|
|
| Řádek 1: |
Řádek 1: |
| − | Filosofie logiky se zaměřuje na výchozí pojmy logiky, metody a postupy v logice používané. V historii se setkáváme s různými přístupy a logickými školami. Množství z nich považuje za zásadní porozumění jazyku, pak totiž můžeme porozumět otázce a následně na ni hledat odpověď. Víceméně všechny logické školy se shodnou, že by logika měla poskytnout nástroje a prostředky k usuzování.
| |
| | | | |
| − | == Předmět logiky ==
| |
| − | Nejprve si musíme stanovit náš účel, pak můžeme začít utvářet formu vhodné logiky.
| |
| − | Čím se vlastně logika zabývá a má zabývat? Čeho se týká?
| |
| − |
| |
| − | === Myšlení ===
| |
| − | * označení "myslověda"
| |
| − | Jde o vyjádření toho, jak lidé skutečně přemýšlejí. To však v praxi obvykle nefunguje, protože lidé nepřemýšlejí "logicky". Z tohoto pohledu se nám jeví jako apriorní věda, nikoli empirická. Vhodněji se jeví přístup k logice jako '''normativní vědě''', která udává, jak by lidé přemýšlet měli.
| |
| − |
| |
| − | === Skutečnost ===
| |
| − | Některé logické zákony fungují ve skutečném životě, obdobně jako '''fyzikální zákony''', jsou empirické, seznamujeme se s nimi zkušeností. Logické zákony se nám však zdají obvykle platné apriorně, nezávislé na okolní skutečnosti.
| |
| − |
| |
| − | === Jazyk ===
| |
| − | Logické zákony jako '''jazykové normy'''. Sledujeme, podle jakých jazykových pravidel některé výrazy užíváme a z toho vyvozujeme logické zákony. Některé principy jsou obecné, platí ve všech jazycích stejně, některé se liší, uzpůsobují se specifikům příslušných jazyků (stejné věci se v různých jazycích vyjadřují odlišně).
| |
| − |
| |
| − | === Abstraktní entity ===
| |
| − | Logika se zabývá '''jsoucny'''. Nejde o skutečné, ale možné jazyky, možné skutečnosti, možné způsoby myšlení...
| |
| − |
| |
| − | == Zákon sporu ==
| |
| − | Spor je něco, co nemůžeme uvažovat.
| |
| − | Paradox: ''Může Bůh všemohoucí stvořit kámen, který by neuzvedl?'' Ano, může, protože je všemohoucí, je nad sporem, nachází se v našem myšlení.
| |
| − |
| |
| − | == Výrok ==
| |
| − | Výrok je určitým způsobem strukturovaná věta, která je buď pravdivá, nebo nepravdivá. Obvykle se logika zabývá právě výroky. Řekneme-li o něčem, že je ''truth value gap'', znamená to, že nemá pravdivostní hodnotu.
| |
| − |
| |
| − | '''Propozice'''
| |
| − | * neboli obsah tvrzení (myšlenka, věta o sobě)
| |
| − | * nezajímá nás použití v jazyce, ale význam pro logiku
| |
| − | '''Větný typ'''
| |
| − | * posloupnost výrazů bez ohledu na způsob vyjádření (řečí, písmem)
| |
| − | * abstrakce skryté za jednotlivými výrazy spojujeme do sebe
| |
| − | '''Větný výskyt'''
| |
| − | * obsahuje i okolnosti za jakých je výrok užit
| |
| − |
| |
| − | ''Dvě a dvě jsou čtyři. 2+2=4. Dvě a dvě jsou čtyři.''<br/>
| |
| − | Například výše uvedené tři věty, vyjadřují jednu propozici. Jde o dva větné typy a tři větné výskyty.
| |
| − |
| |
| − | === Subjekt predikátová forma věty ===
| |
| − | Tedy '''''S je P.''''', podle aristotelského přístupu uznávána po staletí. Obecná věta s prázdným subjektem je považována za '''pravdivou'''. Někdy neuznáváno, až démonizováno. S různými větami dle subjektu pracujeme odlišně. Moderní pojetí se liší v tom, že můžeme vypovídat třeba i o dvojici, zaujímá jiný přístup k subjektu. Jinak pojímá '''kvantifikaci''': kvantifikujeme přes '''universum''' a kvantifikátor je vyváděn vně.
| |
| − |
| |
| − | == Zdroj ==
| |
| − | Tento článek vznikl na základě poznámek z přednášky [https://is.cuni.cz/studium/predmety/index.php?id=fca8801e0e3296b0da955061e92459fa&tid=&do=predmet&kod=ALG110016&skr=2014 Filosofie logiky]. Doporučenou literaturu k tomuto tématu naleznete [http://wikisofia.cz/index.php/Port%C3%A1l:Filosofie_logiky zde].
| |
| − |
| |
| − | [[Kategorie: Filosofie logiky]]
| |
