|
|
| (Není zobrazeno 10 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) |
| Řádek 1: |
Řádek 1: |
| − | == Hněv ==
| |
| − | Hněv je jednou ze šesti základních (primárních) emocí. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru kognitivních, behaviorálních a hormonálních zásahů do organizmu.
| |
| | | | |
| − | Někteří tvorové by mohli v klíčových momentech bez hněvu ztratit kuráž k evolučně výhodné bojechtivosti. Jeho nevymizení a zachování až do jednadvacátého století tedy vypovídá o neopomenutelnosti tohoto sotva oblíbeného citového hnutí.
| |
| − |
| |
| − | Intenzita emoce se může pohybovat mezi nevrlostí a zuřivým vztekem.
| |
| − |
| |
| − | == Vynoření hněvu ==
| |
| − | Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval hněvu, jenž pozmění vědomí. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy frustrační tolerance a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému agresivnímu chování dokonce nutně předchází frustrující událost.<ref>http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm</ref>
| |
| − |
| |
| − | == Fenomén sestává ze tří složek ==
| |
| − | První, introspektivně pozorovatelná rovina, tedy '''zabarvení vnitřního prožívání''', bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu.
| |
| − |
| |
| − | Druhá, extraspektivně pozorovatelná rovina se zjevuje jako '''expresivní''', '''výrazové chování'''. Již ''Charles Darwin'' pozoroval u odlišných druhů primátů nápadné shody obličejových grimas během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.<ref>http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html </ref> Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.<ref>https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf </ref>
| |
| − |
| |
| − | Třetí rovina, tedy '''fyziologická''',''' tělesná složka''', zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. Limbický systém v souhře s hypotalamem spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež nás připraví k boji, zrovna tak jako na útěk.<ref>http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm </ref> V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''adrenalin ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.
| |
| − |
| |
| − | Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně tak jako zúžené vědomí na úrovni psychické.
| |
| − |
| |
| − | == Odkazy ==
| |
| − |
| |
| − | === Externí odkazy ===
| |
| − |
| |
| − | === Doporučená literatura ===
| |
| − | * Barrett, L. Dunbar, R. Lycett, J. (2007) Evoluční psychologie člověka: Role emocí. Praha: Portál
| |
| − | * Kast, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál
| |
| − | * Plháková, A. (2011). Učebnice obecné psychologie: Emoce. Praha: Nakladatelství Academia
| |
| − | * Sartre, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH
| |
| − | * Šmarda, J. a kol. (2007) Biologie pro psychology a pedagogy. Praha: Portál
| |
| − |
| |
| − | ===Reference<nowiki/>===
| |
