Inzulín: Porovnání verzí

 
(Není zobrazeno 32 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
−
== <big></big>'''Zařazení Inzulínu''' ==
+
== Zařazení Inzulínu ==
  
−
Inzulín je hormonem slinivky břišní. Slinivka břišní (Pancreas), je smíšenou žlázou s exokrinní (pars exocrina pancreatis) a endokrinní (pars endocrina pancreatis) částí. Exokrinní část pankreatu produkuje pankreatickou trávicí šťávu. <ref>Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). Funkční anatomie II.  (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.</ref> Endokrinní část je tvořena asi 1-2 miliony drobných, 0,1-0,5 mm velkých, buněčných okrsků, označovaných jako Langerhansovy ostrůvky, které jsou roztroušeny v exokrinní tkáni pankreatu. Langerhansovy ostrůvky tvoří asi 1,5 % objemu celé slinivky břišní. <ref>Čihák, R. (2013) Anatomie II. (3. vyd., s. ). Praha: Grada.</ref> Langerhansovy ostrůvky tvoří a uvolňují hormony do krevního řečiště a skládají se ze 4 typů sekrečních buněk. <ref>Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., & Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (?. vyd., s. ). Praha: Grada.</ref>
+
'''Inzulín''' je hormonem slinivky břišní. <ref>Merkunová, A., Orel, M. (2013). Anatomie a fyziologie člověka pro humanitní obory. (1. vyd., s. 203). České Budějovice: Grada. </ref> Slinivka břišní (Pancreas), je smíšenou žlázou s '''exokrinní''' (pars exocrina pancreatis) a '''endokrinní''' (pars endocrina pancreatis) částí. Exokrinní část pankreatu produkuje pankreatickou trávicí šťávu. <ref>Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). Funkční anatomie II.  (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.</ref> Endokrinní část je tvořena asi 1-2 miliony drobných, 0,1-0,5 mm velkých, buněčných okrsků, označovaných jako '''Langerhansovy ostrůvky''', které jsou roztroušeny v exokrinní tkáni pankreatu. Langerhansovy ostrůvky tvoří asi 1,5 % objemu celé slinivky břišní. <ref>Čihák, R. (2013) Anatomie II. (3. vyd., s. 135). Praha: Grada.</ref> Langerhansovy ostrůvky tvoří a uvolňují hormony do krevního řečiště a skládají se ze 4 typů sekrečních buněk. <ref name="kittnar">Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., & Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.</ref> [[Soubor:Umístění slinivky břišní.jpg|thumb|Umístění slinivky břišní|245x245px]]
−
* A-buňky produkují hormon Glukagon (svým účinkem je antagonistou Inzulínu)
+
* '''A-buňky''' produkují hormon '''Glukagon''' (svým účinkem je antagonistou Inzulínu)
−
* B-buňky produkují hormon Inzulín
 
−
* D-buňky produkují hormon Somatostatin (snižuje produkci Inzulínu i Glukagonu)
 
−
* F-buňky produkují Pankreatický polypeptid (jeho funkce je zatím nejasná)<ref>Patton, K. & Thibodeau, G. (2010). Anatomy & physiology (?. vyd., s. ). USA.</ref>
 
−
Středem každého ostrůvku potom prochází kapilára, do jejiž krve se přímo vylučují vytvořené hormony. <ref>Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., & Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (?. vyd., s. ). Praha: Grada.</ref>
 
  
−
== <big></big>'''Charakteristika Inzulínu''' ==
+
* '''B-buňky''' produkují hormon '''Inzulín'''
 +
* '''D-buňky''' produkují hormon '''Somatostatin''' (snižuje produkci Inzulínu i Glukagonu)
 +
* '''F-buňky''' produkují '''Pankreatický polypeptid''' (jeho funkce je zatím nejasná) <ref>Patton, K. & Thibodeau, G. (2010). Anatomy & physiology (7. vyd., s. 563). USA.</ref>
 +
Středem každého ostrůvku potom prochází '''kapilára''', do jejiž krve se přímo vylučují vytvořené hormony. <ref name="kittnar">Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., & Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.</ref>
  
−
Lidský Inzulín je proteohormon, složený z 51 aminokyselin. Aminokyseliny Inzulínu jsou organizovány do dvou polypeptidových řetězců A a B, navzájem spojených dvěma disulfidickými můstky. gen pro Inzulín je kódován na 11. chromozomu. <ref>Piťhová, P., & Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (?. vyd., s. ). Semily: Geum.</ref>
+
== Charakteristika Inzulínu ==
  
−
== <big></big>'''Mechanismus Inzulínu''' ==
+
Lidský Inzulín je '''proteohormon''', složený z 51 aminokyselin. Aminokyseliny Inzulínu jsou organizovány do dvou polypeptidových řetězců A a B, navzájem spojených dvěma disulfidickými můstky. Gen pro Inzulín je kódován na 11. chromozomu. <ref name="piťhová">Piťhová, P., & Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.</ref> [[Soubor:Struktura lidského Inzulínu.gif|Struktura lidského Inzulínu|600x600px]]
  
−
=== <big></big>'''Vznik Inzulínu''' ===
+
== Mechanismus Inzulínu ==
  
−
Inzulín se tvoří právě v B-buňkách, které představují zhruba 60 % buněk Langerhansových ostrůvků. Samotná tvorba potom probíhá v ribozomech (vznik preprohormonu) a v endoplazmatickém retikulu (vznik prohormonu Proinzulínu). Dále se v Golgiho aparátu vytvořený Inzulín s fragmenty peptidů zabuduje do sekrečních váčků, odkud je spolu s malým množstvím Proinzulínu (který nemá biologický účinek) vylučován do krve. <ref>Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., & Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (?. vyd., s. ). Praha: Grada.</ref>
+
=== Vznik Inzulínu ===
  
 +
Inzulín se tvoří právě v B-buňkách, které představují zhruba 60 % buněk Langerhansových [[Soubor:Vznik molekuly Inzulínu.jpg|thumb|Vznik molekuly Inzulínu|300x300px]]ostrůvků. Samotná tvorba potom probíhá v ribozomech (vznik preprohormonu Preproinzulínu) a v endoplazmatickém retikulu (vznik prohormonu Proinzulínu). Dále se v Golgiho aparátu vytvořený Inzulín s fragmenty peptidů zabuduje do sekrečních váčků,  odkud je spolu s malým množstvím Proinzulínu (který nemá biologický účinek) vylučován do krve. <ref name="kittnar">Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., & Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.</ref>
  
−
=== '''Regulace sekrece Inzulínu'''<big></big> ===
+
=== Regulace sekrece Inzulínu ===
  
−
Inzulín se uvolňuje v tzv. pulzních dávkách, avšak trvale po celých 24 hodin denně. Důvod, proč se Inzulín uvolňuje trvale je potřeba udržení citlivosti inzulínového receptoru a potlačení jaterní glukoneogeneze v podmínkách nalačno. Hlavním sekretagonem Inzulínu je glukóza, jejíž koncentrace v hodnotách 5,5-17,0 mmol/l krve vyvolá účinnou sekreci Inzulínu. <ref>Piťhová, P., & Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (?. vyd., s. ). Semily: Geum.</ref> Tedy hlavním podnětem pro sekreci Inzulínu je zvýšení glykémie. <ref>Despopoulos, A., & Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (?. vyd., s. 282). Germany: Wemding.</ref> Po jídle začíná stoupat sekreci Inzulínu již do 10 minut. <ref>Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., & Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (?. vyd., s. ). Praha: Grada.</ref>
+
Inzulín se uvolňuje v tzv. pulzních dávkách, avšak trvale '''po celých 24 hodin denně'''. Důvod, proč se Inzulín uvolňuje trvale, je potřeba udržení citlivosti inzulínového receptoru a potlačení jaterní glukoneogeneze v podmínkách nalačno. Hlavním sekretagonem Inzulínu je '''glukóza''', jejíž koncentrace v hodnotách 5,5-17,0 mmol/l krve vyvolá účinnou sekreci Inzulínu. <ref name="piťhová">Piťhová, P., & Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.</ref> Tedy hlavním podnětem pro sekreci Inzulínu je '''zvýšení krevní glykémie.''' <ref name="despopoulos">Despopoulos, A., & Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.</ref> Po jídle začíná stoupat sekreci Inzulínu již do 10 minut. <ref name="kittnar">Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., & Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.</ref>
 
Stimulace B-buněk k vyloučení inzulínu probíhá v tomto sledu:
 
Stimulace B-buněk k vyloučení inzulínu probíhá v tomto sledu:
−
# Vzrůst plazmatické glukózy
+
# Vzrůst plazmatické glukózy.
−
# Nárust glukózy v B-buňce pankreatu (Langerhansových ostrůvků)
+
# Nárust glukózy v B-buňce pankreatu (Langerhansových ostrůvků).
−
# Zrychluje se oxidace již zvýšené hladiny glukózy v B-buňkách
+
# Zrychluje se oxidace již zvýšené hladiny glukózy v B-buňkách.
−
# To vede k nárustu koncentrace ATP v B-buňce
+
# To vede k nárustu koncentrace ATP v B-buňce.
−
# ATP-řízené draslíkové kanály se zavírají
+
# ATP-řízené draslíkové kanály se zavírají.
−
# Nastává depolarizace B-buňky
+
# Nastává depolarizace B-buňky.
−
# Potenciálem řízené vápníkové kanály se otevírají
+
# Potenciálem řízené vápníkové kanály se otevírají.
−
# Vzrůstá koncentrace vápníkových iontů v B-buňce
+
# Vzrůstá koncentrace vápníkových iontů v B-buňce.
−
# Nárust vápníkových iontů v B-buňce vyvolá exocytózu Inzulínu
+
# Nárust vápníkových iontů v B-buňce vyvolá exocytózu Inzulínu.
−
# Dochází ke znovuotevření draslíkových kanálů  
+
# Dochází ke znovuotevření draslíkových kanálů .
−
# Repolarizace B-buňky (návrat do výchozího stavu)<ref>Despopoulos, A., & Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (?. vyd., s. 282). Germany: Wemding.</ref>
+
# Repolarizace B-buňky (návrat do výchozího stavu). <ref name="despopoulos">Despopoulos, A., & Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.</ref>
  
−
=== '''Působení inzulínu'''<big></big> ===
+
=== Působení inzulínu ===
  
 +
Inzulín je '''anabolický hormon''', jehož úkolem je snižování hodnoty glykémie tím, že glukózu z krve dostává do cílových buněk, které mají pro Inzulín specifický receptor. Nejtypičtějšími cílovými buňkami pro Inzulín jsou buňky tkáně svalové, jaterní a tukové. <ref>Yang, Z., Scott, C., Mao, C., Tang, J., & Farmer, A. (2014). Resistance Exercise Versus Aerobic Exercise for Type 2 Diabetes: A Systematic Review and Meta-Analysis. Sports Medicine, 44(4), 487-499. </ref> Inzulín tedy působí anabolicky tím, že podporuje tvorbu tuků a ukládání glukózy do zásoby ve formě svalového a jaterního glykogenu. <ref name="despopoulos">Despopoulos, A., & Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.</ref> V cílových tkáních se Inzulín váže na membránové receptory, které tvoří 2 α-podjednotky na vnější straně membrány a 2 β-podjednotky procházející membránou. Jakmile se Inzulín naváže na receptor, dochází ke kaskádovité reakci fosforylací, které vedou k zabudování glukózových transportérů do plazmatických membrán cílových buněk. Glukózové transportéry (zejména skupina '''GLUT''' transportérů s označením GLUT-1 až GLUT-13) poté přenášení glukózu do buněk. <ref name="kittnar">Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., & Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.</ref>[[Soubor:Působení Inzulínu na cílovou buňku.jpg|Působení Inzulínu na cílovou buňku|400x400px]]
  
 +
=== Odbourávání inzulínu ===
  
−
=== '''Odbourávání inzulínu'''<big></big> ===
+
Poločas Inzulínu je 5-8 minut, přičemž je odbouráván hlavně v '''játrech, svalech a ledvinách.''' <ref name="despopoulos">Despopoulos, A., & Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.</ref> Nejvšší degradece Inzulínu je však způsobena inzulinázou v játrech a to až v míře 50 %. <ref name="kittnar">Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., & Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.</ref>
  
−
Poločas Inzulínu je 5-8 minut, přičemž je odbouráván hlavně v játrech a ledvinách. <ref>Despopoulos, A., & Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (?. vyd., s. 282). Germany: Wemding.</ref>
+
== Diabetes mellitus ==
  
−
== <big></big>'''Odkazy''' ==
+
'''Diabetes mellitus''', v překladu úplavice cukrová (slangově '''cukrovka'''), je onemocnění projevující se sníženou funkcí metabolismu sacharidů. U obou dvou typů Diabetes mellitus (I. a II. typu) se jedná o důsledky relativního, anebo absolutního '''nedostatku Inzulínu'''. Diabetes mellitus I. typu je autoimunitní onemocnění. V důsledku zničení B-buněk pankreatu vlastním imunitním systémem dochází k nedostatečné produkci Inzulínu. Naproti tomu Diabetes mellitus II. typu je způsoben sníženou citlivostí tkání vůči Inzulínu, jehož je v krvi dostatečné, anebo i zvýšenné množství. Oba dva typy Diabetu logicky vedou k chronické hyperglykémii a paradoxnímu nedostatku glukózy zejména ve tkáni jaterní a svalové. <ref>Whitehead, N., & White, H. (2013). Systematic review of randomised controlled trials of the effects of caffeine or caffeinated drinks on blood glucose concentrations and insulin sensitivity in people with diabetes mellitus. Journal Of Human Nutrition & Dietetics, 26(2), 111-125.</ref>
  
 +
== Odkazy ==
 +
=== Reference ===
  
−
=== '''Reference'''<big></big> ===
+
<references />
 +
 
 +
=== Použitá literatura ===
 +
 
 +
* Čihák, R. (2013). ''Anatomie II.'' (3. vyd., s. 135). Praha: Grada.
 +
* Despopoulos, A., & Silbernagl, S. (2003). ''Color atlas of physiology'' (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.
 +
* Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., & Trojan, S. (2011). ''Lékařská fyziologie.'' (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.
 +
* Merkunová, A., Orel, M. (2013). ''Anatomie a fyziologie člověka pro humanitní obory.'' (1. vyd., s. 203). České Budějovice: Grada.
 +
* Patton, K. & Thibodeau, G. (2010). ''Anatomy & physiology'' (7. vyd., s. 563). USA.
 +
* Piťhová, P., & Štechová, K. (2009). ''Léčba inzulínovou pumpou pro praxi'' (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.
 +
* Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). ''Funkční anatomie II.''  (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.
 +
 +
=== Zdroje obrázků ===
 +
 
 +
* 1. http://www.webmd.com/diabetes/ss/slideshow-type-2-diabetes-overview
 +
* 2. http://www.bio.davidson.edu/Courses/Molbio/MolStudents/spring2005/Dresser/My%20favorite%20Protein.html
 +
* 3. http://www.wikiskripta.eu/index.php/Soubor:Insulin.jpg
 +
* 4. http://cs.wikipedia.org/wiki/Inzulin#mediaviewer/File:Metabolismus_inzulin-glukosa.jpg
 +
 
 +
=== Doporučená literatura ===
 +
 
 +
* Despopoulos, A., & Silbernagl, S. (2003). ''Color atlas of physiology'' (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.
 +
* Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., & Trojan, S. (2011). ''Lékařská fyziologie.'' (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.
 +
* Piťhová, P., & Štechová, K. (2009). ''Léčba inzulínovou pumpou pro praxi'' (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.
 +
 
 +
=== Externí odkazy ===
 +
 
 +
* [http://www.wikiskripta.eu/index.php/Inzulin]
 +
* [http://cs.wikipedia.org/wiki/Inzulin]
 +
* [http://cs.wikipedia.org/wiki/Diabetes_mellitus]
 +
 
 +
=== Související články ===
 +
 
 +
*[[Glykémie]]
 +
*[[Slinivka břišní]]
 +
*[[langerhansonovy ostrůvky]]
 +
*[[Diabetes mellitus]]
 +
 
 +
=== Klíčová slova ===
 +
 
 +
Inzulín, B-buňky, glykémie, Diabetes mellitus
 +
 
 +
[[Kategorie: Neurofyziologie]]

Aktuální verze z 1. 12. 2014, 11:34

Zařazení Inzulínu

Inzulín je hormonem slinivky břišní. [1] Slinivka břišní (Pancreas), je smíšenou žlázou s exokrinní (pars exocrina pancreatis) a endokrinní (pars endocrina pancreatis) částí. Exokrinní část pankreatu produkuje pankreatickou trávicí šťávu. [2] Endokrinní část je tvořena asi 1-2 miliony drobných, 0,1-0,5 mm velkých, buněčných okrsků, označovaných jako Langerhansovy ostrůvky, které jsou roztroušeny v exokrinní tkáni pankreatu. Langerhansovy ostrůvky tvoří asi 1,5 % objemu celé slinivky břišní. [3] Langerhansovy ostrůvky tvoří a uvolňují hormony do krevního řečiště a skládají se ze 4 typů sekrečních buněk. [4]

Umístění slinivky břišní
  • A-buňky produkují hormon Glukagon (svým účinkem je antagonistou Inzulínu)
  • B-buňky produkují hormon Inzulín
  • D-buňky produkují hormon Somatostatin (snižuje produkci Inzulínu i Glukagonu)
  • F-buňky produkují Pankreatický polypeptid (jeho funkce je zatím nejasná) [5]

Středem každého ostrůvku potom prochází kapilára, do jejiž krve se přímo vylučují vytvořené hormony. [4]

Charakteristika Inzulínu

Lidský Inzulín je proteohormon, složený z 51 aminokyselin. Aminokyseliny Inzulínu jsou organizovány do dvou polypeptidových řetězců A a B, navzájem spojených dvěma disulfidickými můstky. Gen pro Inzulín je kódován na 11. chromozomu. [6] Struktura lidského Inzulínu

Mechanismus Inzulínu

Vznik Inzulínu

Inzulín se tvoří právě v B-buňkách, které představují zhruba 60 % buněk Langerhansových

Vznik molekuly Inzulínu

ostrůvků. Samotná tvorba potom probíhá v ribozomech (vznik preprohormonu Preproinzulínu) a v endoplazmatickém retikulu (vznik prohormonu Proinzulínu). Dále se v Golgiho aparátu vytvořený Inzulín s fragmenty peptidů zabuduje do sekrečních váčků, odkud je spolu s malým množstvím Proinzulínu (který nemá biologický účinek) vylučován do krve. [4]

Regulace sekrece Inzulínu

Inzulín se uvolňuje v tzv. pulzních dávkách, avšak trvale po celých 24 hodin denně. Důvod, proč se Inzulín uvolňuje trvale, je potřeba udržení citlivosti inzulínového receptoru a potlačení jaterní glukoneogeneze v podmínkách nalačno. Hlavním sekretagonem Inzulínu je glukóza, jejíž koncentrace v hodnotách 5,5-17,0 mmol/l krve vyvolá účinnou sekreci Inzulínu. [6] Tedy hlavním podnětem pro sekreci Inzulínu je zvýšení krevní glykémie. [7] Po jídle začíná stoupat sekreci Inzulínu již do 10 minut. [4] Stimulace B-buněk k vyloučení inzulínu probíhá v tomto sledu:

  1. Vzrůst plazmatické glukózy.
  2. Nárust glukózy v B-buňce pankreatu (Langerhansových ostrůvků).
  3. Zrychluje se oxidace již zvýšené hladiny glukózy v B-buňkách.
  4. To vede k nárustu koncentrace ATP v B-buňce.
  5. ATP-řízené draslíkové kanály se zavírají.
  6. Nastává depolarizace B-buňky.
  7. Potenciálem řízené vápníkové kanály se otevírají.
  8. Vzrůstá koncentrace vápníkových iontů v B-buňce.
  9. Nárust vápníkových iontů v B-buňce vyvolá exocytózu Inzulínu.
  10. Dochází ke znovuotevření draslíkových kanálů .
  11. Repolarizace B-buňky (návrat do výchozího stavu). [7]

Působení inzulínu

Inzulín je anabolický hormon, jehož úkolem je snižování hodnoty glykémie tím, že glukózu z krve dostává do cílových buněk, které mají pro Inzulín specifický receptor. Nejtypičtějšími cílovými buňkami pro Inzulín jsou buňky tkáně svalové, jaterní a tukové. [8] Inzulín tedy působí anabolicky tím, že podporuje tvorbu tuků a ukládání glukózy do zásoby ve formě svalového a jaterního glykogenu. [7] V cílových tkáních se Inzulín váže na membránové receptory, které tvoří 2 α-podjednotky na vnější straně membrány a 2 β-podjednotky procházející membránou. Jakmile se Inzulín naváže na receptor, dochází ke kaskádovité reakci fosforylací, které vedou k zabudování glukózových transportérů do plazmatických membrán cílových buněk. Glukózové transportéry (zejména skupina GLUT transportérů s označením GLUT-1 až GLUT-13) poté přenášení glukózu do buněk. [4]Působení Inzulínu na cílovou buňku

Odbourávání inzulínu

Poločas Inzulínu je 5-8 minut, přičemž je odbouráván hlavně v játrech, svalech a ledvinách. [7] Nejvšší degradece Inzulínu je však způsobena inzulinázou v játrech a to až v míře 50 %. [4]

Diabetes mellitus

Diabetes mellitus, v překladu úplavice cukrová (slangově cukrovka), je onemocnění projevující se sníženou funkcí metabolismu sacharidů. U obou dvou typů Diabetes mellitus (I. a II. typu) se jedná o důsledky relativního, anebo absolutního nedostatku Inzulínu. Diabetes mellitus I. typu je autoimunitní onemocnění. V důsledku zničení B-buněk pankreatu vlastním imunitním systémem dochází k nedostatečné produkci Inzulínu. Naproti tomu Diabetes mellitus II. typu je způsoben sníženou citlivostí tkání vůči Inzulínu, jehož je v krvi dostatečné, anebo i zvýšenné množství. Oba dva typy Diabetu logicky vedou k chronické hyperglykémii a paradoxnímu nedostatku glukózy zejména ve tkáni jaterní a svalové. [9]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Merkunová, A., Orel, M. (2013). Anatomie a fyziologie člověka pro humanitní obory. (1. vyd., s. 203). České Budějovice: Grada.
  2. ↑ Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). Funkční anatomie II. (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.
  3. ↑ Čihák, R. (2013) Anatomie II. (3. vyd., s. 135). Praha: Grada.
  4. ↑ 4,0 4,1 4,2 4,3 4,4 4,5 Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., & Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.
  5. ↑ Patton, K. & Thibodeau, G. (2010). Anatomy & physiology (7. vyd., s. 563). USA.
  6. ↑ 6,0 6,1 Piťhová, P., & Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.
  7. ↑ 7,0 7,1 7,2 7,3 Despopoulos, A., & Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.
  8. ↑ Yang, Z., Scott, C., Mao, C., Tang, J., & Farmer, A. (2014). Resistance Exercise Versus Aerobic Exercise for Type 2 Diabetes: A Systematic Review and Meta-Analysis. Sports Medicine, 44(4), 487-499.
  9. ↑ Whitehead, N., & White, H. (2013). Systematic review of randomised controlled trials of the effects of caffeine or caffeinated drinks on blood glucose concentrations and insulin sensitivity in people with diabetes mellitus. Journal Of Human Nutrition & Dietetics, 26(2), 111-125.

Použitá literatura

  • Čihák, R. (2013). Anatomie II. (3. vyd., s. 135). Praha: Grada.
  • Despopoulos, A., & Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.
  • Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., & Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.
  • Merkunová, A., Orel, M. (2013). Anatomie a fyziologie člověka pro humanitní obory. (1. vyd., s. 203). České Budějovice: Grada.
  • Patton, K. & Thibodeau, G. (2010). Anatomy & physiology (7. vyd., s. 563). USA.
  • Piťhová, P., & Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.
  • Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). Funkční anatomie II. (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.

Zdroje obrázků

Doporučená literatura

  • Despopoulos, A., & Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.
  • Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., & Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.
  • Piťhová, P., & Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.

Externí odkazy

Související články

Klíčová slova

Inzulín, B-buňky, glykémie, Diabetes mellitus

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzulín&oldid=11008“