Kybernetika a nová média

Kybernetika je věda, která se zabývá principy přenosu a řízení informací v daném (živém i neživém) systému[1]. Kybernetika se zajímá pouze o takové vztahy mezi prvky systému a procesy, které na systém působí a kterými systém působí na okolí, a mají informační obsah. Definicí a pohledů na kybernetiku je ale obecně mnoho.

Slovo kybernetika pochází z řeckého “kybernétés” (kormidelník). Tento pojem používal ve starověku už filozof Platón pro “vědu o řízení lodí” nebo "umění řídit" obecně. V roce 1843 ho užil francouzský matematik a fyzik André-Marie Ampère a polský filosof Tretnowski v pojednání Poměr filosofie ke kybernetice čili k umění, jak řídit národ. Téměř o sto let později v roce 1948 pojem kybernetika ustálil Norbert Wiener ve své knize Cybernetics: Or Control and Communication in the Animal and the Machine. Wiener je zároveň považován za "otce" kybernetiky.

Zajímavost: Kybernetika má stejný významový základ v anglickém slově “government” ve smyslu řízení a zvládání procesů v komplexních systémech.

Historie

Největším přínosem pro vývoj kybernetiky byl velký rozvoj přírodních věd, techniky a biologie ve 20. století. V této době docházelo ke stále podrobnějšímu zkoumání živých organismů a procesů, které se v nich odehrávají, a to především ve vztahu k jejich struktuře. Zároveň se podobné funkce a organizace procesů začaly zkoumat i v neživých organismech. Po vzniku prvních samočinných počítačů v 50. letech se začalo stále více ukazovat, že chování živých a neživých systémů může být analogické. Některé živé systémy (srdce, ledviny apod.) mohly být dokonce dočasně nahrazeny systémy umělými, tedy neživými. Navíc bylo potřeba si v rámci vědních disciplín poradit s nově vznikajícími stroji na zpracování informací a s pojmem informace jako takovým. Právě proto vznikl kolem roku 1955 nový obor kybernetika, který tyto domény zaštiťoval..

Kromě Norberta Wienera byli průkopníky kybernetiky Arturo Rosenbueth a Julian Bigelow. Tito tři spolu napsali článek Behavior, Purpose and Teleology, což dle samotného Wienera dalo základ pro nový vědní obor kybernetiky.

Wienerovo vymezení kybernetiky

Wiener vymezuje obor kybernetiky dvěma směry. A to na:

• zkoumané objekty - živé systémy (organismy) a neživé systémy (lidmi vyroben stroje)
• hlediska jejich definování - řízení a sdělování informace

Oproti Wienerově původnímu vymezení kybernetiky musíme v současnosti počítat i s objekty ekonomickými, sociálními a abstraktními (matematické, lingvistické a podobně). Rozšířit musíme i pole hledisek. Kromě řízení a sdělování informace, je nutné brát v potaz i jejich uchování, zpracování a přenos.

Rozdělení kybernetiky

teoretická kybernetika - studuje především obecné vlastnosti a procesy systémů, popisuje jeho vlastnosti a chování, patří do ní například teorie systémů nebo teoretická informatika aplikovaná kybernetika - používá kybernetický přístup při analýze, modelování a návrhu systémů, kromě biokybernetiky se s ní můžeme setkat například i při teorii řízení v managementu

Základní principy kybernetiky

• zpětná vazba
• informace
• model (modelování)
• zákon nutné variety

Vliv kybernetiky na další obory

• matematika - teorie informace, teorie her, teorie automatů
• biologie - teorie paměti, neuronové sítě, kódování informace v zárodečné buňce
• technické disciplíny - nové způsoby sdělování informací, samoorganizující se systémy
• filosofie - vztah mezi živou a neživou hmotou