Politické aspekty nových médií v současných teoriích/old

Vyjmenujte a popište různé současné koncepty politiky spojené s vývojem vědy a nových technologií? Co znamenají koncepty informační, síťové, post-industriální a další společnosti? Co všechno znamená e-governement a e-demokracie? Jaké pokusy regulovat internet znáte a jak hodnotíte jejich úspěšnost? Jaké instituce řídí samotný inernet? Co znamená digitální propast?

• Andrew Chadwick: Internet Politics http://www.andrewchadwick.com/
• Networked Politics. Hilary Wainwright, Oscar Reyes, Marco Berlinguer, Fiona Dove, Mayo Fuster I Morrell and Joan Subirats (eds), 2007 http://www.tni.org/reports/newpol/networkedpolitics-new.pdf?
• Rethinking political organisation in an age of movements and networks. http://www.tni.org/detail_pub.phtml?know_id=39&menu=11f
• Techno-politics? http://www.tni.org/detail_page.phtml?act_id=17040&username=guest@tni.org&password=9999&publish=Y
• First Monday Special Issue #7: Command Lines: The Emergence of Governance in Global Cyberspace http://www.uic.edu/htbin/cgiwrap/bin/ojs/index.php/fm/issue/view/223
• Bell, Daniel. The Coming of Post-Industrial Society. New York: Harper Colophon Books, 1974.

Obsah

Informační společnost

Informační společnost je charakterizována podstatným využíváním digitálního zpracovávání, uchovávání a přenosu informací. Informace v digitalizovaném tvaru je univerzálně použitelná, duplikovatelná a transformovatelná. Unifikovaný technický základ jejího zpracování, digitální mikroprocesor, umožňuje kombinace a transformace digitálního informačního produktu v šíři, která by s jakýmkoli klasickým průmyslovým artefaktem byla nemyslitelná.
Pružnost a rychlost reakce na změny v pracovním prostředí je jedním z určujících faktorů úspěšnosti adaptace. To se týká nejen jednotlivců, ale i národních ekonomik. Rychlost a včasnost vstupu zemí do informační společnosti určí velikost toho, jak budou odměněny. Investice a pracovní příležitosti se budou přesouvat do zemí, které vykáží nejvyšší míru připravenosti, a tempo jejich sociální adaptace i zisk jejich obyvatel bude nejvyšší. Země, které se opozdí, budou tímto procesem procházet mnohem pomaleji.
Nespojitost vytvářená probíhající revolucí vytváří nejen nové příležitosti, ale je také zdrojem nejistot a sociálního napětí. Změny ve struktuře i organizaci společnosti, které informační společnost přináší, budou dočasně vytvářet řadu rizikových faktorů, jejichž zvládnutí nemusí být jednoduché bez politické linie zaměřené na akceptaci užití nových technologií a zvládnutí důsledků těchto změn širokou veřejností.
Budování informační společnosti tak není jen problémem technologickým, ale v převažující míře i problémem veřejné politiky zemí, ve kterých probíhá.

Síťová společnost

Van Dijk – společnost, ve které kombinace sociálních a mediálních sítí formuje organizaci a nejdůležitější struktury ve všech úrovních (individuální, organizační a společenské). Tyto typy společnosti porovnává s masovou společností, která je formována skupinami, organizacemi a společnostmi (masami) ve fyzické přítomnosti. Forma společnosti stále více organizující vztahy v mediálních sítích, ve kterých  postupně nahrazuje nebo doplňuje  síťová společenství o komunikaci tváří v tvář. Moderní společnost je v procesu stávající se síťovou společností, tzn. že prostřednictvím internetu probíhají mezilidská, organizační a masová komunikace dohromady (lidé se navzájem spojují a neustále mají přístup k informacím a ke komunikaci s jinými lidmi)
Manuel Castells – sítě představují novou sociální morfologii naší společnosti. Společnost, kde sociální struktury a aktivity jsou organizovány elektronickými procesy informačních sítí; jedná se o společenské sítě, jejichž proces a řízení informace jsou používány mikroelektronickými technologiemi
faktory tvořící síťovou společnost:
- technologie
- kulturní
- ekonomické
- politické
faktory formující síťovou společnost:
- náboženství
- kulturní výchova
- politické uspořádání
- sociální status
-> tyto vlivy mohou buď společnost pozvednout nebo jí zamezit
rozdíly v chápání síťové společnosti:
- pro Castellse se sítě stávají základními jednotkami moderní společnosti X Van Dijk nezachází až tak daleko, pro něj jsou tyto jednotky individuality, skupiny, organizace a společnosti, i když jsou stále více spojené se sítěmi
- pro Van Dijka informace formuje podstatu současné společnosti, zatímco sítě formují organizační formy a (infra)struktury této společnosti
- příkladem síťové společnosti jsou webové stránky jako „Facebook" a „My Space", které člověku dovolí komunikovat digitálem napříč světem bez osobního kontaktu (e-maily, chaty)
Castells: síť je kromě informace, pronikavosti, přizpůsobivosti a sbližování hlavním rysem informační technologie
- jeden z klíčových rysů informační společnosti je připojení do sítě; dominantní funkce a procesy v informačním věku jsou stále více organizovány skrze síť

Post-industriální společnost

Pojem postindustriální společnost byl poprvé použit ve 30. letech, věcný obsah mu dal však Daniel Bell, významný americký sociolog.
Bell dochází k těmto závěrům:

• formuje se zcela nová vládnoucí elita
• pracovní síla se přesouvá do sektoru služeb (tuto společnost později nazývá také společností služeb nebo společností „osobních služeb“)
• technologie se stává hybnou silou sociální změny
• nejdůležitějším typem vědění se stává teoretické poznání, institucionálním symbolem postindustriální společnosti je univerzita

Postindustriální společnost potom nazývá „hrou mezi lidmi“, kdy se intenzivně rozvíjejí intelektuální technologie, technologie strojové a vzniká vedle 1. sektoru dopravy a služeb 2. sektor trhu, finanční a kapitálové směny a 3. sektor zdravotnictví, vzdělání, výzkumu, veřejné správy a volného času. Toto vše se odráží v kultuře profesí a zároveň je podmíněno institucionální organizací vědy, kdy dominuje vzdělání univerzitního typu.
Charakteristika postindustriální společnosti potom souvisí s následujícími pojmy, které mají v této společnosti klíčový význam: technická třída, primát teoretického vědění, plánování technologie (zejména intelektuální), role ženy, společnost vědění (Society of Knowledge, kdy věda a technologie jsou úzce propojeny a dostupnost univerzitního vzdělání je na nejvyšší úrovni v historii lidstva), a třída vědoucích („Knowledge Class“, jedná se o vzniklou třídu inženýrů, učitelů, techniků a vědců; tato vědecká elita se stane ekvivalentem kapitalistické buržoazie).
Bell dále říká, že se jedná o soudobou, technicky vyspělou společnost s určitými společnými vlastnostmi jak v ekonomice, tak ve výrobních vztazích a kultuře. Tato společnost prochází změnami ve struktuře, které vymezují podmínky ekonomických možností, profesionálních drah a sociální mobility.
K těmto změnám podle Bella patří:

• Vznik globální ekonomiky - Jedná se o jednotný trh kapitálu, zboží, kvalifikované pracovní síly a technologií, který díky komunikačním systémům snadno překračuje hranice pro maximalizaci zisků z investic nebo výnosů z produkce.
• Rozvoj komunikace - Komunikace, která se podílí na provázanosti světa, z něhož prostřednictvím televize vzniká globální vesnice (propojením optickými vlákny, kabelovou televizí, satelity, elektronickou sítí (internet).
• Technologie - Ženou vpřed globální ekonomiku, boří hranice mezi jednotlivými ekonomickými aktivitami (stírají se rozdíly mezi bankami, pojišťovacími ústavy, investičními fondy; dnes se jedná o finanční ústavy, které ve většině poskytují svým klientům všeobecně tyto služby pod jednou střechou; také sem patří sféra zábavy a informací, tedy filmoví producenti, vydavatelé CD-ROM, a dochází k tomu, že jsou všichni pohlcováni konglomeráty /např. Warner, Disney …/).

Postindustriální společnost však nenahrazuje společnost industriální ani agrární, protože potrava je základem každé společnosti; zavedení průmyslu znamenalo, že bylo možné redukovat počet osob zabývajících se zemědělstvím a spolu s využitím hnojiv zvýšit jeho výnosy. A postindustriální společnost přichází s novou dimenzí, s ovládáním dat a informací jako nezbytnou součástí komplexní společnosti.

I další autoři se zabývají zkoumáním a popisem jevů v postindustriální společnosti.
David Riesman charakterizuje postindustriální společnost populačním poklesem a masivním rozvojem terciární sféry v zaměstnanosti, což s sebou přináší zkracování pracovní doby a tudíž zvýšení podílu volného času v životě lidí. Jedinec je v tomto stádiu společenského vývoje pod větším tlakem širšího vnějšího okolí. Zatímco v tradiční společnosti byl ovlivněn hlavně rodinnými tradicemi, které předurčovaly jeho život na dlouho dopředu, v postindustriální společnosti se rodina stává předmětem toho, co sám přetváří a podrobuje kritice. Riesman pro to používá termín „vnějškové řízení“, jemuž jednotlivec podléhá. Tento pojem vyjadřuje předpoklad, že jedince ovlivňuje více skupina vrstevníků a lidé na stejné společenské „vlně“ než přímo rodiče, kteří jsou jím spíš manipulováni, než aby manipulovali. Důležitá je i role médií, která zprostředkovávají kontakt s daleko širším okruhem vrstevníků, než kolik jich daný jedinec osobně zná. Tato anonymní interakce je podrobována společné kritice vrstevníků, kteří se osobně znají a mezi nimiž se kromě názorových vůdců objevuje i fenomén okrajové diferenciace podnícené soutěživostí o prestiž výjimečného. Ovšem jak nám sděluje sám pojem, dané „odlišování se“ (či výjimečnost) má své meze v podobě toho, co je ještě onou komunitou přijatelné, co ještě podléhá běžné konvenci a konformitě. Jedinec se tak v rámci skupiny vrstevníků ocitá pod dohledem jejich soudů. Vymykání se standardu zespolečenštělých zálib a postojů samozřejmě vede k vyloučení z komunity

e-Government

„e-Government“ představuje transformaci vnitřních a vnějších vztahů veřejné správy pomocí informačních a komunikačních technologií s cílem optimalizovat interní procesy. Jejím cílem je pak rychlejší, spolehlivější a levnější poskytování služeb veřejné správy nejširší veřejnosti a zajištění větší otevřenosti veřejné správy ve vztahu ke svým uživatelům.
Hlavním cílem e-Governmentu je zvýšení výkonnosti státní správy, které by mělo přispět především ke zjednodušení činností veřejnosti při styku s veřejnou správou. Cestou k dosažení tohoto cíle je podpora činností správních úřadů při plnění úkolů státní správy a samosprávy vytvořením pravidel komunikačního prostředí odpovídajících charakteru a obsahu úloh plněných státními orgány. Tato pravidla podpoří žádanou výměnu informací a budou nutnou podmínkou pro spolupráci jednotlivých informačních systémů ve veřejné správě.
Dalším cílem je také vymezení procesně-správního charakteru činnosti správních úřadů a jeho odrazu ve funkcích informačních systémů, v zohlednění vzájemných vztahů vyplývajících z právního rámce fungování a zabezpečení předávání dat na základě stanovených práv a povinností.
Pro správnou funkci e-governmentu je klíčová účelná elektronizace vnitřních agend ve veřejné správě, neboť jedině taková elektronizace v konečném důsledku umožní veřejnosti volbu lokality a volbu způsobu komunikace s veřejnou správou. Právě elektronizace vnitřních agend veřejné správy je tím nejsložitějším úkolem současného e‑governmentu, který je stále předmětem hledání správného a efektivního řešení jak v České republice, tak v zahraničí. Rozvoj e-governmentu se v jednotlivých členských zemích EU řídí, které většinou obsahově reflektují iniciativu eEurope, resp. vznikající  iniciativu 2010. Role Ministerstva informatiky
v rozvoji e-governmentu spočívá především v následujících oblastech:

• tvorba legislativy a zpracovávání strategických dokumentů v oblasti ISVS,
• provozování Portálu veřejné správy,
• tvorba koncepce a budování základních registrů veřejné správy (Registr obyvatel, Hospodářský registr, Registr územní identifikace, adres a nemovitostí) v rámci systému sdílení dat při výkonu veřejné moci, včetně integrace stávajících evidencí, rejstříků a seznamů
• koordinace mezirezortních projektů v oblasti budování informačních systémů veřejné správy (např. Registr živnostenského podnikání, Jednotný systém dopravních informací)
• mezinárodní výměna zkušeností a  mezinárodní spolupráce
• podpora rozvoje  informační a počítačové gramotnosti a statistické sledování,
• podpora elektronického obchodu a zvýšení transparentnosti při zadávání veřejných zakázek v oblasti ICT pomocí elektronického tržiště
• elektronické zadávání veřejných zakázek - atestace
• e-fakturace

e-Demokracie

e-Democracie - rozvoj demokratického vládnutí s podporou ICT Procesy e-Democracie jsou jen dalším rozšířením funkce elektronických služeb, jako je například elektro­nické bankovnictví do oblasti správy věcí veřejných.
Elektronická komunikace ve veřejné správě snižuje přímou osobní komunikaci mezi reprezentanty státu na všech úrovních a občanem naproti přináší do této komunikace rychlost a efektivitu. Rychlost a efektivita komunikace se státní správou může občana více motivovat zapojovat se do rozhodování o věcech veřejných

Základem silné a fungující demokracie jsou informovaní a angažovaní občané. A jak nejlépe informovat a zapojit občany než prostřednictvím současných informačních a komunikačních technologií? Občané celého světa objevují a využívají výhod služeb e-governmentu, jako např. elektronická podání, obnovování licencí apod. V poslední době začínají vlády vyvíjet strategie na podporu e-demokracie tak, aby dosáhly větší zapojení občanů do demokratických procesů.
E-demokracie zahrnuje aplikaci technologií pro podporu celé řady demokratických procesů včetně:

• Neformální účasti na politickém dění prostřednictvím komunitních skupin, asociací a kolektivů
• Regulovaných procesů, jako jsou kampaně, sbírky a referenda
• Vysoce formálních procesů, jako jsou jednání legislativních orgánů a rad, registrace voličů a dokonce i samotné volby

Digitální propast

Digitální propast znamená propast v přístupu k ICT/internetu nebo ve schopnosti je využívat.
Tato propast může mít dvě roviny:

• Globální rozdělení: rozdíly v úrovni technologické vyspělosti a v příležitostech a schopnostech uplatnění v IT, jsou velmi výrazné i mezi jednotlivými státy a skupinami států na světě. Toto rozdělení se fakticky kryje s rozdělením států na vyspělé a rozvojové. Málo vyspělé státy mají většinou nízkou úroveň telekomunikační a dopravní infrastruktury, nefunkční vzdělávací systémy a nestabilní politické i ekonomické prostředí – nejsou tak schopny zapojit se do mechanismů informační ekonomiky a dále zaostávají a relativně chudnou. Mění se tak též mezinárodní dělba práce.
• Rozdělení v rámci jednoho společenského celku: rozdíly v příležitostech uplatnění mezi příslušníky stejné společnosti (příslušníků jednoho národa, státu, komunity, regionu). Jde tedy o prohlubování sociální stratifikace, jež může mít vazbu např. na vzdělání, věk či pohlaví

Digital divide je rozdíl mezi lidmi s pravidelným efektivním přístupem k digitálním technologiím a těmi, kteří tento přístup nemají. Jiným slovy – někteří jsou schopni používat technologie k vlastnímu prospěchu a někteří ne.
Digital divide není jediná zcela jasná hranice, která rozděluje společnost na dvě skupiny. Nevýhody mohou být různého stupně. Někdy se jedná o počítače nízké kvality a výkonu, jindy o pomalé nebo drahé připojení k Internetu. V rozvojových zemích se špatně získávají technologie. Někteří lidé mají zase možnost využít laciného připojení v internetových kavárnách, ale postrádají pohodlí Internetu doma.
V poslední době se spíše než o dostupnosti technologií hovoří o problematice počítačové gramotnosti. Je potřeba naučit lidi efektivně vyhledávat a využívat informace, pracovat s počítačem a v některých případech také je nejprve naučit číst a psát. Nejde přitom jen o jednorázový kurz, ale hlavně o možnost často zkoušet a trénovat získané dovednosti v praxi. Další klíčovou dimenzí je globální digital divide, který odráží existující ekonomické rozdělení světa. Digital divide na globální úrovni prohlubuje ekonomické rozdíly na planetě.
Rozvinuté země mohou využívat internetových technologií k obchodu, práci a vzdělání, zatímco chudé země v těchto oblastech strádají a jejich nevzdělaní obyvatelé nemohou obstát v globální ekonomii.
Důležitým aspektem je digital divide v kontextu e-demokracie. Ta je sice stále téměř v plenkách, ale blogy, wiki, mailing listy a podobné služby Internetu mají významný vliv na rozšiřování jejích možností.
Jeden z klíčových problémů digital divide v liberální demokracii je spojen s možností participovat na e-vládnutí. V extrémní situaci by to znamenalo, že žádný přístup k Internetu = žádný hlas, neboť jiným způsobem by již hlasovat nešlo. Také existuje riziko, že některé společenské skupiny budou mnohem více přítomny v rozhodovacích procesech, než jiné, což by bylo v rozporu s demokratickými principy rovnosti.
Na odstranění digital divide se velkou mírou podílí hnutí open softwaru, open contentu a open accessu. Bez nich by nemohly fungovat programy, jako je např. One Laptop per Child, který si klade za cíl rozšířit počítačovou gramotnost a přístup k Internetu do rozvojových zemí díky počítačům v ceně 100$.

Internet

Abychom správně pochopili podstatu Internetu, musíme si uvědomit, že Internet není jednou jedinou sítí, ale obrovskou soustavou vzájemně propojených sítí, které se dobrovolně připojují k sobě navzájem, dobrovolně akceptují pravidla a konvence zapojení do Internetu, ale přitom si zachovávají svou vlastní identitu, správu i své původní vlastnické vztahy. Internet je ve své dnešní podobě vzájemnou dohodou mezi provozovateli jednotlivých dílčích sítí.

Komu patří Internet

Dokud byl Internet na počátku své existence financován ministerstvem obrany USA a posléze i civilní grantovou agenturou NSF (National Science Foundation), bylo možné uvažovat o „vlastnictví“ Internetu ze strany těchto institucí. Další sítě, které se k Internetu postupně připojovaly, však měly své konkrétní vlastníky, kteří jimi zůstali i po připojení sítě k Internetu. Dnes proto neexistuje žádný konkrétní vlastník Internetu jako takového, ale existují pouze konkrétní vlastníci dílčích částí Internetu (dílčích sítí, připojených k Internetu). Stejně tak není možné platit za používání Internetu jako takového - konkrétní financování všech jednotlivých součástí Internetu je záležitostí vzájemných dohod mezi konkrétními vlastníky těchto částí. Koncoví uživatelé proto za přístup k Internetu platí tomu, kdo jim jejich připojení zprostředkovává.

Kdo řídí Internet

Jestliže Internet jako celek nemá žádného konkrétního vlastníka, nemůže existovat subjekt, který by si z titulu vlastnických práv mohl nárokovat i právo řídit Internet. Ve skutečnosti jsou tedy jednotlivé části Internetu řízeny svými konkrétními vlastníky, a aspekty globálního charakteru, zejména pak provozní povahy, jsou regulovány vzájemnými dohodami těchto vlastnických subjektů. Současně s tím mohou existovat a existují subjekty, pověřené vykonáváním dílčích řídících rolí globálního dosahu - například koordinací přidělování tzv. IP adres, poskytováním informačních služeb o Internetu apod. Nejvyšší morální autoritou v Internetu zřejmě je společnost Internet Society. Jde o dobrovolné sdružení jednotlivců i organizací, kterým „leží Internet na srdci“, a cítí odpovědnost za jeho další rozvoj. Společnost Internet Society mj. zastřešuje standardizační aktivity v rámci Internetu. Ani společnost Internet Society si však nepřisuzuje vlastnická práva k Internetu.

Regulace Internetu

Když vznikal internet, většinu jeho tvůrců nenapadlo, že jeho společenský rozměr dosáhne za vědecké, experimentální a intelektuální představy. Připojení v současnosti znamená odtržení se od tradiční vázanosti na fyzickou identitu a místo a osvobození od podřizování se lokálním pravidlům. Přesně lokalizovaný, místem svázaný život a identita byly dlouho omezením, které bránilo v rozvoji mnohých myšlenek, nejen pro jejich nesnadné rozšiřování, ale i z důvodu závislosti člověka na „normativní situaci“ prostředí, ve kterém působil. Dnes je internet propleten všemi možnými pravidly, dokonce i právními, které podle jeho původních obyvatelů znamenají pro podstatu internetu výrazné omezení. Regulace internetu, protože je globálního charakteru, vyžaduje i globální přístup. 1) Tedy přístup na úrovni široké veřejné diskuse s vládou a prezentace těchto požadavků mezinárodnímu společenství. Tato potřeba vyvstává ze samotné významové kvality internetu.

Základním prvkem pro zjišťování, zda-li je internet schopen samoregulace, je jednotlivec, komunita a prostředí, ze kterého pocházejí. Podle Timothy Wu by se internetu mělo dostat pozornosti jako subjektu mezinárodního práva. 2) Fakt, že pro část akademické veřejnosti se internet stal neregulovatelným, by podle něho mohl znamenat, že právní suverenita internetu je reálná. Suverenita internetu a jeho postavení jako subjektu mezinárodního práva by znamenala potvrzení rozdvojené příslušnosti občanů jednotlivých států k internetu (netizenship) a zároveň k jejich národnímu státu (citizenship). Teoreticko-právní základ argumentu proti teorii internetu jako subjektu mezinárodního práva je v tom, že za subjekt mezinárodního práva lze bezpodmínečně považovat pouze subjekt, který je způsobilý k právům a povinnostem. Jelikož internet není regulovatelný, není ani subjektem schopným převzít na sebe práva a povinnosti, a sám o sobě nemůže být ani subjektem regulujícím.

Pro to, aby internet mohl být považován za na státní regulaci nezávislý prostor, by bylo potřeba najít toho, kdo by se stal nositelem jeho suverenity, anebo akceptovat a ponechat internet jako zcela mimořádný, na státu a právu nezávislý prostor, kde může každý zcela svobodně činit, co si přeje. Proti tomuto přístupu existují protiargumenty, které se opírají o již mezinárodním právem deklarované hodnoty, zakotvené v mezinárodních smlouvách o lidských a politických právech. Internet by zajisté neměl být prostorem pro propagaci myšlenek propagujících nacizmus, genocidu a myšlenky, které jsou schopny vyvolat rasově, etnicky, nebo nábožensky motivovanou nenávist.

Naproti tomu, široké spektrum internetových komunit deklarovalo vůli být na státu nezávislými. Argumentují, že stát není tvůrcem internetu, 3) jednotlivec není státu nic dlužen. Z hlediska obhajování samoregulace internetu by se dalo říct, že každý jednotlivec má právo vstoupit na neobydlené území a dělat si tam, co se mu zlíbí. Internet tedy můžeme přirovnat k neobydlenému území, nebo k zemi nikoho. Ne všichni ale jsou ochotni podřídit se téměř anarchické vizi neregulovaného internetu. Očekávání, že stát zabezpečí určitý standard ochrany, tu stále jsou a možná i sílí. Internetové komunity jsou však heterogenní entity 4) a jednotliví jedinci mají různou představu o tom, kdo bude regulovat jejich chování, respektive chránit jejich práva. Heterogenita komunit znamená, že v jejich rámci existují roztroušené představy o míře, kterou bude jejich chování regulováno. Internet, který nepotřebuje právo, podle mnohých znamená absolutní svobodu. Dovedení internetové svobody ad absurdum znamená, že není potřeba ani neformálních pravidel komunit, například žádnou netiquette. Podle jiných samoregulace znamená konsensus komunity na určitém systému pravidel. A internetové komunity deklarují, 5) že v jejich rámci existuje vůle spravovat se samy. Jedním z důvodu, proč se k tomuto cítí povolané je, že se komunity považují za prvotní okupanty internetu. Z tohoto hlediska by se komunity mohly stát nositeli jeho suverenity a jako takové převzít na sebe práva a povinnosti, které suverénovi přislouchají.

Proti tomu ale existuje několik argumentů. V první řadě na internetu existuje obrovské množství heterogenních komunit, které by jen stěží mohly deklarovat svou vůli společně, respektive těžko by tyto deklarace mohly reprezentovat vůli všech jejich členů a všech komunit. Společná pravidla pro všechny komunity internetu nejsou reálná, protože neexistuje společná linie priorit, která by všechny komunity spojila. Respektive jejich existence byla deklarována, 6) na druhou stranu za slova těchto deklarací by se mohly ukrýt i ti, kteří mají v úmyslu se chovat protiprávně a získávat tak neoprávněný prospěch na úkor ostatních.

Dalším protiargumentem je heterogenita všech jednotlivých uživatelů internetu. Každý pochází z geograficky a kulturně rozličného prostředí a každý očekává od internetu něco jiného. Společně manifestovaná vůle tak rozdílných subjektů by nemohla reprezentovat skutečnou a relevantní vůli. Navíc, existuje rozdíl v motivaci a prioritách stanovování pravidel pro různé komunity. Jedni jsou motivování svobodou a tolerancí, výměnou informací a hodnot, prioritou dalších je mít kontrolu nad vším a všemi, co se v rámci komunity odehrává. Proto bude pro co nejširší svobodu na státní regulaci nejdůležitější jednotlivec a jeho vůle.

Dohoda o způsobu regulace internetu by tedy měla být věcí společenské smlouvy mezi jednotlivcem a státem, analogicky k dohodám v rámci demokratické společnosti, kdy výsledný způsob vlády je otázkou volebních preferencí. Deklarace o nezávislosti internetu nemohou reprezentativně zjistit vůli každého z nás, proto musí být tato vůle zjišťována jinými metodami. Jednou z těchto metod je veřejná diskuse, i když tato bude objemově snad největší, jaká kdy probíhala.

Regulace Internetu z praxe

články týkající se regulace internetu:
http://digitalne.stahuj.centrum.cz/chysta-se-cenzura-internetu/
http://www.lupa.cz/clanky/regulace-jako-budoucnost-internetu/
http://www.lupa.cz/clanky/ceka-nas-regulace-internetu/
http://www.digitalinfo.cz/marketingova_studie/docs/ramec_politicke_regulace_a_zasadni_aspekty_regulace_medii_v_cr.doc
http://www.lupa.cz/clanky/stalo-se-cesky-senat-chce-zakazat-porno/

Čína
http://www.tyden.cz/rubriky/media/internet/cina-tvrde-omezuje-internet-boji-se-vazne-pornografie_98881.html
http://digiweb.ihned.cz/c1-33280180-cina-cisti-internet-od-nevhodneho-obsahu

Írán
http://www.emag.cz/iran-internetova-politicka-cenzura/
http://www.blisty.cz/2006/12/4/art31607.html

Anotovaná bibliografie

Jiří Vacek, Jiří Skalický, Zdeněk Vostracký, Jaroslav Potměšil: Společnost, věda a technologie, ZČU, 1998 http://www.kip.zcu.cz/kursy/svt/svt_www/TOC.html

http://www.inflow.cz/vybrane-fenomeny-informacniho-veku-formujici-novy-vztah-k-vedeni

Markéta Oravcová: Postindustriálni společnost. Referát. http://sociologie.unas.cz/2003_2004/Postindustrialni_spolecnost.doc

Ministerstvo vnitra České Republiky http://www.mvcr.cz/egovernment.aspx

Archiv stránek bývalého ministerstva informatiky http://web.mvcr.cz/archiv2008/micr/egovernment/default.htm

Tomáš Tománek: „Digital divide“ Hesla e-Politika http://dl1.cuni.cz/mod/glossary/view.php?id=15056

Mediální weblog marcelkabloguje.cz http://marcelka.bloguje.cz/638248-hesla-e-politika.php

Zuzana Motuzová: Kdo bude vládnout Internetu?. Via Iuris - Bulletin pro právo ve veřejném zájmu. Online http://www.viaiuris.cz/index.php?p=msg&id=46

Řešení HP e-volby (elektronické volby) http://www.hp.cz/public-web/pdf/HP_E-Voting_CZ.pdf.

Wikipedia, the free encyclopedia: e-Democracy http://en.wikipedia.org/wiki/E-democracy

Státní informační politika - Cesta k informační společnosti http://www.epractice.eu/resource/425