie oživuje všechny funkce. Zdrojem je buď tělo, nebo nevědomí.
 +
 
 +
=== Nevědomí ===
 +
Část našeho JÁ,k terá není uvědomovaná.<ref name=":0">Drapela Victor J. (1998). <i>Přehled teorií osobnosti</i>. (2.opr.vyd., 175 s.) Praha: Portál from [http://www.gjar-po.sk/~gajdos/psychologia/KNIHY/DRAPELA_V_J.---Prehled_teorii_osobnosti.pdf http://www.gjar-po.sk/]</ref>
 +
== Psychoanalýza jako teorie osobnosti ==
 +
 
 +
=== Topografický model osobnosti ===
 +
[[Soubor:Freud1.gif|320px|náhled|vpravo|Metafora ledovce]]
 +
 
 +
Topografický model osobnosti vychází z tvrzení, že naše JÁ není pouze vědomé, jak si doposud psychologie myslela, ale dělí se na tři složky:
 +
# '''Vědomí '''- jedinec si plně uvědomuje
 +
# '''Předvědomí '''- myšlenky, zážitky, které si člověk plně uvědomoval, ale pak je zapomněl - může si je bez větších problémů vybavit
 +
# '''Nevědomí=podvědomí '''- přání, představy, které jsou mimo uvědomování
 +
 
 +
Topografický model osobnosti se dá znázornit Freudovou '''metaforou ledovce''', kde vědomá část je vrcholek a největší část je nevědomí, které leží pod vodou, mezi nimi se nachází předvědomí.
 +
<ref>Martina Smělíková. (2011). <i>Freudovo pojetí svědomí v kontextu psychoanalýzy</i>. Plzeň from https://dspace.zcu.cz/bitstream/handle/11025/4773/BP_Smelikova_2011.pdf?sequence=1</ref>
 +
 
 +
 
 +
=== Strukturální model osobnosti ===
 +
Freud zde navazuje na Wundta a jeho pojem JÁ, který ovšem rozšiřuje, jak na nevědomí a předvědomí, tak i na další složky.
 +
[[Soubor:Kresba.gif|400px|náhled|vpravo|Strukturální model osobnosti-nenáročná kresbička]]
 +
 
 +
'''''ID (ONO) '''''
 +
* '''nevědomé''', '''iracionální''', řídí se '''principem slasti '''(pudy), chce být ihned uspokojeno
 +
 
 +
* '''ryzí id''' - u kojenců, uspokojení potřeby teď a tady
 +
* '''primární proces '''- představa uspokojení potřeby, u dospělých se projevuje ve snech           
 +
'''''EGO (JÁ)'''''
 +
* '''vědomé''', '''racionální''', řídí se '''principem reality''', převádí do předvědomí zážitky
 +
* '''sekundární proces''' - testování reality (přání id porovnává s realitou → přizpůsobuje potřeby)
 +
'''''SUPEREGO (NADJÁ)'''''
 +
* '''nevědomá i vědomá část''', řídí se '''principem dokonalosti'''
 +
* tvoří se na základě zákazů a pochval v dětsví → bývá '''zvnitřněno'''
 +
* '''morální síla''', svědomí
 +
* '''ideál já''' → požadavky stálého zdokonalování <ref>Freud Sigmund. (1997). <i>Nová řada přednášek k úvodu do psychoanalýzy: Strukturální rozbor psychické osobnosti</i>. (Vyd. 1., 157 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J. Kocourek.</ref>
 +
 
 +
'''INTERAKCE ID, EGO A SUPEREGO'''
 +
 
 +
'''''Katexe'''''
 +
* proud libida z id → ke zdroji uspokojení
 +
* '''objektová katexe''' - vnější zdroj uspokojení (láska k druhému)
 +
* '''egokatexe''' - vnitřní zdroj uspokojení (sebeláska)
 +
'''''Antikatexe'''''
 +
* vznik v ego nebo superego
 +
* působí proti katexi id
 +
V děství jsou katexe id zadržovány zákazy rodičů. V dospělosti tuto činnost přebírá ego, které hledá kompromis mezi silami, tedy mezi id a superego.
 +
 
 +
'''INTRAPERSONÁLNÍ KONFLIKTY'''
 +
 
 +
'''''Konflikt id versus ego''''' - chlapec chce autíčko, chce ho ukrást, ale bojí se, že ho chytí
 +
 
 +
'''''Konflikt id versus superego''''' - chlapec chce autíčko, chce ho ukrást, ale v hlavě slyší, že krást je špatné
 +
 
 +
'''''Konflikt ego versus superego''''' - člověk, chce dělat něco, co hodnotí jako etické, zároveň se ale cítí provinile v důsledku dřívejší výchovy (která byla například moc přísná)
 +
<ref name=":0">Drapela Victor J. (1998). <i>Přehled teorií osobnosti</i>. (2.opr.vyd., 175 s.) Praha: Portál from [http://www.gjar-po.sk/~gajdos/psychologia/KNIHY/DRAPELA_V_J.---Prehled_teorii_osobnosti.pdf http://www.gjar-po.sk/]</ref>
 +
=== Pudy ===
 +
Pud = požadavek, který tělo klade psychice
 +
 
 +
'''''Vlastnosti pudů'''''
 +
* vrozené
 +
* patří k id
 +
* psychický projev tělesného napětí
 +
Freud rozeznával mnoho pudů, ale vyčlenil dva hlavní, a to Eros a Thanatos. <ref name=":0" />
 +
 
 +
'''''EROS - pud života'''''
 +
* dodává energii, aby člověk mohl milovat, učit se, růst,...
 +
* řídí se '''principem slasti''', '''sexuální povaha'''
 +
* spjat s '''erotogenními zónami '''(oblast těla, kde dráždění způsobuje slast)
 +
'''''THANATOS - pud smrti'''''
 +
* princip '''nirvány '''(neexistence utrpení, naprostý pokoj)
 +
* cílem je '''destrukce'''
 +
* projevy: zlost, agrese
 +
* snaha omezit hrůzy života a být v klidovém stavu (smrt je bez napětí a tenze - paradox) <ref>Jean Arundale. (2004). <i>Eros nad Thanatos in context</i> from [http://onlinelibrary.wiley.com.ezproxy.is.cuni.cz/doi/10.1111/j.1752-0118.2004.tb00163.x/pdf http://onlinelibrary.wiley.com.ezproxy.is.cuni.cz/]</ref>
 +
Eros a Thanatos jsou v každém člověku, ale v rozdílné míře.
 +
 
 +
=== Vývoj osobnosti ===
 +
Vývoj osobnosti je spojován s erotogenními zónami - orální (ústa), analní (rektální otvor) a falická (pohlavní orgány).
 +
 
 +
'''''1. Orální stádium (0 - 1,5 roku)'''''
 +
 
 +
- slast - '''příjem potravy''' (sání, polykání)
 +
 
 +
- konec - dítě pociťuje bolest s růstem zubů
 +
 
 +
'''''2. Anální stádium (1,5 - 3 roky)'''''
 +
 
 +
- slast - '''uvolňování napětí v konečníku'''
 +
 
 +
- konec - nácvik čistotnosti
 +
 
 +
'''''3. Falické stádium (3 - 6 let)'''''
 +
 
 +
- genitální oblasti
 +
 
 +
- zkoumání vlastních pohlavních orgánů
 +
 
 +
- '''autoerotické chování'''
 +
 
 +
-''' Oidipův komplex''' (chlapci) a '''Elektřin konflikt''' (dívky)
 +
 
 +
- dítě se zamilovává do rodiče opačného pohlaví a cítí nepřátelství vůči rodiči stejného pohlaví
 +
 
 +
- '''kastrační úzkost''' - strach chlapce z toho, že ho jeho otec vykastruje kvůli pocitům k matce
 +
 
 +
- '''závidění penisu''' - frustrace u dívek
 +
 
 +
- řešení: identifikace s rodičem stejného pohlaví (podle Freuda nemusí být vyřešeno nikdy)
 +
 
 +
'''''4. Stádium latence (6 - 12 let)'''''
 +
 
 +
- sexuální impulsy jsou převáděny do školní práce a jiných aktivit
 +
 
 +
'''''5. Genitální stádium (12 a více)'''''
 +
 
 +
- puberta - pravé erotické vztahy <ref>Hana Hromiaková. (2013). <i>Problém teorie struktury osobnosti</i>. (p. 40). Plzeň.</ref>
 +
 
 +
=== Úzkost a strach ===
 +
úzkost - očekávání nebezpečí, neznámá příčinna
 +
* '''neurotická úzkost''' - obava z trestu od společnosti za nepřijatelné chování
 +
* '''morální úzkost''' - obava z pocitů viny, které probudí superego
 +
strach - je znám předmět obav <ref name=":0">Drapela Victor J. (1998). <i>Přehled teorií osobnosti</i>. (2.opr.vyd., 175 s.) Praha: Portál from [http://www.gjar-po.sk/~gajdos/psychologia/KNIHY/DRAPELA_V_J.---Prehled_teorii_osobnosti.pdf http://www.gjar-po.sk/]</ref>
 +
== Psychoanalýza jako metoda léčby duše ==
 +
 
 +
=== Neurózy ===
 +
Freud zpočátku vycházel z empirických poznatků o hysterii a myslel si, že za každou neurózou můžeme najít sexuální zneužívání v dětství. Poté co mu ovšem zemřel otec a sám propadl neuróze došel k závěru, že neuróza vzniká '''kvůli intrapsychickému sporu'''.
 +
 
 +
=== Metoda léčby ===
 +
Freud, ovlivněn Josefem Breuerem, používal jako hlavní metodu ''hypnózu a elektroterapii''. Elektroterapie se zdála být neúčinná hned na začátku, u hypnózy však trvalo několik let než Freud rozpoznal její úskalí. Problémů bylo několik:
 +
# Nedařilo se zhypnotizovat všechny pacienty.
 +
# Nešlo navodit hloubku hypnózy dle přání.
 +
# Hysterické pacientky se do hypnotizéra zamilovávali.
 +
Freud tedy opustil hypnózu. Jeho novým nástrojem se stala '''metoda volných asociací'''. Tuto metodu se rozhodl používat i na základě toho, že si všiml, že není nutné pacienta zhypnotizovat, abychom se dostali do jeho nevědomí. Metoda volných asociací spočívá v podpoře pacientů k tomu, aby bez jakýchkoli překážek povídali o tom, co je zrovna napadne. Touto metodou si lidé dokázali vybavit vzpomínky, které byly děsivé, trapné nebo bolestné. V momentu, kdy zvědomily tyto myšlenky, projevy neuróz ustoupily.
 +
 
 +
S metodou volných asociací také souvisí spojení '''pacient na pohovce'''. Při léčebné metodě totiž pacient ležel na pohovce a asocioval, zatímco psychoanalytik seděl za jeho hlavou a zapisoval to, co pacient říká a jak se při určité asociaci oba cítí. Když vycítil nějaké souvislosti, sdělil to pacientovi.
 +
 
 +
Psychoanalýza je narozdíl od jiných terapií (např. [[kognitivně-behaviorální terapie|kognitivně-behaviorální]]) '''dlouhodobá''' záležitost, protože je potřeba vypěstovat vztah mezi klientem a psychoanalytikem. Od toho se odvíjí její délka, která se udává v rozmezí měsíců až let. 
 +
 
 +
'''Přenos a protipřenos''' 
 +
* ''přenos''''' '''- přesměrování nevědomých pocitů z dřivějších objektů na nové objekty 
 +
* ''protipřenos'' - přenos pocitů z pacienta na terapeuta  <ref>Mikota Václav. (2006). <i>150 let od narození Sigmunda Freuda: sborník textů</i>. (Vyd. 1., 121 s.) Praha: CEP - Centrum pro ekonomiku a politiku from [http://www.cepin.cz/docs/dokumenty/sbornik51.pdf#page=6 http://www.cepin.cz]</ref>
 +
 
 +
=== Sny ===
 +
- Freud vytvořil první teorií snů
 +
 
 +
-''' "via religia"''' - královská cesta do nevědomí
 +
 
 +
- sny jsou '''ochránci''' našeho '''spánku''' (zpracovávají pozůstatky zážitků z předchozího dne, se kterými jsme si nedokázali poradit sami)
 +
 
 +
- sen dává tvar rušivým myšlenkám, tužbám a problémům
 +
 
 +
- sen je '''splněním přání'''
 +
 
 +
- vyjadřuje přání minulá i současná
 +
 
 +
- Freud také o snech tvrdil, že jsou primitivní, neracionální duševní jevy, které postrádají logiku a objektivně uznávaná kritéria (čas, prostor)
 +
 
 +
- sen - neurotický symbol
 +
 
 +
- sexuální symbolika (např. věci do výšky - [http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/falus-falos falus])
 +
 
 +
- zjevný='''manifestní''' - srozumitelný, skrytý='''latentní'''
 +
 
 +
'''''Výklad snu'''''
 +
 
 +
'''1. Symbolický výklad snu'''
 +
 
 +
- snaha nahradit celek snu srozumitelnějším obsahem
 +
 
 +
'''2. Metoda šifrovací'''
 +
 
 +
- každý rys má nějaký význam <ref>Daniela Tisarová. (2012). <i>Pojetí snu u Sigmunda Freuda a Carla Gustava Junga</i>. (p. 68). Plzeň from [https://otik.uk.zcu.cz/bitstream/handle/11025/4846/Bakalarska%20prace%20Tisarova.pdf?sequence=1 https://otik.uk.zcu.cz/]</ref>
 +
 
 +
=== Obranné mechanismy ===
 +
- vznik na základě interpersonálních a intrapersonálních konfliktů → pokud konflikty ohrožují ego dochází k úzkosti
 +
 
 +
- ochrana před ohrožujícími myšlenkami nebo přáními (vina, stud), které vyvolávají úzkost
 +
 
 +
- působí na nevědomé úrovni
 +
* '''''Vytěsnění'''''
 +
 
 +
- iracionální útěk od myšlenek, které jsou většinou sexuální povahy
 +
 
 +
- ego vytlačuje myšlenku do nevědomí → libido ale není odstraněno → uplatňují se další obranné mechanismy → přetahování o nadvládu mezi ego a id → úzkost
 +
 
 +
- příčina je skryta
 +
 
 +
- příznaky: podrážděnost, nesoustředěnost
 +
 
 +
- snaha dostat se na povrch nepřímými cestami, když je ego oslabeno (přeřeknutí)
 +
* '''''Sublimace'''''
 +
 
 +
- převedení libida do činností, které jsou společensky uznávané (umění)
 +
* '''''Regrese'''''
 +
 
 +
- navrácení se k nižšímu vývojovému stádiu, které působí méně stresově (např. člověk, který zanedbává hyginu - anální stádium)
 +
* '''''Fixace'''''
 +
 
 +
- liší se od regrese tím, že je poměrně dlouhodobá
 +
 
 +
Další obranné mechanismy rozpracovala Freudova dcera [[Anna Freudová]], jedná se např. o identifikaci, projekci či izolaci.
 +
 
 +
Libido se snaží dostat na povrch, když je ego oslabeno, potom dochází k '''chybným úkonům (parapraxe)''' jako je přepsání či '''"freudovské přeřeknutí"'''. <ref>B. Čech,  . (2006). <i>Od Anny Freud ku narcistickému prenosu</i> from [http://www.psychiatria-casopis.sk/files/psychiatria/3-4-2006/PSY34-2006-cla25.pdf http://www.psychiatria-casopis.sk]</ref>
 +
 
 +
== Metafory ==
 +
'''Metafora ledovce''' - vědomí, předvědomí, podvědomí
 +
 
 +
'''Metafora krystalu''' - psychika (přesně určená struktura, trhliny → duševně nemocní)
 +
 
 +
'''Metafora pochodně''' - vědomí jako kužel světla<ref>Freud Sigmund. (1997). <i>Nová řada přednášek k úvodu do psychoanalýzy: Strukturální rozbor psychické osobnosti</i>. (Vyd. 1., 157 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J. Kocourek.</ref>
 +
 
 +
== Následovníci ==
 +
[[Anna Freudová]] - ego-obranné mechanismy
 +
 
 +
[[Melanie Kleinová]]- dětská psychoanalýza, psychoanalytická teorie her
 +
 
 +
[[Erik H. Erikson]] - 8 věků člověka
 +
 
 +
[[Karen Horneyová]]- kulturní psychoanalýza
 +
 
 +
[[Carl Gustav Jung|Carl Gustav Jung]] - analytická psychologie
 +
 
 +
[[Alfred Adler]] - individuální psychologie
 +
 
 +
[[Viktor Frankl]] - existenciální psychologie
 +
 
 +
[[Erich Fromm]] - neopsychoanalýza
 +
 
 +
[[Karen Horneyová]] - kulturní psychoanalýza
 +
 
 +
[[Heinz Kohut]]- self psychologie
 +
 
 +
[[Otto F. Kernberg]] - ego-psychologie, psychologie objektních vztahů<ref>Plháková Alena. (2006). <i>Dějiny psychologie</i>. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.</ref>
 +
 
 +
Freud ovlivnil mnoho dalších lidí a věd (politika, antropologie, sociologie, hudba, literatura atd.).
 +
 
 +
== Kritika ==
 +
Součástí motivace nevědomých přání téměř '''vždy sex nebo agrese'''.
 +
 
 +
Člověk je '''determinován''' (problém svobodné vůle).<ref>Wallerstein,  . (2006). <i>The relevance of Freud's psychoanalysis in the 21st century: Its science and its research</i> from [http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=bf13f6ab-8295-4770-a87b-40556e8d671a%40sessionmgr113&vid=3&hid=101 http://web.b.ebscohost.com]</ref>
 +
 
 +
[https://www.phil.muni.cz/fil/studenti/popper%28charvat%29.html K. Popper] - psychoanalýza je pseudověda (imunizace)<ref name=":1" />
 +
== Freud je stále naživu ==
 +
Freud dal základ mnohým teoriím, které známe dnes.
 +
 
 +
nevědomí -''' metoda zpětného maskování'''
 +
 
 +
sny - dochází ke konsolidaci paměťových stop
 +
 
 +
vztah mezi '''duševní poruchou a traumatickou zkušeností'''
 +
 
 +
vztah '''pacient - terapeut''', přenos, protipřenos
 +
 
 +
důležitost vztahu '''matka - dítě'''
 +
 
 +
'''sexuologie''' <ref name=":1">Cyril Höschl. (2014). <i>Význam Freuda v současné medicíně</i>.</ref>
 +
 
 +
[http://www.bpc.org.uk/magazine/blue-skies O budoucnosti psychoanalýzy]
 +
 
 +
== ODKAZY ==
 +
 
 +
=== Reference ===
 +
<references/>
 +
 
 +
=== Další elektronické zdroje ===
 +
J. Kulka. (2005). <i>Ego i Self a jejich protekce, defenze či kompenzace (pozitivně psychodynamický přístup)</i> from http://www.psychiatria-casopis.sk/files/psychiatria/4-2005/psy4-2005-cla9.pdf
 +
<br />
 +
 
 +
http://allpsych.com/biographies/freud.html
 +
 
 +
=== Použitá literatura ===
 +
1. Nakonečný Milan. (1998). <i>Základy psychologie</i>. (1. vyd., 590 s.) Praha: Academia.
 +
 
 +
2. Nakonečný Milan. (1995). <i>Průvodce dějinami psychologie</i>. (1. vyd., 174 s.) V Praze: SPN - pedagogické nakladatelství.
 +
 
 +
3. Freud Sigmund. (1990). <i>O člověku a kultuře</i>. (Vyd. 1., 444 s.) Praha: Odeon.
 +
 
 +
4. Nolen-Hoeksema Susan. (2012). <i>Psychologie Atkinsonové a Hilgarda</i>. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.
 +
 
 +
=== Zdroje obrázků ===
 +
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Sigmund_Freud_LIFE.jpg<br />http://klimes.mysteria.cz/clanky/psychologie/freud.htm<br />https://drive.google.com/file/d/0B5YUO0Asd9KfUFJRYVYxN3I3elU/view<br />
 +
 
 +
=== Doporučená literatura a stránky ===
 +
1. Freud Sigmund. (1996). <i>Psychopatologie všedního života: o zapomínání, přeřeknutí, přehmátnutí, pověře a omylu</i>. (Vyd. 2., 262 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství.
 +
 
 +
2. Mollon Phil. (2000). <i>Freud a syndrom falešné paměti</i>. (Vyd. 1., 86 s.) Praha: Triton.
 +
 
 +
3. [http://psychology.about.com/od/sigmundfreud/p/sigmund_freud.htm Život a dílo S. Freuda]
 +
 
 +
4. [http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2006/4/psychoanalyza-v-ilegalite/ Vladimír Borecký o psychoanalýze]
 +
 
 +
5. [http://www.iapsa.cz/rycroft/introduction.php Kritický slovník psychoanalýzy]
 +
 
 +
6. [http://www.psychoanalyza.cz/page10/page131/page133/page133.html Psychoanalýza v ČR]
 +
 
 +
=== Související stránky ===
 +
[[Nevědomí]]
 +
 
 +
[[Sigmund Freud]]
 +
 
 +
== Klíčová slova ==
 +
psychoanalýza, nevědomí, ego, id, superego, obranné mechanismy, sny, vývoj osobnosti, eros, thanatos, metoda volných asociací
 +
[[Kategorie: Psychologie|*]]
 +
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]

Aktuální verze z 3. 3. 2017, 12:40

Psychoanalýza je psychologický směr vznikající na přelomu 19. a 20. století a patřící do hlubinné psychologie spolu s analytickou psychologiií, individuální psychologií a kulturní analýzou.[1]

Psychoanalýza reagovala na tehdejší stav psychologie, která byla pojímána jako věda o vědomí (Wilhelm Wundt).

Psychoanalýzu lze rozdělit na:

  • teorii osobnosti
  • metodu, jejímž cílem je léčba duševních poruch[2]

Vznik

Za zakladatele psychoanalýzy je považován Sigmund Freud.

Sigmund Freud


Psychoanalýza se otevírá světu

Termín psychoanalýza byl použit Freudem poprvé v roce 1896, kdy již na této teorii nějakou dobu pracoval, stále byl ale pod vlivem Josefa Breuera. S principy psychoanalýzy se setkáváme v knižní podobě v roce 1900, kdy Freud vydává knihu Výklad snů[3]. Komplexnější obraz své teorie později prezentuje formou přednášek.[4]

Místo vzniku psychoanalýzy je Vídeň, kde Freud pracoval jako lékař. Později se dostává do GB, Francie a USA.

Psychoanalýza byla považována za pavědu, neboť její metody byly velmi subjektivní.

Psychoanalýza je tzv. první síla psychologie hned vedle behaviorismu a humanistické psychologie.

Události vedoucí ke vzniku psychoanalýzy

  • reakce na psychologii jako vědě o vědomí → JÁ, ONO, NADJÁ
  • snaha přijít na přičinu hysterie → neurózy, trauma v dětsví, psychosociální vývoj osobnosti
  • snaha o léčbu hysterie → metoda volných asociací, obranné mechanismy[5] .

Kořeny psychoanalýzy Freud stavěl na základě empirie, a to především pozorování. V souvislosti s těmito zkušenostmi potom tvořil teorii.

"V psychoanalýze existovalo od samého začátku spojení mezi léčbou a výzkumem, poznání přinášelo úspěch, nešlo léčit, aniž bychom poznávali něco nového, každé poučení přinášelo blahodárný účinek." (Freud)[6]

Hlavní body psychoanalýzy

Fyziologický determinismus

Vzhledem k Freudovu prvnotnímu zaměstání se upíná k biologickým vysvětlením. Jednou z jeho důležitých myšlenek je právě ta, ve které tvrdí, že jedinec je puzen fyziologickými silami. Tyto síly ovlivňují jak chování, tak další vývoj osobnosti.

Sexuální povaha duševní energie

Libido, neboli duševní energie, je pojem, který si Freud zvolil do své terminologie. Tato psychické energie oživuje všechny funkce. Zdrojem je buď tělo, nebo nevědomí.

Nevědomí

Část našeho JÁ,k terá není uvědomovaná.[7]

Psychoanalýza jako teorie osobnosti

Topografický model osobnosti

Metafora ledovce

Topografický model osobnosti vychází z tvrzení, že naše JÁ není pouze vědomé, jak si doposud psychologie myslela, ale dělí se na tři složky:

  1. Vědomí - jedinec si plně uvědomuje
  2. Předvědomí - myšlenky, zážitky, které si člověk plně uvědomoval, ale pak je zapomněl - může si je bez větších problémů vybavit
  3. Nevědomí=podvědomí - přání, představy, které jsou mimo uvědomování

Topografický model osobnosti se dá znázornit Freudovou metaforou ledovce, kde vědomá část je vrcholek a největší část je nevědomí, které leží pod vodou, mezi nimi se nachází předvědomí. [8]


Strukturální model osobnosti

Freud zde navazuje na Wundta a jeho pojem JÁ, který ovšem rozšiřuje, jak na nevědomí a předvědomí, tak i na další složky.

Strukturální model osobnosti-nenáročná kresbička

ID (ONO)

  • nevědomé, iracionální, řídí se principem slasti (pudy), chce být ihned uspokojeno
  • ryzí id - u kojenců, uspokojení potřeby teď a tady
  • primární proces - představa uspokojení potřeby, u dospělých se projevuje ve snech

EGO (JÁ)

  • vědomé, racionální, řídí se principem reality, převádí do předvědomí zážitky
  • sekundární proces - testování reality (přání id porovnává s realitou → přizpůsobuje potřeby)

SUPEREGO (NADJÁ)

  • nevědomá i vědomá část, řídí se principem dokonalosti
  • tvoří se na základě zákazů a pochval v dětsví → bývá zvnitřněno
  • morální síla, svědomí
  • ideál já → požadavky stálého zdokonalování [9]

INTERAKCE ID, EGO A SUPEREGO

Katexe

  • proud libida z id → ke zdroji uspokojení
  • objektová katexe - vnější zdroj uspokojení (láska k druhému)
  • egokatexe - vnitřní zdroj uspokojení (sebeláska)

Antikatexe

  • vznik v ego nebo superego
  • působí proti katexi id

V děství jsou katexe id zadržovány zákazy rodičů. V dospělosti tuto činnost přebírá ego, které hledá kompromis mezi silami, tedy mezi id a superego.

INTRAPERSONÁLNÍ KONFLIKTY

Konflikt id versus ego - chlapec chce autíčko, chce ho ukrást, ale bojí se, že ho chytí

Konflikt id versus superego - chlapec chce autíčko, chce ho ukrást, ale v hlavě slyší, že krást je špatné

Konflikt ego versus superego - člověk, chce dělat něco, co hodnotí jako etické, zároveň se ale cítí provinile v důsledku dřívejší výchovy (která byla například moc přísná) [7]

Pudy

Pud = požadavek, který tělo klade psychice

Vlastnosti pudů

  • vrozené
  • patří k id
  • psychický projev tělesného napětí

Freud rozeznával mnoho pudů, ale vyčlenil dva hlavní, a to Eros a Thanatos. [7]

EROS - pud života

  • dodává energii, aby člověk mohl milovat, učit se, růst,...
  • řídí se principem slasti, sexuální povaha
  • spjat s erotogenními zónami (oblast těla, kde dráždění způsobuje slast)

THANATOS - pud smrti

  • princip nirvány (neexistence utrpení, naprostý pokoj)
  • cílem je destrukce
  • projevy: zlost, agrese
  • snaha omezit hrůzy života a být v klidovém stavu (smrt je bez napětí a tenze - paradox) [10]

Eros a Thanatos jsou v každém člověku, ale v rozdílné míře.

Vývoj osobnosti

Vývoj osobnosti je spojován s erotogenními zónami - orální (ústa), analní (rektální otvor) a falická (pohlavní orgány).

1. Orální stádium (0 - 1,5 roku)

- slast - příjem potravy (sání, polykání)

- konec - dítě pociťuje bolest s růstem zubů

2. Anální stádium (1,5 - 3 roky)

- slast - uvolňování napětí v konečníku

- konec - nácvik čistotnosti

3. Falické stádium (3 - 6 let)

- genitální oblasti

- zkoumání vlastních pohlavních orgánů

- autoerotické chování

- Oidipův komplex (chlapci) a Elektřin konflikt (dívky)

- dítě se zamilovává do rodiče opačného pohlaví a cítí nepřátelství vůči rodiči stejného pohlaví

- kastrační úzkost - strach chlapce z toho, že ho jeho otec vykastruje kvůli pocitům k matce

- závidění penisu - frustrace u dívek

- řešení: identifikace s rodičem stejného pohlaví (podle Freuda nemusí být vyřešeno nikdy)

4. Stádium latence (6 - 12 let)

- sexuální impulsy jsou převáděny do školní práce a jiných aktivit

5. Genitální stádium (12 a více)

- puberta - pravé erotické vztahy [11]

Úzkost a strach

úzkost - očekávání nebezpečí, neznámá příčinna

  • neurotická úzkost - obava z trestu od společnosti za nepřijatelné chování
  • morální úzkost - obava z pocitů viny, které probudí superego

strach - je znám předmět obav [7]

Psychoanalýza jako metoda léčby duše

Neurózy

Freud zpočátku vycházel z empirických poznatků o hysterii a myslel si, že za každou neurózou můžeme najít sexuální zneužívání v dětství. Poté co mu ovšem zemřel otec a sám propadl neuróze došel k závěru, že neuróza vzniká kvůli intrapsychickému sporu.

Metoda léčby

Freud, ovlivněn Josefem Breuerem, používal jako hlavní metodu hypnózu a elektroterapii. Elektroterapie se zdála být neúčinná hned na začátku, u hypnózy však trvalo několik let než Freud rozpoznal její úskalí. Problémů bylo několik:

  1. Nedařilo se zhypnotizovat všechny pacienty.
  2. Nešlo navodit hloubku hypnózy dle přání.
  3. Hysterické pacientky se do hypnotizéra zamilovávali.

Freud tedy opustil hypnózu. Jeho novým nástrojem se stala metoda volných asociací. Tuto metodu se rozhodl používat i na základě toho, že si všiml, že není nutné pacienta zhypnotizovat, abychom se dostali do jeho nevědomí. Metoda volných asociací spočívá v podpoře pacientů k tomu, aby bez jakýchkoli překážek povídali o tom, co je zrovna napadne. Touto metodou si lidé dokázali vybavit vzpomínky, které byly děsivé, trapné nebo bolestné. V momentu, kdy zvědomily tyto myšlenky, projevy neuróz ustoupily.

S metodou volných asociací také souvisí spojení pacient na pohovce. Při léčebné metodě totiž pacient ležel na pohovce a asocioval, zatímco psychoanalytik seděl za jeho hlavou a zapisoval to, co pacient říká a jak se při určité asociaci oba cítí. Když vycítil nějaké souvislosti, sdělil to pacientovi.

Psychoanalýza je narozdíl od jiných terapií (např. kognitivně-behaviorální) dlouhodobá záležitost, protože je potřeba vypěstovat vztah mezi klientem a psychoanalytikem. Od toho se odvíjí její délka, která se udává v rozmezí měsíců až let.

Přenos a protipřenos

  • přenos - přesměrování nevědomých pocitů z dřivějších objektů na nové objekty
  • protipřenos - přenos pocitů z pacienta na terapeuta [12]

Sny

- Freud vytvořil první teorií snů

- "via religia" - královská cesta do nevědomí

- sny jsou ochránci našeho spánku (zpracovávají pozůstatky zážitků z předchozího dne, se kterými jsme si nedokázali poradit sami)

- sen dává tvar rušivým myšlenkám, tužbám a problémům

- sen je splněním přání

- vyjadřuje přání minulá i současná

- Freud také o snech tvrdil, že jsou primitivní, neracionální duševní jevy, které postrádají logiku a objektivně uznávaná kritéria (čas, prostor)

- sen - neurotický symbol

- sexuální symbolika (např. věci do výšky - falus)

- zjevný=manifestní - srozumitelný, skrytý=latentní

Výklad snu

1. Symbolický výklad snu

- snaha nahradit celek snu srozumitelnějším obsahem

2. Metoda šifrovací

- každý rys má nějaký význam [13]

Obranné mechanismy

- vznik na základě interpersonálních a intrapersonálních konfliktů → pokud konflikty ohrožují ego dochází k úzkosti

- ochrana před ohrožujícími myšlenkami nebo přáními (vina, stud), které vyvolávají úzkost

- působí na nevědomé úrovni

  • Vytěsnění

- iracionální útěk od myšlenek, které jsou většinou sexuální povahy

- ego vytlačuje myšlenku do nevědomí → libido ale není odstraněno → uplatňují se další obranné mechanismy → přetahování o nadvládu mezi ego a id → úzkost

- příčina je skryta

- příznaky: podrážděnost, nesoustředěnost

- snaha dostat se na povrch nepřímými cestami, když je ego oslabeno (přeřeknutí)

  • Sublimace

- převedení libida do činností, které jsou společensky uznávané (umění)

  • Regrese

- navrácení se k nižšímu vývojovému stádiu, které působí méně stresově (např. člověk, který zanedbává hyginu - anální stádium)

  • Fixace

- liší se od regrese tím, že je poměrně dlouhodobá

Další obranné mechanismy rozpracovala Freudova dcera Anna Freudová, jedná se např. o identifikaci, projekci či izolaci.

Libido se snaží dostat na povrch, když je ego oslabeno, potom dochází k chybným úkonům (parapraxe) jako je přepsání či "freudovské přeřeknutí". [14]

Metafory

Metafora ledovce - vědomí, předvědomí, podvědomí

Metafora krystalu - psychika (přesně určená struktura, trhliny → duševně nemocní)

Metafora pochodně - vědomí jako kužel světla[15]

Následovníci

Anna Freudová - ego-obranné mechanismy

Melanie Kleinová- dětská psychoanalýza, psychoanalytická teorie her

Erik H. Erikson - 8 věků člověka

Karen Horneyová- kulturní psychoanalýza

Carl Gustav Jung - analytická psychologie

Alfred Adler - individuální psychologie

Viktor Frankl - existenciální psychologie

Erich Fromm - neopsychoanalýza

Karen Horneyová - kulturní psychoanalýza

Heinz Kohut- self psychologie

Otto F. Kernberg - ego-psychologie, psychologie objektních vztahů[16]

Freud ovlivnil mnoho dalších lidí a věd (politika, antropologie, sociologie, hudba, literatura atd.).

Kritika

Součástí motivace nevědomých přání téměř vždy sex nebo agrese.

Člověk je determinován (problém svobodné vůle).[17]

K. Popper - psychoanalýza je pseudověda (imunizace)[18]

Freud je stále naživu

Freud dal základ mnohým teoriím, které známe dnes.

nevědomí - metoda zpětného maskování

sny - dochází ke konsolidaci paměťových stop

vztah mezi duševní poruchou a traumatickou zkušeností

vztah pacient - terapeut, přenos, protipřenos

důležitost vztahu matka - dítě

sexuologie [18]

O budoucnosti psychoanalýzy

ODKAZY

Reference

  1. ↑ Psychoanalýza from http://cs.wikipedia.org/wiki/
  2. ↑ Nolen-Hoeksema Susan. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.
  3. ↑ Thomas Ventura. (2002). Psychoanalysis from http://allpsych.com
  4. ↑ Freud Sigmund. (1990). O člověku a kultuře. (Vyd. 1., 444 s.) Praha: Odeon.
  5. ↑ Mikota Václav. (2006). 150 let od narození Sigmunda Freuda: sborník textů. (Vyd. 1., 121 s.) Praha: CEP - Centrum pro ekonomiku a politiku from http://www.cepin.cz
  6. ↑ Oidipovský komplex a budoucnost psychoanalýzy Článek původně vyšel v časopise Revue psychoanalytická psychoterapie, Zima 2006; VIII/2 from http://iapsa.cz
  7. ↑ 7,0 7,1 7,2 7,3 Drapela Victor J. (1998). Přehled teorií osobnosti. (2.opr.vyd., 175 s.) Praha: Portál from http://www.gjar-po.sk/
  8. ↑ Martina Smělíková. (2011). Freudovo pojetí svědomí v kontextu psychoanalýzy. Plzeň from https://dspace.zcu.cz/bitstream/handle/11025/4773/BP_Smelikova_2011.pdf?sequence=1
  9. ↑ Freud Sigmund. (1997). Nová řada přednášek k úvodu do psychoanalýzy: Strukturální rozbor psychické osobnosti. (Vyd. 1., 157 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J. Kocourek.
  10. ↑ Jean Arundale. (2004). Eros nad Thanatos in context from http://onlinelibrary.wiley.com.ezproxy.is.cuni.cz/
  11. ↑ Hana Hromiaková. (2013). Problém teorie struktury osobnosti. (p. 40). Plzeň.
  12. ↑ Mikota Václav. (2006). 150 let od narození Sigmunda Freuda: sborník textů. (Vyd. 1., 121 s.) Praha: CEP - Centrum pro ekonomiku a politiku from http://www.cepin.cz
  13. ↑ Daniela Tisarová. (2012). Pojetí snu u Sigmunda Freuda a Carla Gustava Junga. (p. 68). Plzeň from https://otik.uk.zcu.cz/
  14. ↑ B. Čech, . (2006). Od Anny Freud ku narcistickému prenosu from http://www.psychiatria-casopis.sk
  15. ↑ Freud Sigmund. (1997). Nová řada přednášek k úvodu do psychoanalýzy: Strukturální rozbor psychické osobnosti. (Vyd. 1., 157 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J. Kocourek.
  16. ↑ Plháková Alena. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.
  17. ↑ Wallerstein, . (2006). The relevance of Freud's psychoanalysis in the 21st century: Its science and its research from http://web.b.ebscohost.com
  18. ↑ 18,0 18,1 Cyril Höschl. (2014). Význam Freuda v současné medicíně.

Další elektronické zdroje

J. Kulka. (2005). Ego i Self a jejich protekce, defenze či kompenzace (pozitivně psychodynamický přístup) from http://www.psychiatria-casopis.sk/files/psychiatria/4-2005/psy4-2005-cla9.pdf

http://allpsych.com/biographies/freud.html

Použitá literatura

1. Nakonečný Milan. (1998). Základy psychologie. (1. vyd., 590 s.) Praha: Academia.

2. Nakonečný Milan. (1995). Průvodce dějinami psychologie. (1. vyd., 174 s.) V Praze: SPN - pedagogické nakladatelství.

3. Freud Sigmund. (1990). O člověku a kultuře. (Vyd. 1., 444 s.) Praha: Odeon.

4. Nolen-Hoeksema Susan. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.

Zdroje obrázků

http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Sigmund_Freud_LIFE.jpg
http://klimes.mysteria.cz/clanky/psychologie/freud.htm
https://drive.google.com/file/d/0B5YUO0Asd9KfUFJRYVYxN3I3elU/view

Doporučená literatura a stránky

1. Freud Sigmund. (1996). Psychopatologie všedního života: o zapomínání, přeřeknutí, přehmátnutí, pověře a omylu. (Vyd. 2., 262 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství.

2. Mollon Phil. (2000). Freud a syndrom falešné paměti. (Vyd. 1., 86 s.) Praha: Triton.

3. Život a dílo S. Freuda

4. Vladimír Borecký o psychoanalýze

5. Kritický slovník psychoanalýzy

6. Psychoanalýza v ČR

Související stránky

Nevědomí

Sigmund Freud

Klíčová slova

psychoanalýza, nevědomí, ego, id, superego, obranné mechanismy, sny, vývoj osobnosti, eros, thanatos, metoda volných asociací

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoanalýza&oldid=45912“