Herakleitův názor na člověka

Herakleitos (cca 535 př. n. l.– 475 př. n. l.)

- V ohnisku zájmu – člověk jako poznávající a jednající bytost
- Pochopení člověka předpokládá pochopení kosmu - obecný smysl, logos života kosmu je také smyslem života člověka
- Narážky, zajímavé výrazové prostředky – básník – už v antice nazýván temný
- Pravděpodobně autorem jednoho spisu, kterému pozdější tradice dává jméno Peri fyseós (O přírodě)
- Prazáklad všeho – věčně živý oheň (viditelný svět se z praohně rozvine a po uplynutí jednoho „velkého roku“ se do něho zase vrátí – proces se periodicky opakuje)
- Praoheň – společné rysy s ohněm a Sluncem

• S ohněm - neklidné plápolání má charakter živoucího; symbol kvalitativního přeměňování
• Se Sluncem - pravidelný rytmus rozněcování a zhasínání (Slunce je každý den nové)

- Praoheň - věčně živý, universální, imanentní; je vše řídícím světovým rozumem (logem)
- Logos je věčný, a tedy božský, stává se zákonem všeho lidského života
- Člověk je jím určován, i když si to neuvědomuje
- Logem lze také rozumět smysl ve světě a tedy také řeč a její obsah, což je původní význam slova logos
- Vševládnoucí zákon – boj a jednota protikladů
- Člověk = mikrokosmos („Země je v těle zastoupena kostmi a masem, moře tělesnými šťávami.“)
- Duše je svou povahou nejpodobnější věčnému ohni,vzniká jako žhnoucí výpar z krve, ale živí se také výpary z okolního vzduchu prostřednictvím dýchání
- Výpar se může lišit svou vlhkostí (suchá duše je nejmoudřejší, protože je nejpříbuznější ohni)
- „Opije-li se muž, dává se vést nedospělým hochem, potácí se a nepozoruje, kam kráčí, neboť má vlhkou duši“
- Rozumnost závisí na přijímání vnějšího výparu a to dvěma cestami:

• dýcháním (stále)
• prostřednictvím smyslových orgánů (pouze za bdění)

- „Bdící mají jeden společný svět, ale spící se obracejí každý do svého vlastního.“
- Svět spícího je subjektivním, fantazijním světem snů
- Společný svět bdících je světem skutečným
- „Společné je všem myšlení“
- „Je třeba řídit se společným, ale ač je rozum společný, žije většina lidí tak, jako by měli své zvláštní myšlení.“
- Lidé jsou dle Herakleita pošetilí - stále se stýkají s logem (tím, co by měli pochopit), a přece ho nechápou
- Většina se spokojuje, místo s pravdou, s pouhým zdáním (přejaté šablony myšlení nebo předsudky) - ačkoli bdí, chovají se jako spící
- Osud člověka není určován démonickou mocností, ani nahodilými vnějšími okolnostmi, ale povahou člověka, která má rozhodující roli v utváření životního osudu
- „Hledal jsem sebe samého.“ → Kdo pochopí božský logos, najde sebe