Temperament

Temperament (z lat. temperamentum, řec. krasis = správné mísení, poměr) označuje povahové vlastnosti jedince. Jde o charakteristický způsob reagování, chování, prožívání a jednání osobnosti. Subjektivně příznačný způsob, proces a styl vyrovnávání se s dynamickými změnami vnějšího a vnitřního prostředí. Vyhraněné temperamentové typy se dnes označují pojmem akcentovaná osobnost.

Pojetí temperamentu

• Určují či charakterizují způsoby jednání a chování osobnosti
• Jsou nejsnáze pozorovatelnými vlastnostmi v běžném životě
• Lze jimi člověka obecně charakterizovat
• Pozornost je těmto vlastnostem věnována už ve starověké filozofii a medicíně, v antickém Řecku i v dálné Indii či Číně
• Nejstabilnější ukazatelé rozdílů mezi lidmi
• Prodělávají sice vývojové změny, ale stejně u každého
• Některé definice:

• Integrální slitina vrozených a osvojených pohotovostí k určité, subjektivně příznačné psychodynamické odezvě na aktualizované situační komplexy
• Subjektivně příznačný způsob, proces a styl vyrovnávání se s dynamickými změnami vnějšího a vnitřního prostředí

• S pojmem temperament se obvykle spojují zvláštnosti ve způsobech a formách prožívání i chování
• Termín temperament zavedl Galen a přisoudil ho Hippokratovi

• Z latiny (temperamentum),v řečtině (krasis) = správné míšení, správný poměr
• V Čechách mylně odvozováno od řeckého „tempus“ (čas, léto) – užíván pojem „letora“
• Dříve vyhraněné typy považovány za odchylky od správného mísení, dnes jde o akcentované osobnosti

Základní teorie temperamentu

Humorální (klasická) teorie

• Antika
• Učení vypracoval Galenos (lékař129-199 n. l.) podle Hippokrata (460-370 př. N. l.)
• Popsal základní typy temperamentových vlastností a interpretoval je
• Tělesné šťávy: krev, hlen, žluč a černá žluč

• Černá žluč byl omyl, kde při pitvě narazili na sraženou krev a mysleli si že je to černá žluč, jinak nic takového jako černá žluč neexistuje

• Kategoriální pojetí temperamentu: sucho-vlhko, chladno-teplo

• Sucho, chladno – černá žluč
• Sucho, teplo – žluč
• Vlhko, chladno – hlen
• Vlhko, teplo – krev

• Určeny typy temperamentu

• Krev – sangvinik (živý, pohyblivý, časté střídání dojmů, rychlé reakce)
• Hlen – flegmatik (pomalý, klidný, stálé nálady snahy, nevýrazné projevy)
• Žluč – cholerik (rychlý, prudký, náruživý, nevyrovnaný, náhlé změny)
• Černá žluč – melancholik (snadno zranitelný, hluboké prožívání, chabě reagující)

• Toto vymezení se používá dodnes

• I současné povahové vlastnosti či typy temperamentu se k nim přirovnávají

Konstituční teorie temperamentu

• Biopsychické resp. Morfologické koncepce
• Přesahy do struktury schopností a charakterových vlastností
• Patří sem:

• Fyziognomika

• Osobnostní vlastnosti a znaky podle ní lze usuzovat z vnějšího vzhledu člověka (hlavně z výrazu obličeje)
• Aristoteles, J.K. Lavater a C. Lomboroso (zločinecké typy osobnosti)

• Frenologie

• Jednota těla a ducha, vzájemné působení obsahu a formy
• Lokalizace jednotek v mozku, do nichž jsou uloženy vlastnosti osobnosti

• F.J. Gall
• Konstituční typologie temperamentu

• Souvislost mezi konstitucí a povahovými vlastnostmi (konstituce tyto vlastnosti předurčuje)
• E. Kretschmer (Evropa) a W.H. Sheldon (USA)

• Fyziognomika a frenologie byly odsouzeny k nezdaru, ale ještě se někdy objevují v laické veřejnosti (např. rady jak proniknout do povahových vlastností člověka podle tvaru nosu apod.)
• Konstitučně typologické koncepty temperamentu jsou rozvíjeny a uvažovány dodnes

Fyziognomika

• Hledání souvislostí mezi fyziognomií (vzhledem, podobou, tvářností) a povahou člověka
• Vyvozování vlastností z vzhledu, postavy, vzezření, obličeje, tvaru čela, nosu, úst apod.
• Čtení ve tváři ale pomáhá lidem v běžné komunikaci, pomáhá nám posuzovat druhé, ale často jsme zklamáni z mylných interpretací a vlivu haló efektu
• Pochází již z Číny (konfuciánské období, před 3000 lety) – zde chápána jako významná metoda předvídání osudu, zdravotního stavu a povahových rysů (čtení z obličeje)

• Dále se jí zabýval i Hippokrates
• První písemnou práci napsal Aristoteles (Obraz tajemství přírody), který ke čtyřem typům podle Hippokrata přidal ještě éter (božský, nezničitelný)
• Staré Řecké učení objevil v Renesanci J. C. Lavater, vydává dílo Fyziologické fragmenty pro podporu lidské zralosti a lásky – nadšení pro fyziognomiku

• Byl si ale vědom hranic tohoto učení, přesto způsobil řadu přehmatů v soudnictví i v odborné a laické veřejnosti a ke vzniku řady předsudků
• Jedním takovým předsudkem bylo, že hezcí lidé mají i dobrou povahu a oškliví lidé jsou zlí (byl dokonce zatčen špatný vrah a až druhá vražda dovedla k pravému vrahovi – na pohled hezkému a neškodnému člověku)
• Tyto předsudky často setrvávají dodnes

• Fyziognomie byla tedy velmi zavádějící a zárovep zcela irelevantní, ale ne tím, že se snaží o interpretaci výrazu tváře (to ostatně dělá i zkušený lékař, který se snaží hledat příznaky nemoci ve vnějším vzhledu i výrazu obličeje)

• v obličeji a mimice se zračí vnitřní prožívání, psychické stavy atd. není chyba je tímto způsobem hledat -> je v pořádku, když sledujeme výraz celého obličeje nebo těla jako celku
• např: někdo je shrbený, má pokleslé koutky úst, celkově zoufalý výraz – je asi smutný nebo něco podobného
• fyziognomika se ale snaží vyvozovat generalizující závěry z jednotlivých obličejových oblastí
• např: přirostlé ušní lalůčky jsou znakem introvertních, zdrženlivých osob…
• otázkou je zde tedy obsahová, konstruktová či kriteriální variabilita těchto

• psychologie výrazu se na rozdíl od fyziognomie snaží posuzovat výraz v jeho zlostnosti a interakčních souvislostech

Frenologie

• „psychodiagnostická metoda“, která vychází z vnějších typologických znaků, a na základě přesvědčení o „vzájemném působení obsahu na formu a formy na obsah“ z nich vyvozuje povahové vlastnosti osobnosti
• Zakladatelem je vídepský anatom Franz Joseph Gall
• Tři základní myšlenky:

• Mentální procesy vznikají v mozku a ne v oddělené entitě, nazývané „duše“
• Tyto procesy vznikají ve funkčně oddělených částech mozku (mozkových centrech)
• Tato myšlenka se v podstat potvrdila (Brockovo centrum, Wernickeho centrum apod.)
• U každého jedince tato mozková centra zbytpují či ubývají a na odpovídajících místech lze na lebce nahmatat hrbolky či propadliny, v závislosti na jeho povahových vlastnostech a duševních schopnostech

• Tato myšlenka se ale ukázala naprosto irelevantní

• Teorie: jak myslíme, tak se tvaruje naše leka
• Domníval se, že z tvaru lebky lze vyčíst predispozice daného člověka k různým druhům jednání a chování, jeho talent i slabiny

• Pokud víme, které oblasti o těchto predispozicích informují

• Frenologie měla mnoho stoupenců

• Bylo definováno asi 42 schopností, jež lze z tvaru lebky vysoudit
• Zkoumání hlav popravených a hledání zločineckých rysů inspirovalo i C. Lomborosa, jehož výzkumy a metody byly následně využívány v soudní praxi

• Ve skutečnosti tvar lebky informuje spíš o genetických a jiných souvislostech, než povahových vlastnostech

• Lze například odlišit Japonce od Čecha nebo ženu od muže

• Frenologie, stejně jako fyziognomie, i přes dokázanou neschopnost posuzovat povahové rysy jsou stále oživovány v různých pochybných kurzech diagnostiky člověka

Kretchmerova konstituční typologie

• Vymezuje a zobecňuje 3 vyhraněné a 1 nevyhraněný „tělesný typ“, s nimi spojuje typy temperamentu a jejich vyústění do specifických chorob

• Vymezení na základě deskriptivního zpracování psychiatrických případů

• Typy (tělesný typ – typ temperamentu – choroba):

• pyknický – cyklotymní – cyklofrenie

• zaoblená postava, kratší končetiny
• střídání veselé a smutné nálady, vzrušení a klidu, bezprostřední
• afektivní psychóza, mánie a deprese (maniodepresivita)

• leptosomní – shizotymní – schizofrenie

• útlá postava, vysoký
• přecitlivělost a dráždivost střídající se s tupostí, uzavřenost ale bohaté zážitkové nitro
• rozštěpení myšlenkového a citového kontaktu se skutečností

• atletický – viskozní – epilepsie

• silný vývoj svalstva a kostry, robustní postava, málo tuku
• výbušnost a netečnost s pomalostí, důkladnost, houževnatost
• záchvaty s poruchou vědomí nebo strnulost
• nejméně přesně popsán, často opomíjen

• dysplastický

• různé případy nepravidelné tělesné stavby, nevyhraněné tělesné typy

• hlavní důraz na cyklotymní a schizotymní povahy, diagnostikuje že:

• cyklotym může být:

• hypomanický (přiznačný bujarostí)
• praktický realista (pohodlný humorista)
• dobromyslný (měkký a poddajný)

• schizotym

• hyperastesický (přecitlivělý, popudlivý…)
• středně schizotymní (chladný, důsledný…)
• anastesický (necitlivý, studený, zmatený, netečný…)

• temperamentové zvláštnosti jsou v pozadí toho, jakým způsobem se projeví speciální nadání člověka:

• básník

• cyklotym – realista, humorista
• schizotym – patetik, romantik, formalista

• badatel

• cyklotym – názorný, popisující empirik
• schizotym – exaktní logik, systematik, metafyzik

• vůdce

• cyklotym – odvážný hazardér, organizátor, rozumný zprostředkovatel
• schizotym – idealista, despota a fanatik, studený kalkulátor

Sheldonova konstituční typologie

• vychází ze studia chování zdravých osob (vysokoškoláků)

• hodnotí je v kategoriích temperamentových typů
• tyto dává do vztahu k výsledkům měření jejich tělesných forem
• základem rozdílnosti jsou rozdílné relace ve vývoji zárodečných blan z nichž vyplývají rozdíly v tělesné konstituci
• vajíčko -> blastula -> gastrula -> ektoderm, mesoderm a endoderm
• ze zárodečných blan se vyvíjejí všechny orgány a tkáně -> určitá tělesná stavba -> určité temperamentové charakteristiky osobnosti

• dělení

• endoderm (endomorf -> visceroton)

• základ pro střeva, zažívací orgány a útroby
• odpovídá piknikovi (cyklothym)

• mesoderm (mesomorf -> somatoton)

• základ pro svalovinu, vyměšovací a pohlavní orgány
• odpovídá atletikovi (viskózní typ)

• ektoderm (ektomorf -> cerebroton)

• základ pro kůži, smyslové orgány a nervy
• odpovídá leptosomovi (schyzotym)

• typické rysy:

• viscerotonie (endomorf – pyknik)

• uvolněné držení těla a pohyby, záliba v komfortu, pomalé reagování, miluje jídlo, je rád ve společnosti druhých, pocity blaha z vaření

• somatotonie (mesomorf – atletik)

• sebejisté držení těla a pohyby, záliba v dobrodružství, energičnost, miluje tělesná cvičení, chce dominovat a usiluje o moc, miluje riziko

• cerebrotonie (ektomorf – leptosom)

• napjaté držení těla a pohyby, sklon k nadměrným fyziologickým odezvám, urychlená reagence, miluje soukromí, duševní kontrola, nejistota, emocionální uzavřenost

• některé studi potvrdily korelační studií (dvouleté pozorování 200 studentů) vztahy mezi stavbou těla a temperamentem, jiné studie tento vztah ale nepotvrdily (např. I.L. Child 1950)

Psychofyziologické

• vysvětlují individuální zvláštnosti temperamentových vlastností specifickými vlstnostmi centrální nervové soustavy
• založil I.P. Pavlov
• odmitnutí druhotných znaků biologické organizace, orientace na centrální nervovou soustavu jako na vedoucí systém regulující všechny aktivity lidského organismu
• úsilí odhalit rozhodující vlastnosti nervové soustavy -> vymezení jejich obsahu a struktury -> stanovení jejich vztahu k osobnosti
• nejvýznamnější mezníky vývoje této koncepce:

• vývody I. P. Pavlova o třech klíčových vlastnostech hypotetických stavů podráždění a útlumu v mozku: jejich síly, vyváženosti a pohyblivosti
• Nová hlediska pro typologii povahových vlastností u člověka přinesl N. I. Krasnogorskij – síla a hlavně rovnováha nervových procesů se týká především vztahu mezi mozkovou kůrou a podhořím
• V. D. Nebylicyn – psychofyziologický model osobnosti, opírající se o tradiční pojímání vlastností nervové soustavy, nevysvětlil klíčové problémy spojené s temperamentem; nezbytnost opírat se o vlastnosti, které determinují individuálně příznačné zvláštnosti projevů, chování v nejobecnějších rysech

I.P.Pavlov

• Vyvodil a experimentálně ověřil čtyři „základní typy nervové soustavy“ (jsou kombinacemi některých krajních pólů uvedených kvalit)

• Přiřadil je k tradičním typům temperamentů vymezených Hippokratem

• Základní typy CNS dle Pavlova:

• Sangvinik – silný, vyrovnaný, pohyblivý

• Jejich živost a přizpůsobivost se spojuje s vysokou pohyblivostí nervových procesů u silných vyrovnaných jedinců

• Flegmatik – silný, vyrovnaný, pomalý

• Inertnost uvedených procesů u silných a vyrovnaných jedinců se promítá do jejich temperamentu klidným a vyrovnaným chováním

• Cholerik – silný, nevyrovnaný

• Jejich prudkost a efektivita je způsobena převahou vzruchu nad útlumem

• Melancholik – slabý

• Snížená práceschopnost nervových procesů (slabý typ)

• Dělal i experimenty týkající se možnosti ovlivnění vrozených temperamentových rysů

• Výzkumy na štěpatech, rozdělil je na dvě skupiny kterým zajistil odlišné životní podmínky (jedni volně a druzí v klecích)
• Psi vyrůstající v kleci byli až patologickými melancholiky, bázliví, větší útlum
• U psů žijících na svobodě se objevovaly různé odstíny ostatních typů
• Typ vyšší nervové činnosti je tedy podle něj určován strukturou vrozených vlastností NS ale je dále determinován způsobem života a působením vnějšího prostředí
• Otázka – změna biotypu či překrytí?

• Své výzkumy doplnil hypotetickým vymezením specificky lidských typů vyšší nervové činnosti, zakládajícím na kognitivních složkách, na vztahu první a druhé signální soustavy; vyvozuje že:

• Dominující prvosignální soustava

• převažují smyslové dojmy a emocinální reakce nad racionální úvahou
• Jasně vnímají skutečnost, slabí v analýze

• Dominující druhosignální odraz

• Snadné odtržení od skutečnosti
• Hegel odpověděl na námitku, že se jeho teorie o absolutní ideji rozcházejí z praxí, „Tím hůře pro fakta“

• Teorie byla překonána, ale zajímavá zůstává výchozí myšlenka o úloze psychofyziologické úrovně regulace aktivit i metodologie přístupu

N.I.Krasnogorskij

• Experimentální práce s dětmi
• Síla, a hlavně rovnováha nervových procesů se týká především vztahu mezi mozkovou kůrou a podkořím
• Různé typy:

• CENTRÁLNÍ - Sangvinik a flegmatik

• Rovnováha mezi podmíněnými a nepodmíněnými reflexy
• Vytrvalost myšlení a citů, ovládání citových projevů rozumovou úvahou
• Rozlišení mezi flegmatiky a sangviniky je podle pohyblivosti nervových procesů (flegmatik – pomalý, těžkopádný, sangvinik – živý, neklidný)

• VZRUŠIVÝ - Cholerik

• Stálá převaha nepodmíněných reflexů a jejich slabá regulace
• Relativní převaha podkoří nad mozkovou kůrou, převaha emocí

• SLABÝ - Melancholik

• Celková slabost kůry i podkoří
• Stálé ohrožení nervové soustavy vnějším nadlimitním útlumem

V.D.Nebylicyn

• Dospěl k závěru že dosavadní psychofyzický model osobnosti, který se opírá o tradiční pojetí nervové soustavy nevysvětlil klíčové problémy spojené s temperamentem

• Nezbytnost opírat se o existenci obecnějších vlastností této soustavy
• Vlastnosti determinující individuálně příznačné zvláštnosti projevů, chování, v nejobecnějších rysech
• Hypotéza: obecné vlastnosti nervové soustavy jsou podmíněny regulační součinností čelního laloku mlzkové kůry s níže ležícími útvary, hlavně s retikulární formací a s limbickým systémem

• Vymezil nejdůležitější komponenty temperamentu:

• Emocionálnost (určena fungováním čelně-limbického systému, zvláštnosti vzniku a průběhu různých emocí a nálad)

• Citlivost (dostupnost dojmům), afektivní vnímavost
• Impulzivnost (rychlost s níž se emoce stává hnací silou činů)
• Emocionální stabilitu (rychlost, s níž proběhne změna z jednoho prožívání na druhé)

• Obecnou psychickou aktivitu (činnost čelně-retikulární soustavy, tendence subjektu k sebevyjádření, temperamentová komponenta nejširšího významu)

• Stupně této aktivity (póly malátnost, liknavost lenost, inertnost až po nejvyšší stupně energičnosti, rozjařenosti)
• Zaměření, obsahová kvalita (úrovep realizace aktivnosti určená komplexem motivů a vztahů, intelektovými a charakterovými vlastnostmi)

• Komponentu motorickou či pohybovou (přiřazuje k zaměření a obsahové kvalitě; spojení s funkcí pohybového a řečově-motorického aparátu, její oddělení od předchozí komponenty je dáno zvláštním významem motoriky jako prostředku aktualizace vnitřní dynamiky)

• Tyto komponenty temperamentu ho pomáhají odlišit od ostatních psychických útvarů osobnosti (zaměřenosti, charakteru a schopností)
• psychofyzické koncepce mají společné to, že konec konců temperament pojímají jako vrozenou dispoziční charakteristiku subjektu

• úvahy o tom, zda je možné temperament považovat za jednu ze základních substruktur osobnosti nebo zda nejde o psychickou kvalitu spadající do rámce uvažování na obecnější úrovni subjektu

Primárně psychologické

Jungovy typy osobnosti

• rozvíjí specifické učení o struktuře Já v jeho základních funkcích a zaměřenostech, z něhož pak vyvozuje základní temperamentové typy tohoto JÁ
• čtyři základní funkce JÁ jsou:

• čití (vědomé vnímání smyslovým aparátem, bez porozumění)
• myšlení (rozumné hodnocení, odlišování pravdy a lži)
• cit (citové hodnocení, nalézání dobra a zla)
• intuice (nevědomé vnímání, bleskové porozumění)

• dvě výrazné formy zaměřenosti duševní enerine na úrovni vědomého

• Introverse

• zaměřenost duševní energie dovnitř
• abstrahované chování,tendence skrýt libido* před vnějškem
• *libido v pojetí Junga je nespecifická psychická energie

• Extraverse

• Zaměřenost duševní energie ven, ve směru k objektům

• Spojením těchto dvou skupin kriterií vymezuje 8 globálních typů osobnosti:

• Introvertně zaměřený

• Myšlenkový typ (racionalista, myšlenky jsou více než fakta)
• Citový typ (řídí se subjektivně založeným cítěním, své představy klade nad objektivní skutečnost)
• Počitkový typ (vysoká senzitivnost, intenzita subjektivní části na bezprostředním vnímání)
• Intuitivní typ (snílek, mystik či umělec, neexistuje pro něj realita, řídí se vnitřními originálními intuicemi)

• Extravertně zaměřený

• Myšlenkový typ (vzor vědeckého myšlení naší doby, soudí o vnější skutečnosti na základě pojmů vyvozených z konkrétní reality)
• Citový typ (objektivní ohodnocení skutečnosti, brání se subjektivně založeným soudům)
• Počitkový typ (krajní realista, řídí se silou vnějších vlivů)
• Intuitivní typ (zaměření na plány a možnosti než na přítomnou realitu)

Faktoriální

Eysenckovo pojetí temperamentu

• Psychometricky založená
• Přejímá Jungovo pojetí extroverse a navazuje i na Pavlovovu fyziologii, nebehavioristickou torii učení, Kretschmerovu typologii a přidává i vztah k Hippokratovým typům
• Přidává též zkušenosti s duševními poruchami z vlastní praxe
• Usiluje o podložení vytvořené koncepce faktorovou analýzou projevů a prožitků člověka
• Existence tří nezávislých temperamentových vlastností:

• Bipolárně koncipovaná dimenze „introvertovanost-extravertovanost“ (nevymezuje ji jako Jung zaměřeností JÁ, ale způsoby chování)

• Introvert (sklon k introspekci a uzavřenosti, zdrženlivost, cítí se lépe mezi knihami než mezi lidmi, má rád klidný způsob života, rád předem plánuje, spolehlivost a stálost, kontroluje své city není agresivní, silně prožívá křivdy, spíše pesimista)
• Extrovert (sklon k bezstarostnosti, otevřenosti a družnosti, hodně povrchních přátelských vztahů, komunikativní a činorodý, optimista, lehkomyslný, má rád změny, nesnáší jednotvárnost, je pohotový, méně spolehlivý, obtížně zvládá city, je impulzivní)

• Neuroticismus (charakterizovaný jako kontinuální škála)

• Od emocionální stability (citová stálost, dobrá integrovanost osobnosti ve smyslu dobré psychické odolnosti, houževnatosti a vytrvalosti)
• Po výrazné projevy neuroticismu (špatn integrovanost osobnosti ve smyslu přecitlivělosti, citové nestálosti, nedostatku sebedůvěry, prožitků úzkosti a starostlivosti atd.)

• Psychoticismus (založeno na Kretschmerově i Jungově pojetí přechodu temperamentových vlastností od normy k patologii; určité temperamentové typy předurčují sklon nositele k určitému druhu psychického narušení)

• tato škála připojena teprve dodatečně

• První dvě škály vytvářejí kombinací temperamentové charakteristiky osobnosti schodné s Galénovskými typy
• Uvnitř základnícho temperamentového rozčlenění má jemnější diferenciaci chování (prožitků a projevů) osobnosti podle vzájemných relací v uvedených faktorech
• Vytvořil dotazník EPI (česky EOD – Eysenckův osobnostní dotazník)
• Přiřazení typů:

• Introvertovaný, nestabilní – melancholik

• Náladový, úzkostný, rigidní, střízlivý, pesimista, nesociabilní, tichý

• Introvertovaný, stabilní – flegmatik

• Pasivní, starostlivý, přemýšlivý, klidný, ovládající se, spolehlivý, chladný

• Extravertovaný, nestabilní – cholerik

• Nedůtklivý, neklidný, agresivní, vznětlivý, vrtkavý, impulzivní, aktivní

• Extravertovaný, stabilní – sangvinik

• Družný, soupeřivý, sdílný, nenucený, lehkomyslný, čilý, bezstarostný

• Psychoticismus měří míru (úrovep) psychopatologických projevů osobnosti (problémy a přizpůsobivost)

• Vystupuje v rozdílných kvalitách utěch, kteří vykazují trend k emocionální labilitě
• U labilních introvertů – osobnostní problémy, sklony k psychasteniím až schizofrenii
• U labilních extrovertů – vztahové problémy, sklony k hysterii, sociopatii až afektivním psychózám

• Guilfordova matice primárních temperamentových faktorů

• Po vzoru Mendělejevovy periodické soustavy prvků se pokusil vytvořit systémy faktorů jednotlivých stránek osobnosti
• Kombinuje empirii s teoretickými úvahami, opírá se o přístupy W. S. Zimmermanna
• Dělí temperamentové dispozice dětí podle oblastí chování, které determinují:

• Vztahující se k chování vůbec (v mnoha různých způsobech chování)
• Determinující emocionální aspekty chování
• Projevující se v sociálním chování

• Předpokládané dimenze pak dělí do subkategorií podle určitých společných znaků:

• Zda vyjadřují pozitivní či negativní orientaci k subjektům činnosti
• Zda podmipují větší či menší odezvu jedince na stimulaci
• Zda se projevují aktivitou či pasivitou
• Zda jde o činnost kontrolovanou či impulzivní
• Zda je reakce determinovaná subjektem či objektem

• Jednotlivé dimenze:

• Dimenze vyjadřující obecné temperamentové dispozice

• Sebedůvěra – pocity méněcennosti
• Bdělost – nevšímavost

• Pohotovost k udržování kontaktu s okolím

• Impulzivita – uvážlivost
• Sebeomezování – bezstarostnost

• Vážnost, svědomitost - lehkovážnost

• Objektivita – přecitlivělost
• Přecitlivělý člověk má pocit že „je do něho vidět, bojí se pokořujících zážitků, je zaujatý sebou

• Dimenze vyjadřující emoční dispozice

• Veselost – deprese

• Tato deprese má ale jiný základ než deprese patologická

• Emoční nezralost – emoční zralost

• Nezralý člověk citově reaguje jako dítě, neovládá své citové projevy, podléhá snění, pověrám a je v zajetí magického myšlení

• Nervozita – klidnost
• Stabilita – cykloidnost

• Stabilita x kolísání nálad (veselá – smuná, hněv – apatie atd.)

• Nesmělost – vnitřní jistota

• Egocentrický postoj spojený se vztahovačností proti postoji objektivnímu a zachování klidu napříč situaci

• Dimenze vyjadřující sociální dispozice

• Ascendence (troufalost) – bojácnost

• Často se označuje jako dominance-submise, ale vhodnější termíny jsou troufalost - bojácnost
• Nemusí zahrnovat přání panovat nad druhými, nespíš hájit svá práva, iniciuje kontakt s vůdcem či mluvčím

• Družnost – soběstačnost
• Sociálně iniciativní – sociálně pasivní
• Přátelskost – hostilita

• Hostilní člověk se protiví kontrole, opovrhuje ostatními, je nevraživý, bývá snadno podrážděný

• Tolerance - kritičnost

C.R. Cloniger

• dotazník TCI

• snaha postihnout základní struktury osobnosti – temperament a charakter

• temperament - čtyř základní dimenze (Vyhledávání nového, vyhýbání se ujmě, závislost na odměně, vytrvalost)
• charakter - ze tří dimenzí (Sebeřízení, Spolupráce, Sebeprosazení)

• dimenze jsou dále členěny na subdimenze, takzvané facety
• probandi odpovídají na 238 položek v rozmezí dichotomické stupnice „platí–neplatí“
• velká bohatost - kombinace facet

Guilfordova matice primárních temperamentových faktorů

• sestavoval po vzoru Mendělevovy periodické soustavy prvků – systém stránek osobnosti, dále se opírá o Zimmermanna
• 3 velké skupiny temperamentových dispozic (dělené dle oblastí chování, které determinují)

• vztahující se k chování vůbec
• determinující emocionální aspekty chování
• projevy v sociálním chování

• dále rozlišuje dimenze, které rozděluje do subkategorií dle společných znaků

• zda vyjadřují poz. či neg. orientaci k subjektům činnosti
• zda podmiňují větší či menší odezvu jedince na stimulaci
• zda se projevují pasivitou nebo aktivitou
• zda jde o činnost kontrolovanou či impulsivní
• zda je reakce determinována subjektem či objektem

1. dimenze vyjadřující obecné temperamentové dispozice

• dimenze sebedůvěra – pocity méněcennosti = sklon jedince se uplatňovat nebo se držet zpátky
• bdělost – nevšímavost = týká se pohotovosti udržet kontakt s okolím
• impulsivita – uvážlivost = tendence reagovat s rozmyslem nebo pod vlivem okamžiku
• sebeomezování – bezstarostnost = sebekontrola, svědomitost proti lehkovážnosti, povrchnosti
• objektivita (věcnost, neosobnost) – přecitlivělost (neodůvodněné sympatie, bojí se pobuřujících zážitků)

2. dimenze vyjadřují emoční dispozice

• veselost – deprese
• emoční nezralost (rce. jako dítě, nekontroluje emoce, marnivost, magické myšlení) – zralost
• nervozita – klidnost = odlišuje napjaté a uvolněné jedince
• stabilita – cykloidnost = týká se vyrovnanosti nálad
• nesmělost – vnitřní jistota

3. dimenze vyjadřují sociální dispozice

• ascendence (troufalost, dominance, hájení svých práv, mluvčí, společenský) – bojácnost (submisivita)
• družnost – soběstačnost
• sociální iniciativní (snadno přátelé, nejsou stranou, plánují, organizují činnosti) – pasivní
• přátelskost (seznamuje se, chce přátelé, příjemný) – hostilita (nepřátelský, nevraživý, podrážděný)
• tolerance - kritičnost = akceptovat či hledat na druhých chyby

Keirseovo vymezení

• Přejímá schémata zakládající na Hippokratovi, Galenovi a Kretschmerovi
• Vytváří 16 typů temperamentu a osobnosti roztříděných do 4 základních typů (podle Kretschmera), každý typ má 4 subtypy:

• Schizotymní, hyperstenický
• Schizotymní, anestetický
• Cyklotymní, depresivní
• Cyklotymní, hypomanický

• Typy temperamentu:

• Umělecký (artisan) temperament

• Miluje zábavu, optimista, realista, troufalý a spontánní, vznětlivý, potřebuje vyvolávat senzace, cení si svobodu…
• Subtypy: Skladatelé, živnostníci, umělci a spekulanti

• Opatrovnický (guardian) temperament

• Spolehlivost, prospěšnost a pracovitost, věrná partnerství, oddanost, obezřetnost a skromnost, spolehlivost a tradice, vyhledává jistotu
• Subtypy: inspektoři, prospektoři, dodavatelé a dozorci

• Racionální (rational) temperament

• Pragmatický, skeptický, nezávislý, zaměřený na řešení problémů, důvtip, racionální partnerství, vyrovnaný, logik, prahne po výkonu
• Architekti, polní maršálové, vynálezci a duchovní vůdci

• Idealistický (idealist) temperament

• Nadšenec, věří svým intuicím, touha po romantice, sní o dosažení moudrosti, pyšní se svou láskyplností, dobrosrdečností, má tendenci dávat, věřit, intenzivní partnerství, podněcující vedení
• Léčitelé, poradci, závodníci a učitelé

• Florence Littauerová publikuje na internetu test, podle kterého se lze přiřadit k určitému typu temperamentu
• Všechny koncepce vyúsťují do profilů shodných s původní antickou typologií

Další teorie temperamentu

Trojdimenzionální temperamentová typologie – Heymans a Wiersmy

• Každá dimenze má dva póly

• aktivita - neaktivita = „síla vůle“, míra a povaha cílevědomosti, organizovanosti, záměrnosti aktivit s ohledem na povahu působících podmínek a situací
• emotivita – neemotivita = „citová vzrušivost“, přístupnost dojmů, častost, přiměřenost v síle emoční odezvy
• perservace – dva póly:

• primarita – impulzivita, extravertovanost
• sekundarita – delší prožívání, pomalé rozhodování, introvertovanost

Kombinací došli k osmi typům:

1. Apatik. Neemotivní, neaktivní, sekundární – uzavřený, samotářský, věrný zvyklostem, nevůdčí typ, nepřesný, nespolečenský, neodvážný, nesnaživý, stačí si sám, chce klid.
2. Cholerik. Emotivní, aktivní, primární – optimistický, impulzivní, vůdcovský typ, praktický (někdy bez míry a vkusu), náladový – závisí na tom, jak se mu daří.
3. Sentimentální. Emotivní, neaktivní, sekundární – ctižádostivý, nároky zůstávají ve stavu přání, uzavřený, orientovaný na minulost, sebeanalyzující, nepohotový, nerozhodný, soucitný, chce jistotu a bezpečí.
4. Amorfní. Neemotivní, neaktivní, primární – přizpůsobivý, poddajný, podlehne svodu, afektovaný, nudí-li se vymýšlí co by provedl – malý intrikán, netečný k minulosti i budoucnosti, rozptýlený, citově mělký ale vyrovnaný, má rád pochvalu, samotář.
5. Sangvinik. Neemotivní, aktivní, primární – sebejistý, lehce se kontaktuje a přenáší přes nezdary, impulzivní, činorodý, slabé city, ctižádostivý, sportovní typ, praktický, obsáhne velké množství látky, ale nestačí si ji osvojit.
6. Vášnivý (pasionovaný). Emotivní, aktivní, sekund. – ctižádost, stálé silné city, plány uskutečňuje, energie, city ovládá, práce vytrvalá a rovno., žije pro ideu, osamocený, dobrý pozorovatel, nepřístupný jiným názorům, vůdčí typ, přání podřizuje ideám.
7. Nervózní. Emotivní, neaktivní, primární – vznětlivý,vydrážditelný, kritický, náladový, bujná fantazie, v představách idealizuje, rychle vzplane, ale brzy obrací, nerozhodný, neklidný, pracovní zápal střídán dlouhou nečinností, nestálý v lásce, zájem o tajemno.
8. Flegmatik. Neemotivní, aktivní, sekundární – chladný, střízlivý, nálady vyrovnané, ovládá city, činorodý, práce bez námahy (zdroj uspokojení), vytrvalý, od cíle se nedá odvrátit, rozvážný, trpělivý, dobrá paměť, zaostává v čin. a výkonech s okamžitou pozorností, záliba v abstraktních systémech, zásadně dodržuje pravidla.

Teorie vrozených temperamentových bloků osobnosti

• Chess, Thomas, Buss
• temperamentové dimenze jsou vrozené, výzkum začali u ročních dětí na základě jejich chování
• při narození existuje devět stavebních bloků, které se diferencují v průběhu života (Úroveň a rozsah motorické aktivity, Rytmus a pravidelnost funkcí, Vyhýbání nebo přijímání nových osob, objektů, Adaptabilita na nové prostředí, Práh vnímavosti, Intenzita, energetická úroveň odpovědi, Obecná nálada dítěte, Rozptýlenost, Rozpětí pozornosti)
• dítě se nějak vrozeně chová – to ovlivňuje odezvu u rodičů a zpětně upevňuje toto chování
• tři typy dětí:

• Vyrovnané dítěte – charakteristická pozitivita, pozitivní emoční ladění, pravidelný biorytmus, mírná intenzita reakcí, adaptabilita, spí bez problémů, asi 40%
• Problémového dítěte – záporné laděné, neprav. biorytmus, vysoká intenzita reakcí, neadaptabilita, rozmrzelost, 10%
• Pasivního dítěte – apatie, mírná mrzutost, delší přizp., intenzita není příliš vysoká, sklon k pravidelnosti

• výzkum opakován u stejných dětí po 10.ti letech, zjištěna vysoká korelace vlastností a funkcí
• mínus: temperamentové bloky nebyly ověřeny faktorováním a není důkaz, že tyto bloky jsou opravdu vrozené

Pojetí bazální struktury psychické autoregulace

= integrovaná slitina vrozených a osvojených strategií, jimiž se subjekt v procesu své reálné životní praxe dynamicky vyrovnává s různorodými variantami situačních komplexů = subjektivně příznačná rovina kvality pohotovosti k určité formě či způsobům interakcí s prostředím = jedna ze základních osobnostních substruktur, kterou lze dát do vztahu s některými koncepcemi temperamentu

• schválně neužívá pojmu temperament pro jeho „zprofanovaný“ význam
• povahové vlastnosti = vnitřně specificky strukturovaný komplex, ke slitině čtyř na sobě nezávislých
• komponent (kognitivní, emocionální, regulační, adjustační) do subjektivně příznačného profilu psychické integrovanosti
• někdy také ozn. „struktura psychické variabilnosti“ - ve všech komponentách rozhodujících o úrovni integrovanosti se specifickým způsobem prosazuje dynamický aspekt
• do každé komponenty se prosazují faktory vyššího řádu e dvou aspektech – 1. psychické spontaneity (vzrušivost, rychlost, intenzita) a 2. motorické hybnosti

integrovanost osobnosti je určena:

• kognitivní variabilnost

• týká se kognitivních funkcí, postihování a zpracování komplexu situačních proměnných
• vysoká variabilita – tendence ke změně, k kvantitě, dynamice a proměnlivosti intenzivních vnějších podnětů při jejich zpracování
• invariabilita – tendence k interakcím se stabilním prostředím, kog.chudým pro dynamické postihování a spravování situace

• emocionální variabilnost

• prožívání interakcí s prostředím a situační změny
• dynamika emocí a důsledky v oblasti kognitivní a konativní
• variabilita – výrazná em. vzrušivost, citlivost, rychlé nabuzení, vzplanutí,...
• invariabilita – citová stálost, nízká citlivost, snížená emotivita, emocionální chudost

• regulační variabilnost

• tyká se mechanismů, forem a způsobů spouštění a ovládání regulujících funkcí konativní modality autoregulace
• vysoká variabilita – nízké sebeovládání, zkratkovitost, bezprostřednost, malá korigovanost
• invariabilita – interakční rigidita, dbání a na důsledky

• adjustační variabilnost

• tyká se vpravování se do nových podmínek a činností
• variabilita – pohotovost se přizpůsobit, snaha začlenit se do nového
• invariabilita – adjustační rigidita, konzervativní, ...

= u každého jedince se tyto komponenty sjednocují v různých relacích = rozhoduje to pak o bazální úrovni a dynamice psychické integrovanosti osobnosti