Pubescence

Pubescence

• konec mladšího školního věku (11, 12 let) až 15, 16 let (někdy až 17)
• velké interindividuální a také pohlavní rozdíly

• fáze pubescence:

1. fáze prepuberty - ohraničena aktivními projevy: zahájena růstovou vlnkou (najednou značný nárůst do délky), první projevy sekundárních pohlavních znaků (ochlupení, bradavky, občas změny hlasu, změny pleti), končí nástupem menarché u dívek a první polucí u chlapců (je to zároveň zahájení další fáze samotné puberty), ještě však není dosaženo reprodukce schopnosti (to ještě tak rok až dva trvá)
2. fáze pubescence - asi od 13 let

• konec pubescence znamená nástup adolescence
• u kluků se uvádí rok až dva zpoždění oproti holkám, ale kluci jsou v některých oblastech napřed před holkama a poté kluci tu opožděnost v adolescenci rychle doženou → není to s tím zpožděním tak úplně pravda

Freud - genitální stadium

• 12 až 16 let
• Oidipův komplex byl intrafamiliarní, teď se přesouvá extrafamiliarně (mimo rodinu, např. platonická láska k herci, spolužákovi)
• Freud si myslí, že tady psychický vývoj končí „v 15 letech je osobnost člověka podobná sádře“; a říká, že to, co je do 6 let, je to nejdůležitější, pak si do těch 15 let jen zkouší mimo rodinu, co se tam naučil

Erikson - identita x nejistota rolí

• 12 až 16 let
• ctností je poctivost
• hledání vlastní identity a nejistota ze své pozice mezi lidmi
• Erikson vystihl citovou nejistotu dospívajících
• chtějí být netypičtí, jedineční, chtějí se odlišit od ostatních
• nejistota jaký skutečně je, kam směřuje, jestli je oblíbený, jak ho vnímají ostatní, nejistí sami sebou
• ale vrstevnická skupina najednou poskytuje i útočiště, místo, kde splyne s davem (stejně se oblíkají,
• všichni mají pupínky na obličeji) → ambivalence (chce být jedinečný × splynout)
• vrstevnická skupina zde hraje obrovskou a nezastupitelnou roli
• dospělý se má dospívajícímu poskytnou jako někdo, vůči komu se mohou vymezovat (i když je to nepopulární role)
• dospívající se od rodičů potřebuje sociálně a emocionálně odpoutat (pak se zase do rodiny jako její člen vrátí, ale už v kvalitativně jiné roli)
• musí pochopit smysluplnost života, vytváří si měřítka hodnot, vidí svou roli v budoucnosti

Piaget - formální logické operace

• 12 až 15 let
• kognitivní struktury jsou plně připraveny na výkon
• tvrdí, že inteligence je na vrcholu mezi 15-25 rokem
• začalo se rozvíjet abstraktní myšlení → už by nemělo být ničím v myšlení vázáno, myšlení nemá limity
• kreativní způsoby řešení, vysoká míra dedukce, různé cesty řešení
• díky takové vysoké míře abstrakce se oddávají dennímu snění
• pohrávají si v mysli s velikým množstvím variant → důležité pro dozrávání kognitivních struktur
• denní snění + abstrakce → tvorba ideálního já a pak konfrontace s realitou → spojeno se suicidálními sklony v dospívání
• taky mezigenerační konflikty, protože si tvoří i ideální učitele, rodiče a pak nejsou spokojeni až znechucení → snaha uniknout do jiného světa (počítačové hry, básně, drogy)
• podle tohoto vývoje jsou zaváděny předměty ve škole (fyzika, chemie až později)

Výrazné momenty dospívání

• 3 hlediska:

1. pohlavní dozrávání
2. psychologická rovina (+ kognitivních struktur)
3. sociální rovina

Fyzická rovina

v období dospívání dochází k nejmarkantnějšímu projevu tzv. sekundární akcelerace =

• zrychlování vývoje, dochází k projevům dospívání dřív než v předchozích generacích
• tyto údaje máme díky sokolským sletům (celé jedno století měření)
• pohlavní dospívání se posunuje ke stále ranějším fázím (o 4 měsíce dříve za jednu generaci = za 10 let)
• existuje řada hypotéz proč tomu tak je: možnosti jako mediální komunikace, jiná strava, hodně podnětů, rychlé životní tempo, zkušenosti nesrovnatelné s předchozími generacemi,…
• zrychlování vývoje a zkracování dětství však nekoreluje s psychickým vývojem → rozšiřuje se mezera mezi fyziologickým a psychosociálním vývojem
• psychosociální vývoj má právě opačnou tendenci pod vlivem dlouhého vzdělávání, dlouhá doba než dospívající dostane statut dospělého – to vede k relativně dlouhému období zvýšených projevů sociální patologie, protože ten jedinec je stále pod ochranou okolí (už je dospělý, ale stejně není brán jako dospělý)
• v době krizí (např.: válka) však dojde ke srovnání duševního a fyzického vývoje
• dochází tím k ukrajování dětství
• nové tělesné znaky přinášejí dospívajícím ambivalentní pocity nebo nechtějí přijmout dospělost (změna hlasu, velikosti, pleti)
• to „jak vypadám“ je v dospělosti velmi důležité (často mají dospívající atypicky umístěné zrcadlo – často se na sebe dívá a pozoruje jak vypadá)

Psychická rovina

• psychologické změny souvisí s hormonální vyladěností → citliví na podněty zvnějška, konfliktní (i vzhledem k sobě – trýzní se svými výkony, co a jak udělal)
• potřebuje původní rovinu jako vztahový rámec, i když se od ní odděluje
• velké výkyvy školního prospěchu i fyzické výkyvy a výkyvy nálad - emoční nestabilita
• tzv. období druhého negativismu, druhý vzdor (při prvním negativismu se bouří proti fyzické pomoci rodičů)
• odmítá psychosociální nadvládu rodičů, chce si dělat, co chce, sám rozhodovat
• rodiče proti ním musí bránit své dovednosti (protože vše co dělají je jim zkritizováno), ale musí nechat taky projevovat jeho myšlenkové názory
• dospělí ale nesmí podlehnout tomu „vábení“ a odstrčit dítě (např.: jestli máš s námi nějaký problém, sbal se a vypadni z domu) – dítě odejde a tím se pak komplikuje jeho další vývoj, rodič by měl mít dveře domů vždycky otevřené ale v debatách by se dospělý měl projevovat jako ten vyspělejší
• tyto všechny ambivalentní pocity a negace se nevyskytují ve společnostech, které jsou méně vyspělé a mají iniciační obřady
• rozvoj schopností a zájmů, řečový rozvoj → už si nepíše deníky jako v předchozím období, ale objevuje se samostatná esejistická činnost

Sociální rovina

• emancipace od rodiny, mentální oddělování se od původního zázemí + období značného egocentrismu, kdy je dítě zaměřeno především na sebe sama, hledají svou identitu
• období nejpevnějších pout s vrstevníky, je to nejpodstatnější skupina, slouží jako opora, už nikdy nebudou vrstevníci tak důležití
• skupinová identita nabízí přechodnou fázi v rozvoji osobní identity
• dospívající si určují generační standardy, které jsou znakem příslušnosti ke skupině a jsou striktně vyžadovány
• vrstevníci se tím sobě navzájem stávají neformálními autoritami, které mají značný vliv

Zrání kognitivních struktur

• je vnímáno jako období plného dosažení abstraktního myšlení a vrcholu plné zralosti myšlení
• já člověka se plně osvobozuje od reality, která ho obklopuje; já se dostalo do kontaktu s nekonečnem
• období plné abstrakce znamená, že jsem se schopen s odstupem dívat na některé pojmy, jsem schopen myslet o myšlení, filosofovat o filosofii, porozumět významu pojmů právo, spravedlnost,…
• pubescent je velmi kreativní právě v mysli (protože mu dává nespočetné možnosti – vymýšlí si třeba domov, jak by měl vypadat ideál, např.: ideál sebe sama, což je jeho nejčastější aktivita)
• častá aktivita je denní snění – je většinou vzdálené realitě a sebe samé si v té fiktivní realitě představuje jinak, než to doopravdy je → je to důležité, dělá si tak realitu stravitelnou, protože mu může být v té době nepříjemná
• vytváří si ideál sebe sama, ale i ideál autority a ideální společnost potom z toho světa ideálů je o to tvrdší konfrontace s realitou → proto časté konflikty - se sebou (v téhle době je nejvíce pokusů o sebevraždu), mezigenerační konflikty (jeho ideální představa rodiče se střetne s reálným)

Identita

• je patrné úsilí o hlubší sebepoznání
• pubescent překračuje hranici aktuálního sebepojetí usilováním o vymezení sebepojetí v budoucnosti
• biologické změny v souvislosti s duševními jsou příčinou toho, že se pubescent ve zvýšené míře zabývá sám sebou
• zvýšená labilita sebepoznání komplikuje
• nastupuje nový způsob - introspekce
• ideál, kterého si pubescent přeje dosáhnout obsahuje i výkonové charakteristiky a představu své budoucí sociálně - profesní role, ta vyplyne z míry identifikace s rodinou a jejími hodnotami

Socializace

• je ovlivněna jeho novými kompetencemi, které se projeví i ve způsobu zpracování různých sociálních vlivů
• v průběhu dospívání se mění názor na jiné lidi
• proměnou procházejí i sociální role, dospívající odmítá podřízenou roli, komunikace dospívajících s dospělými je touto potřebou ovlivněna také
• mění se vztah ke škole, dobrý výsledek přestává být cílem, ale stává se prostředkem
• dochází ke stabilizaci individuální normy, která určuje i míru snahy pubescenta
• mění se vztah k učiteli, jako autorita je brán pouze pokud něčím imponuje
• odpoutání se od rodiny je důležitým vývojovým mezníkem - dochází k modifikaci (nikoli ke zrušení) vztahu k rodičům, dospívá ke zjištění, že rodiče nejsou neomylní, už nechce být jako oni, snaží se od nich nějak odlišit, odmítá nekritické přijetí rodičovské autority

Vývoj prvních sexuálních zkušeností

• kolem 12 let jsou děti perfektní pečovatelé → senzitivní období pro formování budoucího rodičovství (role rodiče)

1. izosexuální skupinové vztahy = kamarádi se spolu celé skupinky, ale holky s holkami a kluci s klukama → je to lepší pro formování identity, pohlavní role ve skupině, nekamarádi se heterosexuálně a pobyt ve skupině opačného pohlaví je za trest (schválně ho tak strčí) nebo tyto skupiny na sebe útočí, holky se chovají velmi výrazně jako holky (obří náušnice, účesy, nalakované nehty, ženské oblečení), toto velmi ženské chování se projevuje ve skupině mimo školu (například obklopí policajta a „svádí ho, nedají mu pokoj), pro kluky je to nejhorší období co se úrazovosti týče, protože se chtějí ve skupině projevovat hrdinskými kousky → souvisí to s jejich zájmy, chtějí se v něm „blýsknout“, předchází to v -
2. psychosociální dyadická fáze - přehnané kamarádství dvou holčiček, malinkaté skupiny chlapců na sebe poměrně vázaných, ale vázaných přes ten jejich zájem, holky se potřebují do debaty, ale kluci se potřebují pro tu činnost
3. skupinová heterosexuální fáze - většinou to spustí nějaká událost (lyžák, výlet,…), strkají do sebe atd., ale tyhle tělesné kontakty jsou důležité (verbální projevy jdou až za haptickými)
4. heterosexuální dyadická fáze - nejdřív s někým fiktivním (miluje nějakého herce, holky jdou takhle více do vzdálenosti, kluci milují spíše někoho přítomného – třeba učitelku), pak reálná dvojice (kamarád za třídy)

• mimo to, že hledá sebe sama a partnera, utváří si taky svůj kariérový obraz; jsou 3 typy lidí:

1. absolutně to nechají rozhodnout autority
2. absolutně vědí, co chtějí dělat (už třeba od 5. třídy)
3. váhající, hledající

• rozpory v tomto období:

• v období mezi první fyzickou a sociální zralostí
• rozpor mezi sociální rolí a sociálním statusem (něco po nich dospělí chtějí, ale není jim k tomu přidělen status dospělého → na něco je dost velký, ale na něco ne
• rozpor mladší a starší generace → je to ale potřebné, aby došlo k posunu ve společnosti
• rozpor mezi hodnotami rodiny a hodnotami společnosti