Bitva u Moháče: Porovnání verzí

(zkrácení a úprava textu)
Řádek 3: Řádek 3:
 
'''Bitva u Moháče''' bylo rozsáhlé vojenské střetnutí mezi vojsky [[Seznam uherských králů|uherského]] a [[Seznam českých panovníků|českého krále]] [[Ludvík Jagellonský|Ludvíka Jagellonského]] s [[Osmanská říše|osmanskou]] armádou vedenou sultánem [[Süleyman I.|Süleymanem I.]], později zvaným ''Nádherný'', jež se odehrálo [[29. srpen|29. srpna]] [[1526]]. Místo bitvy leží poblíž dnešní vesnice [[Moháč]] nacházející se v dnešním jižním [[Maďarsko|Maďarsku]] při hranicích s [[Chorvatsko|Chorvatskem]].  
 
'''Bitva u Moháče''' bylo rozsáhlé vojenské střetnutí mezi vojsky [[Seznam uherských králů|uherského]] a [[Seznam českých panovníků|českého krále]] [[Ludvík Jagellonský|Ludvíka Jagellonského]] s [[Osmanská říše|osmanskou]] armádou vedenou sultánem [[Süleyman I.|Süleymanem I.]], později zvaným ''Nádherný'', jež se odehrálo [[29. srpen|29. srpna]] [[1526]]. Místo bitvy leží poblíž dnešní vesnice [[Moháč]] nacházející se v dnešním jižním [[Maďarsko|Maďarsku]] při hranicích s [[Chorvatsko|Chorvatskem]].  
  
−
== Osmansý útok ==
+
== Osmanský útok ==
−
Po úspěšném dobytí uherských pevností [[Šabac]] a [[Bělehrad]] v roce [[1521]] zamířila osmanská armáda do [[Uherské království|Uher]] znovu o pět let později s cílem dobýt další hraniční pevnosti umožňující budoucí snadný vstup do uherského zámezí a případnou další expanzi na uherské území. Do cesty se jí postavilo početně slabší uherské vojsko vedené nominálně králem Ludvíkem, avšak ve skutečnosti pod vedením zkušeného válečníka [[Pavel Tomori|Pavla Tomoriho]], který zároveň zastával úřad [[Kalocsa|kaločského]] arcibiskupa a měl na starosti obranu jižní uherské hranice. Celkem měla uherská armáda zhruba 25 000 bojovníků, čímž se ocitala ve značné nevýhodě vůči tureckému protivníku, jehož stav dosahoval kolem 75 000 mužů.  
+
Po úspěšném dobytí uherských pevností [[Šabac]] a [[Bělehrad]] v roce [[1521]] zamířila osmanská armáda do [[Uherské království|Uher]] znovu o pět let později s cílem dobýt další hraniční pevnosti umožňující budoucí snadný vstup do uherského zámezí a případnou další expanzi na uherské území. Do cesty se jí postavilo početně slabší uherské vojsko vedené nominálně králem Ludvíkem, avšak ve skutečnosti pod vedením zkušeného válečníka [[Pavel Tomori|Pavla Tomoriho]], který zároveň zastával úřad [[Kalocsa|kaločského]] arcibiskupa a měl na starosti obranu jižní uherské hranice. Celkem měla uherská armáda zhruba 25 000 bojovníků, čímž se ocitala ve značné nevýhodě vůči tureckému protivníku, jehož stav dosahoval kolem 75 000 mužů.
  
 
== Průběh bitvy ==
 
== Průběh bitvy ==

Verze z 30. 8. 2015, 08:41

Uherský král Ludvík Jagellonský

Bitva u Moháče bylo rozsáhlé vojenské střetnutí mezi vojsky uherského a českého krále Ludvíka Jagellonského s osmanskou armádou vedenou sultánem Süleymanem I., později zvaným Nádherný, jež se odehrálo 29. srpna 1526. Místo bitvy leží poblíž dnešní vesnice Moháč nacházející se v dnešním jižním Maďarsku při hranicích s Chorvatskem.

Osmanský útok

Po úspěšném dobytí uherských pevností Šabac a Bělehrad v roce 1521 zamířila osmanská armáda do Uher znovu o pět let později s cílem dobýt další hraniční pevnosti umožňující budoucí snadný vstup do uherského zámezí a případnou další expanzi na uherské území. Do cesty se jí postavilo početně slabší uherské vojsko vedené nominálně králem Ludvíkem, avšak ve skutečnosti pod vedením zkušeného válečníka Pavla Tomoriho, který zároveň zastával úřad kaločského arcibiskupa a měl na starosti obranu jižní uherské hranice. Celkem měla uherská armáda zhruba 25 000 bojovníků, čímž se ocitala ve značné nevýhodě vůči tureckému protivníku, jehož stav dosahoval kolem 75 000 mužů.

Průběh bitvy

Tomorimu se nezdařilo využít prvotního útoku k rozdmýchání paniky uvnitř osmanského vojska, jak doufal. Naopak, po počátečním úspěchu těžce obrněné křesťanské jízdy začal její útok polevovat, dokud nebyla její úderná síla zlikvidována v boji s kvalitně vycvičenou pěchotou janičářů, doplněnou osmanskými jízdními oddíly. Následně druhá vlna křesťanského útoku se již rozbila o dobře připravená obranná postavení osmanské armády a zatímco křesťanská pěchota postupovala směrem k nepříteli, stihli turečtí vojáci do značné míry rozprášit obrněné jezdce. Po neúspěšných útocích osmanské jízdy na postavení uherských pěšáků následně provedli osmanští pěší vojáci mohutný útok, během něhož poslední pozice křesťanů rozprášili. Mezitím lehká turecká jízda zlikvidovala uherský tábor a jen menším skupinkám přeživších se podařilo uniknout smrti či zajetí. Mnozí následně padli během ústupu v močálech a bahnitých řekách lemujících krajinu kolem Moháče.[1]

Následky

Vedle mnoha urozených šlechticů zemřel během ústupu z boje i král Ludvík. Jeho smrt odstartovala nástupnickou krizi, která vedla k rozdělení Uher mezi příznivce Ludvíkova švagra Ferdinanda Habsburského a sedmihradského vévody Jana Zápolského. Během nesnadných bojů se nepodařilo ani jedné straně prosadit svou vládu nad celým územím uherského státu a Uhry tak byly rozděleny mezi dva panovníky. Rovněž úpadek Uher umožnil Osmanům podniknout neúspěšné obléhání Vídně v roce 1529. Další oslabení uherského království následně umožnilo Osmanům posílit v zemi vliv a po smrti Jana Zápolského neváhal osmanský sultán obsadit centrální oblasti země, zatímco Janovi potomci zístali sedmihradskými vévody coby vazalové osmanského sultána. Rozbití Uher na více částí odstartovalo rozsáhlý konflikt mezi Osmany a Habsburky o uherské území, jež s přestávkami pokračovalo až do roku 1699, kdy se podařilo habsburským vojskům osmanské jednotky z Uher definitivně vytlačit.

Odkazy

Reference

  1. ↑ K úplnému výčtu bitvy viz VYBÍRAL, Zdeněk, Bitva u Moháče: krvavá porážka uherského a českého krále Ludvíka Jagellonského v boji s Osmany 29. srpna 1526, Praha: Havran, 2008.; PERJÉS Géza, The Fall of the medieval kingdom of Hungary : Mohács 1526 - Buda 1541, překlad Maria D. Fenyo, Social Science Monographs, Boulder, Colorado – Atlantic Research and Publications, New Jersey, 1989.

Literatura

  • ČECHURA, Jaroslav. České země v letech 1437-1526. II. díl, Jagellonské Čechy (1471-1526). 1. vyd. Praha: Libri, 2012.
  • DVOŘÁKOVá, Daniela, Ako pán Šlik bojoval pri Moháči. Slávna bitka očami priamych účastníkov, in: História, roč. 8, č. 1, (2008), s. 5-8.
  • FINKEL, Caroline. Osman's dream: the story of the Ottoman Empire 1300-1923. London: John Murray, 2006, ©2005.
  • KALOUS, Antonín. Die Schlacht bei Mohács. Böhmische und vatikanische Quellen, in: Maria von Ungarn (1505-1558). Eine Renaissancefürstin. s. 103-112.
  • NICOLLE, David, Hungary and the fall of Eastern Europe, 1000-1568, Osprey Publishing, 1988.
  • PERJÉS Géza, The Fall of the medieval kingdom of Hungary : Mohács 1526 - Buda 1541, překlad Maria D. Fenyo, Social Science Monographs, Boulder, Colorado – Atlantic Research and Publications, New Jersey, 1989. Dostupné online: http://www.hungarianhistory.com/lib/warso/index.htm, Corvinus Library, cit. 2014-01-05.
  • SZAKÁLY, Ferenc, Phases of Turco-Hungarian warfare before the battle of Mohács (1365–1526), in: Acta Orientalia Academiæ Scientiarum Hungaricæ, roč. 23, 1979, s. 65–111.
  • VYBÍRAL, Zdeněk, Pohled českých pramenů na bitvu u Moháče (29. 8. 1526), in: MIKULEC, Jiří (ed.), Per saecula ad tempora nostra. Sborník prací k šedesátým narozeninám prof. Jaroslava Pánka, Praha: Historický ústav Akademie věd České republiky, 2007, sv. 1, s. 201-211.
  • VYBÍRAL, Zdeněk, Bitva u Moháče: krvavá porážka uherského a českého krále Ludvíka Jagellonského v boji s Osmany 29. srpna 1526, Praha: Havran, 2008.

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Bitva_u_Moháče&oldid=22063“