Adolescence

Adolescence

• 16 až 20 let
• už se neptá jaký já jsem, jsem-li pěkný, ale reálně to zkouší, ověřuje si to (např.: jde do tanečních, má nové šaty, sleduje kolik kluků jí přijde požádat o tanec)
• už jen nepřemýšlí o vztazích, ale reálně ke prožívá
• období velkých rizik, protože riskuje velké zranění od toho, jak něco dopadne (např.: první sexuální zkušenosti → obavy, co pak o mě řekne, nepomluví mě, riziko koho si to vybrala,…)
• pubescence je hledání vlastní identity v mysli × adolescence je hledání identity v reále

• adolescere - vyrůstati, mohutněti - období přechodu ze závislostí dítěte a soběstačností dospělého
• psychologicky představuje marginální situaci, v níž má jedinec vytvořit nové formy adaptace, zejména v těch oblastech, v nichž se liší chování dítěte od chování dospělého
• u dívek asi o 2 roky dříve
• proces adjustace a adaptace v oblasti sexuální, sociální, ideové a profesionální
• mělo by dojít k vyrovnání přechodné pubertální dezorientace a subjektivismu, získání orientace o vlastní osobě
• jedná se o přechodnou fází mezi pubertou a dospělostí
• v přírodních kulturách tato fáze není, je přeskočena jednoznačným rituálem
• ohraničena pohlavním dozráním
• důležité jsou vztahy s vrstevníky
• většinou dochází k prvnímu pohlavnímu styku, ukončení střední školy, dovršení plnoletosti.

• stále záleží na vrstevnické skupině, ale už ne jen na tom, že jí má, ale i jaké to má kamarády, v jaké je to skupině (sám si to už jedinec selektuje)
• důležitá je i sebeprezentace – v pubescenci si na sebe vezme všechno moderní, ale v adolescenci už ví co si chce obléknout, má svůj styl, za oblečením může být i nějaká „filosofie“ → reprezentují se tím
• pokud ho rodiče do nějakého oblečení nutí, nastávají dvě reakce: agrese, kterou si vybije na rodičích (hádkou o tom oblečení), izolace – ve společnosti si v tom připadá jako blbě, tak se raději ani s nikým nebaví a je v pozadí
• vrstevnická skupina je už výběrová a projevuje se negativní referenční skupina (téhle skupiny bych nikdy nechtěl být členem → taky důležité, vymezuje se od toho)
• důležitá je skupinová identita – jsou tím velmi formováni, pomáhá jim to v nejistotě (o jejich postavení ve společnosti)
• oddělením od rodiny a identitou s výběrovou skupinou se hodně posune k tomu „my“ → pokud si teď najde toho pravého do páru (kamarádského i životního), jsou už schopni toho partnerského života a může to být i na celý život

• rozvoj kognitivních struktur → jejich vrchol v životě člověka, pak už to jen jakoby klesá /je to také proto, že musíme ustupovat realitě → zatím si myslí, že všechny jejich principy života jdou realizovat a tak si je i zastávají, prosazují)
• vysoké morální cítění (vede k tomu vysoký společenský pokrok), ale to vede i k velkému zdroji konfliktů – hlavně s rodiči (už nejen kritizuje rodiče, ale nyní je už i morálně opouští), také kamarádské spory (rozejdou se kvůli nějakému drobnému rozkolu v principech), ale jsou takto nároční taky sami na sebe (deprese, když udělají něco sami špatně, co není s jejich přesvědčením – jsou schopni opustit školu, pokud na ní byli přijati z protekce)
• významnou roli na to má jejich předchozí vývoj (když ho rodiče učili, ber vše co může a měj ze všeho profit, tak asi těžko bude mít nějaké pořádné morální cítění)

• Stanley Hall bývá nazýván otcem psychologie adolescence, jako jeden z prvních se snažil rozšířit metody vědecké psychologie na problémy dospívání a mládí, Zejména rozpracoval dotazníkové metody, pro charakteristiku sahá k termínům "Sturm und Drang" (Schiller, Goethe), v psychice adolescenta se podle něho střetávají protichůdné impulsy prométheovského entusiasmu a sentimentálního světobolu, v pozdní adolescenci jedinec rekapituluje stadium začínající moderní civilizací(teorie rekapitulace)

Adolescentní moratorium

• Říčan
• řada z nás pociťuje, že ještě nedozráli a hledají cesty oddalování nástupu dospělosti (ještě dlouho jezdí s rodiči na dovolenou, studují jednu školu za druhou, nebo si vybrali VŠ, kde se ještě stále neprofilují – např.: humanitní studia)
• psychicky nepřijmou dospělost → oddalují vážná rozhodnutí
• někteří třeba vyzkouší 4 zaměstnání než si vyberou a zůstanou u něj
• při rozhodování nám pomáhají zkušenosti – „musíme vynést svou kůži na trh“ (to tito lidé nedělají)

Freud

• jeho první spolupracovníci adolescenci zanedbávali
• v pubertě podle Freuda dochází k subordinaci všech sexuálních pudových složek pod primát genitální zóny
• vede k primátu(od libosti) reprodukce
• druhá oidipovská situace, jejímuž usp. brání rozvinuté superego
• z hlediska této situace je úkolem adolescenta osvobodit se za závislosti na rodičích - má se uvolnit libidinózní přilnutí chlapce k matce, dívky k otci
• Anna Freudová, osvětluje dva základní obranné mechanismy v adolescenci, a to asketismus a intelektualizaci intelektualizace je konflikt sexuální a emotivní, který se transformuje do činností spojených s intelektualní činností, například různé filozofické názory, umělecká činnost
• asketismus je strach před svými vlastními sexuálními impulzy

Erikson

• modifikoval psychoanalytickou teorii vývoje na základě zkoumání kulturní antropologie
• v dolescenci se má vytvořit identita já
• má v prožívání svého já sjednotit všechny své dřívější zkušenosti, zahrnout do něho všechny probíhající změny tělesné i libidinózní pocity jako součást sebe
• nevytvoří-li se uspokojivá identita já, je tu nebezpečí difúzního vývoje
• v počáteční etapě můžeme sledovat difúznost role - identifikace s hrdiny filmů, někdy do takové míry, že ztrácí vlastní identitu málokdy se ztotožňuje s vlastními rodiči - většinou naopak rebelují proti jejich dominanci
• dochází tedy k protikladným tendencím - oddělování identity od rodičů/ až zoufalá potřeba sociální sounáležitosti - skupiny vrstevníků, gangy
• láska- ne sexuální, jako později, ale spíše pokusy promítat a testovat vlastní, difúzní a dosud nediferencované já na druhé osobě, aby si tak zamilovaný ujasnil a uvědomil svou vlastní osobnost
• identity já by mělo být dosaženo před vstupem do manželství, aby mladý člověk věděl, kdo je a čím chce být dříve než se rozhodne, kdo je vhodným druhem pro něho
• dle Eriksona je dosaženo dospělosti, když se vytvořila identita já a integrovaný a nezávislý jedinec stojí nyní na vlastních nohou, bez emocionálních berlí druhých a bez odmítání své vlastní minulosti

Marcia

• při vývoji identity kombinoval přítomnost krize, hledání a závazků
• na základě toho definoval 4 potenciální stavy identity:

1. difúzní identita - člověk v této fázi, stavu neprožívá krizi ani závazek, je velice snadno ovlivnitelný vrstevníky, často mění názory v souladu s očekáváním skupiny, které je členem, jeho sebehodnocení je závislé na hodnocení druhých
2. náhradní identita - stav, ve které jedinec své postoje, normy nekriticky přebírá od autorit, bez potřeby ověřovat je vlastní zkušeností
3. status moratoria je krize identity, spojená s pocity úzkosti a pochybnostmi, aniž by jedinec na sebe bral skutečné závazky, toto období je plné experimentací a zkoušení si rolí.
4. dosažená identita - krize zažehnána, otázky čím jsem, co jsem jsou vyřešeny, dosažená identita spojuje přítomnost, budoucnost i minulost ve smysluplný celek, stadium moratoria a dokončené identity svědčí o vyspělosti jedince, lidé v tomto stavu mají vyšší self - esteem a mnohem větší blízkost reálného a ideálního já, lidé ve fázi náhradní a difúzní identity jsou často dogmatičtí, neflexibilní, mají nízké self - esteem

• nejde o vývojové fáze vývojové identity, problematické je, že se adolescent nachází ve stejnou dobu v různých stádiích
• identitu ovlivňuje osobnost, rodina, vrstevníci
• rodina zde stále vystupuje v roli bezpečné základny, která by měla jedinci umožňovat expanzi do světa, pokud tomu tak je, podporuje vývoj identity správným směrem, jedinci, kteří mají dobrý vztah s rodiči, ale není jim umožněna expanze, se často nacházejí ve stavu náhradní identity, jedinci s difúzní identitou jsou často z rodin s problematickými vztahy uvnitř

Adolescence jako čas pro splnění vývojového úkolu

• toto hledisko zastával R. J. Havighust
• pro naplnění vývojového úkolu nabízí konkrétní společnost (kultura) určité vzorce chování (patterns), pokud je však člověk nerespektuje je často sankciován

• Havighurst uvádí několik vývojových úkolů:

• přijetí vlastního těla, fyzických změn, včetně pohlavní zralosti a pohlavní role
• kognitivní komplexnost, abstraktní myšlení, schopnost aplikovat intelektový potenciál v běžném životě
• uplatnění emocionálního a kognitivního potenciálu ve vrstevnických vztazích, schopnost vytvářet a udržovat vztahy s vrstevníky obojího pohlaví
• změna vztahu k dospělým, zejména rodičům, autonomie, případný respekt a tolerance
• získání představy o ekonomické nezávislosti a směřování k určitým jistotám, volba povolání, profesní kvalifikace
• získání zkušeností v erotickém vztahu, příprava na partnerství, rodinu
• rozvoj intelektu, emocionality a interpersonálních dovedností zaměřených ke komunitě a společnosti
• představa o budoucích prioritách a cílech, o stylu života
• ujasnění hierarchie hodnot, reflexe stabilizace vlastního vztahu ke světu a životu

• pojem teachable moment je určitý moment v etapě, kdy je důležité započít dané učení
• Havighurst se zaměřuje také na jedince, kteří předbíhají vývojová období, například těhotné dívky ve věku již patnácti let, upozorňuje na negativní důsledky, které mohou z předběhnutí stádia později plynout, některé vývojové úkoly jsou kontinuální, například vývoj myšlení, a některé jsou typické pro určitou etapu, například změna vztahu k rodiči v adolescenci, vývojové úkoly nejsou určeny pouze pro období adolescence, ale pro všechna období, kterými člověk prochází

Kognitivní změny

• adolescent prochází posledním stádiem vývoje myšlení - stádiem formálních operací, do něhož se dostává kolem jedenáctého až dvanáctého roku
• v tomto období mluvíme o tzv. hypoteticko - deduktivním myšlení
• adolescenti již uvažují nezávisle na přítomnosti, vytvářejí si a testují si hypotézy
• Piaget udělal pro adolescenty pokus s kyvadlem, chtěl, aby zformulovali hypotézy o tom, co může nejvíce ovlivnit rychlost závaží, adolescenti pak museli brát v úvahu několik proměnných jako byla délka provázku, hmotnost závaží, síla použitá k puštění kyvadla, malé děti pouze odhadovaly, starší děti pracovaly pouze s dvěma proměnnými, adolescenti již vytvářeli hypotézy o tom, co může nastat a brali v úvahu všechny proměnné
• propoziční myšlení (proposition = výrok) - jde již o schopnost testovat logiku výroků
• v této fázi je neodmyslitelnou součástí jazyk, ten je pro vyjadřování se v abstraktních pojmech a chápání abstraktních pojmů důležitý, kognitivní abstrakce jsou již běžnou záležitostí, především má i svoje emocionální implikace, adolescent "miluje svobodu" nebo "nesnáší bezpráví"
• konsekvence abstraktního myšlení - adolescent si vytváří tzv. imaginární obecenstvo - má pocit, že je středem pozornosti, že jej všichni pozorují, tím se také dá vysvětlit to, že adolescenti často tráví před zrcadlem, hodně se sledují a dbají o svůj vzhled jak nikdy jindy, jsou také velice citliví na kritiku z okolí, především na veřejnosti, například je pro ně trapas, když mají svetr naruby - " Ježíš, to je trapas, všichni si toho museli všimnout a teď jsem jak cvok."
• adolescenti mají pocit, že jsou jedineční, například: "Nikdy nebudu jako moji rodiče, kteří žijí rutinně, stereotypně. Budu jiný, bez stereotypů!"
• v myšlení adolescentů je typický egocentrismus, adolescenti hledají chyby u autorit, to souvisí s tím, že vidí svět velice ideálně, to, že s autoritou nejsou spokojeni, dávají jasně a důrazně najevo, je typická hádavost, argumentování, adolescenti rádi slovíčkaří, jsou orientováni často pouze na sebe, připadají si pod jakousi magickou ochranou před nebezpečím. Například: " To se mně v žádném případě nemůže stát, nikdo nebezpečný po městě nechodí, aspoň ne tam, kde jdu já."
• adolescent nepociťuje rozdíl mezi vyjadřováním ideálů a jeho splňováním, například se účastní ekologické demonstraci proti skládkám a nebezpečným odpadům, ale sám během ní odhazuje odpadky jako třeba obal od zmrzliny na zem
• adolescenti mají před sebou neskutečně mnoho možností, směrů, cílů, kterými se dát, roto je u nich typická nerozhodnost, tím, že přijmou jedno, se vzdávají totiž druhého
• obecně - myšlení je méně absolutní, více vztahové, přibývá vědomí různých rizik, zvažování důsledků nabývá na významu, důležité jsou prožitky, vztahy, zkušenosti