Gustav Theodor Fechner

Život

Gustav Theodor Fechner se narodil 12. dubna 1801 v Dolní Lužici. Nejprve studoval gymnázium v Soreau a následně (1817) medicínu v Drážďanech. Roku 1818 přestoupil na univerzitu v Lipsku, kde získal roku 1822 titul bakaláře. Studia medicíny však nedokončil a nastoupil na obor filosofie přírody. V té době také napsal (pod pseudonymem Dr. Mises) dvě satirické eseje: "Proof that the mood is made of iodine" a "A panegyric for today's medicine and natural history."

Studium úspěšně dokončil. Následnou nabídku na místo lektora na univerzitě nepřijal a místo toho se zaměřil na překládání francouzských vědeckých knih. V té době se u něj objevil i zájem o fyziku a roku 1831 publikoval významný článek o měření galvanické baterie. Tento článek zvednul jeho reputaci jako fyzika a roku 1834 byl jmenován profesorem fyziky.

V roce 1839 onemocněl neurotickou chorobou. Ta byla zapříčiněna tím, že se Fechner (během jednoho experimentu) díval dlouze na slunce skrz barevná sklíčka. Nemoc se projevila nejprve částečnou slepotou, později nechutenstvím a depresivními stavy. Fechner tak byl nucen z funkce odstoupit.

Roku 1843 se jeho stav začal postupně zlepšovat a dokonce se mu navrátil i zrak. Opět nastoupil na univerzitu jako profesor fyziky. Kromě toho, že učil, nebyl na univerzitě více aktivní. Navazoval mnoho přátelství, mimo jiné i s Wilhelmem Wundtem.4 Také se nyní více zaměřil na studium vztahu mezi tělem a myslí, upnul se k filosofii a své poznatky do roku 1875 veřejně přednášel. Zemřel roku 1887 v Lipsku.

Filosofie:

Fechnernerovy filosofické úvahy byly inspirovány Gottfiedem Wiljelmem Leibnizem, Johanem Friedrichem Herbartem, Arthurem Schopenhaurem a Georgem Hegelem. Byl odpůrcem materialismu, který tvrdil, že kromě hmoty a její modifikace neexistuje nic. Roku 1846 Fechner publikoval knihu „Vier Paradoxa“, která obsahovala dvě eseje: ‘‘Space has Four Dimensions’’ a ‘‘The Shadow is Alive’’. V těchto esejích popisuje své teorie o vnímání světa.

Pojetí vesmíru:

Celý vesmír je podle Fechnera duchovního charakteru. Svět fyziky je pouze vnějším projevem této duchovní reality. To, co je samo o sobě psychické, se jeví ostatním jako fyzické. Atomy v tomto pojetí představují pouze centra síly a energie. Lze je chápat jako nejjednodušší prvky duchovní hierarchie, která vede k Bohu. Každá úroveň hierarchie zahrnuje všechny úrovně, které jsou pod ní. Jinými slovy: Všechno na zemi má vědomí a život na určitém vývojovém stupni. Život můžeme cítit všude- v rostlinách a dokonce i ve hvězdách.

Bůh:

Boha Fechner chápe jako duši vesmíru, systém přírody a také systém jemu samotnému. Způsoby rozvíjení Boží dokonalosti jsou potom přírodní zákony.

Vědomí:

Vědomí je základním rysem všeho, avšak pouze některé systémy- organické celky- mají duši. Duše je jako systematická soudržnost a soulad s předpisy chování organických celků.

Posmrtný život:

Fechner vysvětluje posmrtný život následným tvrzením: „Mnoho osobních zkušeností, které jsou zapomenuty, anebo bez povšimnutí, se později opět mohou stát vědomými. To znamená, že pokud je paměť chápána jako celek individuálních zkušeností, které se často opět vynořují v naší paměti, tak i duše může existovat nadále v paměti Boží.“

Kauzalita:

Fechner také řešil zásadní problém, který vyplývá z neodvolatelnosti konkrétních procesů v živé a neživé přírodě. Trval na tom, že tato konečnost lze vysvětlit v rámci principu kauzality. Každý systém je totiž vymezen ve vztahu k jeho prostředí a tudíž, je více či méně uzavřen. Každá relativně autonomní část takového systému bývá po kratším, anebo delším období dislokace, vrácena do původního stavu.

Psychologie

Dílo ve kterém se Fechner zabývá psychologickými otázkami se nazývá: „Elemente der Psychophysik“. Velmi podrobně se v něm snaží vysvětlit svou myšlenku, že mysl a tělo jsou pouze různými pohledy na tutéž realitu. Fechner rozdělil svou novou vědu psychofyziky do dvou disciplín: na vnitřní psychofyziku, která studuje vztah mezi pocitem a nervovým vzruchem a vnější psychofyzikou, která studuje vztah mezi pocitem a fyzickým stimulem. Jeho nejslavnějším zákonem je zákon Weber-Fechnerův. Tímto zákonem dokázal „měření mysli“ v psychologii, když našel vztah mezi fyzickým a psychickým.

Psychofyzický paralelismus

Psychofyzický paralelismus znamená, že máme dva aspekty jednoho a téhož objektu. Na člověka se můžeme dívat stejně jak zevnitř, tak zvenku. Pokud se člověk změní, projeví se to jak na těle, tak na mysli. Toto své tvrzení přirovnává k minci, jejíž ohnutí způsobí změnu na rubu i líci ve stejnou chvíli. To, že mysl a hmota jsou alternativní verzí výkladu jedné a samé skutečnosti se snažil Fechner dokázat i empiricky

Mysl:

Vnímání a myšlení jsou vlastní pouze jedinci, který je vlastní. To ale neznamená, že nemůžeme vědět o mysli druhých. K vysvětlení opět požívá jako přirovnání minci a říká: „Přesto, že je mince z jedné strany vydutá a z druhé vypouklá, jedná se pouze o dva pohledy na tutéž minci nikoliv o dvě různé mince.“ Stejně tak mysl a tělo jsou jen rozdílné projevy jedné věci, na kterou se díváme z různých pohledů. Další přirovnání, které pro mysl používá, je obraz ledovce. Stejně jako větší část ledovce leží pod hladinou, tak i větší část mysli tvoří nevědomí, které je v kontaktu s neviditelnými silami. Tato myšlenka později inspirovala Freuda a rozvoj psychoanalýzy.

Mozek

Ve Fechnerově době bylo známo, že mozek je bilaterálně souměrný a že obě hemisféry jsou spojeny kalózním tělesem. Fechner se proto domníval, že pokud by bylo kalózní těleso rozděleno, výsledkem by byly dva oddělné proudy vědomí- mysl by se rozdvojila.

Smysly

Fechner tvrdil, že smyslový systém je mysl propojená s vnějším světem. Rozruchy a pocity jsou doručovány procesem transformace nervových vzruchů. Tento systém však není dokonalý a tělesné podněty dekóduje nepřesně. Tuto svou myšlenku se snažil potvrdit experimentálně. Pokus spočíval v tom, že účastník zvednul nejprve závaží o hmotnosti 300 g a poté o hmotnosti 314 g. Pak měl rozhodnout, které ze závaží bylo těžší. Výsledek pokusu ukázal, že -soudy nejsou stejné. Fechner zaznamenal, že pokud porovnáváme dva vzruchy (váhu), tak osoba sice může cítit rozdíly ve váze, ale chybuje v odhadování, které ze závaží je těžší. Na základě statistické analýzy vyslovil svou teorii rozhodování: „Pokud jsou porovnávány dvě váhy, tak průměr těchto vah hodnotu doručí jako prahovou hranici pro rozhodnutí. Podnět, který vyvolá pocit, že je těžší než průměr, je následně odhadován jako fyzicky těžší.“

Rozdílový práh

Fechner vycházel z poznatků Ernsta Webera, který hledal nejmenší rozdíl mezi dvěma podněty různé intenzity, který by vedl ke vzniku dvou počitků či vjemů. Weber zjistil, že rozdílový práh se mění v závislosti na velikosti standartního podnětu a vyjádřil to následujícím vztahem, kde I představuje intenzitu základního podnětu a dI je přírustek intenzity, který odpovídá nejmenšímu znatelnému rozdílu.

Fechner tento zákon ještě upřesnil: „Vzrůstá-li intenzita podnětu řadou geometrickou, pak roste intenzita počitku řadou aritmetickou“. Lze si to představit tak, že subjektivně se intenzita podnětu zdá slabší, než ve skutečnosti je.

Matematickým vyjádřením má předchozí věta tuto podobu :

Fechnerův barevný efekt

„Fechner si povšimnul, že rychlé světelné záblesky mohou být zdrojem další optické iluze- může se stát, že zdroj bílého světla vytváří dodatečné barevné odstíny. Rychlé světelné záblesky mohou být zdrojem další optické iluze – může se zdát, že zdroj bílého světla vytváří dodatečné barevné odstíny. Tato iluze je známa pod názvem Fechnerovy barvy. Tyto domnělé barevné odstíny lze do jisté míry ovlivnit frekvencí záblesků. Jde o součást Fechnerových výzkumů, kdy poukazoval na to, že barvy existují pouze v lidské mysli a nejsou vlastností materiálů.“

Estetika:

Fechner se snažil stanovit tvary a rozměry esteticky příjemných objektů. Zkonstruoval deset obdélníků s různými poměry šířky k délce a respondenty požádal o to, aby vybrali ten nejlepší a nejhorší obdélníkový tvar. Zabýval se tedy vizuální „přitažlivostí“ obdélníků s různými proporcemi. Ve výsledcích průzkumu pak vyšly jako nejideálnější poměry 3:5 a 5:8.

Statistika:

Fechner byl přesvědčen, že bez studia matematiky, není fyzika možná. V roce 1878 pak publikoval článek, ve kterém jako první použil pojem „medián“.